Do Lipenského úseku jsou pojaty čtyři roty Volarské brigády, které byly dislokovány mezi státní hranicí a Lipenskou přehradou. Patří sem roty Zvonková, Celnice, Račín a Kyselov. Všechny čtyři jednotky se nacházely v katastrech osad na šumavských pláních v adaptovaných objektech škol a celnic. V lokalitě Lipenského úseku působily k dubnu 1949 tyto útvary Pohraniční stráže Sboru národní bezpečnosti: četa Josefův Důl, četa Pestřice a četa Kyselov, všechny útvary při rotě Horní Planá.
Rota Zvonková
Svůj název jednotka dostala od stejnojmenné obce, která se dělila na Přední Zvonkovou a Zadní Zvonkovou, která byla vysunuta ke státním hranicím. Ze Zadní Zvonkové se dochoval kostel a dva původní domky, ve kterých funguje malé muzeum a penzion. V kostele měli pohraničníci skladiště a tělocvičnu, pak dlouhá léta chátral. Pokud pohlédneme na věžní hodiny kostela, uvidíme trvale nastavený čas 11:55. Poukazuje na záchranu kostela na poslední chvíli (za pět minut dvanáct) – stavba se hřbitovem byla zrekonstruována v letech 1990-1992. Rota Zvonková byla umístěna 100 metrů severně od kostela v Zadní Zvonkové. Od zaujetí sestavy brigády to byla 18. rota 4. praporu Horní Planá, v roce 1955 17. rota 3. praporu Horní Planá, v roce 1965 to byla 21. rota 3. praporu Volary brigády Sušice. Rota fungovala až do zániku Pohraniční stráže - v roce 1989 spadala pod prapor Lipno brigády Sušice.
Rota stála v nadmořské výšce 812 metrů. Hlavními objekty útvaru se stala škola a fara Zadní Zvonkové. Na leteckých snímcích z let 1952 a 1962 je jednotka k vidění, přičemž na druhém snímku je již zbourána okolní zástavba obce. V roce 1977 se pohraničníci přestěhovali o kus dál (mezi Zadní a Přední Zvonkovou) do moderního kasárenského areálu, škola a fara byly zbourány (jejich pozůstatky tady nenajdeme a později na místě vyrostl soukromý dům). Po zrušení roty až do současnosti zůstal areál opuštěný.
Rota Celnice
V katastru Zadní Zvonkové se nacházely dvě roty Volarské brigády. Nebyly ale umístěny podél hranice, ale rota Celnice byla předsunuta vůči rotě Zvonková. Umístěna byla u hraničního přechodu Zadní Zvonková/Schöneben. Od zaujetí sestavy brigády to byla 19. rota 4. praporu Horní Planá. Zanikla už k 1. květnu 1953 a její úsek (logicky) převzala zadní rota Zvonková.
Rota stála v nadmořské výšce 854 metrů. Hlavním objektem útvaru se stala budova celnice s oddělením Finanční stráže. Název jednotky je tak odvislý od celního úřadu, tím také byla odlišena od roty Zvonková. Zatímco na leteckém snímku z roku 1962 je již jednotka zbouraná, na snímku z roku 1952 je k vidění včetně vybudovaného systému zemních okopů. V současnosti je na místě louka s hloučky stromů a nalezneme tady rozvaliny a zemní okopy.
Rota Račín
Svůj název jednotka dostala od stejnojmenné osady. Umístěna byla na severozápadním úbočí Pestřického vrchu, u osamoceného domku při červené turistické značce. Od zaujetí sestavy brigády to byla 20. rota 4. praporu Horní Planá, v roce 1955 18. rota 3. praporu Horní Planá. Rota Račín byla pod praporem v Horní Plané a brigádou České Budějovice zrušena k 28. únoru 1964.
