Státní hranice v Trojmezenské oblasti probíhají po hlavním hřebeni Šumavy, který je zároveň rozvodím - vody z českých svahů náleží k Labi a Severnímu moři, vody z bavorských svahů náleží k Dunaji a Černému moři. Oním hlavním hřebenem je úsek Třístoličník-Plechý-Smrčina. Na patách Trojmezenského hřebene pramení potoky, které tak hřbet ohraničují. Tyto potoky jsou zároveň hraničními vodními toky - na česko-bavorských hranicích je to Údolský potok (teče pozvolným spádem až ke hraničnímu přechodu Nové Údolí/Haidmühle) a na česko-rakouských hranicích je to Pestřice (teče spádem až ke hraničnímu přechodu Zadní Zvonková/Schöneben). Státní hranice vedené po hřebeni horstva a vodními toky mají povahu přirozených-orografických hranic. V sedle mezi Trojmeznou a Plechým se nachází trojmezí České republiky, Německa a Rakouska. Hlavní hřeben Třístoličník-Plechý-Smrčina je zároveň součástí Trojmezenského pralesa - největšího a nejlépe dochovaného zbytku horského smrkového lesa ve střední Evropě. Původní lesy jsou zde tvořeny horskými smrky s jeřábem, na kamenných sutích rostou kleče borovice a místy jsou zde podmáčené smrčiny a rašeliniště. V níže položených částech lesa se vyskytují buky a jedle.
Hlavní hřeben popisované oblasti Třístoličník-Trojmezná (zdroj: Jiří Jiroušek)

Hlavní hřeben popisované oblasti Trojmezná-Plechý (zdroj: Jiří Jiroušek)

Hlavní hřeben popisované oblasti Plechý-Třístoličník, v popředí Plešné jezero (zdroj: Jiří Jiroušek)

Od hraničního přechodu Nové Údolí/Haidmühle probíhá státní hranice v délce 2 km Údolským potokem, a to až k jeho prameništi u hraničních znaků 9/21C a 9/21D. U hraničního přechodu v Novém Údolí hraniční Údolský potok odvodňuje mokřady Spáleného luhu - v tomto místě je použito několika hraničních kůlů z kovu, které se používají k vyznačování hranic v zamokřených oblastech. Ve Spáleném luhu je místy hranice vedena přímo, bez ohledu na tok Údolského potoka - a to v blízkosti železničního mostku a v místě vedení hranice pomocí kovových kůlů (hraniční znaky 9/6-0/1 až 9/6-0/5). Od „jednadvacítek“ u prameniště Údolského potoka hranice stoupá na kótu Špičák (1 021 m. n. m., hraniční znak 11) a záhy klesá ke hraničnímu znaku 11/6, u kterého státní hranici protíná Rosenauerův potůček. To vše přímočaře v délce 1.8 km. Několik desítek metrů od hranice (u hraničního znaku 11/6) je lučina s protékajícím Rosenauerovým potůčkem coby bývalá Rosenauerova nádrž na plavení dřeva (v roce 1962 byla nádržka zdevastována odstřelením hráze). Vodní rezervoár, který mohl zadržet až 17 000 m3 vody a dodávat ji po dobu 8 hodin, byl přívalovou vlnou pro plávku dřeva na nedalekém Schwarzenberském plavebním kanále. Rosenauerův potůček se zanedlouho spojuje s říčkou Světlá - právě do těchto míst byl situován začátek kanálu. Pár slov k největší technické památce na Šumavě. Schwarzenberský plavební kanál byl vybudován v letech 1789-1823 podle návrhu Josefa Rosenauera, tehdejšího plavebního ředitele a knížecího schwarzenberského inženýra. Kanál spojil povodí Vltavy s povodím Dunaje a umožnil dopravit dřevo z lesů z české strany Šumavy do řeky Grosse Mühl a odtud po Dunaji až do Vídně. Pomocí systému podpůrných kanálů a nádrží se mohlo rozhodnout, zda se dřevo pošle do Dunaje pro vídeňský trh nebo do Vltavy pro pražský trh. Velká města monarchie tehdy trpěla nedostatkem stavebního a palivového dřeva. Stavba probíhala ve dvou etapách. První část díla (úsek Jelení potok-ústí do řeky Grosse Mühl) byla vybudována v období 1789-1793, některé úseky této části byly provozovány již od roku 1791. Druhá část kanálu (úsek Jelení potok-Rosenauerova nádržka) včetně 419 metrů dlouhého tunelu pod Plešivcem na Jeleních Vrších byla vystavěna v pozdějším období 1821-1823, 17 let po Rosenauerově smrti pod dohledem inženýra Falty. Běžné rozměry kanálu jsou 2.5 metru šířky a 1 metr hloubky. Do kanálu ústily tři plavební přítoky-smyky (na jejichž tocích byly další rezervoáry vody) a umožňovaly tak dopravu dřeva z výše položených lokalit - Jelení potok s Jelením jezírkem, Jezerní potok s Plešným jezerem a Koňský potok s nádržkou Říjiště. Schwarzenberský plavební kanál v době svého provozu znamenal mohutný rozvoj oblastí, vznik četných sídel a možnost práce pro místní obyvatele. Požadavky na provoz kanálu se postupně snižovaly, zejména vlivem konkurence a dosahu železniční sítě. Na českém území se plavilo až do roku 1961. V následujícím období technický stav kanálu postupně chátral, v 80. letech byly prováděny místní opravy. V současné době je Schwarzenberský kanál z větší části zrekonstruovaný a jeho využití se posunulo od plavení dřeva k turistickému potenciálu. Pravidelně jsou pořádány ukázky plavení dřeva. U začátku kanálu stojí od roku 1928 památník věnovaný právě Josefu Rosenauerovi, který stál u zrodu šumavských plavebních kanálů (kromě Schwarzenberského ještě u Vchynicko-Tetovského, po němž se plavilo dřevo do Prahy). Později se ještě ke Schwarzenberskému plavebnímu kanálu vrátíme, jelikož třikrát protne česko-rakouskou státní hranici na Šumavě.
Spálený luh a vedení státní hranice


