Vedení státní hranice v oblasti Královského hvozdu je proměnlivé. Za prvé státní hranice probíhají po hlavním hřebeni Šumavy, který je zároveň rozvodím - vody z českých svahů náleží k Labi a Severnímu moři, vody z bavorských svahů náleží k Dunaji a Černému moři. Oním hlavním hřebenem je úsek Ostrý-Svaroh. Za druhé státní hranice probíhají vodními toky - mokrou hranici tvoří Chodská Úhlava a Lomnička. Státní hranice vedené po hřebeni a ve vodních tocích mají povahu přirozených-orografických hranic. Za třetí státní hranice probíhají svahy hor - v důsledku toho sem tam hranici překonávají říčky a pramenné potůčky - hranice ztrácí charakter souvislého hřebenu a rozvodí. Takovým úsekem je Svaroh-Železnorudský průsmyk. Státní hranice vedená v takovémto terénu má povahu umělých-geometrických hranic. Umělé hranice byly vytvořeny v přímých liniích bez použití přírodního útvaru (horského hřebenu nebo vodního toku) - pro umělou hranici je charakteristický právě úsek Svaroh-Železnorudský průsmyk.
Hlavní hřeben Královského hvozdu Ostrý-Svaroh, v popředí Malý Ostrý ležící plně v Bavorsku (zdroj: Claus Wietek)
Hlavní hřeben Královského hvozdu Svaroh-Ostrý, v popředí Jezerní hora s Čertovým a Černým jezerem ležící plně v Čechách (zdroj: Jiří Jiroušek)
Šumava začíná u hraničního přechodu Svatá Kateřina/Rittsteig (hraniční znaky 13 a 14), který rozděluje Český les a oblast Šumavy zvanou jako Královský hvozd. Ke hraničnímu přechodu (v nadmořské výšce 663 metrů) jsou osazeny dva původní tereziánské hraniční mezníky, z nichž jeden nese letopočet 1771 upomínající na územní změny česko-bavorské zemské hranice za vlády Marie Terezie.
Hraniční přechod Svatá Kateřina/Rittsteig
U přechodového místa se rozprostírá částečně zaniklá osada Svatá Kateřina (Sankt Katharina), která je nyní součástí obce Chudenín a rozkládá se u silnice vedoucí ke státní hranici a opačným směrem do Nýrska. První zmínky o místě jsou z roku 1420, kdy zde stála kaple sv. Kateřiny (odtud místo získalo pojmenování). Svatá Kateřina nicméně vznikla jako jedna z osmi svobodných rychet Královského hvozdu, a to na zemské obchodní stezce spojující Čechy s Bavorskem při údolí Chodské Úhlavy. Kromě tohoto relativně výhodného místa zde byly pro rozvoj osídlení dány i příznivé přírodní podmínky, jelikož se zde nacházela ložiska vápence. Lokalita byla osídlena ve 2. polovině 16. století - nejstarší zmínka o osídlení se váže k roku 1565 a souvisí s provozem vápenky. Kolem vápenky vznikly další usedlosti, hospoda, mlýn a sklárna. V roce 1604 byl postaven kostel sv. Kateřiny, v roce 1740 byla k jeho lodi přistavěna věž. K roku 1617 je na rychtě zaznamenáno už 17 usedlostí. Na počátku 17. století měla rychta Svatá Kateřina na území Královského hvozdu nejvýznamnější postavení. Zdejší usedlíci byli nejzámožnější a také platili vrchnosti nejvyšší úrok z celého Královského hvozdu. Následky třicetileté války (v letech 1618-1648) byly pro tuto oblast velmi těžké. Až na přelomu 17. a 18. století dochází k novému rozvoji lokality, byla postavena škola, fara a celnice. Žilo zde necelých 700 obyvatel. V obci byly dvě pily, mlýny, dílna na výrobu šindelů, dva obchody, čtyři hostince, z řemeslníků bychom zde nalezli kováře, koláře, ševce a krejčí. Před 2. světovou válkou bylo ve vsi 98 domů s 583 obyvateli německé národnosti. Po roce 1945 bylo německé obyvatelstvo vysídleno. Na začátku 50. let byl uzavřen hraniční přechod a ves se ocitla na okraji hraničního pásma. V budově prvorepublikového celního úřadu (který stál vedle staré rakouské celnice, která byla zbořena) zaujala sestavu rota Pohraniční stráže, v polovině šedesátých let se k objektu přistavilo druhé křídlo. Devadesát procent zástavby v období socialismu zaniklo s postupným úbytkem obyvatelstva. Kostel byl odstřelen v 60. letech. V současnosti je v osadě Svatá Kateřina při silnici roztroušeno několik domků. Na místě kostela a pietně upraveného hřbitova je březový hájek. Na začátku 90. let byl upraven hraniční přechod - z obyčejné pěšinky byla vybudována silnice a z bývalé pohraniční roty se stala opět celnice. Hraniční přechod byl slavnostně otevřen dne 1. listopadu 1993. Po přistoupení České republiky ke Schengenskému prostoru byly v roce 2008 odstraněny některé celní objekty, avšak zrekonstruovaný objekt bývalé celnice-pohraniční roty stojí doposud. Na bavorské straně hranice je také objekt bývalé celnice.
