Pozůstatky pevnostního opevnění

Nastolený mír po 1. světové válce neměl dlouhého trvání a nástup nacistů k moci v Německu v první polovině 30. let minulého století předznamenal další vývoj událostí. Už v době, kdy se nacisté tak nějak rozkoukávali a snažili se tajit své cíle a záměry, si Československo uvědomilo, že nepřítelem číslo jedna v případné válce budou právě Němci. Československý stát, věrný idejím a principům na nichž vznikl, se rozhodl zlu přicházejícímu z Německa čelit. Příprava na budoucí konflikt začala prakticky už od první poloviny 30. let. Po zkušenostech z 1. světové války mělo důležitou úlohu v budoucím konfliktu sehrát stálé opevnění, jehož výstavba začala v Československu v roce 1935. Opevnění bylo budováno podle vzoru francouzské Maginotovy linie s tím, že českoslovenští konstruktéři daný vzor pouze nekopírovali, ale vylepšovali a zdokonalovali.
 
Československé pevnostní opevnění je soustava pevností, pevnůstek a dalších překážek na obranu Československé republiky. Linie opevnění byla vybudována v letech 1935-1938 v československém pohraničí a na vybraných vnitrozemských příčkách. Pevnostní opevnění bylo vybudováno na principu tzv. liniového systému – jednotlivé objekty se stavěly v souvislých liniích tak, aby se mohly vzájemně palebně podporovat a doplňovat. S podpisem Mnichovské dohody v září 1938 přišla zrada a potupa – československé pohraničí včetně vybudovaného pevnostního opevnění bylo postoupeno Německu. Nacisté se po obsazení Sudet a poté i zbytku republiky okamžitě zaměřili na opuštěné opevnění, které se pro ně stalo místem pro získávání zkušeností a také kvalitního materiálu pro válečný průmysl. Prováděli destruktivní zkoušky opevnění (postřelování, odpalování náloží, bombardování) a zabrali vše od plánů přes zbraně, střílny, pancéřové prvky, překážky až po výtahy.
 
Po válce byla většina opevnění v žalostném stavu. Jen díky úsilí nadšenců a milovníků historie jsou v současnosti mnohé objekty opevnění zrekonstruovány a proměněny v muzea. Některé využívá Armáda České republiky a vstup do nich je zakázán. 
 
Staré Město pod Sněžníkem v osudovém roce 1938
 
 
 
Rozdělení pevnostního opevnění
 
Lehké opevnění (lehké objekty) – Jednalo se o betonové pevnůstky dvou vzorů. Prvním vzorem lehkého opevnění byl typ 36, který byl okopírovaným modelem bunkru z Maginotovy linie. Tento typ byl použit zřídka a celkově netvořil žádnou souvislou linii. Značné nevýhody tohoto bunkru přinutily projektanty k vytvoření nového vzoru, ryze českého, který dostal označení 37. Tento typ již tvořil linii lehkého opevnění. Postupem času vzniklo několik specifických variant, které se přizpůsobovaly terénu. Bunkry byly situovány zpravidla na svahu k nepříteli. Vzdálenost mezi nimi se odvíjela od konfigurace terénu. Tím vznikla souvislá přehrada kulometných paleb proti nepříteli. Bunkry byly vyzbrojeny kulomety, s osádkou 4-7 vojáků. Z plánovaného počtu více než 15 tisíc řopíků se podařilo stavebně dokončit necelých 10 tisíc.
 
Těžké opevnění (těžké objekty) – Objekty těžkého opevnění byly projektovány a vystavěny na nejohroženějších úsecích našich hranic – prakticky se jednalo o severní pohraničí. Po anšlusu Rakouska byly kvapně projektovány i na jižní hranici. Celkově bylo projektováno přes 1 200 těžkých objektů, postaveno jich bylo 226. Těžké opevnění na rozdíl od opevnění lehkého, mělo postup nepřítele na delší dobu zastavit – disponovalo rozsáhlými týlovými prostory a složitým technickým zařízením, které mělo usnadnit dlouhodobý odpor. Těžké objekty, které se označují i jako (pěchotní) sruby, se dělí na izolované a tvrzové. Izolované sruby byly projektovány vždy s ohledem na terénní podmínky, taktické požadavky a prostupnost okolního terénu. Každý izolovaný srub je originál – měl vlastní projekt, který se upřesňoval i během výstavby. Sruby byly vyzbrojeny kulomety, protitankovými kanony a minomety s osádkou 10-40 vojáků. Tvrzové sruby byly napojeny na systém podzemních chodeb a byly součástí tzv. dělostřeleckých tvrzí. Tvrzové sruby měly disponovat pevnostním dělostřelectvem a minomety větších ráží. Pěchotní sruby se dále dělí na jednopatrové a dvoupatrové. Třípatrový těžký objekt se v rámci celého opevnění vyskytuje pouze jeden (dělostřelecká pozorovatelna tvrze Hůrka Utržený na kótě Veselka u Králík).
 
Dělostřelecké tvrze – Dělostřelecké tvrze jsou těžké objekty, které tvořily uzavřenou soustavu opevnění. Dělostřelecká tvrz se skládala z tvrzových srubů (které navazovaly na linii izolovaných srubů) a vchodového objektu, který umožňoval vstup do podzemí spojující všechny objekty tvrze (zejména tedy tvrzové sruby). Tvrzovými sruby byly klasické pěchotní sruby, dále dělostřelecké sruby, minometné sruby, dělostřelecké otočné věže a dělostřelecké pozorovatelny, které měly samostatné úkoly v rámci tvrze. Osádky tvrzí měly čítat od 300 do 800 mužů. V průběhu výstavby opevnění se počítalo celkově se 17 tvrzemi – některé byly dokončeny (Hůrka, Bouda, Hanička, Adam, Smolkov), některé byly rozestavěny a u dalších nebyla stavba zahájena vůbec.
 
Překážkový systém  – Překážky měly zadržet nepřítele při útoku z hlavního směru a při možném napadení konkrétního lehkého a těžkého objektu. Měly spojit linii opevnění po celé délce souvislým pásem. Překážkami byly rovněž přehrazeny důležité komunikace a další možné vstupy na československé území. Daly se po celé délce z několika stran postřelovat. Jednotlivé formy překážek se odvíjely podle toho, zda byly použity proti pěchotě nebo tankům. Patří sem těžké překážky (rozsocháče a ježci z oceli a železobetonu), protitankové příkopy, závory, železobetonové práhy (ocelové sloupy zasazené do betonového práhu) a protipěchotní překážky (překážkové kolíky-prasečí ocásky a ostnaté dráty).
 
Lehký objekt vzor 36
 
 
 
Lehký objekt vzor 37
 
 
 
Izolovaný pěchotní srub K-S 14 U Cihelny
 
 
 
Tvrzový pěchotní srub K-Bg-S 13 U lomu při tvrzi Hůrka
 
 
 
Tvrzový dělostřelecký srub R-H-S 79 Na mýtině při tvrzi Hanička
 
 
 
Tvrzová dělostřelecká věž MO-S 38 V lese při tvrzi Smolkov
 
 
 
Třípatrová dělostřelecká pozorovatelna K-S 12b Utržený u Králík
 
 
 
Protitankový příkop coby jeden z prvků překážkového systému
 
 
 
Německé destruktivní zkoušky na lehkém objektu