Pohoří Šumavy je na státní hranici zastoupeno souvislou linií horských plání a údolí, kde státní hranice probíhá vodními toky nebo ve svazích hor a na pláních - úsek hranice od Zvonkové po Guglwald. Při hranici se tady rozprostírá pás bývalých příhraničních obcí a osad, z nichž mnohé ještě v 50. letech minulého století stály. Za prvé zde státní hranice probíhají vodními toky - mokrou hranici tvoří Pestřice, Černá stoka, Ježová, Hraniční potok, Jasánecký potok, Osvaldský potok, Světelský potok, Urešský potok, Rožnovský potok, Pasečenský potok, Dílčí potok a Mlýnský potok. Za druhé hranice probíhá ve svazích hor a na pláních - vyznačují se zde nadmořskou výškou okolo 700-900 metrů. Reliéf lipenského úseku státních hranic je pochůzkově náročný a lemovaný z obou stran divokou přírodou - hraniční linie probíhá vodními toky a mokřady, v suchém terénu pravidelně stoupá a klesá a všemožně se klikatí - zkrátka uhýbá (kromě vodních toků) přirozenému terénu.
Lipenský úsek hranice je pojmenován podle Lipenské přehrady, která k tamějšímu pohraničí přiléhá a je branou k česko-rakouským hranicím na Šumavě. Lipenská přehrada je vodní dílo vybudované na řece Vltavě v letech 1952-1959. S rozlohou 48.7 km2 je největší přehradní nádrží a vodní plochou v České republice. Po právu je tak Lipno označováno jako jihočeské nebo šumavské moře. Délka přehrady činí 42 km, největší šířka dosahuje k 5 km, průměrná hloubka 6.5 metrů. Sypaná hráz s těsnicím jádrem se nachází v obci Lipno nad Vltavou. Prvotními důvody k vybudování vodního díla byly povodně (první reálný návrh na vybudování umělého jezera je z roku 1892), v budovatelských 50. letech se k tomu přidaly rekreační účely a příjem elektrické energie. Přehrada byla napuštěna v roce 1958. K tomuto roku se váže regulace zátopové oblasti Lipenské přehrady, která sahá až k česko-rakouským hranicím. Současné využití přehrady není jiné. Fungují zde tři přívozy, které při návštěvě pohraničí neminete - Horní Planá/Bližší Lhota, Dolní Vltavice/Kyselov a Frymburk/Frýdava.
Výchozím místem rozboru je hraniční přechod Zadní Zvonková/Schöneben (hraniční znaky I/34C a I/34-1Ö) v nadmořské výšce 860 metrů poblíž zaniklé obce Zvonková. V místě nynějšího hraničního přechodu fungovala odpradávna stará obchodní stezka z Čech do Horních Rakous. Později vznikla silnice, která propojila obě země. Na české straně hraničního přechodu byla v roce 1927 vystavěna budova coby celní úřad a oddělení Finanční stráže. Na rakouské straně hranice byla celnice vystavěna v roce 1925, a to podle jednotného architektonického systému. Ve 20. letech bylo na Šumavě a v Novohradských horách vybudováno na rakouské straně 13 celnic, všechny podle jednotného vzorového projektu se secesními elementy - dochované rakouské objekty na Šumavě lze spatřit u hraničních přechodů Zadní Zvonková/Schöneben, Kyselov/Aigen, Koranda/Sankt Oswald, Pasečná/Hörleinsödt a Přední Výtoň/Guglwald. I československé celní úřady a kasárny financů měly svébytné architektonické prvky - sokl prvního podlaží byl obložen žulou, nad ním jedno nebo dvě patra s béžovou fasádou a valbová střecha - takovýto československý objekt na Šumavě se dochoval pouze u hraničního přechodu Kyselov/Aigen. Po zřízení hraničního pásma se v Československu snížil počet hraničních přechodů na minimum a v důsledku toho byly mnohé celnice zbořeny - ta u Zvonkové sloužila v letech 1951-1953 jako pohraniční rota, později byla zbořena. 1. října 1938 přes hraniční přechod prošly do Čech německé oddíly a obsadily Sudety. Ještě před záborem byly u celního úřadu vybudovány objekty zvláštního zařízení na obranu republiky - železná závora s ochrannými zídkami, po levé straně ochranné zídky navíc příkop a deponie v délce 32 metrů. Hraniční přechod Zadní Zvonková/Schöneben byl otevřen 1. prosince 2004. Hranici zde tvoří, pod kamenným mostkem, potok Pestřice, který pramení na svazích Smrčiny. Nedaleko hraničního přechodu na Zvonkové se ještě rozprostíraly další vesnice - osada Huťský Dvůr a osada Josefův Důl.