Hraniční přechod Svatá Kateřina/Rittsteig v době železné opony a osada Svatá Kateřina s detailem celnice, školy a kostela na starých fotografiích
Popisovaná oblast od Svaté Kateřiny až po Železnorudský průsmyk je lokalitou Přírodní památky Královský hvozd. Je to už hodně dávno, kdy Šumava představovala těžko prostupný pohraniční prales. Toto pohraniční území bylo nazýváno jako Královský hvozd. Královský hvozd se rozprostíral od Nýrska po hranice panství Vimperka. Na jihu byl oddělen zemskou hranicí s Bavorskem. V důsledku toho jsou obyvatelé šumavského hvozdu Králováci spojováni i se střežením hranic Českého království. Kromě střežení zemské hranice bděli Králováci i nad neporušeností zemských stezek, významných hraničních bodů (stromy, mohyly) a hraničního značení (zpravidla křížky vtesané do stromu). Historik Maur doslova uvádí, že „strážní služba spočívala především v obchůzkách po zemské hranici. Bylo zjišťováno, zda nehrozí nebezpečí nepřátelského vpádu do země, ale hlavně zda nedošlo k posouvání hraničních mezníků, zda bavorští sousedé netěží na českém území dříví nebo se tu dokonce neusazují.“ Jako kompenzaci za ochranu hranic požívali Králováci různých výsad. Mohutný pralesovitý val Šumavy byl postupem času od nížin osídlován. Usazovalo se zde obyvatelstvo a vykusovalo ze souvislého pralesa, zejména v nižších územích. Zakládaly se první města, osady, políčka a louky. Drsnost podnebí a vzájemná odlehlost sídel obyvatel tohoto území vytvořila zvláštní formy života, lišící se od sociálních i hospodářských poměrů ostatního obyvatelstva země. Postupem času všechny tyto, spíše tradicí, než-li psaným právem založené zvláštní formy, vytvořily zvláštní právní organizaci. Byly to nejdříve královské vesnice, pak svobodné rychty. Svobodných rychet bylo celkem osm - Svatá Kateřina, Hamry, Hojsova Stráž, Javorná, Zhůří, Kochánov, Stodůlky a Stachy. Rychty neměly vrchnosti v pravém slova smyslu, ale jakéhosi ochranného pána, kterému však byly povinné odvádět určité poplatky a konat určité pracovní povinnosti. Byly spravovány nejdříve samostatným hejtmanem, později vrchním rychtářem. Rychtáři vykonávali část vrchnostenské moci. Rychtám byla přiznána mimo jiné tato práva: várečné právo, právo svobodného šenku, právo svobodného užívání svých pozemků, právo svobodného lovu zvěře a ryb oproti placení určitého poplatku, právo k propůjčení oprávnění k provozování živnosti a právo přesídlení. V pozemkových a kontribučních věcech vystupovaly rychty jako samostatné dominium. Naproti tomu neměla vrchnost vůči rychtám povinnost jako k jiným poddaným. Například podporu v době nouze zrním nebo dřevem. Rychty si ze svých prostředků platily svou úřední režii, podobně jako stavbu cest, mostů, otop do škol apod. Základní sídelní jednotkou rychty byl dvorec/dvůr. Tak i tak byli Králováci na své svobody hrdi a ve svém znaku, nesoucím českého lva s korunou a žezlem, měli nápis: „Nikomu pánem a nikomu sluhou, to jest Králováků výsluhou.“ Vnitřní rozrušování pohraničního Královského hvozdu nastává zejména od počátku 17. století zakládáním jednotlivých obcí.
