Rozbor Čerchovska a Všerubska
Do oblasti Čerchovska můžeme zařadit pruh pohraničního lesa, který se rozkládá od Lískové k Folmavě v prostoru nejvyšší kóty Českého lesa Čerchov (1 042 m. n. m.). Státní hranice zde probíhají ve zvlněném terénu v lese (Čerchovském hvozdě) - z obou hraničních přechodů (na Lískové a Folmavě v nadmořské výšce okolo 500 metrů) hranice stoupá až do nadmořské výšky 900 metrů. Do oblasti Všerubska pak patří hospodářské pozemky a pastviny u hranic, které se rozprostírají na obě strany od městečka Všeruby, tj. k Folmavě a Svaté Kateřině. Státní hranice zde probíhají v rovinatém až mírně zvlněném terénu při okrajích lesa a pastvin, v lese, ale z větší části okolo hospodářských pozemků. To vše v nadmořské výšce okolo 400-600 metrů. Státní hranice v prostoru Čerchovska a Všerubska mají povahu umělých-geometrických hranic (umělé hranice jsou typické pro rovinatou nebo mírně zvlněnou krajinu a byly takto vyznačeny především pro oddělení sousedních majetků respektive pozemků) a přirozených-orografických hranic (zejména vodní toky).
Výchozím bodem je hraniční přechod Lísková/Waldmünchen u zaniklé obce Lísková. Jeho prvotní historie se váže ke staré obchodní stezce z Prahy přes Plzeň do německého Řezna. Pak byl využívaný jako spojnice nedalekých sídel Klenčí a Waldmünchen. Kolem roku 1822 byla vybudována nová silnice s celnicí, která vedla středem roztroušené vesnice Lísková. V době železné opony byl hraniční přechod uzavřen. Dne 26. ledna 1990 se na přechodovém místě Lísková/Waldmünchen setkali lidé z obou stran hranice - dobové fotografie deklarují, že šlo vskutku o velkou slávu. Jak by ne. Do zpustošené Lískové „vtrhli“ lidé zejména z Bavorska - kromě zvědavců mezi nimi byli původní obyvatelé a jejich potomci. Pohled na zničené místo byl pro většinu těchto lidí obrazem pohnuté historie na česko-bavorském pomezí, kde společně lidé obou národností žili před válkou bezkonfliktním životem. Během dvou let došlo k rekonstrukci silnice a výstavbě celního areálu. Práce byly hotové na počátku roku 1992 a provoz přes hraniční přechod Lísková/Waldmünchen se rozběhl naplno. Vstup České republiky do Schengenského prostoru znamenal nárůst automobilové dopravy a opuštění celniště s demontáží některých zařízení. U současného hraničního přechodu vyrostlo po roce 1989 několik komerčních objektů - tržiště, restaurace, benzínová pumpa a jiné budovy - prostě další z areálů u hraničních přechodů nabízející zboží a služby. Ke hraničnímu přechodu Lísková/Waldmünchen jsou osazeny hraniční mezníky VIII/1 (začátek osmého úseku česko-německé státní hranice v bavorském dílu) a 2. Dále je tady hraniční milník. Milníky obecně vyznačují vzdálenost od výchozího místa (v našem případě státní hranice) do místa spádového či významného centra. Jsou zde následující údaje: 70 km Plzeň, 160 km Praha, 70 km Amberg a 150 km Norimberk. Na bavorské straně hranice stojí bývalá celnice, je však mnohem starší než-li její český protějšek.
Hraniční přechod Lísková/Waldmünchen na staré fotografii, v době železné opony a setkání dne 26. ledna 1990 (obrázek 4 zdroj: Jan Riederer)
Hraniční přechod Lísková/Waldmünchen v současnosti
Od hraničního přechodu Lísková/Waldmünchen státní hranice vstupuje do členitého Čerchovského hvozdu. Patnáctikilometrový úsek Čerchovského hvozdu, který končí nad Folmavou u hraničního přechodu Ovčí vrch/Hochstrasse, dává tušit, že hranice tady vede širým lesem. Hranice v Čerchovském hvozdu byla vytvořena uměle-geometricky - důkazem toho jsou přímočaré linie s pravidelnými zlomy a absence přírodního útvaru vedení hranice (tj. horského hřebene nebo vodního toku). Hranice probíhá svahy hor, překonává říčky a prameniště s bažinami (za zmínku stojí například velký zářez s korytem Hlubokého potoka u hraničního znaku 7-0/1). Patnáctikilometrový úsek hranice je tak terénně velmi pestrý a pochůzkově náročný. Lokalita připomíná šumavský úsek hranice Svaroh-Železnorudský průsmyk.
