O oblasti a hranicích
Charakteristika Českého lesa
Pohoří Českého lesa leží na jihozápadním okraji Plzeňského kraje při hranici s Německem. V Německu pohoří navazuje na Oberpfälzer Wald. Pohraniční oblast Českého lesa se skládá ze dvou částí - lesnatého Českého lesa a Všerubské vrchoviny. Celé pohoří Českého lesa začíná u hraničního přechodu Broumov/Mähring, který ho odděluje od Chebska, a je protaženo ve směru od severozápadu k jihovýchodu. Na jihu, kde se nachází nejvyšší kóta Čerchov 1 042 m. n. m., na oblast Českého lesa při silnici Nýrsko-Svatá Kateřina navazuje Šumava.
Pohraniční lokalita Českého lesa je nižším horským masivem, geologicky je pohoří tvořeno rulami a méně pak granity. Český les je skutečně les, smíšené stromy (převážně smrkový porost, dále buk a jedle) rostou na 80 % jeho plochy - většina lesů je v současnosti hospodářská, původní pralesy se zachovaly jen místy. Lesy tak převažují nad zemědělskou půdou. Malebná krajina Českého lesa byla v minulosti čile osídlena, záhy nahrazena tichem hraničního pásma. Tato pohnutá historie paradoxně dopomohla k zachování zdejších přírodních hodnot - můžeme konstatovat, že Český les nyní představuje tichou a opuštěnou krajinu a zejména pak jednu z posledních přírodních oáz - spatříme zde zbytky pralesovitých hvozdů s hlubokými rašeliništi, horské potoky a luční mokřady.
Českým lesem prochází šest úseků (IV, V, VI, VII, VIII, IX) česko-německé státní hranice v bavorském dílu. Státní hranice probíhají z velké části v lesích (místy podmáčených a se zbytky původních pralesů), v menší míře pak při okrajích luk a pastvin (zejména v prostoru Všerubské vrchoviny). Dále vodními toky a společnými cestami. Hřebenové partie Českého lesa jsou zároveň rozvodím Labe (Severní moře) a Dunaje (Černé moře) - i když - státní hranici neprotíná jediný vrchol - významné hory a další kóty jsou buď na české nebo na bavorské straně hranice - státní hranice tak probíhá ve svazích těchto hor a potůčky nedaleko hranice pramenící hraniční linii protínají, zřídka pramení i na státních hranicích. V lokalitě pohraničního Českého lesa jsou roztroušeny linie míst se zaniklými příhraničními sídly.
Rozbor Českého lesa je rozdělen na tři části:
1) TACHOVSKO - Od hraničního přechodu Broumov/Mähring ke hraničnímu přechodu Rozvadov/Waidhaus.
2) BĚLSKO A POBĚŽOVICKO - Od hraničního přechodu Rozvadov/Waidhaus ke hraničnímu přechodu Lísková/Waldmünchen.
3) ČERCHOVSKO A VŠERUBSKO - Od hraničního přechodu Lísková/Waldmünchen ke hraničnímu přechodu Svatá Kateřina/Rittsteig.
Historie státních hranic
Česko-bavorská hranice v prostoru Českého lesa se již odpradávna opírá o přirozený reliéf pohoří. Nicméně i přesto historie dokladuje množství hraničních sporů a v důsledku toho územní změny. První etapou hraničních sporů byly pradávné časy, kdy na území nynějšího Českého lesa byly neprostupné pohraniční hvozdy a hranici tvořil široký pás lesa. Průběh hranice v takovémto terénu nebyl dlouhou dobu jednoznačně ustanoven. Spory následovaly obvykle poté, co se vymýcením lesů postupovalo až na pomyslné okraje hranic. V těchto případech byla za hranici obvykle uznána bažinatá dolina, potok, ale též hřbet v pohoří, z jehož svahů na každou stranu stékaly potůčky.