Od „plavebního“ hraničního znaku 11/6 hranice probíhá mírně zvlněným terénem v délce 600 metrů ke krátkému mokrému úseku hranice - mezi hraničními znaky 11/11 a 11/11C až 13C a 13D hraniční linie vede v délce 600 metrů potoky Světlá a Malá Světlá (potoky se potkávají u hraničních znaků 12/1C a 12/1D). Od „třináctek“ hranice v délce 1.5 kilometru stoupá na významnou šumavskou horu Třístoličník/Dreisessel.
Třístoličník - jižní vrchol s lomem státní hranice (zdroj: Jiří Jiroušek)

Třístoličník z hraničního chodníku

Třístoličník je česko-bavorská hora. Vrcholové partie Třístoličníku se rozkládají v nadmořských výškách přes 1 300 metrů a jsou tvořeny zaobleným hřbetem protáhlým od severu na jih v délce 500 metrů s četnými žulovými skalními útvary, které vznikly zvětráváním. Třístoličník byl nazýván i jako Třízubec. Svoje jméno dostal podle skalní skupiny, která byla kdysi dávno mnohem vyšší a sestávala ze tří mohutných skal-stolic. Třístoličníková skála byla až do roku 1765 hraničním bodem mezi českým, pasovským a rakouským územím. Prameny ze 16. století hovoří o tom, že na třístoličníkové skále se vlastně stýkaly hranice čtyř panství ze tří zemí - z Čech panství Český Krumlov (ze severu), z Pasovska panství Wolfstein (ze západu), z Rakouska panství Rannariedl (z jihu) a území kláštera Schlägl (z východu). Jaroslav Schaller v roce 1789 zpravil, že na Třístoličníku „spatříme tři kamenná sedadla, z nichž každé je označeno erbem a ukazuje hraniční rozvod mezi Čechami, Horním Rakouskem a Pasovským biskupstvím.“ Lidová tvořivost to samozřejmě chtěla mít názornější a posadila na třístoličníkovou skálu tři krále, kteří odtud přehlédli a ohraničili své země. Adalbert Stifter k tomu napsal: „V prastarých pohanských dobách tu jednou seděli tři králové a stanovili hranice svých zemí: Čech, Bavor a Rakouska - ve skále byly vytesány tři stolice, a každý seděl ve své vlastní zemi.“ Pasovský biskup Leopold Ernst hrabě z Firmianu získal v říjnu 1765 zpět pro Pasovské biskupské knížectví, po 250 let Rakousku patřící, kdysi pasovské panství Rannariedl, čímž vznikla nutnost nového vytyčení hranic mezi Pasovskem a Rakouskem. Tehdy se trojmezí ze Třístoličníku přesunulo na nynější místo, mezi nejvýznamnější vrcholy hřebene, Třístoličník a Plechý. O dva roky později, v roce 1767, následovalo také definitivní stanovení hranice mezi Čechami a Pasovskem. To zapříčinilo, že v tomto roce byl pod třístoličníkovou skálu osazen hraniční kámen a po jeho zničení následoval v roce 1802 trojhranný kámen z untersberského mramoru - vyznačoval