Zářez s korytem Hlubokého potoka a bažina na státní hranici v Čerchovském hvozdu
I v Čerchovského hvozdu, podobně jako na Šumavě, je odměnou za zdolání hranice několik původních tereziánských hraničních kamenů. V první řadě se tady nachází historické trojmezí Čech, Horní Falce a Bavorska. Význam historie tohoto místa přetrval do současnosti. Tereziánské kameny na česko-bavorské hranici totiž mají na české straně vždycky bílého lva na červeném podkladě. Na druhé straně kamene jsou však odlišeny dva erby - falcký žlutý lev na černém podkladě nebo bavorská modrobílá šachovnice. Tyto dva erby na německé straně kamene se potkávají právě tady - v Českém lese v lokalitě Čerchovského hvozdu - v důsledku toho je tak Chebsko a severní polovina Českého lesa vyznačena česko-falckými erby, zatímco Šumava a jižní polovina Českého lesa je vyznačena česko-bavorskými erby. Místo s historickým trojmezím Čech, Horní Falce a Bavorska je oficiálním turistickým přechodem s pojmenováním Tři znaky/Drei Wappen (u hraničního znaku 13). Hraniční linie tu dosahuje nadmořské výšky skoro 900 metrů. Na bavorské straně místa je skála na jejímž vrcholu spočívá kříž. Do skály byly v roce 1766 vytesány znaky tří zemí, jejichž hranice se zde setkávaly. Zleva doprava jsou vytesány erby Bavorského kurfiřtství, Českého království a Falckého vévodství. Nad bavorskou šachovnicí je zkratka CB (Churfürstentum Bayern - Kurfiřtství bavorské). Nad českým lvem je letopočet 1766 (vytyčení a omezníkování hranice v souvislosti s územními změnami za vlády Marie Terezie), zkratka KB (Königreich Böhmen - Království české) a N (Numerus-číslo) 19 značící pořadové číslo hraničního znaku. Nad falckým lvem je zkratka HP (Herzogtum Pfalz - Vévodství falcké). Historický znak nestojí v hraniční linii a není zanesen do hraničních dokumentů. Obnova barevného nátěru tak závisí na dobrovolnictví nebo nad rámec povinností orgánů pověřených údržbou hranic (za Českou republiku nátěry hraničních znaků provádí Zeměměřický úřad). V prvorepublikových turistických průvodcích se objevuje přeshraniční zeleně značená trasa z Čerchova a Fuchsovy Hutě (Bystřice) do Lesního Mnichova (Waldmünchen) a Brodu nad Lesy (Furth im Wald). Státní hranici turistická značka překonávala u Třech znaků. U hraničního přechodu Lísková se nachází replika historického hraničního znaku s barevným nátěrem jednotlivých erbů - je zavěšena u vchodu do Travel Free Shopu. Trojmezní historický znak je významnou hraniční i topografickou památkou, dobře ukrytou stranou civilizace v širokém pohraničním hvozdě. Nejvyšším místem na státní hranici v lokalitě celého Českého lesa je nedaleká skála s hraničním znakem 10 v nadmořské výšce 925 metrů, vypínající se nedaleko české kóty Smrčí. Pod standardním mezníkem jsou vytesány historické údaje. Původně tady byl tereziánský znak s letopočtem 1766 a číslem 16, avšak později byl nahrazen novou značkou. Nápisy K BÖHMEN a YERN (torzo nápisu K BAYERN) jsou dílem demarkace podle hraniční smlouvy z roku 1862. Názvy státních útvarů jsou odděleny hraniční čárou, která kopíruje směr rysky na mezníku. Letopočet 1906 souvisí s dodatečnou úpravou hraničního znaku. K tomuto místu se váže ještě jedna zajímavost. Na mapě prvního vojenského mapování z let 1764-1768 je česko-bavorsko-falcké trojmezí zakresleno právě tady, u kóty Fichtenfels (Smrčí). S obšírným projektem vytyčení hranice za vlády Marie Terezie tak souviselo i stanovení předělu mezi Horní Falcí a Bavorskem, který byl nějakou dobu nejednoznačný.
Tři znaky s turisty na staré fotografii
Hraniční přechod Tři znaky/Drei Wappen
Skála a Tři znaky
Replika Tří znaků u hraničního přechodu Lísková/Waldmünchen
Hraniční skála Smrčí s historickým hraničním znakem
A co další hraniční značení z doby panování Marie Terezie v úseku Čerchovského hvozdu? Počítaje od Tří znaků, na hranici k Lískové se nachází 5 kusů česko-falckých hraničních kamenů s letopočtem 1765 a 1766, iniciálami KB a HP a původním pořadovým číslem. Jedná se o hraniční znaky: 2/3-0/1 (původně 9), 5 (původně 11), 7 (původně 13), 9 (původně 15) a 12 (původně 18). A na opačnou stranu, na hranici k Folmavě, je 1 kus česko-bavorského hraničního kamene s letopočtem 1766, iniciálami KB a CB a původním pořadovým číslem. Jedná se o hraniční znak 16 (původně 22, pod letopočtem N 22).
Tereziánské hraniční kameny v lokalitě Čerchovského hvozdu v době železné opony - hraniční znaky 2/3-0/1, 12 a 16 (při návštěvě jsem se u hraničního znaku 2/3-0/1 taktéž vyfotografoval)
Tereziánské hraniční kameny v lokalitě Čerchovského hvozdu - hraniční znaky 5, 7, 9, 12 a 16
Čerchov/Schwarzkopf (1 042 m. n. m.) leží 12 km jihozápadně od Domažlic a je dominantou Českého lesa. Hora je zalesněná, kruhová vrcholová plošina je odlesněná, ze západu a jihu svahy klesají k česko-bavorské hranici - hraniční linie je v nejkratším místě od vrcholu vzdálena 1.6 kilometru. Hora Čerchov je spojena se dvěma etapami vývoje česko-bavorského pohraničí - s předválečnou turistikou a železnou oponou. Dvě věže na vrcholu Čerchova jsou toho důkazem - jedna vznikla pro turistické a druhá pro vojenské účely.
Čerchov na staré fotografii a v době železné opony
Původně byl skalnatý vrchol Čerchova zcela pustý, podhůří hory a okolní lesy se využívaly jako zdroj pro sklářské hutě a dřevařský průmysl. V roce 1864 byl na vrcholu hory vyznačen trigonometrický bod prvního řádu. První turistické atrakce na Čerchově s sebou přinesly založení odboru Klubu českých turistů v Domažlicích v roce 1893. O svatodušních svátcích téhož roku se uspořádal zájezd na Chodsko s výstupem na tehdy obtížně přístupný vrchol. Předseda KČT architekt Vratislav Pasovský navrhl postavit na Čerchově dřevěnou rozhlednu. Domažlická pobočka návrh schválila a v květnu 1894 se započalo se stavbou třípatrové 17 metrů vysoké rozhledny, která se už 15. července při slavnosti předala do užívání veřejnosti. Stavba byla finančně dotována místní honorací, zejména pak hrabaty Stadionovými. S rozhlednou rostla touha se na místě občerstvit a přenocovat. Projekt turistické chaty vypracoval zdarma architekt Pasovský, po kterém byla také stavba pojmenována jako chýše Pasovského. Díky podpoře celé řady mecenášů se v roce 1895 začalo stavět a dne 13. června 1897 byla chata se 12 lůžky otevřena. Vzrůstající zájem o návštěvu Čerchova přinesl potřebu vybudovat a turisticky vyznačit přístupové cesty. K růstu návštěvnosti přispěla i nedaleká železniční dráha s mezistátním provozem. Například v roce 1898 navštívilo Čerchov přes tři tisíce turistů. Jednoduchá dřevěná rozhledna nemohla dlouho odolávat náporu turistů a nepřízni počasí v zimním období. Dosloužila během deseti let a domažličtí turisté se rozhodli vystavět věž novou, tentokrát kamennou. Základní kámen byl položen 23. května 1904 a už 16. července 1905 byla 25 metrů vysoká rozhledna slavnostně otevřena. Pojmenována byla jako Kurzova rozhledna, po dalším zakladateli Klubu českých turistů Vilému Kurzovi. Stavba se financovala ze sbírek, které byly prováděny již od roku 1902 za účelem nahrazení původní dřevěné věže novou kamennou. Zlatá prvorepubliková turistika byla ve znamení rozšiřování turistických útulen v prostorné chaty s odpovídajícími službami v letním i zimním období. I Pasovského chýše svou kapacitou nepostačovala a proto se v období 1925-1927 vybudovala druhá chata, slavnostně se otevřela 7. srpna 1927. Obě chaty mohly nabídnout turistům celkem 20 pokojů se 60 lůžky. Později se dovybavila elektrifikací a ústředním topením. Modernizací prošla i Kurzova rozhledna - v roce 1936 se dřevěné konstrukce nahradily železobetonem. Roku 1921 se na Čerchově zřídila meteorologická stanice. Podzimní dny osmatřicátého roku už byly ve zcela jiném smýšlení. 25. září 1938 byla na Čerchov z nedaleké Fuchsovy Hutě vyslána hlídka. Její stanoviště bylo přepadeno německým oddílem Freikorps a při přestřelce padl příslušník Finanční stráže a člen Stráže obrany státu Josef Pavlišta. Pomníkem na tuto událost je deska zapuštěná do stěny Kurzovy věže. Během válečného konfliktu byly turistické objekty na Čerchově využívány k vojenským účelům. Na konci války Kurzovu věž poškodila dělostřelba, Pasovského chýši s turistickou chatou zase zásahy letecké munice. Mimo to byl čerchovský majetek rozkraden. Domažličtí turisté provedli nezbytné opravy do podzimu 1945, další rekonstrukce následovaly v navazujících letech (do roku 1949 investoval zdejší odbor do oprav cca půl milionu korun). Posledním počinem spolku bylo vybudování sjezdovky na východním svahu Čerchova a její zprovoznění v zimě 1948.