S Českým lesem jsou spjati Chodové, svobodní sedláci, kteří měli oproti poddaným řadu privilegií a úlev. Konali za to strážní službu v hraničních lesích. Nejprve to byly pravidelné revizní pochůzky za účelem kontroly neporušenosti zemských stezek, významných hraničních bodů (stromy, mohyly) a hraničního značení (zpravidla křížky vtesané do stromu). Dále k chodským povinnostem náleželo pravidelné střežení zemských stezek, kterými vedle vojáků, lupičů a pašeráků přicházeli z Horní Falce a Bavorska obchodníci, diplomaté a další pocestní. Hraniční obchůzky narazily mnohdy na odpor sousedů, reklamujících sporné pásy zemské hranice, takže docházelo někdy i ke krvavým srážkám. U těchto stezek byla zřízena tzv. ostraží - chodská strážní stanoviště na terénních vyvýšeninách, ze kterých byl dobře pozorovatelný pohraniční tranzit. O svědomitosti Chodů, kterou věnovali svěřené hranici, svědčí řada hraničních hádek a zápisů. Například zpráva z roku 1511 uvádí, že domažličtí Chodové a Chodové z Klíčova u Tachova ničili bavorské leče a jámy na zvěř. Jak by ne, když nástrahy byly umisťovány na české území. Zpráva z roku 1517 zase upomíná na bavorské vpády do českého Chodova a stížnosti na rozšiřování mezer v pohraničním hvozdu, po jehož mýcení a následném budování německých kolonizačních vesnic, byli Chodové vytlačováni od zemských hranic. Sousedé se snažili všemi prostředky zabránit stabilizaci zemských hranic - například v roce 1567 ztroskotalo jednání hraničních komisí nebo v roce 1580 Bavorané uvěznili chodskou hlídku, která revidovala demarkaci hranice. Původní osídlení Chodů sahalo od Chodové Plané přes Tachov a Přimdu až na Domažlicko. Odkazem Chodů jsou některá jména vesnic v pohraničí - například Chodov, Chodská Lhota, Chodský Újezd, Stráž a Tři Sekery.
Součástí vytvářené sítě měst za vlády Přemysla Otakara II. se stalo založení Domažlic a Tachova. Obě královská města začala již ve druhé polovině 13. století s výstavbou kamenného opevnění, které bylo plnohodnotnou součástí projektu rozvoje přemyslovské hradské soustavy u českých hranic. Domažlice vznikly nejpozději na konci 10. století jako trhová a celní osada chránící řezenské obchodní stezky a přístup Domažlickým průsmykem. V letech 1262-1265 bylo vybudováno královské město jako ochrana západní hranice. Tachovu jako středověkému městu předcházelo významné slovanské hradisko, které leželo na důležité norimberské obchodní stezce. Zpráva z roku 1131 uvádí existenci hradu vystavěného v blízkosti vsi zvané Tachov. Všestranný rozvoj prožil Tachov za vlády Přemysla Otakara II., který zde postavil nový kamenný hrad. V jeho blízkosti založil kolem roku 1275 královské město obehnané hradbami, které je v písemných pramenech poprvé připomínáno roku 1285.
