Filmová místa - Trilogie s Tomášem Holým
Kdo by jako dítě nechtěl trávit prázdniny v lůnech šumavské přírody. Na přelomu 70. a 80. let natočil režisér Václav Gajer tři návazné filmy – Pod Jezevčí skálou, Na Pytlácké stezce a Za trnkovým keřem. Příběhy vypráví o klukovi Vaškovi (Tomáš Holý), který tráví léto na Šumavě u dědy, hajného Straky (Gustáv Valach).
Příběhy ve filmech jsou jednoduché a zároveň nepředvídatelné, jsou pocukrovány značnou vrstvou krásy šumavské přírody a životem v ní. Mnozí z nás by mohli namítat, že taková příroda zůstala jen na filmovém plátně a Šumava nyní vypadá jinak. Není tomu tak. Vzpomínám si, jak dědeček Straka říká vnukovi Vaškovi: „Tys moje naděje a radost.“ Tato krátká a milá slova jednoduše vystihovala poměry v rodině. Se synem se pan Straka rozešel kdysi ve zlém, jelikož si přál, aby i on byl jednou hajným. Straka ve filmu pravil: „Kam to dotáhl? Dovedu si představit, jaký mu narostl pupek na tom úřadě.“ Hajný Straka po úvodní nelibosti ke vnukovi začal pozorovat Vaškův zájem o přírodu. Později už nezůstalo u zájmu. Hajný Straka brával vnuka s sebou na obchůzky a zaučoval ho do každodenní práce hajného. Ostatně příběh trilogie vychází ze skutečnosti. Scénárista Josef Pohl k tomu uvedl: „Setkal jsem se na Šumavě s jedním lesníkem, měl synovce, který u něho pracoval, ale po vojně se už k němu do lesa nevrátil. Našel si jiné zaměstnání. Je vedoucím nějaké vinárny. Když jsem se po čase s tímto hajným setkal a vyřizoval mu pozdrav od synovce Josefa, odpověděl: Nemám žádného synovce, neznám žádného Josefa! Zanevřel na něho proto, že zradil své povolání. Utkvělo mi to v paměti - láska k profesi, k lesu, k přírodě, braná s tak nesmlouvavou opravdovostí, která jde až tak daleko, že se zřekne „vlastní krve.“
Velkou roli při natáčení trilogie sehrála Pohraniční stráž a její rota ve Kvildě. Pomineme-li zvýšenou bdělost a ostražitost nad dodržováním zákazu vstupu do hraničního pásma (začínalo za obcí Kvilda), podíleli se pohraničníci zejména na technickém zabezpečení při natáčení a doprovodu filmového štábu do hraničního pásma. Někteří z nich se účastnili přímého natáčení.
Filmový štáb se usídlil v rekreační chatě Jihočeských cihelen na Churáňově a odtud vyjížděl do okolí. Nebudu rozebírat všechna místa natáčení trilogie. Zaměřím se na dvě hlavní místa – jsou jimi obce Srní a Kvilda. Asi 500 metrů od návsi v Srní stojí Klostermannova chalupa, která v trilogii představovala hájenku dědečka Straky a dočasný příbytek pro malého Vaška. Až do současnosti je celý prostor Klostermannovy chalupy pečlivě udržován a autentičnost s filmem je znát na každém kroku. Ve Kvildě měla sídlo pila, kde bylo filmové zemědělské družstvo. Pila se nacházela na kraji obce u cesty vedoucí k Pramenům Vltavy. Dále se zde nacházel filmový konzum. Je zajímavé, že zatímco ve filmu Král Šumavy jako obchod posloužila levá část stavení, ve které se nyní prodávají sportovní potřeby, v trilogii je to již pravá přístavba, ve které sídlí obchod s potravinami dodnes. Ve Kvildě se točila rovněž zahradní párty s kancem Joklíkem. Divočák byl pro potřeby natáčení zapůjčen od soukromého majitele a vycvičen. I tak kanec Joklík přeskočil plot a hnal se pryč. Byl naháněn filmovým štábem, pohraničníky i majitelem. Chycení se po usilovném nahánění podařilo. A jak to bylo s ostatními zvířaty zasazenými do šumavské přírody? Režisér Václav Gajer k tomu uvedl: „Jeleny jsme točili v Boubínském pralese. Na ostatní zvěř jsme v přírodě z časových důvodů čekat nemohli. Spolupracoval s námi ředitel zoologické zahrady na Hluboké, který nám dodával veškerou zvěř, kterou jsme potřebovali - vydry, lišky, srnky, jezevce aj. Veverku a výra nám zapůjčil jeden pražský chovatel. Významnou úlohu ve filmu má jezevčík. Toho našeho jsme vybrali z 30 adeptů a je to přímo šampión ČSSR, vynikající norník, který získal již mnohá ocenění na nejrůznějších výstavách.“ Dále se trilogie s Tomášem Holým točila na Horské Kvildě, Zadově nebo Churáňově. Ve filmu jsou i nádherné záběry Chalupské slatě u Borové Lady.
Klostermannova chalupa v Srní a porovnávací snímky
Kvilda a porovnávací snímky
Chalupská slať a porovnávací snímky
Povídání zakončím smutnou událostí. V poslední den natáčení posledního filmu Za trnkovým keřem se hlavní kameraman Rudolf Milič vážně poranil a svým zraněním ve vimperské nemocnici podlehl. Velmi smutně tak skončilo dokončení posledního filmu o klukovi a dědovi ze Šumavy, kteří za celou dobu mezi sebou hledali smysl a počínání života v krásách šumavské přírody.
OBRAZOVÁ GALERIE K TÉMATU: momentky z natáčení (1-22, zdroj: Filmové studio Barrandov), povídání o trilogii v časopisech z let 1978-1980 (23-28, zdroj 23-24: Květy ze dne 15. 6. 1978, zdroj 25-26: Kino ze dne 13. 11. 1979, zdroj 27-28: Květy ze dne 31. 7. 1980), Klostermannova chalupa v Srní (29-39).