Jak šel čas na Čerchově v období předválečné turistiky a stav v roce 1945
Druhým milníkem ve vývoji Čerchova byla studená válka. Ta udělala z hory rozsáhlý vojenský areál. Už od dubna 1950 vzniklo na Čerchově výcvikové středisko Sboru národní bezpečnosti a o rok později tady zaujala sestavu rota Pohraniční stráže. Vojska zpočátku využívala stávající (turistické) objekty, stejně tak jako v pozdější době nově vznikající útvar radiotechnického průzkumu. Počátek působení průzkumáků na Čerchově lze datovat do roku 1956. Začala organizovaná instalace techniky na vrcholu Čerchova. Nejprve se úkoly plnily z upravených vozidel. Kurzova věž získala v roce 1958 nástavbu za účelem vytvoření odposlechových pracovišť a zvětšení prostoru pro antény s technikou. Příprava zahrnovala i personální obsazení stanoviště. V této době vojenských začátků na Čerchově bylo minimum budov a prostředků pro zajištění stálé vojenské přítomnosti. Stála tady stará Pasovského chýše, Kurzova věž, turistická chata (z období 1925-1927), hospodářská budova s doškovou střechou a dva domky (fiňák a skladiště) sloužící Pohraniční stráži. První modernizace proběhla v letech 1957-1959, kdy byly vybudovány nové objekty. V těchto stavebních letech byli průzkumáci přeloženi na Pleš. Od roku 1959 začala na Čerchově působit skupina v síle praporu s regulérní organizační strukturou. Jednotka Pohraniční stráže musela uvolnit svoje kapacity - v letech 1958-1959 byla postavena nová pohraniční rota, a to 1.3 km severozápadně od vrcholu v prostoru nazvaném jako Loučka (mladší generace ji znají pod označením Malinová hora, v letech 1987-1989 byl postaven nový kasárenský areál vedle původní roty). Střídání čerchovských osádek se dělo nejdříve z Domažlic. V letech 1964-1967 byla postavena v Klenčí pod Čerchovem kasárna a předána průzkumákům do užívání. V tomto stavebním období 60. let byla vybudována půlkruhová sklolaminátová hala (postavila se na pilotech, aby se mohla na příkrém západním svahu udržet), betonová rampa a garáže se třemi boxy. Od 70. let začala přímo na Čerchově působit také posádka z Litoměřic, zaměřená na odposlechy radiofonních a telefonních spojení v rámci NATO v západním Německu. Probíhaly další stavební práce. V letech 1975-1978 se provedla druhá modernizace nástavby Kurzovy věže, nový kryt byl vytvořen ze sklolaminátu. Materiál jako dřevěné nosníky, sklolaminátové pláty a silonové šrouby zajišťoval vynikající průchodnost rádiového signálu. V letech 1982-1984 proběhla asi nejvýznamnější modernizace stanoviště. Vrchol Čerchova se rozšířil o siluetu druhé věže s trojitým anténním prostorem, postaveným podle podobného projektu jako věž na Poledníku. Do 1. poloviny 80. let spadá výstavba dalšího příslušenství stanoviště. Při nové výstavbě se skalnatý povrch postupně odstřeloval, což způsobilo poškození statiky starých turistických chat a ty musely být na jaře 1989 strženy. Někdy na přelomu 70. a 80. let došlo k ojedinělé události, když vichřice poškodila (v podstatě odnesla) plášť půlkruhové haly. Demontáž torza haly byla provedena v roce 1983. Stavební práce a modernizace zbraní elektronického boje vrcholila ve druhé polovině osmdesátých let. Po roce 1989 se zdálo, že předání majetku na Čerchově původnímu vlastníkovi nebude nic bránit. Jednání armády s domažlickým Klubem českých turistů však bylo těžkopádné. Až 1. listopadu 1999 získali místní turisté areál zpět. Obě turistické chaty tady už nestály a Kurzova věž s vojenskou nástavbou se musela opravit. Peníze ve sbírce se sešly rychle a už 16. července 2000 byla opravená Kurzova rozhledna slavnostně znovuotevřena. V roce 2005 se u věže postavila srubová chata s vnitřním i venkovním posezením. Potíže přetrvaly s bývalými vojenskými objekty okolo věže. V roce 2021 byly sice zbourány, ale předtím se rozdělily do vlastnictví více subjektů a dohoda mezi vlastníky se ukázala jako největší překážka obnovy turistického místa. Druhou věž má ve vlastnictví Armáda ČR. V několika místnostech je umístěna technika našich státních a dalších orgánů.
