Roty Volarské brigády - Žlebský úsek
Do Žlebského úseku jsou pojaty čtyři roty Volarské brigády, které byly dislokovány kolem obce České Žleby. Patří sem roty Cazov, České Žleby, Krásná Hora a Nové Údolí. Jednotky se nacházely na svazích vrcholků, jejichž stěny ze západu klesají do zamokřených údolí, ve kterých probíhá hraničními potoky státní hranice a za ní jsou viditelné bavorské domky osad Schnellenzipf, Bischofsreut, Marchhäuser, Auersbergsreut, Theresienreut a Haidmühle. Všechny čtyři roty dostaly svoje názvy podle vesnic, z nichž pouze České Žleby přetrvaly do současnosti. V lokalitě Žlebského úseku působily k dubnu 1949 tyto útvary Pohraniční stráže Sboru národní bezpečnosti: četa České Žleby při rotě Horní Vltavice, četa Stožec a družstvo Nové Údolí při rotě Horní Vltavice.
U turistických směrovníků Dolní Cazov a Krásná Hora-rozcestí se nacházejí při pěšinách ke státní hranici zbytky panelů – v době studené války tudy vedly panelové cesty ke hranici pro případný postup naší vojenské těžké techniky. U soutoku Řasnice a Mechového potoka na Dolním Cazově jsou přes Řasnici zase položeny vedle sebe dvě masivní železné lávky. Provizorní ženijní most vybudovala americká armáda a 26. dubna 1945 přes něj přešla, aby začala osvobozovat Šumavu. V popisovaném úseku je několik přechodových míst na státní hranici. Přechodová místa musela být zabezpečena – přetrvávajícím reliktem jsou objekty zvláštního zařízení z doby prvorepublikové obrany republiky - železná závora s ochrannými zídkami u turistického přechodu České Žleby/Bischofsreut a ochranné kolejnice (coby součást železné závory, která byla v roce 2011 demontována a uložena do muzea v Lešanech) u turistického přechodu Na Spálenci/Haidmühle.
Rota Cazov
Svůj název jednotka dostala od osady Cazov, která se dělila na Horní a Dolní. Umístěna byla na katastru Horního Cazova u okraje lesa na stráni, která se svažuje k červené značce s turistickým ukazatelem Pod Žlebským vrchem. Od zaujetí sestavy brigády to byla 10. rota 2. praporu Kunžvart. Zanikla už k 1. říjnu 1951 a jako náhrada za ni vznikla rota České Žleby. Dalo by se říct, že jednotka Cazov fungovala jen na omezenou dobu, aby zabezpečila střežení exponovaného klínu státní hranice u Řasnice. Pohraničníci ještě na konci roku 1950 obývali služebnu útvaru SNB v Českých Žlebech (hostinec Gasthaus zum Dreisesselberg), pak se přestěhovali do Horního Cazova a na podzim 1951 se do Českých Žlebů vrátili, ovšem do budovy po Finanční stráži.
Rota stála v nadmořské výšce 904 metrů. Hlavním objektem útvaru byly dva UBA baráky, které byly po zrušení roty rozebrány a použity u jednotek v okolí. Na leteckém snímku z roku 1962 není k vidění žádný relikt po rotě. V současnosti je na místě louka s hloučky stromů a nenajdeme zde nic.