rozhraní pasovských panství Wolfstein a Jandelsbrunn (už o rok později proběhla sekularizace Pasovska) se schwarzenberským panstvím Český Krumlov. Jaká je současnost místa? Skála s vysekanými (vladařskými) sedátky je zároveň jižním-vedlejším vrcholem Třístoličníku v nadmořské výšce 1 311 metrů. Na vyhlídkovou skálu se stoupá po kamenných schodech. Pod vyhlídkovou skálou se stoličkami je ohbí státní hranice - hraniční čára se v historickém hraničním mezníku 14 prudce stáčí ze severovýchodu na jihovýchod. Vrcholová partie českého území Třístoličníku je promítnuta právě sem k ohbí hranice - do nadmořské výšky 1 302 metrů. Letopočet 1844 na mezníku souvisí s definitivním stanovením hranice na základě smlouvy z roku 1862 a demarkačního protokolu z roku 1842. Původní nápisy na mezníku K BÖHMEN (Království české) a K BAYERN (Královský bavorské) však po vzniku Československé republiky při rozhraničovacích pracích ve 30. letech zmizely, a namísto nich byly vytesány iniciály obou republik. U jižního vrcholu (tj. u státní hranice) se nachází německá horská chata Berggasthof Dreisessel (postavena v roce 1913 s 10 pokoji a noclehárnou, po požáru v roce 1949 vystavěna znovu). Původní horská bouda tu stála již od roku 1888 (6 lůžek s noclehárnou s provozem o rok později). Z německé strany sem vede silnice. Naproti horské chatě stával domek, kterým procházela státní hranice (mezi hraničními znaky 13/15-0/1 a 13/15-0/2). Původní hraniční dřevěná bouda tady stála už od roku 1883, později byla opakovaně opravována. Sloužila jako turistická útulna s občerstvením, ve 2. polovině minulého století zde měli Němci prodejnu suvenýrů. Hraniční bouda v roce 2016 vyhořela. Maximální nadmořské výšky 1 333 metrů dosahuje severní vrchol Třístoličníku Vysoký kámen (Hochstein), který je plně v Bavorsku. Je jím vyhlídková skála s křížem. Pod skálou se nachází kaple Johanna Nepomuka Neumanna - tomuto biskupovi, českému rodákovi a prvnímu severoamerickému světci, je zasvěcena. Kaple vznikla v roce 1980. Třístoličník je zároveň turistickým hraničním přechodem - setkává se zde turistické značení z obou stran hranice. Třístoličník je (dalším) důkazem nespravedlivého rozdělení hranice - oba vrcholy, jižní i severní, leží na bavorské půdě.
Třístoličník-jižní vrchol v roce 1886, 1906, 1907, 1916, 1922, 1932 a 1938 a Třístoličník-Vysoký kámen v roce 1935

Třístoličník-jižní vrchol v době železné opony a v 90. letech

Historický hraniční mezník na Třístoličníku ve 20. letech s č. 16 a ve 30. letech s č. 14 (obrázek 2 zdroj: Horst Wondraschek)