Jak šel čas na Čerchově v období studené války (na obr. 5 stará pohraniční rota, na obr. 6 nová pohraniční rota, obrázek 1 až 4 zdroj: Václav Ilčík)
Čerchov v současnosti
V patnáctikilometrovém úseku Čerchovského hvozdu státní hranice protíná několik udržovaných a neudržovaných lesních cest a průseků. Některé cesty mají ve starých mapách svoje jména. Byly potřeba pro lesní personál, turisty a zejména pak pro rozličnou dopravu. Po roce 1989 se z některých takovýchto cest stala malá přechodová místa pro pěší a lyžaře - kromě místa Tři znaky/Drei Wappen je to dále hraniční přechod Čerchov/Lehmgrubenweg (hraniční znak 6/3, turisty znám pod označením Hlinitá cesta, ve starých mapách pojmenována jako Fleischhacker Weg) a hraniční přechod Pod Třemi znaky/Brombeerriegel (hraniční znak 13/3). Některé cesty jsou u hranice upraveny a doplněny o závory - tyto překážky jsou ve většině případů pozůstatkem zabezpečení hranice v době socialismu (například závory u hraničních znaků 5/6 a 16/6 nebo cesta bez závory u hraničního znaku 16). Turistický hraniční přechod Ovčí vrch/Hochstrasse (hraniční znak 17), ukončující Čerchovský hvozd, také vznikl po roce 1989 a navázal na starou cestu mezi Folmavou a bavorským městečkem Furth im Wald. U tohoto přechodu jsou k vidění artefakty z doby, kdy se tady kontrolovaly doklady a přechod byl omezen na stanovenou dobu (od 1. dubna do 30. září denně v intervalu 6-22 hodin, od 1. října do 31. března denně v intervalu 8-18 hodin). Po přistoupení České republiky do Schengenského prostoru na konci roku 2007 byla omezení odstraněna - kontroly zmizely a provozní doba překračování hranic taky. Málo nápadnou, ale historicky důležitou spojnicí na česko-bavorském pomezí, je tzv. Haselbrücke (u hraničního znaku 4). V místech, kde Lískový potok přechází přes státní hranici, stával můstek zvaný jako Lískový most (Hasel Brücke). Než byla vybudována císařská silnice z Klenčí do Lískové, procházela přes most poštovní cesta pojmenovaná jako Alte Poststrasse, a to z Klenčí přes Černou Řeku do bavorského Arnsteinu a dále do Waldmünchenu. Energie Lískového potoka byla na českém území využita v podobě nádržky, která zadržovala vodu pro pohon nedalekého Wastlova mlýna. Po roce 1945 docházelo k úpravám přeshraničních cest, aby nebyly používané k nedovoleným přechodům hranic. Zřejmě do tohoto období spadá poboření Lískového mostku. V současnosti zde nalezneme jen zbytky mostních pilířů překlenuté dřevěnou lávkou. Místo Haselbrücke se tak řadí mezi plnohodnotné staré zemské obchodní průchody. Na některých úsecích hvozdu jdou souběžně s hranicí starodávné, kamenem zpevněné cesty, pro které se vžilo označení chodské chodníčky. I když ve hvozdě nevede hranice souvislou společnou hraniční cestou, zvláštní situaci můžeme vypozorovat u hraničních znaků 15/8. Na polním náčrtu z roku 1937 se podél hranice klikatí cesta pojmenovaná jako soukromá. Její okraje byly zajištěny hraničními znaky 15/8C a 15/8D. Po roce 1993 byl do středové (hraniční) linie přidán doplňovací hraniční znak (tzv. běhoun) č. 15/8-1. Jen v tomto bodě hranice vede společnou hraniční cestou - ojedinělé na celé věci je to, že společná hraniční cesta (v lese) je vyznačena přímo (a to ještě nadzemním hraničním znakem). Na odlesněném místě uprostřed Čerchovského hvozdu u potoka Chladná Bystřice se nachází zaniklá obec Bystřice.
Turistické hraniční přechody v Čerchovském hvozdu - Čerchov/Lehmgrubenweg, Pod Třemi znaky/Brombeerriegel, Ovčí vrch/Hochstrasse
Lískový most u hraničního znaku 4
Shluk hraničních znaků 15/8 a úsek státní hranice na tzv. chodském chodníčku
Od hraničního přechodu Ovčí vrch/Hochstrasse hranice klesá ke hraničnímu přechodu Folmava/Furth im Wald. V 1.7 km dlouhém úseku hranice v závěrečné fázi probíhá vodním tokem Teplé Bystřice (hraniční znaky 17/10 a 17/10C až 18C a 18D) a míjí historický hraniční kámen (hraniční znak 17/9-0/1) s letopočtem 1766, iniciálami KB a CB a původním pořadovým číslem 25. Hraniční přechod Folmava/Furth im Wald navazuje na původní silnici s mostkem spojující Folmavu a bavorské městečko Furth im Wald (Brod nad Lesy). Nejstarší zobrazení hraničního přechodu jsem dohledal na fotografiích z roku 1920 a pak ze 30. let. Na první fotografii z roku 1920 je zachycen chlapec na mostku ukazujíce na hraniční tabulku, která má symbolický význam a je pozůstatkem rakousko-bavorského vyznačení zemské hranice. K nápisům a značení na tabulce asi netřeba nic dodávat. Snad jen to, že hranice mezi Čechami a Bavorskem nebyla před rokem 1918 nazývána jako státní, nýbrž jako zemská hranice (Landes Grenze). Na fotografiích ze 30. let je zachyceno přemostění se silnicí, československý hraniční orientační sloup a starý bavorský královský sloup. Vlevo stojí Šteflův mlýn (Steffel Mühle - čp. 41), napravo folmavská usedlost čp. 57 a za ní v pozadí československý celní úřad. Do doby omezníkování nové československo-německé hranice u hraničního mostku stál tereziánský kámen č. 26 s letopočtem 1766. Po omezníkování sem byly zasazeny hraniční mezníky č. 18D a 19 (hraniční mezník č. 19 je na obrázku pod československým sloupem, ostatně stojí tu doposud), starou tabulku na klenbě mostku nahradil hraniční znak v podobě kamenné desky.