Kronika roty Cazov vystihuje to, co bylo typické pro zimní měsíce na přelomu let 1950/1951. „28. prosinec 1950 byl tradičním dnem událostí na starém pohraničním útvaru v Českých Žlebech. Bylo nám všem sice známo, že v našem úseku na Horním Cazově se buduje nový útvar, ale pravou příčinu jsme do poslední chvíle neznali. Soudruh velitel Novák nám vysvětluje celkovou politicko-mezinárodní situaci a že je třeba silnějšího zabezpečení ostrahy státních hranic, aby byl zaručen klidný chod budování socialismu v naší vlasti, což nám náš starý výkon hraniční služby nemohl zaručit. Již na sklonku téhož dne odjížděl jeden traktor za druhým směrem Horní Cazov. Byla pěkná měsíční a mrazivá noc, to nás však nemohlo odradit, abychom nemohli splnit daný úkol a ten zněl: „Do 29. prosince 1950 se musí kouřit z komínů na Horním Cazově.“ Práce byla velmi dobře organizována a třebaže stál jenom jeden barák způsobilý pro obývání, neklesali jsme na mysli a zařídili jsme vše podle rozkazů. Oběd byl sice značně opožděn, ale byl to náš první a tak jej každý snědl do posledního kousku s velkou chutí. Vodu jsme neměli, sněhu však bylo dost, takže i tato nepříjemná věc byla překonána. Když jsme všechno řádně urovnali, zaplály první ohně v kamnech a po baráku se ozývala píseň Hraničář, pak bylo slyšet jen spokojené oddychování a kroky strážného ve zmrzlém sněhu. Chýlil se již konec měsíce ledna a tím také dokončovací práce na druhém baráku. Nastalo stěhování a všem se nám značně ulehčilo, neboť jsme byli v prvním baráku namačkáni jako slanečci a když jsme ráno vstávali, klidně by mohl ten vzduch krájet. Zima se rozrůstala do značných rozměrů a každý už nevěděl, co by měl na sebe obléci, aby uchránil svoji tělesnou schránku před mrazem, který na nás tvrdošíjně doléhal. Konečně se nám podařilo sehnat motorovou pilu, kterou nám zapůjčila lesní správa a pustili jsme se horempádem do vykácení průseku pod pozorovatelnou, jelikož nám stále ten les zabraňoval dobrému přehledu našeho celého úseku.“
Rota České Žleby
Svůj název jednotka dostala od stejnojmenné obce. Umístěna byla na jižním okraji Českých Žlebů u vysílače, při žluté turistické značce na Kamennou Hlavu. Vznikla jako náhrada za rotu Cazov a tak převzala i její číslo jako 10. rota 2. praporu Kunžvart, v roce 1955 9. rota 2. praporu Stožec, v roce 1965 to byla 16. rota 3. praporu Volary brigády Sušice. Rota fungovala až do zániku Pohraniční stráže - v roce 1989 spadala pod prapor Volary brigády Sušice.
Rota stála v nadmořské výšce 950 metrů. Hlavním objektem útvaru se stala budova po Finanční stráži. Na leteckých snímcích z let 1959 a 1962 je jednotka k vidění. V roce 1981 se pohraničníci přestěhovali jen o kousek dál do moderního kasárenského areálu a budova financů byla zbourána (její pozůstatky tady nenajdeme a později na místě vyrostl soukromý dům). Po zrušení roty tady fungovala ubytovna, později byl areál opuštěný a v současnosti je užívaný pro soukromé účely.
Kronika roty České Žleby popisuje přípravy k osídlení vesnice. „Dne 1. března 1955 jsme byli všichni překvapeni, kdy ve Žlebech zastavila 805 a z ní vyskočilo sedm chlapíků, kteří sebou přivezli nářadí. Bylo nám divné co budou asi v opuštěné vesnici dělat. Když byli zkontrolováni pořádkovou hlídkou, dozvěděli jsme se od nich, že přijeli opravovat budovy pro nové osídlence Českých Žlebů, kterých má k nám přijít 150. Ze začátku se nám zdálo být nemožné, že vystěhovaná obec opět oživne. Dnes vidíme, že je to pravda. První pracovníci již dělají pořádek v opravovaných budovách. Za nimi přijeli elektrikáři a zedníci. Nebude dlouho trvat a noví osídlenci, na které se těší všichni příslušníci útvaru, oživí České Žleby.“
Rota Krásná Hora
Svůj název jednotka dostala od stejnojmenné osady. Umístěna byla u turistického ukazatele Krásná Hora rozcestí. Od zaujetí sestavy brigády to byla 11. rota 3. praporu Stožec, v roce 1955 10. rota 2. praporu Stožec. Pod praporem ve Volarech a brigádou Sušice byla zrušena k 28. únoru 1964.