Třístoličník-jižní vrchol se sedátky panovníků a pohledem na lom státní hranice



Třístoličník-Vysoký kámen

Co o Třístoličníku praví šumavští průvodci? Ten z pera Jiřího Chudoby z roku 1896 píše: „Na vrcholu hory Třístoličné zvedají se k sedadlům podobné skály žulové, od nichž hora jméno má. Zde jest také turistický dům, kde možno dostati chléb, máslo, pivo bavorské, drůbež, konservy, polévku, sýr. Nocleh stojí 1 marku. Jest zde také pošta a zápisní kniha pro cizince. Venku jsou dřevěné stoly a lavice. Na nejvyšší skupinu přijdeme po kamenitých schodech. Nahoře zřízeno jest dřevěné zábradlí. Na hoře Třístoličné slaví se dne 25. července slavnost národní, kterou jmenovitě lid Bavorský četně navštěvuje. Odtud vede pěkná cesta na Vysoký kámen (Hohenstein), jenž tvoří krásnější a velebnější skalní skupiny než hora Třístoličná. Na vrchol vystoupíme po částečně kamenných a dřevěných schodech. Na vrcholu jest široká skalina opatřena zábradlím.“ Průvodce Antonína Bašty z roku 1908 je taktéž velice vděčný při popisu hory a útulny: „Třístoličná jest jedním z nejvyšších bodů prahorního hřbetu, pnoucího se od průsmyku kunžvartského podél hranic českých. V době, kdy živel český pronikal až za bavorskou mez, jmenoval okolní lid horu tu charakteristickým jménem Říruřec. Bylo by jenom spravedlivo, aby starý název hory Říruřce znovu byl užíván. Asi dvacet kroků od skalní skupiny stojí turistická útulna, zbudována roku 1888 turistickým spolkem v Neureichenau v Bavořích. Třiceti noclehy postaráno zde o pohovu návštěvníků. Černé pivo v bavorských hliněných džbáncích a pokrmy bavorské příchuti praví nám, že jsme zde již na půdě bavorské. Ceny nápojů a jídel stanoveny jsou pevně ceníkem, vyvěšeným na zdi útulny. Bohatá série pohlednic dokazuje, že i sem, do výše více než třinácti set metrů pronikl duch kultury. Travnatá plocha před útulnou vyplněna jest stoly a lavicemi, jež zvláště o dni svatojakubském (25. července) hostí nesčetné množství německého lidu z vůkolí, který schází se zde k letní hlučné slavnosti zvané Hinterkirchtag. V létě jest zde turisty přeplněno a nedoporučuje se spoléhati předem, že dostane se noclehů, zvláště pro větší společnost. Pracuje se o rozšíření útulny o novou budovu s 9 pokoji a 16 lůžky. Mimo to jest v blízkém prostranném srubu postaráno o noclehy hromadně 14 lůžky matracovými.“ Průvodce Jaroslava Dostála z roku 1938 už varuje při přechodu hranic: „Vrchol skály je již na bavorské půdě, kámen č. 14 při její patě. Pozor i při těchto několika krocích (nezmění-li se zatím poměry), abychom bez přepustky nebo i s ní neměli nepříjemnosti a neplatili vysokou pokutu. Nevstupujme ani do bavorské chaty, vystavěné právě na hranicích. Za bídný čaj se platí 5 Kč a přitom číhá nebezpečí pokuty.“
Slavnost Hinterkirchtag na Třístoličníku v roce 1920

Od Třístoličníku hranice v délce 1 kilometru stoupá na kótu Vysoký hřeben (1 341 m. n. m., hraniční znak 15). Hranice je paradoxně svedena na jižní svah hory a vrcholová plošina je na českém území (100 metrů od hranice). Že by malá náhrada za Třístoličník, jehož vrchol leží zase na bavorské straně? Od Vysokého hřebene hranice v délce 1.3 km pozvolným terénem jde ke kótě Trojmezná/Bayerischer Plöckenstein (1 361 m. n. m., hraniční znaky na žulových skalách 15/7 a 16, dále hraniční znaky 16/1 a 16/2). Trojmezná je skalnatým hřbetem s několika hraničními vrcholovými žulovými skálami (skály jsou utvořeny z nakupených žulových kamenů-bloků). Okolí skal je porostlé rozvolněnou smrčinou s příměsí kleče borovice a jeřábu. Bavorské svahy Trojmezné jsou pokryty kamennými moři. Z hory státní hranice klesá v délce 700 metrů do sedla mezi Trojmeznou a Plechým, ve kterém se nachází Trojmezí České republiky, Německa a Rakouska.
Trojmezná s kamenným mořem na bavorské straně