Od hraničního přechodu na Svaté Kateřině hranice probíhá v délce 1.1 km mírně zvlněným terénem k turistickému rozcestí Chodská Úhlava. Tady začíná státní hranici tvořit říčka Chodská Úhlava (hraniční znaky 15 a 15C), která dále odtéká do českého vnitrozemí. Ke břehům potoka jsou osazeny dva původní tereziánské hraniční mezníky, z nichž ten nepřímo vyznačující hranici (nacházející se na českém břehu) nese letopočet 1771. Po 3.7 km následuje soutok Chodské Úhlavy a Lomničky (hraniční znak 17D), když Chodská Úhlava pramení nedaleko od soutoku na českém území a říčka Lomnička tvoří hranici již od svého prameniště. Lomnička od soutoku je hraničním vodním tokem v délce 1.5 km - za hraničním přechodem Zadní Chalupy/Helmhof (hraniční znak 17/2D) mokrá hranice ze zvlněného terénu začíná stoupat, a to až ke hraničním znakům 17/12C a 17/12D, kde hranice přechází do suchého úseku horského hřebenu Ostrý-Svaroh. Než-li však hraniční linie dostihne významnou šumavskou horu Ostrý, musí urazit 5 kilometrů zvlněného terénu se závěrečným stoupáním na Ostrý. Je nezbytné zmínit zaniklou obec Zadní Chalupy, která se nachází nedaleko hraničního přechodu Zadní Chalupy/Helmhof a v podstatě je jedinou zaniklou vsí při státních hranicích v popisovaném úseku Královského hvozdu.
Chodská Úhlava coby hraniční vodní tok v době železné opony
Chodská Úhlava coby hraniční vodní tok v současnosti
Hraniční přechod Zadní Chalupy/Helmhof
Hora Ostrý (Velký Ostrý)/Osser (Grosser Osser) v nadmořské výšce 1 293 metrů zaujme diváka už z dálky - Ostrý společně s vedlejším Malým Ostrým tvoří výraznou krajinnou dominantu - svým tvarem si vrcholy vysloužily přídomek „Prsa Matky boží“. V dobových materiálech nacházíme pro Ostrý české názvy Jezerní hora, Kravařská hora, Ostrá nebo Srní hora. Ostrý je tedy dvojvrcholovým sukem, kdy Velkým Ostrým prochází česko-bavorská hranice a Malý Ostrý/Kleiner Osser (1 266 m. n. m.) leží plně na bavorském území. Vrchol Ostrého je součástí úzkého svorového hřbetu s četnými tvary periglaciálního zvětrávání jako jsou skály a suťové proudy. Vrchol je zalesněn smrčinou, místy s příměsí jeřábu. Hora získala jméno podle svých špičatých a ostrých skalních útvarů táhnoucích se od vrcholu k jihovýchodu po státní hranici - hraniční skalnatý hřeben je tvořen strmě nakloněnými svorovými břity, ve kterých jsou obsaženy křemenné žíly.
Ostrý se skalními útvary táhnoucích se od vrcholu k jihovýchodu po státní hranici (zdroj: Claus Wietek)
Prsa Matky boží včetně pohledu z hraničního chodníku na starých fotografiích
Na konci 13. století byl na Ostrém postaven hrádek zvaný jako Osserburg. Stavba měla čtvercový půdorys s délkou hrany přibližně 30 metrů. Existence hradu však není s jistotou doložena, i když zde byly objeveny zbytky zdiva a četné archeologické nálezy. Ostrý byl již odpradávna důležitým orientačním a turistickým bodem, což zapříčinilo, že zde vznikla v roce 1885 první dřevěná útulna se šindelovou střechou, která dokázala pojmout až 30 osob. V roce 1883 byl založen bavorský turistický spolek a o rok později jeho sekce v Lam. Založení sekce a rozvoj turistiky znamenal plány a následnou výstavbu horské turistické chaty. Přízemní stavba s polovalbovou střechou byla dokončena v roce 1897. Bylo zde občerstvení a šest lůžek. Od svého vzniku byla chata několikrát přestavována, zejména pak rozšiřována - v roce 1901 byla přistavěna kuchyně, v roce 1907 došlo k rozšíření noclehárny na 15 lůžek, v letech 1931-1932 dochází k dalším nutným stavebním úpravám chaty. Jaroslav Dostál v šumavském průvodci z posledního roku prvorepublikové turistiky (1938) píše: „Za nynějších poměrů nevstupujme do chaty a ani krok přes hranice, velmi nebezpečné! Tři lavičky jsou na naší straně, tam podají objednané, ale velmi draho, pouhý čaj 5 Kč!