Hraniční přechod Folmava/Furth im Wald v roce 1920 a ve 30. letech
Hraniční přechod Folmava/Furth im Wald ve 30. letech
Další fotografie hraničního přechodu Folmava/Furth im Wald je z roku 1963 a dokumentuje na bavorské straně mostu přehrazení silnice závorou (na československé straně to nebylo jiné) a tzv. Nissen domek. Prefabrikované boudy z vlnitého plechu s půlkruhovou střechou byly dílem Kanaďana P. N. Nissena, který je vyvinul už v roce 1916 pro vojenské účely. Po 2. světové válce byly primárně využívány pro uprchlé a vysídlené obyvatelstvo, kdy se celé nouzové komplexy stavěly na okrajích vybombardovaných měst. Používaly je i západoněmecké složky k mobilnímu ubytování u hranice na vytipovaných místech. Pak zmizely bez náhrady nebo na jejich místech byly vybudovány plnohodnotné objekty. Z obrázku z roku 1963 je částečně patrné stržení hraničního mostu, až na pás klenby, do které je zapuštěn hraniční znak. Na uzavřených hraničních přechodech byly na bavorské straně hranice tabulky s upozorněním na zákaz vstupu na československé území. Při narušení naší hranice hrozilo zatčení československými orgány a nelegální překročení hranice bylo postižitelné podle německého práva. Z vyprávění o hraničním přechodu Rozvadov/Waidhaus již víme, že v roce 1949 se rozmýšlelo, která důležitá spojnice Československa (oblast Plzeňska) se západním Německem bude otevřena - Folmava nebo Rozvadov. Původně to měl být od roku 1949 hraniční přechod Folmava/Furth im Wald, ale cesta tudy byla údajně horší a podstatně dražší pro nákladní dopravu než-li na Rozvadově. K 1. dubnu 1949 byl zrušen hraniční přechod na Folmavě a otevřen ten na Rozvadově. Bylo ale otázkou času, kdy se znovuotevře i hraniční přechod Folmava vlivem neutuchajícího nárůstu nákladní dopravy. Stalo se tak dne 18. července 1964 po předchozím navázání diplomatických styků a celkové rekonstrukci (nové přemostění, vybudování celních a pasových areálů, rozšíření odbavovacích pruhů). Od roku 1964 byl hraniční přechod využíván nejprve pro nákladní, později i pro osobní dopravu. Správa na československé straně hranice se nacházela v budově předválečného celního úřadu a přilehlých objektech. Celniště na bavorské straně taktéž využívalo původní celnici. Po roce 1989 byly hraniční kontroly zmírněny a nárůst přeshraniční dopravy si vyžádal další rekonstrukce (z těch významnějších lze zmínit vybudování oboustranných odbavovacích areálů pro kamiony). Po vstupu České republiky do Schengenského prostoru zmizely kontroly úplně a české celniště s přilehlými objekty, jak už to bývá, se přeměnilo na velký areál a tržiště nabízející zboží a služby. A nejen to. Folmava si zdejší koncentrací kasin a nočních klubů vysloužila přezdívku Las Folmas.
Hraniční přechod Folmava/Furth im Wald v roce 1963 a 1971
Hraniční přechod Folmava/Furth im Wald v současnosti
Mohlo by se zdát, že státní hranice v prostoru hraničního přechodu Folmava/Furth im Wald je vedena tokem Teplé Bystřice, která mostek podtéká. Není tomu tak. Teplá Bystřice přestává tvořit hranici u severní klenby mostu a hraniční linie je dále vedena přímo. U severní klenby mostu jsou zapuštěny hraniční znaky 18C a 18D, mezi nimi je pomocné hraniční značení ve formě hraničního křížku a iniciál C, D. Od hraničního křížku probíhá přímá hraniční linie přes hraniční znaky 18-0/1 (malý geodetický hřeb uprostřed komunikace), 18-0/2 a 18-0/3 (u jižní klenby mostu zapuštěné hraniční znaky s křížkem a ryskami ukazující směr hraniční linie), až ke hraničnímu znaku 19 (standardní hraniční mezník). Odtud hranice jde přímým směrem a Teplá Bystřice zakrátko odtéká do Německa. Vedení hranice v prostoru hraničního mostu, kdy je upuštěno od přirozené mokré linie, vychází z historie - nejedná se tedy o novodobou úpravu (jako například na dálničním mostě Rozvadov/Waidhaus). Historickým podkladem nám je polní náčrtek z roku 1937 pořízený při rozhraničování nových československo-německých hranic - i na něm hranice v prostoru mostku probíhá od hraničního znaku 18 v přímé linii a u jižní klenby se ostře stáčí ke hraničnímu znaku 19. Je možné, že umělé vedení hranice může souviset se Šteflovým mlýnem - v prostoru mostku do Teplé Bystřice totiž odtékal mlýnský kanál.