Česko-německo-rakouské trojmezí na Šumavě pod Plechým (v nadmořské výšce 1 320 metrů) je velmi staré. Vzniklo s velkými územními změnami za panování Marie Terezie ve 2. polovině 18. století. Až do roku 1765 se trojmezí Čech, Pasovska a Rakous nacházelo na Třístoličníku. Po tomto období se posunulo, na základě pasovsko-rakouských územních změn, mezi významné vrcholy Třístoličník a Plechý. Trojmezí bylo označeno trojbokým, erby ozdobeným kamenem. Roku 1767 byla provedena konečná regulace česko-pasovské hranice. Trojboký kámen č. 1 z roku 1765 tak ještě obdržel, jako koncový mezník česko-pasovské hraniční regulace, číslo 17 a letopočet 1767. V roce 1803 bylo Pasovsko sekularizováno a roku 1806 připadlo Bavorsku. Na nejstarších fotografiích ze začátku 20. století je trojmezí vyznačeno oním trojbokým mezníkem se zkratkami jednotlivých zemí (C, B, A) a letopočty 1765 a 1767 (na české straně kamene). V bezprostřední blízkosti trojmezníku se nacházel česko-bavorský hraniční mezník s nápisy K BÖHMEN (Království české) a K BAYERN (Království bavorské). Po vzniku Československa v roce 1918 byly rozhraničeny nové československé hranice - na šumavském trojmezí byl ve 20. letech v rámci rozhraničovacích prací s Rakouskem ponechán trojboký mezník a do příslušných ploch se zapustily desky se státními znaky a datem platnosti mírové smlouvy. Dobové fotografie nám v další fázi vývoje trojmezí dokladují, že trojboký mezník byl zničen - nejprve byly odstraněny zapuštěné desky a později byla ulomena jeho vrchní část. Ve 30. letech, která jsou charakteristická pro rozhraničovací práce s Bavorskem, byl osazen nový trojboký monolit - do každé stěny byl zapuštěn příslušný státní znak. Zároveň byl osazen (posunut) československo-bavorský mezník číslo 17 s iniciálami ČS a DB. V této době zde stál nejvýše položený hraniční orientační sloup v československém pohraničí - umístění na tomto místě bylo čistě reprezentativní. Průvodce Jaroslava Dostála z roku 1938 předurčuje další osudy Trojmezí. „Trojmezí, kde se sbíhaly hranice ČSR, Německa a spolkového státu Rakouského. Sloupy se znaky všech tří států, okrouhlý hraničník se znaky a písmeny ČS, DB, Ö a několik orientačních tabulí oživovalo toto zákoutí. Rozhraní tří států patří již historii.“ Během 2. světové války byl trojboký monolit zcela zničen. V místě styku hranic Československa, Spolkové republiky Německo a Rakouska byl dne 5. července 1956 osazen jako podstavec hraniční mezník, který vyčníval 20 cm nad povrchem terénu. Na jeho vrchní část byl postaven válec ze žuly, na který byly vyznačeny iniciály ČS, B a Ö a směrové značky.
Jak šel čas na Trojmezí - na obr. 1 trojboký mezník s letopočtem 1765, na obr. 2 a 3 trojboký mezník se zapuštěnými deskami, na obr. 4 až 7 jednotlivé fáze poškození trojbokého mezníku

Jak šel čas na Trojmezí - trojboký monolit (obrázek 4 zdroj: Horst Wondraschek)

Jak šel čas na Trojmezí - zimní idylka v prvorepublikovém období a zničení/absence trojbokého monolitu ve válečném období

Jak šel čas na Trojmezí - socialistický válec

Vznik České republiky a dalších demokracií v Evropě s sebou přinesl výměnu trojmezního hraničního znaku na šumavském trojmezí. Od roku 1993 zde stojí markantní trojboký sloup se stříškou. Každá strana stěny nese název státu a státní znak (u Německa a Rakouska je navíc název a znak spolkové země - Svobodný stát Bavorsko a Země Horní Rakousko). Na vrcholu stříšky jsou směrové značky. Česko-bavorský mezník, až na drobné úpravy, nedoznal změn. Letopočet 1844 upomíná na ustálení česko-bavorské hranice na základě smlouvy z roku 1862 a demarkačního protokolu z roku 1842. Zemské hranice byly rozděleny na 9 hraničních úseků, přičemž poslední úsek končil právě tady, na trojmezí hranic Království českého, bavorského a arcivévodství rakouského. Trojstátní hraniční znak má tři pořadová čísla - na česko-německé hranici 18, na česko-rakouské hranici I (vyznačuje první úsek česko-rakouské státní hranice), na německo-rakouské hranici H1. Mnozí z nás si mohou položit otázku, proč na Trojmezí není česko-rakouský a německo-rakouský mezník. Vysvětlením by mohl být například argument, že oba tyto hraniční mezníky mohly být odstraněny po anšlusu Rakouska a záboru Sudet Německem. Není tomu tak - v minulosti se na Trojmezí nacházel jen česko-bavorský mezník s letopočtem 1844.
Trojmezí - pohled z českého, německého a rakouského území



Trojmezí - stříška trojstátního hraničního znaku s vyznačením hraniční linie

Trojmezí - rakousko-německá státní hranice bez společného hraničního chodníku

Následuje 1.5 km dlouhý úsek. Z Trojmezí hranice stoupá na kótu Nad Rakouskou loukou (1 360 m. n. m., hraniční znak I/2) s několika vrcholovými žulovými skalisky, záhy klesá do sedla na Rakouskou louku (1 343 m. n. m., hraniční znak I/3) - jedná se o bezlesou plochu s porostem horské trávy smilky tuhé, louka na české straně hranice přechází v menší vrchovištní rašeliniště s prameništěm Stockého potoka.
Rakouská louka

