NOVINKA - KNIHA  Vývoj českých státních hranic

S T Á T N Í   H R A N I C E  

A   P O H R A N I Č N Í   T U R I S T I K A

„Královské zemské hranice tu byly, československé státní hranice tu byly, státní hranice České republiky a Evropy tu jsou. Naše hranice byly vydobyté, naše hranice byly v úctě. Nedopusťme, aby naše hranice neztratily odkaz daný vznikem Československé republiky. Pohraničí bylo a je oblastí panenské krajiny a přírody. V pohraničí příroda nemá slitování.“ 

 

Zdeněk Šmída

 

„Slovo hranice původně znamenalo mezník, zroubený ze dřeva do hran. Přirozené hranice byly skály, stráně, lesy, rozličné význačné stromy, potoky, řeky, cesty, stezky, náspy, rokle, mosty, strže, hřebeny pohoří a dokonce i pohanské mohyly. Mezníky umělé byly kopky či kopce, jamky, příkopy a mezníky kamenné. Hranice a meze panského i selského majetku byly označovány vždy s velkou pečlivostí. Při sázení nových neb obnovování starých mezníků účastnila se komise a po staročesku se jí říkalo vejchoz. S vejchozem chodil písař, kameník a posléze svědci. Kde nebylo přirozené hranice, dávaly se mezní kameny, různě přitesané a označené. Také pod nimi bylo vždy nasypáno, aby byl mezník rozeznán od jiného kamene. Nasypávalo se sklo, kovářské uhlí, střepy, cihla. Ke konci sázení mezníků byl někdo obyčejně při tom bit, a sice prý pro lepší paměť, aby mohl dobře osvědčiti místo, kdyby se s mezníkem během doby něco stalo.“

 

Eduard Jelínek

 

© 2016-2017 Zdeněk Šmída Vytvořeno systémem web-rychle.cz