“ Předválečná podoba chaty s drobnými úpravami zůstala dodnes, největší modernizací ve své historii prošla v letech 1997-1998. Chata zvaná jako Osserschutzhütte Haus Willmann (Albert Willmann byl prvním předsedou lamské sekce bavorského turistického spolku, který věnoval pozemky na vrcholu hory spolku pro výstavbu chaty) slouží svému účelu dodnes. Kromě ubytovacích a stravovacích možností má společenskou místnost, která nese jméno německy píšícího spisovatele a básníka Hanse Watzlika, učitele z Nýrska a rodáka z Dolního Dvořiště. Za jeho pobytu v Nýrsku vznikla první knižní novela z roku 1913 věnovaná zdejšímu kraji - Im Ring des Ossers (Pod Ostrým). Pod vrcholem Velkého Ostrého se nachází pamětní deska věnována právě Hansovi Watzlikovi. Velký Ostrý je od Malého Ostrého oddělen sedlem, které je zváno jako Vlčí propast. V sedle je Královácká dřevěná kaplička se zvoničkou, kterou v roce 1986 postavila lamská sekce bavorského turistického spolku. Na oltáři se nachází Česká madona. Každý rok první neděli v srpnu se koná na Ostrém tradiční pouť se mší u kapličky. Před kapličkou se nachází hraniční kámen s letopočtem 1772 a erby Čech a Bavorska. Nejedná se o původní hraniční znak (i kdyby sem byl z hraniční linie přenesen, tak kámen má prazvláštní tvar a jeho číslo 123 nekoresponduje s původním tereziánským číslováním zdejší hranice) - je dílem bavorského turistického spolku. Malý Ostrý je holý a skalnatý, pod vrcholovým křížem je vtesána do skály pamětní deska padlým a zemřelým členům bavorské horské služby. Ostatně bavorská horská služba má pod vrcholem Velkého Ostrého chatu s heliportem. Za chatou je stanice jednoduché nákladní lanovky, která vede na vrchol a zásobuje chatu Osserschutzhütte Haus Willmann.
Ostrý na starých fotografiích a v době železné opony
Chata Osserschutzhütte Haus Willmann v roce 1907, 20. letech, 30. letech a v době železné opony
Hora Ostrý je hraničním přechodem - setkává se zde turistické značení z obou stran hranice. Jak je to s vedením státní hranice na vrcholu? Na plošině pod vrcholovým skaliskem stojí bavorská turistická chata. Venkovní terasa před restaurací je rozdělena státní hranicí - nachází se zde hraniční mezník 22/15. Ke hraničnímu mezníku 22/15 sem hranice ze severu stoupá po skalnatém svahu (u kůlny chaty je ve skále patrný hraniční znak 22/14). Od hraničního mezníku 22/15 (tj. mezi stoly a lavičkami) hranice pokračuje na jih do středového prostoru skalní soutěsky - po obou stranách soutěsky zde míjíme do skal zapuštěné hraniční znaky 23C (východní-české skalisko) a 23D (západní-bavorské-vrcholové skalisko) jež hranici vyznačují nepřímo, v soutěsce na chodníku je v balvanu vytesán původní hraniční křížek s ryskou jež stáčí hraniční linii na jihovýchod. Následují hraniční znaky 23-0/1 a 23/1, další hraniční znaky jsou vytesány na vrcholových partiích skal a pro běžného návštěvníka jsou tak nedostupné. Vrcholové (západní) skalisko Ostrého s vrcholovým křížem leží plně na bavorském území - poskytuje výtečný kruhový výhled na obě strany hranice. Na české straně hranice dosahuje nejvyšší bod nadmořské výšky 1 291 metrů (a to na východním skalisku). Hraniční chodník v soutěsce (mezi hraničními znaky 23C a 23D) dosahuje nadmořské výšky 1 288 metrů.