Hraniční přechod Zadní Zvonková/Schöneben s celnicemi a československá celnice na starých fotografiích
Hraniční přechod Zadní Zvonková/Schöneben v současnosti
Celní úřady s jednotným architektonickým systémem - na české straně celní úřad u hraničního přechodu Kyselov/Aigen, na rakouské straně celní úřady se secesními prvky u hraničních přechodů Zadní Zvonková/Schöneben, Kyselov/Aigen, Koranda/Sankt Oswald, Pasečná/Hörleinsödt a Přední Výtoň/Guglwald
Od hraničního přechodu Zadní Zvonková/Schöneben státní hranice probíhá potokem Pestřice v délce 3.5 km ke hraničním znakům I/40-2C a I/40-2Ö, kde přechází do suchého úseku. V mokrém úseku se s hraniční Pestřicí kříží Schwarzenberský plavební kanál (protéká z Čech do Rakouska), děje se tak u přechodového místa Pestřice/Sonnenwald u hraničních znaků I/36C a I/36Ö. Křížení plavebního kanálu s hraničním potokem Pestřice je umožněno dvěma stavidly a přepadem, který je převeden přes kanál po vantrokách. Zatímco první stavidlo je vybudováno na české straně hranice, objekt druhého stavidla je rozdělen mezi oba státy. Rakousko si do své poloviny stavidla prosadilo vložení rybího přechodu. Celý projekt křížení vodotečí byl proveden v roce 1998.
Hraniční přechod Pestřice/Sonnenwald a křížení plavebního kanálu s hraničním vodním tokem
Konec hraničního toku Pestřice
Od hraničních znaků I/40-2C a I/40-2Ö hranice probíhá suchým úsekem v délce 7 km ke hraničnímu přechodu Kyselov/Aigen (750 m. n. m., hraniční znaky I/60 a I/61). Hranice v tomto úseku se místy klikatí a tvoří menší výběžky. Jeden takový výběžek zasahuje do Rakouska mezi hraničními znaky I/45-2 až I/49. Tyto a další výběžky jsou historickým výsledkem uplatňování vlastnických nároků v pohraničním území mezi oběma zeměmi. Hraniční přechod Kyselov/Aigen navazuje na dávnou obchodní stezku z jižních Čech do Horního Rakouska - po Mühlské cestě (procházela povodím rakouské řeky Mühl) se přivážela od Dunaje do Českých Budějovic pasovská sůl. Na okraji hraničního lesa u dnes již zaniklé obce Kyselov bylo vybíráno klášterem Schlägl mýto. Stejné právo měl v nedaleké Dolní Vltavici klášter Zlatá Koruna. Předělem výkonu práv obou klášterů byla řeka Vltava - obě řeholní instituce byly povinny podílet se mj. na stavbě a údržbě zdejšího mostu přes Vltavu. Novodobá historie hraničního přechodu na Kyselově je spjata s výstavbou prvorepublikové celnice. Objekt postavila firma Augustina Křížka, stavitele z Vodňan. Kolaudace budovy proběhla 25. září 1934. Celnice na Kyselově přečkala celou historii 20. století - prvorepublikovou dobu, zábor pohraničí v roce 1938 (německé oddíly tudy prošly 1. října, u celního úřadu byly vybudovány objekty na obranu republiky v podobě železné závory s ochrannými zídkami a třířadé uzávěry z kolejnic zabetonovaných v délce přes 13 metrů), druhou světovou válku, železnou oponu a porevoluční období. Přispěla k tomu skutečnost, že zde působící pohraniční rota Kyselov fungovala až do pádu železné opony a posléze sem byl umístěn útvar Cizinecké a pohraniční policie. V současnosti je objekt opuštěný, nicméně občas je nabízen k prodeji, což značí, že je v relativně zachovalém stavu. U vchodu jsou pozůstatky objektu zvláštního zařízení (dochovala se ochranná betonová zídka a pak kolejnicová uzávěra, která byla ovšem v 60. letech obezděna a celý vnitřek byl zasypán). Okolo celnice se rozprostírají garáže, kotce a další již bývalé prostory pohraniční roty. V minulosti zde byly ještě dva patrové domy, ve kterých byli ubytováni funkcionáři pohraniční roty a jejich rodiny. Hraniční přechod Kyselov/Aigen byl otevřen v období přistoupení České republiky ke Schengenskému prostoru v roce 2008. U přechodu zaujme hraniční znak I/60, který vzhledem k výšce a markantnosti lze označit za hraniční sloup. V dolní části hraničního sloupu je nivelační hřeb coby geodetický bod. Nedaleko hraničního přechodu Kyselov/Aigen se rozprostíraly menší vísky - osada Račín, obec Pestřice a osada Kozí stráň. Turistický průvodce Jaroslava Dostála z roku 1938 u Kyselova zmiňuje tzv. Greiplovy šance (nazvané tak po majetníku pozemku) - „v lese při hranicích lze pozorovati sledy příkopů zřízených za Marie Terezie roku 1742 za války s Bavory. Za hranicemi, již na rakouské půdě, jsou ty zákopy zachovalejší.“ Od hraničního přechodu Kyselov/Aigen státní hranice probíhá 200 metrů suchým úsekem ke hraničnímu znaku I/62. U hraničního znaku I/62 je balvan s vytesanou zkratkou GU. Na mapě Stabilního katastru z roku 1826 je v těchto místech zakreslen hraniční znak, který na české straně hranice nese iniciálu GS a na rakouské straně hranice iniciálu GU. Zkratka GS značí Gemeinde Sarau (obec Kyselov) a GU značí Gemeinde Unterneudorf (správní celek na rakouské straně hranice). Od „dvaašedesátky“ hranice probíhá v délce 2 km potokem Černá stoka, a to až do prostoru Rakovské zátoky (zátopové oblasti) Lipenské přehrady.