Vedení hranice v prostoru hraničního přechodu Folmava/Furth im Wald - mapa Stabilního katastru z roku 1870, polní náčrtek z roku 1937, aplikace statnihranice.cz
Vedení hranice v prostoru hraničního přechodu Folmava/Furth im Wald - hraniční znaky 18C, 18D, 18-0/2, 18-0/3 a 19
Od hraničního přechodu Folmava/Furth im Wald je 2.5 kilometru vzdálen železniční hraniční přechod Česká Kubice/Furth im Wald. Hranice ve 2.5 km dlouhém úseku míjí dva tereziánské kameny s letopočtem 1766 - hraniční znaky 19/4-0/1 (původně 27) a 21 (původně 31). Dráha je jednokolejná a neelektrifikovaná, takřka nenápadná u okraje lesa. I přesto se jedná o jedinou trať na česko-bavorské hranici, přes kterou jezdí dálkové vlaky. Jaká je její historie? Město Plzeň mělo o železnici, která by jej spojila se zbytkem Čech, zájem již od poloviny 19. století. V té době však byla prioritní jiná spojení. Přesto se Plzni dostalo podpory v podobě rakousko-bavorské státní smlouvy z let 1851 a 1856, v níž byla mimo jiné dohodnuta česko-bavorská dráha. V roce 1854 byl vydán nový koncesní zákon, kterým rakouská vláda přenechala stavbu železnic soukromým společnostem. V letech 1856 až 1859 soukromníci získali příslušné koncese ke stavbě a provozu železnice z Prahy do Plzně až na bavorskou hranici. Na jaře roku 1860 se začala stavět dráha mezi Domažlicemi a Plzní. V prosinci téhož roku byla založena společnost Česká západní dráha. Ve stavbě se pokračovalo dále. Úsek železnice Plzeň-Skvrňany až Furth im Wald (cca 71 km) byl vystavěn za 17 měsíců. Otevření tratě proběhlo 14. října 1861, kdy vyjel z Plzně do Brodu nad Lesy a zpátky slavnostní vlak. Následujícího dne byla na dráze zahájena pravidelná veřejná doprava. V roce 1939 projely přes železniční přechod Česká Kubice/Furth im Wald tři transporty organizované Nicholasem Wintonem, během nichž byly přepraveny do bezpečí stovky převážně židovských dětí. V roce 1949 byl přes železniční přechod veden odsun Němců z Československa. Po zřízení hraničního pásma od padesátých let přes železniční přechod jezdily nákladní vlaky. Od roku 1970 se k nim přidala osobní doprava v podobě přímých rychlíků Praha-Mnichov. Vše se dělo za dozoru vojáků. Do roku 1965 se 2 km od železničního přechodu táhly elektrifikované drátěné zátarasy. V místě kolejiště byly dráty přerušeny kontrolním stanovištěm, u kterého se kontrolovaly nákladní vlaky. Pak se kontroly nákladních vlaků přesunuly na nádraží do České Kubice. V 80. letech přes přechod denně projelo průměrně 24 nákladních vlaků, polovina ven a polovina do republiky. Většinou se jednalo o tranzit. Nejvíce se vozila auta, dříví, uhlí a strojírenské výrobky. Kontroly cestujících se prováděly rovněž na nádraží v České Kubici - rychlíky oficiálně stavěly na československém území naposledy v Domažlicích a následující stanicí již byl německý Brod nad Lesy, fakticky ale vlak stál nějakou dobu v České Kubici. Kontrola nákladního vlaku probíhala následovně (podle vzpomínek Lubomíra Šupola). Po příjezdu vlaku se do vagonu schoval figurant a asi po půl hodině začala kontrola vlaku zezadu až po první vagon. Hlídka se skládala z pracovníka celního a pasového oddělení, psovoda se psem a po každé straně vlaku byl jeden pohraničník. Psovod se psem kontroloval každý vagon. Pokud pes figuranta nenašel, musel se vyměnit a prohlídka začala od začátku. Kontrolovaly se spodní části (nápravy) a střechy vagonů a pak neporušení celních plomb na vagonech (plombované vagony se neotvíraly, jen pokud ho označil pes). Po ukončení kontroly se čekalo, až vlak odjede ze stanice a nabere takovou rychlost, aby nebylo možné na něj naskočit. Průměrně kontrola trvala něco málo přes jednu hodinu. Do současnosti úsek dráhy Česká Kubice-Brod nad Lesy přes státní hranici až na drobné rekonstrukce nedoznal změn. Po jednokolejné neelektrifikované trati jezdí regionální vlaky a dálkové vlaky Praha-Mnichov. K železničnímu přechodu je osazen hraniční mezník č. 21/2.
Železniční hraniční přechod Česká Kubice/Furth im Wald v 80. letech a kontrolní stanoviště před státní hranicí v 60. letech
Železniční hraniční přechod Česká Kubice/Furth im Wald v současnosti
Silniční a železniční přechod do Brodu nad Lesy je předělem mezi Čerchovským hvozdem a Všerubskou vrchovinou. Hranice od železničního přechodu probíhá v délce 11 km ke hraničnímu přechodu Všeruby/Eschlkam. Zajímavý je výběžek-zub, který hranice vytváří od Folmavy na Spálenec. Podobný výběžek je na Šumavě jižně za Modravou. V jedenáctikilometrovém úseku hranice míjí 4 tereziánské mezníky s letopočtem 1766 - hraniční znaky 24C a 24 (vyznačující konec společné hraniční cesty), 25 a 26. Dále jsou tu od roku 2006 dva turistické přechody Spálenec (hraniční znaky 23/5C a 23/5D) a Maxov (hraniční znak 25/11), které vzešly z lesních cest. Mokrou hranici tvoří Medvědí potok (hraniční znaky 22 a 22D až 23C a 23). K začátku i konci hraničního Medvědího potoka existují dobové fotografie. Na té první u „dvaadvacítek“ bavorský pohraničník pozoruje naše území - na dohled mu je železniční přechod a zaniklá osada Kubička, která se rozprostírá na stráni nad Medvědím potokem. Na druhé fotografii je zachycen Čertův mlýn (Teufelsmühle), snímek byl pořízen z bavorské strany hranice nedaleko „třiadvacítek“. Mlýn (postavený v letech 1708-1712, v roce 1837 přistavena pila a další hospodářské budovy, v roce 1947 zbourán) byl poháněn náhonem z Medvědího potoka (který zakrátko tvoří hranici). V současnosti tady lze dohledat výrazné ruiny a kamenný podstavec křížku. Kromě osady Kubička se v popisovaném jedenáctikilometrovém úseku nachází ještě další dvě zaniklá sídla - osada Slatiny a obec Myslív.
