O historických hraničních znacích
Historické hraniční znaky jsou němými svědky (vyřešených) hraničních sporů a územních změn našich hranic. Historické hraniční znaky jsou pozůstatkem původního vyznačení hranic – od neopracovaných a nepravidelných balvanů s hraničním křížkem po ručně tesané a zdobené kameny. Na historických znacích u hranic jsou zpravidla viditelné vytesané nápisy a symboly, které odkazují do historie. Historické znaky buď na státní hranici plní úlohu tím, že ji plnohodnotně vyznačují – jsou natřeny, nesou příslušné iniciály států a číslo a jsou zaneseny do hraničního dokumentárního díla. Anebo jsou to ty znaky, které stojí (nebo jsou povaleny) u hraniční čáry. Tyto znaky se zpravidla neobnovují.
Nejpočetnější souvislé linie historických hraničních znaků se nacházejí na česko-bavorských hranicích. První linií jsou mezníky s letopočty 176x a 177x a ručně tesanými znaky a nápisy Čech, Bavorska a Falce. Tyto hraniční mezníky bývají označovány jako tereziánské – upomínají na rozsáhlé územní změny (v neprospěch Českého království) učiněné za vlády Marie Terezie ve 2. polovině 18. století. V březnu roku 1764 byla podepsána příslušná smlouva mezi Rakouskem a Bavorskem a česko-bavorská hranice byla v následujících letech (souvislá linie z let 1765-1766) vytyčena a omezníkována. V dalších letech (zpravidla 177x) byly pochůzkami vyřešeny sporné hraniční body. Druhá linie se dotýká mezníků s letopočtem 1844. Ten upomíná na definitivní ustálení česko-bavorské hranice a její osázení mezníky v některých místech. Mezi Rakouskem a Bavorskem byl vyhotoven v srpnu roku 1842 demarkační protokol a posléze v červnu roku 1862 uzavřena hraniční smlouva. Původní nápisy na meznících K BÖHMEN (Království české) a K BAYERN (Království bavorské) však zmizely a namísto nich byly vytesány iniciály obou republik. První linie tereziánských mezníků je rozeseta při hranici ve dvou lokalitách – v úseku od Mohelenských plání nedaleko Dyleně ke Křížové studánce pod Havranem, a pak v úseku od Šedého potoka pod osadou Hraničná u Nemanic k hoře Luzný na Šumavě. Druhá linie mezníků s letopočtem 1844 se nachází taky ve dvou lokalitách – na Chebsku od Trojmezí se Saskem k hoře Dyleň, a na Šumavě od hory Luzný po Trojmezí s Rakouskem.
Státní hranice se Saskem, Rakouskem a Polskem nemají souvislou linii historických hraničních znaků, které by se dotýkaly ucelené historie spjaté s rozhraničením. I přesto lze některá specifika vypozorovat. Na česko-saské hranici se dochovaly nejstarší hraniční znaky z celého průběhu našich hranic. Jsou jimi mezníky z let 1544 (nejstarší mezník vůbec), 1672, 1729 a 1750. Na česko-rakouské hranici jsou původní základní mezníky označeny datem platnosti Saint-Germainské mírové smlouvy, tj. 16. červencem 1920. Na česko-polské hranici jsou původní mezníky s vytesaným letopočtem 1920, který upomíná na konečné řešení problematické oblasti Těšínska. Definitivní hraniční čára československo-polské hranice v oblasti Těšínska, Oravy a Spiše byla zanesena do Rozhodnutí konference velvyslanců v červenci 1920. Rozhodnutí konference velvyslanců, společně s Versailleskou a Sévreskou mírovou smlouvou, stanovily nové československo-polské hranice. Na česko-slovenské hranici nemůže být o historické linii starých hraničních znaků řeč.
Na základě zkoumání a dokumentování historických hraničních znaků v terénu jsem vydělil dvě samostatné kategorie těchto znaků. První z nich jsou tzv. křížové a mísové kameny. Jedná se o malé a velké balvany, skály aj. Jedno mají tyto přírodní útvary společné – nesou kříže, mísové prohlubně různých tvarů nebo úplně jiné rytiny. Některé tyto značky byly do kamene vytesány, další vytvořila příroda. Tyto znaky jsou velmi starými hraničními body. V současnosti jsou do takovýchto balvanů a skal vsazeny standardní hraniční mezníky nebo se mezníky nacházejí poblíž u přírodního útvaru. Balvany a skály doplněné o rytiny a další značky jsou mnohdy neurčeného stáří. Kříže, šipky, mísy, sedátka a další znaky vyjadřují symboliku, rituály a obyčeje našich předků anebo jsou pouhým dílem přírody. Druhou kategorií jsou historické hraniční znaky vyznačující bývalá trojmezí, přičemž tato trojmezí mohla přetrvat do současnosti. Trojmezní historický znak má zpravidla tři stěny a každá z těchto stěn nese příslušné „historické údaje“.