Roty Volarské brigády - Vltavský úsek
Do Vltavského úseku je pojato pět rot Volarské brigády, které byly dislokovány kolem prameniště Teplé Vltavy. Jsou jimi roty Švele, Prameny Vltavy, Bučina, Kota a Knížecí Pláně. První dvě vyjmenované roty se nacházely v zalesněném terénu, zbylé tři byly umístěny v prostorech objektů osad na šumavských pláních.
V lokalitě Vltavského úseku působily od 2. poloviny 40. let tyto pohraniční útvary:
a) Sbor národní bezpečnosti 9600 (dislokace k září 1948) - 1. pohraniční četa SNB Vchynice-Tetov při 2. pohraniční rotě SNB v Prášilech, 4. pohraniční četa SNB Bučina při 1. pohraniční rotě SNB v Horní Vltavici,
b) Pohraniční stráž Sboru národní bezpečnosti 9600 (dislokace od ledna 1949 do prosince 1950) - 1. četa Pohraniční stráže Vchynice-Tetov + družstvo Pohraniční stráže Kvilda při 2. rotě Pohraniční stráže SNB v Srní, 4. četa Pohraniční stráže Bučina + družstvo Pohraniční stráže Knížecí Pláně při 1. rotě Pohraniční stráže SNB v Horní Vltavici.
Rota Švele
Svůj název rota dostala od blízkosti dvou plavebních nádržek (švelí) na Ptačím a Černohorském potoce. Mezi těmito nádržkami se útvar nacházel. Od zaujetí sestavy v roce 1951 byla první rotou Volarské brigády, dislokovaná pod praporem ve Kvildě. Svoje jedničkové postavení si rota ponechala až do zrušení Volarské brigády v roce 1962, poté byla pod číslem 12 přiřazena k sousední Sušické brigádě a praporu ve Kvildě. Jednotka Švele byla zrušena ke 20. únoru 1966.
Jelikož se útvar nacházel v horském lese (v nadmořské výšce 1 150 metrů) bez civilizace, byly pro potřeby roty vystavěny dřevěné UBA baráky, které se později modernizovaly na TUBA. Z dobruškovských leteckých snímků z let 1959 a 1962 jsou patrné obě stavební varianty. V současnosti na místě roty vyrůstá mladý smrkový porost, a proto zde nenajdeme žádné pozůstatky. V lese okolo mýtiny lze však dohledat všelijaké haraburdí.
Rota Prameny Vltavy
V lokalitě Pramenů Vltavy působila rota Prameny Vltavy. Nacházela se v nadmořské výšce 1 165 metrů a asi 600 metrů od turistického pramene při cestě směrem na Kvildu. V současnosti je zde zamokřená mýtinka, která zarůstá mladou smrčinou a v pozadí hustý les. Jednotka vznikla k roku 1951 jako 2. rota Volarské brigády, spadala pod prapor ve Kvildě. V roce 1962 Volarská brigáda zanikla a rota Prameny Vltavy s číslem 13 byla přiřazena pod Sušickou brigádu, umístění praporu se nezměnilo. Pramenská rota zanikla k 20. únoru 1966.
V kronice obce Kvilda jsem dohledal kresbu roty Prameny Vltavy. Byla pořízena v 60. letech. V kronice roty Prameny Vltavy se píše, že v roce 1961 proběhla výstavba nové roty. Dokončena byla v říjnu téhož roku. Z archivních informací lze dovodit závěr, že v tomto roce proběhla modernizace roty systémem UBA/TUBA. V kronice roty je pak přiložena fotografie zobrazující výstavbu nového útvaru. Z dobruškovských leteckých snímků z let 1959 a 1962 jsou patrné obě stavební varianty pramenské roty.
Takřka hned u roty Prameny Vltavy probíhala linie elektrifikovaného drátěného zátarasu (EZOH). Dráty u nynější cesty z jedné strany stoupaly na Černou horu (v nadmořské výšce 1 315 metrů byla nejvýše položeným místem v československém pohraničí, kudy elektrifikovaný zátaras vedl) a z druhé strany na Poštovní horu. V kronice roty se píše, že na Černé a Poštovní hoře bylo vybudováno jeden čas předsunuté hlídkové stanoviště.
Na místě bývalé roty Prameny Vltavy lze dohledat nějaké pozůstatky – rozvaliny stavebního materiálu zarůstajícího do kořenů stromů, zbytky asfaltových ploch a nějaké haraburdí. Za cenný pozůstatek lze považovat stojící řadu dřevěných kůlů s otvorem. Tento, v současnosti již v hustém lese za podmáčenou mýtinkou zarůstající artefakt, plnil funkci prvku cvičiště roty – jednalo se o překážkovou dráhu pro pohraničníky a jejich psy.
Rota Bučina
Počínaje rotou Bučina úsek Volarské brigády mířil do souvislého pásu šumavských osad, které se rozkládaly na horských pláních. Rota Bučina dostala svůj název od stejnojmenné obce. Nacházela se na místě současného hotelu Alpská vyhlídka, který byl vystavěn ze základů jednoho z domů obce Bučina, horského Pešlova hotelu. Chatu dostavěla rodina Pešlova v roce 1937. Po válce ji opět zprovoznila, ne však na dlouho. Od roku 1951 Pešlovu chatu zabrala Pohraniční stráž a upravila si ji pro svoje účely. Začala zde sídlit třetí rota Volarské brigády Bučina, dislokována k praporu ve Kvildě. Pešlova chata se vypínala ve výšce 1 155 metrů nad mořem. K chatě byly přistaveny dva domky, kde taktéž byli ubytováni pohraničníci. Ostatně, vše je patrné z dobruškovského leteckého snímku z roku 1962. Po zrušení Volarské brigády v roce 1962 byla rota pod č. 14 přičleněna k Sušické brigádě a praporu ve Kvildě, kde byla zrušena k 28. únoru 1964.