Bavorský pohraničník u začátku a Čertův mlýn u konce Medvědího potoka na státní hranici
Začátek Medvědího potoka na státní hranici a zaniklý Čertův mlýn u konce Medvědího potoka na státní hranici
Hraniční přechod Spálenec a Maxov
Hraniční znaky 24C a 24 vyznačující konec společné hraniční cesty
Je to už hodně dávno, co území Všerubska pokrýval špatně průchodný hraniční hvozd, kterým se klikatila zemská stezka z nitra Čech do Řezna. Území náleželo k panství hradu Rýzmberka, který stál ve vyústění Všerubského průsmyku nad Kdyní. Své postavení významné hraniční pevnosti si hrad udržel až do 17. století. Bavorským protějškem byl hrad pánů z Bogenu vybudovaný na západním vrcholu Hoher Bogenu. Všerubská větev Řezenské stezky byla nejstarší a dlouho jedinou veřejnou cestou v širokém okolí - od Kdyně a Všerub cesta procházela kolem horního toku říčky Kouby a bavorskými lokalitami Eschlkam a Furth im Wald. Významným hraničním bodem byl Všerubský rybník, ve starých mapách nazýván jako „der alte böhmische Weiher“ (starý český rybník). Na místě obchodní stezky se v letech 1811-1815 postavila kdyňsko-bavorská silnice a vzniklo tak přechodové místo Všeruby/Eschlkam. Hraniční bod se přenesl na tereziánský kámen s letopočtem 1766 a číslem 45, který tady stojí dodnes. Ve starých dokumentech (například v polních náčrtcích pořízených při rozhraničení československo-německé hranice po roce 1918) jsou silnice vedoucí od příhraničního sídla ke státní hranici pojmenovány jako celní. Tyto silnice byly už od nepaměti součástí celních obvodů a tyto celní obvody byly kontrolovány celními stanicemi s oprávněním výběru cla. Jedna taková celní stanice se nacházela ve Všerubech a tzv. celní silnice vedla až ke hraničnímu přechodu. Bavorská celnice stála přímo u hraničního přechodu (objekt zde stojí dodnes). Po roce 1918 byly ke hraničnímu přechodu osazeny mezníky č. IX/1 a 2. Z polního náčrtku z roku 1937 je patrné, že tereziánský mezník (stojící na louce) nebyl oficiálním hraničním znakem s číslem, ale pouhým měřickým bodem hraniční linie. Další existenci hraničního přechodu Všeruby/Eschlkam dokumentují dobové fotografie z 2. poloviny 20. století. Na té první ze 60. let je zobrazena linie elektrifikovaného drátěného zátarasu se zoraným kontrolním pásem (300 metrů od státní hranice), na kterou navazuje linie protitankových jehlanů pro zabránění průjezdu vozidel. Na fotografiích z 80. let jsou v místech hraničního přechodu dvě závory (před tou československou jsou oceloví rozsocháči pro zabránění průjezdu vozidel a před bavorskou udržovaná silnice s budovou celnice). Mezi závorami je státní hranice s hraničními mezníky. Poslední dobové fotografie z roku 1990 dokumentují únorové setkání lidí z obou stran hranice a pak jednání o znovuotevření přechodu. K tomu po úpravě místa došlo - hraniční přechod Všeruby/Eschlkam byl otevřen dne 1. července 1990. Společné celniště se nacházelo na české straně hranice. V současnosti už se hraniční kontroly neprovádějí a tak obě celní budovy (starou bavorskou i novodobou českou) mají v rukou soukromníci.
Hraniční přechod Všeruby/Eschlkam na staré fotografii, v době železné opony a v roce 1990
Únorové setkání a jednání o znovuotevření hraničního přechodu Všeruby/Eschlkam v roce 1990
Hraniční přechod Všeruby/Eschlkam v současnosti
Na hraničním přechodu Všeruby/Eschlkam se do roku 2014 nacházely tři hraniční znaky - u silnice hraniční mezníky IX/1 (začátek devátého úseku česko-německé státní hranice v bavorském dílu) a 2, na louce u přechodu tereziánský hraniční mezník 28/9-0/1 (nemá vytesané původní prvorepublikové iniciály ČS/D a číslo, oficiálním novodobým hraničním znakem s číslem se stal až v rámci polních prací v 80. letech minulého století). Ve dnech 23. a 24. září 2014 koordinátoři vyslaní česko-německou hraniční komisí provedli společnou prohlídku místa a domluvili se na úpravě. Byl odstraněn na chodníku stojící základní hraniční mezník IX/1, jeho číslo převzal tereziánský hraniční mezník na louce. Smíšená technická skupina provedla úpravu ještě tentýž rok. Stojí tu tak dva hraniční znaky (IX/1 a 2). Hraniční mezník IX/1 je jediným tereziánským hraničním znakem, který vyznačuje začátek nějakého úseku na česko-německé státní hranici v bavorském dílu. Tuto úpravu bylo možno provést, protože se vyjmutý mezník IX/1 nacházel v přímce mezi hraničními znaky 28/9-0/1 a 2. Nedošlo tedy k faktické změně státní hranice (jako v případě mostu u Rozvadova), která by vyžadovala oboustrannou smlouvu a vzájemnou výměnu ploch území.
Tereziánský hraniční mezník u hraničního přechodu Všeruby/Eschlkam coby hraniční znak 28/9-0/1 a IX/1 (na obr. 3 v pozadí původní hraniční znak IX/1)
Poslední úsek na státní hranici v lokalitě Českého lesa měří 12.5 km - hranice míjí celkem 6 barevných tereziánských mezníků s letopočtem 1766 (hraniční znaky 3, 3C, 6, 7, 9 a bez letopočtu 10) a je zakončena hraničním přechodem Svatá Kateřina/Rittsteig, kde na Český les navazuje Šumava. Z hraničních vodních toků je zastoupena Kouba (hraniční znaky 3 a 3C až 4C a 4D), Černý potok (hraniční znaky 4/2C a 4/2D až 4/5C a 4/5D) a Flekovský potok (hraniční znaky 12/11C a 12/11D až 12/12C a 12/12). Zajímavý je potok Kouba (Chamb), který na hranici připomíná velkou bahnitou strouhu vinoucí se uvnitř širokého bažinatého pásu vegetace. Jméno potoka je keltského původu ze slova Kambos (křivý, vinoucí se, klikatící se). Na českém území, u tabule upozorňující na státní hranice, si lze prohlédnout s trochou nadsázky tzv. zemi/věc nikoho. Je to široký bažinatý pás a někde uprostřed se klikatí hraniční Kouba. Tento předěl není hospodářsky k užitku a nikdo do něj nevstupuje. Začátek hraniční Kouby je vyznačen dvěma tereziánskými mezníky č. 3 a 3C, dostat se k nim není vůbec jednoduché - kromě překonání mokřadu a sešlapání vzrostlé vegetace jsem musel překonat i bahnitou Koubu, umístěním hraničních znaků do těchto míst značně trpí jejich povrch. Konec hraniční Kouby je vyznačen standardními mezníky. Avšak i tady stál tereziánský kámen (č. 4D), a to na okraji mokřadu. V srpnu 2017 jsem ho nalezl zničený, byl neúmyslně poškozen při obhospodařování bavorského zemědělského pozemku. U Kouby se na české straně hranice rozprostírá zaniklá osada Švarcava a zaniklá obec Sruby.