Rota stála v nadmořské výšce 909 metrů. Hlavními objekty útvaru byly dva domy (obchod a hostinec) osady Krásná Hora a jeden UBA barák. Na leteckých snímcích z let 1952 a 1962 je k vidění stavební vývoj útvaru. Po zrušení roty původní krásnohorské domy zůstaly zachovány, avšak za desítky let zchátraly. Z leteckých snímků vyplývá, že první dům (obchod) byl rozšířen - po této přístavbě proběhla demolice UBA baráku. V roce 2020 byl zbourán obchod a v současnosti tady už nic nenajdeme. U druhého domu (hostinec) se dochovaly torza obvodových zdí.
Rota Nové Údolí
Svůj název jednotka dostala od stejnojmenné osady. Umístěna byla mezi turistickým ukazatelem Nové Údolí a nouzovým nocovištěm. Od zaujetí sestavy brigády to byla 12. rota 3. praporu Stožec, v roce 1955 11. rota 2. praporu Stožec, v roce 1965 to byla 17. rota 3. praporu Volary brigády Sušice. Rota Nové Údolí byla zrušena pod praporem ve Volarech a brigádou Sušice v roce 1982 a jako náhrada za ni vznikla rota Stožec (moderní kasárenský areál na okraji této obce), která fungovala až do zániku Pohraniční stráže.
Rota stála v nadmořské výšce 827 metrů. Hlavním objektem útvaru se stala budova po Finanční stráži. Na leteckých snímcích z let 1952, 1959 a 1962 je k vidění stavební vývoj útvaru. Demolice jednotky proběhla po roce 1982. V současnosti je na místě louka s hloučky stromů a nalezneme tady rozvaliny. Na místě kudy vedl elektrifikovaný drátěný zátaras stojí jeho replika společně s pozorovatelnou. Svým způsobem jsou tyto artefakty památníkem na dobu železné opony. Rota Stožec fungovala po roce 1990 jako stanoviště Policie ČR, po roce 2008 zůstala opuštěná a v roce 2020 byla zbourána.
Pohraničníci roty Nové Údolí kontrolovali nákladní vlaky, které vozily do Nového Údolí dřevo pro německé odběratele. Na české straně končila osobní doprava ve Stožci. Za Stožcem byla trať přehrazena vraty (u mostku přes říčku Světlou). Vlak byl podroben důkladné prohlídce, pak lokomotiva natlačila vagony za drátěný zátaras ke hranicím. Dřevo se přeložilo z vagonů na nákladní auta a odvezlo do Německa. V chatce u hranice se vyřizovaly formality při předávce.
OBRAZOVÁ GALERIE K TÉMATU: pozůstatky panelové cesty (1-3, z toho Dolní Cazov 1, Krásná Hora 2-3), americký mostek u Dolního Cazova (4), závora u turistického přechodu České Žleby (5-6), kolejnice u turistického přechodu Na Spálenci (7-8). ROTA CAZOV / letecká mapa z roku 1962 (9-10), topografická mapa z roku 1952 a 1966 (11), současný stav (12-15). ROTA ČESKÉ ŽLEBY / letecká mapa z roku 1959 (16) a 1962 (17), topografická mapa z roku 1952 a 1966 (18), kasárna Finanční stráže v předválečném období (19), rota v roce 1981 (20-21, zdroj: Jiří Štryncl), současný stav (22-26). ROTA KRÁSNÁ HORA / letecká mapa z roku 1952 (27) a 1962 (28-29), topografická mapa z roku 1952 a 1966 (30), obchod v předválečném období (31, zdroj: Luděk Němec / Krásná Hora), hostinec v předválečném období (32), současný stav (33-50). ROTA NOVÉ ÚDOLÍ / letecká mapa z roku 1952 (51) a 1959 (52) a 1962 (53), topografická mapa z roku 1952 a 1966 (54), kasárna Finanční stráže v předválečném období (55), rota v 60. letech (56-57, zdroj: Ivan Šafr), rota v 70. letech (58), EZOH v 60. letech (59, zdroj: Ivan Šafr), nákladní vlak se dřevem (60), současný stav (61-66), památník železné opony (67-68).
