Strážci zemských hranic

Při toulkách historií strážců našich hranic bych jako významný milník uvedl vznik Českého království. Od 12. století se v pohraničních hvozdech začaly formovat skupiny osadníků, které střežily zemské hranice Českého království. Jako kompenzaci požívaly různých výsad. Asi nejznámějšími strážci hranic se stali Chodové, kteří dozírali nad zemskými hranicemi v okolí dnešního Domažlicka a Tachovska. Šumavské hranice zase střežili Králováci. Rozhlédneme-li se v těchto pohraničních končinách, narazíme na místa, která nesou po strážcích označení – Chodský Újezd, Chodov nebo Přírodní památka Královský hvozd na Šumavě. Kromě střežení hranice bylo třeba ohlídat neporušenost hraničních stezek, významné hraniční body (stromy, mohyly) a hraniční značení (křížky vtesané do stromu).
 
V dalších etapách formování naší země to byly zejména vojenské oddíly, které hranice bránily silou v nespočetném množství válek a bitev. Vojáci zasahovali i proti řádění loupežníků a pašeráků. Agenda poplatková spadala do působnosti celních výběrčích a kontrolorů.
 
Až v první polovině 18. století dochází k formování určitých uniformovaných ozbrojených sborů. Nejprve jím byli vojenští kordonisté. Dvorským dekretem ze dne 10. října 1830 byla zřízena Pohraniční stráž, a to na místo dosavadního vojenského kordonu, hraničních dozorců a nejrůznějších civilních dohlížitelů. Příslušníci Pohraniční stráže byli označováni jako pohraniční myslivci (Grenzjäger). K hlavním úkolům sboru patřilo: zabraňovat podloudnictví a dalším přestupkům finančních zákonů, bránit proti neoprávněným přestupům hranice, hranice chránit i z hlediska vojenského a spolupůsobit při udržování veřejného pořádku. Pohraniční stráž byla organizována po rotách v čele s vrchním komisařem. Roty se členily na okresy, kterým velel komisař. Podél hranice pak byla rozmístěna jednotlivá oddělení, kde sloužili pohraniční myslivci (vůdce, vrchní myslivec a řadoví myslivci). Myslivci byli vyzbrojeni puškou s bajonetem a šavlí, komisaři pouze šavlí. Více ve vnitrozemí působila od roku 1835 Důchodková stráž, která měla vesměs stejný obsah působnosti jako pohraniční myslivci.
 
Postupný a nekoncepční rozvoj finančního zákonodárství vedl ke stavu nejednotnosti ve správě státních monopolů a nepřímých daní. Se stoupajícími úkoly se proto objevovaly snahy o racionalizaci výkonu služby finančních dozorčích orgánů a zamezení plýtvání silami zaměstnanců. Císařským rozhodnutím ze dne 22. prosince 1842 a následně dekretem dvorské komory dne 9. března 1843 došlo ke sloučení Pohraniční stráže a příslušníků Důchodkové stráže v jednotný sbor Finanční stráže. Finanční stráž byla nevojenský, uniformovaný a ozbrojený strážní sbor, avšak s právy a povinnostmi vojenského sboru podléhající finančním úřadům a jurisdikci civilních soudů. Byla určena k výkonu funkce finanční policie na hranicích i ve vnitrozemí. Kromě samotného výkonu strážní služby na hranicích stíhala podloudnictví, bránila nedovolenému přestupu státních hranic a vykonávala službu i některých celních úřadů. Sbor se skládal z příslušníků mužstva a úředníků. K mužstvu patřili dozorci, naddozorci a respicienti. Výkonné úředníky Finanční stráže představovali komisaři a vrchní komisaři, vyššími úředníky pak byli inspektoři a vrchní inspektoři. Základní prvek organizace sboru tvořila oddělení Finanční stráže, kterému velel vrchní dozorce nebo respicient. Několik oddělení tvořilo komisariát (komisařský okres) pod vedením komisaře Finanční stráže. Komisariáty pak podléhaly nadřízeným sekčním správám Finanční stráže. Krátce po vytvoření sboru přišel bouřlivý rok 1848, který přinesl řadu změn v organizačních strukturách monarchie. Vídeňská dvorská komora se v rámci reorganizace přetvořila na ministerstvo financí coby ústřední orgán finanční správy. Finanční stráž rakousko-uherského mocnářství působila u zemských hranic až do roku 1918.
 
 
OBRAZOVÁ GALERIE K TÉMATU: strážci zemských hranic (1-3, z toho Chod 1, u styku hranic Čech, Bavorska a Saska 2, u hranic s Bavorskem 3).
01.jpg
02.jpg
03.jpg