Bažinatý pás Kouby na státní hranici
Hraniční znaky 3 a 3C (poškozené vlivem okolní vegetace) - začátek Kouby na státní hranici
Hraniční znak 4D v srpnu 2017 (zničený) - konec Kouby na státní hranici
Obhospodařování bavorského zemědělského pozemku a hraniční znak 4D v květnu 2017 (poškozený od sekací lišty zemědělského stroje) - konec Kouby na státní hranici (zdroj: Jaroslav Domin)
Hranice od Všerub ke Svaté Kateřině míjí jeden turistický hraniční přechod, a to Fleky/Hofberg (hraniční znak 9). Byl otevřen dne 1. března 1996 a navázal na starou cestu spojující vsi Fleky a Hofberg. Částečně zaniklá osada Fleky (Flecken) se nachází něco přes kilometr od státní hranice, u silnice vedoucí z Chudenína. Fleky byly rozhozeny do tří míst, a tak se doposud rozlišují Přední Fleky, Prostřední Fleky a Zadní Fleky. Toto odlišení, zvolené podle vzdálenosti od sídla vrchnosti v Koutě na Šumavě, je už zaznamenáno v roce 1697. Fleky byly pojmenovány podle toho, že chalupy v nich byly zbudovány na kouscích - flecích pozemku nebo lesa. Fleky byly založeny městem Domažlice ve 2. polovině 16. století. Podle berní ruly žilo na Flekách v polovině 17. století 8 sedláků, 5 chalupníků a 1 zahradník. V roce 1860 je zde uváděno 420 obyvatel ve 45 domech, v roce 1930 měly Fleky 413 obyvatel (z nichž 24 bylo Čechů) ve 66 domech. Po odsunu německých obyvatel a zřízení hraničního pásma Fleky nezmizely úplně z povrchu zemského, i když většina původní zástavby byla zbourána. V osadách, které spádově patřily k Chudenínu, se během socialismu utvořila pastvinářská družstva. To se dotklo i Fleků. V 60. letech byl v Předních Flecích postaven zemědělský areál a v 70. letech zde vznikly dvě bytovky. Hned za těmito objekty, směrem ke státní hranici, byly drátěné zátarasy. V Předních Flecích přetrval do současnosti na bývalé návsi zrekonstruovaný pomník obětem 1. světové války a několik starších domů (včetně bytovek a zemědělského areálu), přibylo pár novostaveb. Ze Středních Fleků zůstal stát polorozpadlý hospodářský dvůr a ze Zadních Fleků zrekonstruovaný dům. V osadě Fleky, která patří v současnosti k obci Chudenín, žilo v roce 1997 76 obyvatel. V roce 2011 jich bylo 29. 700 metrů severně od Předních Fleků, které de facto představují hlavní zástavbu roztroušených Fleků, se nachází zaniklá osada Červené Dřevo. Ta už takové štěstí jako Fleky neměla.
Osada Fleky na starých fotografiích a v době železné opony (na obr. 4 hraniční přechod)
Hraniční přechod Fleky/Hofberg a Přední Fleky v současnosti
Hraniční přechod Svatá Kateřina/Rittsteig je předělem mezi Českým lesem a Šumavou. Ke hraničnímu přechodu jsou osazeny dva tereziánské mezníky (hraniční znaky 13 a 14), z nichž jeden nese letopočet 1771 upomínající na územní změny česko-bavorské zemské hranice za vlády Marie Terezie. U přechodového místa se rozprostírá částečně zaniklá osada Svatá Kateřina (Sankt Katharina), která je nyní součástí obce Chudenín a rozkládá se u silnice vedoucí ke státní hranici a opačným směrem do Nýrska. První zmínky o místě jsou z roku 1420, kdy zde stála kaple sv. Kateřiny (odtud místo získalo pojmenování). Svatá Kateřina nicméně vznikla jako jedna z osmi svobodných rychet Královského hvozdu, a to na zemské obchodní stezce spojující Čechy s Bavorskem při údolí Chodské Úhlavy. Kromě tohoto relativně výhodného místa zde byly pro rozvoj osídlení dány i příznivé přírodní podmínky, jelikož se tady nacházela ložiska vápence. Lokalita byla osídlena ve 2. polovině 16. století - nejstarší zmínka o osídlení se váže k roku 1565 a souvisí s provozem vápenky. Kolem vápenky vznikly další usedlosti, hospoda, mlýn a sklárna. V roce 1604 byl postaven kostel sv. Kateřiny, v roce 1740 byla k jeho lodi přistavěna věž. K roku 1617 je na rychtě zaznamenáno už 17 usedlostí. Na počátku 17. století měla rychta Svatá Kateřina na území Královského hvozdu nejvýznamnější postavení. Zdejší usedlíci byli nejzámožnější a také platili vrchnosti nejvyšší úrok z celého Královského hvozdu. Následky třicetileté války (v letech 1618-1648) byly pro tuto oblast velmi těžké. Až na přelomu 17. a 18. století dochází k novému rozvoji lokality, byla postavena škola, fara a celnice. Žilo zde necelých 700 obyvatel. V obci byly dvě pily, mlýny, dílna na výrobu šindelů, dva obchody, čtyři hostince, z řemeslníků bychom zde nalezli kováře, koláře, ševce a krejčí. Před 2. světovou válkou bylo ve vsi 98 domů s 583 obyvateli německé národnosti. Po roce 1945 bylo německé obyvatelstvo vysídleno. Na začátku 50. let byl uzavřen hraniční přechod a ves se ocitla na okraji hraničního pásma. V budově prvorepublikového celního úřadu (který stál vedle staré rakouské celnice, která byla zbořena) zaujala sestavu rota Pohraniční stráže, v polovině šedesátých let se k objektu přistavilo druhé křídlo. Devadesát procent zástavby v období socialismu zaniklo s postupným úbytkem obyvatelstva. Kostel byl odstřelen v 60. letech. V současnosti je v osadě Svatá Kateřina při silnici roztroušeno několik domků. Na místě kostela a pietně upraveného hřbitova je březový hájek. Na začátku 90. let byl upraven hraniční přechod - ze zarostlé pěšinky byla vybudována silnice a z bývalé pohraniční roty se stala opět celnice a stanoviště policie. Hraniční přechod byl slavnostně otevřen dne 1. listopadu 1993. Po přistoupení České republiky ke Schengenskému prostoru zůstaly po roce 2008 mnohé celnice opuštěné nebo se rovnou zbouraly, avšak tady na Svaté Kateřině se objekt dochoval a je užívaný pro soukromé účely. Na bavorské straně hranice je také objekt bývalé celnice.
Hraniční přechod Svatá Kateřina/Rittsteig v době železné opony a osada Svatá Kateřina s detailem celnice, školy a kostela na starých fotografiích
Hraniční přechod Svatá Kateřina/Rittsteig v současnosti
Vedení hranice v Čerchovském hvozdu od Lískové po Ovčí vrch
Vedení hranice v úseku Ovčí vrch-Svatá Kateřina