Hraniční přechod Kyselov/Aigen ve 30. letech, 1963 a 1993, celní úřad ve 30. letech, objekt na obranu republiky před celním úřadem v roce 1938 (obrázek 2 a 3 zdroj: Ladislav Novák, obrázek 5 a 6 zdroj: Jan Lakosil / Šumava krásná i smrtící)
Hraniční přechod Kyselov/Aigen a hraniční znak I/60 v současnosti
Pozůstatky objektu zvláštního zařízení u celního úřadu Kyselov
S výstavbou vodní nádrže Lipno v 50. letech minulého století se počítalo se skutečností respektive s budoucími vlivy, které by měly za následek rozšíření Lipna až za státní hranici do Rakouska. Se stavbou vodní elektrárny u Lipna nebo chcete-li Lipenské přehrady vzešla potřeba regulace československo-rakouské státní hranice v zátopové oblasti Lipna (v místě Rakovské zátoky). Oba státy se v Dohodě mezi spolkovou vládou Republiky Rakousko a vládou Československé republiky o označení hranic v souvislosti s provozem vltavské elektrárny u Lipna dohodly, že zatopením rakouského území v souvislosti s provozem elektrárny, nebude dotčen průběh státní hranice. Dohoda byla podepsána v Praze dne 22. října 1958. Ze smlouvy vyplynula pro československou stranu povinnost udržovat na vodní ploše hraniční značení. Hranice byla specifickým způsobem (dubovými sloupky) v červnu roku 1959 vyznačena. Se zatopením rakouského území musel dát souhlas rakouský vlastník pozemku a rakouský vodoprávní úřad. Obojí se stalo a souhlas rakouského vlastníka se pak stal přílohou k dohodě. Při podpisu smlouvy předal předseda československé delegace doprovodný dopis s návrhem, aby odškodnění ve výši 340 tisíc šilinků podle uzavřené dohody mezi klášterem premonstrátských kanovníků Schlägl a Ředitelstvím výstavby, rozvoje a správy vodohospodářských děl v Praze, bylo poukázáno prostřednictvím velvyslanectví Československa. Část dohody byla československo-rakouskou hraniční smlouvou z roku 1973 zrušena, avšak nebyl tím dotčen průběh a specifické vyznačení hranic. K průběhu a vyznačení státní hranice v prostoru Rakovské zátoky. Vyznačení bylo v zamokřeném terénu provedeno pomocí dubových sloupků zaražených do země tak, aby jejich nadzemní část převyšovala předpokládanou výšku vodní hladiny, pokud sem v případě vysokého stavu vody v nádrži voda dosáhne. Horní části sloupků byly opracovány tak, aby měly tvar hranolu stejného tvaru, jaký má standardní hraniční mezník. I nátěr a značení hranolu nevybočovalo ze standardu značení hraničních mezníků. Pokud by tedy voda stoupla až sem, vyčnívaly by nad hladinu jen natřené a vyznačené hranoly. V létě roku 2014 jsem využil toho, že Rakovská zátoka byla bez vody a celý úsek po státních hranicích jsem si prošel. Od hraničního přechodu Kyselov přitéká k zátoce Černá stoka. Černá stoka přestává tvořit státní hranici u hraničního znaku I/65-7C, odtéká do Lipna. Od sousedního hraničního znaku I/65-8C probíhá hranice přímo, a to až ke hraničnímu znaku I/66. V těchto místech odtéká do Lipna potok Ježová, přičemž tento potok začíná být u sousedního hraničního znaku I/66C hraničním vodním tokem. Hraniční potok Ježová sem přitéká od hraničního přechodu Ježová. Způsob vyznačení hranice v Rakovské zátoce zůstal de facto nezměněn. Základem vyznačení jsou dřevěné sloupky, jejichž horní části jsou opracovány do tvarů hraničních mezníků a tyto jsou bíle natřeny. Najdeme zde ovšem ještě pozůstatky starých sloupků s hranoly, které jsou zchátralé. Dále zde najdeme hraniční znak I/65-8C, který jsem pojmenoval jako Plaváček - hraniční mezník je vsazen do vydlabané klády a tato je v Černé stoce ukotvena ke dnu. A do třetice v Rakovské zátoce najdeme i klasické hraniční mezníky (např. I/66).