Rota stála v nadmořské výšce 795 metrů. Hlavním objektem útvaru byla škola osady Račín. Na leteckých snímcích z let 1952 a 1959/1962 je k vidění stavební vývoj útvaru včetně zbourané okolní zástavby osady. Po zrušení roty zůstala škola zachována, avšak za desítky let zchátrala a je ukryta v lesnatém porostu. I tak se ale v současnosti jedná o nejzachovalejší objekt původní šumavské zástavby u státních hranic, který byl adaptován pro účely Pohraniční stráže. Finský domek je užívaný pro soukromé účely.
Rota Kyselov
Svůj název jednotka dostala od stejnojmenné obce. Umístěna byla u hraničního přechodu Kyselov/Aigen-Schlägl. K 1. lednu 1951 zaujala sestavu 1. rota Dolní Vltavice, která spadala pod 1. prapor Přední Výtoň a oddíl České Budějovice. V roce 1952 se pohraničníci ze školy v Dolní Vltavici přestěhovali blíže ke státní hranici do Kyselova. Rota Kyselov byla i nadále součástí 1. praporu Přední Výtoň a brigády České Budějovice. K Volarské brigádě byla začleněna dnem 1. července 1955 a zaujala tady sestavu jako 19. rota 3. praporu Horní Planá, v roce 1965 to byla 1. rota 1. praporu Lipno brigády České Budějovice. Rota fungovala až do zániku Pohraniční stráže - v roce 1989 spadala pod prapor Lipno brigády Sušice.
Rota stála v nadmořské výšce 738 metrů a byla to nejníže položená jednotka Volarské brigády. Hlavním objektem útvaru se stala budova celnice s oddělením Finanční stráže. Místo finských domků tady byly ještě dva patrové domy pro funkcionáře jednotky a jejich rodiny. Státní hranice se na místě stáčí tak, že od hlavního objektu byla vzdálena pouhých 150 metrů. Na leteckých snímcích z let 1952 a 1962 je k vidění stavební vývoj útvaru. Po zrušení roty sem bylo umístěno stanoviště Policie ČR, po roce 2008 zůstala opuštěná a v roce 2025 byla zbourána. Celní úřad na Kyselově byl dlouhou dobu nedotknutelný - od roku 1934 kdy byl postaven přežil horký podzim roku 1938, druhou světovou válku, komunistickou železnou oponu a porevoluční období. Pak byl občas nabízen k prodeji v relativně zachovalém stavu. Před celním úřadem byly k vidění pozůstatky objektu zvláštního zařízení na obranu republiky, a to ochranná betonová zídka a pak kolejnicová uzávěra, která byla ovšem v 60. letech obezděna a celý vnitřek byl zasypán. To je ale všechno minulost.
Rota Kyselov se podílela na zajišťování ochrany a ostrahy státní hranice na Lipenské přehradě. Ze začátku se jednalo o pobřežní střežení a občasné střežení na člunech. Později vzniklo u břehu poblíž současného přívozu kotviště motorových člunů a garáže pro jejich uskladnění. Jeden člun brázdil vlny Lipna, druhý byl připravený k zásahu. Čluny byly vybaveny reflektory. Levý břeh Lipna se využíval k rekreaci. Začátek hraničního pásma byl vytyčen bójemi s připevněnými tabulkami.