Ostrý a vedení státní hranice od hraničního znaku 22/14 ke hraničním znakům 23C/23D (zdroj: Claus Wietek)
Vedení státní hranice na Ostrém - zobrazení v hraničním dokumentárním díle a aplikaci statnihranice.cz
Polní práce na hraničním mezníku 22/15 v roce 2014 (zdroj: Landesamt für Digitalisierung, Breitband und Vermessung München)
Ostrý - vrcholové skalisko s křížem, chata Osserschutzhütte Haus Willmann a skalní soutěska s „třiadvacítkami“
Od Ostrého hranice probíhá zvlněným terénem s klesáním a stoupáním na kóty Malý Kokrháč (1 169 m. n. m., hraniční znak 26) a skalnatý Velký Kokrháč (1 229 m. n. m., hlavní hraniční znak 27 a mezilehlé hraniční znaky 27/1 až 27/5) a po necelých 6 kilometrech přichází ke kótě Svaroh/Zwercheck v nadmořské výšce 1 333 metrů. Svaroh je výrazná hora tvořená svory s vložkami kvarcitů. Jsou zde četná skaliska a balvany, na bavorském svahu hory pak rozsáhlé kamenné moře. Porost tvoří smrčiny, místy s příměsí jeřábu. Každý ze států má na své straně hranice vrcholovou skálu s vrcholovým křížem, ta česká je navíc doplněna o pamětní desku Arnyho Juránka - průkopníka lyžování na Železnorudsku. Vrcholová plošina Svarohu na hranici má délku cca 700 metrů - ze západu ji ohraničuje hlavní hraniční znak 29, z východu ji ohraničuje hlavní hraniční znak 30, vrcholovým hraničním znakem je 29/4. Na Svarohu se lámou hranice ze severozápadu na jih. Vždyť i původní německé pojmenování hory Zwercheck je odvozeno od lomu hranice - „zwerch“ (hranice jde napříč) a „eck“ (tvoří jakýsi roh). U hraničního znaku 29/6-0/1 stála na české straně hranice Juránkova chata. Juránkova chata na šumavské hraniční hoře Svaroh byla nejvýše položenou samotou na Šumavě v nadmořské výšce 1 320 metrů. Nacházela se pár kroků od česko-bavorské hranice. Proč zde vůbec byla postavena? V nevýrazném sedle mezi Svarohem a Jezerní horou? U záměru vystavět Juránkovu chatu byly preferovány především vynikající okolní lyžařské podmínky. Vždyť i její pojmenování se jí dostalo po průkopníku šumavského lyžování Arnu Juránkovi. Chata se tak stávala dočasným útočištěm převážně lyžařů. Vedlo k ní několik cest - asi nejznámější byla Dámská cesta, která procházela kamenným mořem Jezerní hory. První verze Juránkovy chaty, v tomto případě spíše srubu, se datuje do roku 1922. Dřevěný srub na kamenné podezdívce 4 x 5 metrů vystavěl Ski klub Plzeň k odpočinku turistů a lyžařů. Měl podkroví s palandami pro přespání 10 osob. Chýše v prosinci 1931 vyhořela, údajně byla úmyslně zapálena. Obětavou láskou ke zdejšímu lyžování se následující rok započalo s výstavbou nové chaty, tato byla otevřena 28. října 1932. Nová chata měla již zděný základ a dvě dřevěná poschodí. Nabízela až 50 lůžek a velkou restaurační místnost. Disponovala ústředním topením a na rozdíl od předchozího srubu měla již celoroční provoz. S rozvojem turistiky, který gradoval ve 30. letech, byly v okolí Svarohu pořádány lyžařské závody. Průvodce z roku 1938 k chatě uvádí: „Vysoká, štíhlá stavba se strmou střechou na důležité křižovatce. Přízemí je cihlové, výše srub s heraklitem a prkenným obitím. V přízemí je úschovna a úpravna lyží, ústřední pec, hala a kuchyně. V 1. patře restaurační místnost, ve 2. patře noclehárna pro muže a ženy se 40 lůžky, ve 3. patře byt nájemce.“ Lyžařský boom utnula 2. světová válka. Za války chatu používala německá armáda a na jejím konci v roce 1945 byla vyhozena do povětří. Zdejší lyžaři, nevědíce jaký osud bude mít zdejší pohraničí v poválečných letech, dali život chatě ještě potřetí. V ruinách vyrostla nová stavba - zůstala však jen skromným provizoriem o jednom poschodí. Nová chata byla dána do provozu 23. prosince 1945. V roce 1951 bylo zřízeno hraniční pásmo a za vlády komunistického režimu se chata postupně změnila v ruiny. Zdejší drsné klimatické podmínky byly nekompromisní. Pozorovat její devastaci mohli, kromě pohraničníků, němečtí turisté z bezprostřední blízkosti státní hranice. Ruiny chaty přetrvaly do současných dnů.
Svaroh s rozsáhlým kamenným mořem na bavorských svazích (zdroj: Claus Wietek)
Svaroh coby skála s hraničním mezníkem 30 na starých fotografiích a v roce 1951
Česká a bavorská vrcholová skála s křížem na Svarohu
Juránkova chata na Svarohu ve 20. letech, 1933, 1934, 1936 s lyžaři, 1945, 1981 a 1984