Co přetrvalo z roty Bučina do současné doby? Pešlův hotel zde sice nenajdeme, nicméně finské domky se dochovaly - jeden je zrekonstruovaný, druhý zchátralý. Je třeba připomenout, že zrušené roty v 60. letech se místy využívaly jako odloučená stanoviště nových rot. Tuto funkci plnila i Bučina. Byla zde dokonce umístěna i odposlouchávací zařízení proti nepříteli z druhé strany hranice. V místech, kudy vedl elektrifikovaný drátěný zátaras, stojí jeho replika společně s dalšími prvky ostrahy a ochrany hranic - jsou tady protitankové jehlany, pozorovatelna, ale i tabulky upozorňující na zákaz vstupu do zakázaného a hraničního pásma. Svým způsobem jsou tyto artefakty památníkem na dobu železné opony.
Rota Kota
V 50. letech byly některé roty při západní hranici pojmenovány jako Koty nebo Bezejmenné. Rota Kota se při Volarské brigádě nacházela v prostoru bývalé osady Chaloupky ve výběžku státní hranice. Byla umístěna na odlesněných loukách (ve výšce 1 010 metrů nad mořem), které z jihozápadní strany klesaly ke státní hranici. Jednotka měla č. 4 a byla dislokována k praporu Kvilda. Rota Kota byla zrušena v rámci reorganizace Volarské brigády k 1. červenci 1955. Na dobruškovském leteckém snímku z roku 1962 je zbouraná, nicméně dosti patrné jsou zákopy.
Pro potřeby roty Kota byly vybudovány dřevěné baráky a některé z domků osady Chaloupky byly upraveny pro potřeby ustájení koní. Když jsem se vypravil na místo, dohledal jsem zbořeniště roty společně se zákopy. Nedaleko pak na louce byly rozvaliny kamení po domech osady a některé součástky zemědělských nástrojů. Jsou to tak poslední pozůstatky z doby, kdy zde byl život.
Rota Knížecí Pláně
Rota dostala svůj název od stejnojmenné obce. Rota Knížecí Pláně byla adaptována z několika domů ve východní části obce - viz dobruškovský letecký snímek z roku 1959. Objekty roty se nacházely v nadmořské výšce 1 005 metrů, asi 250 metrů od nynější hájenky. Rota od zaujetí sestavy brigády v roce 1951 měla č. 5, od července 1955 pak č. 4. Byla dislokována k prvnímu praporu ve Kvildě. Po zániku Volarské brigády v roce 1962 byly Knížecí Pláně pod č. 15 přiřazeny k Sušické brigádě a praporu ve Kvildě. V 80. letech byla rota přestěhována do nového objektu u Borových Lad.
Na základě mých nálezů pozůstatků po starých rotách si dovolím konstatovat, že čím později byl útvar zbořen, tím byla tato demolice „kvalitnější“ a po objektech rot toho mnohdy moc nezbylo. Naopak, demolice prováděné v 60. letech (zejména pak v horském lesnatém terénu), nebyly příliš řádně provedeny, v důsledku čehož nacházíme právě na lokalitách těchto útvarů nejvíce pozůstatků. Objekty roty Knížecí Pláně byly zbourány až na počátku 90. let a v terénu takřka nic nezůstalo. Něco přece. Pozůstatky rotního cvičiště.
OBRAZOVÁ GALERIE K TÉMATU: ROTA ŠVELE / letecká mapa z roku 1959 (1) a 1962 (2-3), topografická mapa z roku 1952 a 1967 (4), rota v letech 1962-1964 (5-8, zdroj: Ilona Brožová), EZOH v roce 1968 (9-10), současný stav (11-26, z toho průseky a pozůstatky po EZOH 20-26). ROTA PRAMENY VLTAVY / letecká mapa z roku 1959 (27) a 1962 (28-29), topografická mapa z roku 1952 a 1967 (30), kresba roty v kronice obce Kvilda (31), výstavba nové roty v roce 1961 (32, zdroj: kronika roty Prameny Vltavy), momentky v prostoru roty z 50. a 60. let (33-34), současný stav (35-50, z toho průsek po EZOH na Černé hoře 47, průseky a pozůstatky po EZOH 48-50). ROTA BUČINA / letecká mapa z roku 1962 (51-52), topografická mapa z roku 1952 a 1967 (53), rota v 50. letech (54), rota v 60. letech (55-56, zdroj: Anton Masarovič), současný stav (57-68, z toho průseky po EZOH 66-68), památník železné opony (69-74). ROTA KOTA / letecká mapa z roku 1962 (75-76), topografická mapa z roku 1952 a 1967 (77), současný stav (78-90). ROTA KNÍŽECÍ PLÁNĚ / letecká mapa z roku 1959 (91) a 1962 (92), topografická mapa z roku 1952 a 1966 (93), rota v roce 1966 (94, zdroj: Tomáš Karač), EZOH v 60. letech (95), současný stav (96-102).