Rakovská zátoka v roce 1963 (zdroj: Ladislav Novák)
Rakovská zátoka s odtékající Ježovou a Černou stokou do Lipna (zdroj: Antonín Smola)
Rakovská zátoka - zobrazení v aplikaci statnihranice.cz
Rakovská zátoka - dubové sloupky, odtékající Černá stoka a Ježová do Lipna, hraniční znaky I/65-9 a I/65-8C
Od Rakovské zátoky hranice probíhá potokem Ježová v délce 5.3 kilometrů, a to až ke hraničním znakům I/73Ö a I/73-1Ö. V mokrém úseku se s hraniční Ježovou kříží (opět) Schwarzenberský plavební kanál (protéká z Rakouska do Čech), děje se tak u hraničního přechodu Ježová/Igelbach u hraničních znaků I/72C a I/72-1Ö. Voda potoka Ježová je převáděna pode dnem kanálu, je možné kanál vypustit do potoka. Po rekonstrukci objektu křížení vodotečí a opravě přístupových cest v 90. letech byl v červnu 1998 otevřen přechod pro pěší u potoka Ježová. Poslední rekonstrukce objektu křížení vodotečí byla provedena v roce 2012.
Hraniční přechod Ježová/Igelbach a křížení plavebního kanálu s hraničním vodním tokem
Rekonstrukce křížení plavebního kanálu s hraniční Ježovou v letech 1991 a 1995 (zdroj: Hynek Hladík)
Rekonstrukce křížení plavebního kanálu s hraniční Ježovou v roce 2012 (zdroj: Hynek Hladík)
Od „třiasedmdesátek“ státní hranice jde v délce 2 km do cípu Korandského výběžku (pomístní název „U Korandy, Koranda“ je pojmenován podle posledního obyvatele osady Růžový vrch hajného Jaroslava Korandy). Korandský klín, zasahující do Rakouska, začíná v místech stáčení se Ježové ze západu na sever (u hraničního znaku I/70C). Jeho konec je v místech, kdy po rakouském břehu u Otovského potoka coby Schwarzenberského plavebního kanálu, začíná hraniční linie (u hraničního znaku II/10Ö). Cípem Korandského výběžku je střednice Hraničního potoka u hraničních znaků IIC a IIÖ (počátek II. úseku česko-rakouské státní hranice), který odtud odtéká do Rakouska a dále tvoří správní hranici mezi obcemi Aigen-Schlägl a Sankt Oswald bei Haslach. Hraniční znak IIC coby původní základní hraniční mezník je, po vzoru prvorepublikové demarkace, označen datem platnosti Saint-Germainské mírové smlouvy (16. červenec 1920). Hraniční potok od úsekových mezníků IIC a IIÖ prudce stáčí hraniční linii ze severovýchodu na jihovýchod a dále tvoří státní hranici v délce 600 metrů ke hraničnímu znaku II/1. U hraničního znaku II/1 je původní hraniční mezník s vytesanými symboly - na české straně hranice GA, na rakouské straně hranice GO, 6 coby pořadové číslo. Na mapě Stabilního katastru z roku 1826 je v těchto místech zakreslen hraniční znak, který nese tytéž iniciály - GA značí Gemeinde Asang (obec Jasánky) a GO značí Gemeinde St. Oswald (správní celek na rakouské straně hranice). Od hraničního znaku II/1 hranice v délce 2.3 km doputuje ke hraničnímu přechodu Koranda/Sankt Oswald (hraniční znaky II/7 a II/8) s dochovaným objektem rakouské celnice se secesními prvky.
Hraniční znak IIC coby původní základní hraniční mezník s datem platnosti Saint-Germainské mírové smlouvy
Konec hraničního toku Hraničního potoka a původní hraniční mezník s iniciálou GA a pořadovým číslem 6