Poslyšme vyprávění Eriky Zemanové, která v Dolní Vltavici žila v letech 1951-1957 a našla si tady i budoucího manžela - vojáka pohraniční roty Kyselov. Erika Zemanová napsala v roce 2014 knihu Dolní Vltavice - Vzpomínky na mládí aneb zatopené domovy. Mimo jiné zde popisuje každodenní život pohraničníků, kteří střežili prostor Dolní Vltavice a Kyselova. „Místní pohraničníci měli svou základnu na Kyselově v budově bývalé celnice. Objektem PS bylo také místo na mostě, které bylo střeženo nepřetržitě (pozn.: most přes Vltavu spojoval osady Dolní Vltavice a Kyselov). Od roku 1951 používali za mostem ke své službě domek. Když se začaly postupně bourat domy, které nebyly osídlené, tak i tento přišel na řadu a PS byla bez přístřešku. Ke spojení mezi rotou a mostem používali polní telefon. Rotu navštěvovali i důstojníci z velitelství a dělali velké kontroly. Vadila jim tmavá dlažba, kterou museli kuchaři drhnout do běla. Vojáci si své volno krátili tím, že někdo maloval obrázky, k tomu použil hedvábnou látku, která pocházela z padáčku od světlic. Malovalo se do hodinek pod sklíčko. Motivem byla jejich příroda, hraniční kámen, pes a také se tam vešla jejich budova. Některý voják uměl i vyšívat. Vyšíval obrázky kamarádům na památku, další byl šikovný a uměl vyřezávat sošky ze dřeva. Vzdušný prostor střežila PS hlídka na rozhlednách pomocí radiolokátoru. Jedna taková hláska byla na konci osady. Pohraničníci měli svůj svátek 11. července. Na rotu k oslavě jejich svátku byli každým rokem pozváni předseda obce i lidé ze státního statku a hlavně mládež z obce. Roku 1955 jsem byla pozvaná i já. Na rotu za most do zakázaného pásma jel traktor ze statku. Traktor musel projet zakázaným pásmem, za elektrický drátěný plot, do míst ke hraniční čáře. Přivítali nás vojáci se svým velitelem. Venku, na louce za budovou, byly postavené stoly a na nich vázičky s květy. Z kuchyně přinesli vojáci dorty a na každý stůl donesli i pití. V roce 1955 létaly nad našim územím balony s obsahem letáků, které byly vypuštěny z Rakouska. Běda tomu, kdo si tento leták ponechal a byl prozrazen, ten byl postihován jako nepřítel této společnosti. V roce 1956 probíhaly po celé Šumavě velké vojenské manévry. Nad našim územím proletělo letadlo, do obce přijely tanky, nákladní vojenská auta s vojskem a všichni si hráli na válku. Obsadili most, ten byl jako podminován. Postavili vedle nový most, a to pontonový. Místní lidé nevěděli co se děje, byli ze všeho vyděšeni.“ V roce 1957 se musela rodina Eriky Zemanové z Dolní Vltavice vystěhovat – o rok později začala demolice a zátopa obce. Napuštění Lipenské přehrady už nestálo nic v cestě.
OBRAZOVÁ GALERIE K TÉMATU: ROTA ZVONKOVÁ / letecká mapa z roku 1952 (1) a 1962 (2-3), topografická mapa z roku 1952 a 1966 (4), škola a fara v předválečném období (5-6), rota v roce 1965 a kostel v 70. letech (7-8), současný stav (9-12). ROTA CELNICE / letecká mapa z roku 1952 (13) a 1962 (14-15), topografická mapa z roku 1952 a 1966 (16), celnice a kasárna Finanční stráže v předválečném období a v roce 1946 (17-18, zdroj 18: Miroslav Dolejší), současný stav (19-24). ROTA RAČÍN / letecká mapa z roku 1952 (25) a 1959 (26) a 1962 (27), topografická mapa z roku 1953 a 1961 (28), škola v předválečném období (29), současný stav (30-44). ROTA KYSELOV / letecká mapa z roku 1952 (45) a 1962 (46-47), topografická mapa z roku 1953 a 1960 (48), celnice a kasárna Finanční stráže v předválečném období (49), rota v 60. letech (50-53, zdroj 51: Ladislav Novák, zdroj 52: Karel Záruba, zdroj 53: František Polčík), EZOH v letech 1961-1963 (54-56, zdroj: Ladislav Novák), střežení Lipna (57-59, zdroj 57: Ladislav Novák), současný stav (60-75, z toho průseky a pozůstatky po EZOH 72-75).