Zatímco na Šumavě je hranice vedena po hlavním evropském rozvodí Labe-Dunaj, v Českém lese tomu tak není. Při vytyčování hranice v minulosti nebyla dodržována jinak často respektovaná zásada „kam voda teče, tam majetek patří.“ Důsledkem byly nesčetné územní spory, hádky a bitvy provázené významnými i drobnými změnami hranice. Nakonec se ustálil průběh hranice, který potvrdil příslušnost rozsáhlých oblastí povodí Dunaje k Čechám. Ale zpět ke hraničním sporům. Jejich příčiny můžeme vystopovat v nedostatečném vyznačení hranice a mnohdy i chatrném právním základu (od prastarých zvyků přes jednorázové příkazy panovníka bez dohody protistrany až po oboustranná ujednání jež ale nebyla jednou či druhou stranou dodržována). Stále častější, rozsáhlejší a opakující se hraniční spory si vynutily jmenovat stálejší komise. Názorně uvádím jen zrnko písku z obšírného množství hraničních sporů, které se udály v 18. století ve sledované oblasti: poškozování lesů na trhanovském panství bavorskými poddanými (1707-1719), pasení dobytka z Mähringu na panství Planá a v tamním Sklářském lese (1772), chytání ryb a raků měšťany z Waidhausu na panství Velké Dvorce (1765), stížnost domažlického magistrátu na správce ve Waldmünchenu pro kácení dříví v lesích připadlých k Čechám (1766-1769), stížnost bavorské vlády ve Straubingu pro vyhrabání hraničního kamene u Všerub a jeho použití při stavbě silnice (1758), zřízení brusírny skla na Hraničním potoce na falckém území u panství Velké Dvorce (1805-1826) a udání, že trhanovská vrchnost si chce přivlastnit lesy na hornofalcké hranici (1781-1782). Kdyby šlo jen o občasné kácení dříví nebo chytání zvěře na cizím území. Některé pohraniční sváry se vyznačovaly skutečnou záští, kdy hořel oheň a tekla krev. Například v roce 1736 byla napadena sklárna na Zlatém Potoce ozbrojenci z panství Waldthurn, kteří považovali tuto část pohraničního hvozdu za svůj majetek. O rok později se útok na opravenou huť opakoval a sklárna byla vypálena. K dohodě mezi majiteli panství Tachov a Waldthurn došlo v roce 1739.
V roce 1707 byly částečně vyřešeny hraniční spory, když byl dohodnut česko-bavorský hraniční reces. V letech 1706-1708 bylo provedeno zaměření a vytyčení zemských hranic, provedlo se dočasné připojení sporných území k Českému království. Takto byla dotčena území u Waldmünchen, Furth im Wald a Neukirchen (šlo o území táhnoucí se od Švarcavy přes Lískovou, Čerchovské hvozdy, Všerubsko až po Svatou Kateřinu). Pro další a klíčový vývoj hranic v Českém lese mezi Českým královstvím a Bavorským kurfiřtstvím (od roku 1806 Bavorským královstvím) byl rozhodný rok 1764. K velkým změnám zemských hranic a ztrátám českého území došlo za vlády Marie Terezie. Příčinou byly války o španělské a rakouské dědictví. Na hranici s Bavorskem se tak stalo na základě smlouvy mezi Rakouskem a Bavorskem z 3. března 1764. V následujících letech byly činěny ještě další společné pochůzky a sporné hraniční body byly zpřesňovány. Další územní okleštění Českého království za vlády Marie Terezie nastalo po uzavření míru v Těšíně dne 13. května 1779, kdy byla česká léna v Bavorsku, ve Francích a ve Falci postoupena Bavorsku. Nutno připomenout, že naproti české hranici (od Broumova po Čerchov) se rozkládalo území Horní Falce. Bavorští kurfiřtové pocházeli ze šlechtického rodu Wittelsbachů, který vlastnil i toto sousední území. Smlouva z roku 1764 se tak vztahovala analogicky i na hornofalcký úsek hranice. Horní Falc zanikla až v roce 1806 jejím připojením k Bavorskému království.
Spory o zemské hranice probíhaly dále. Ale nebyl to jediný důvod k novému omezníkování hraniční linie. Chyběla podrobná hraniční dokumentace a zeměměřické metody postoupily o nějaký ten krok dopředu. Nashromážděné hraniční spory a nedostatky ve vymezení česko-bavorských hranic tak vedly k potřebě jejich zaměření, omezníkování a zdokumentování do příslušných hraničních dokumentů. Dne 24. června 1862 byla ve Vídni podepsána Státní smlouva mezi Rakouskem a Bavorskem o úpravě hraniční čáry a jiných teritoriálních poměrech mezi Zemí českou a Bavorskem. Neoddělitelnými přílohami smlouvy byly komisionální protokoly ze čtyřicátých let sledovaného století o zjištění soukromoprávních poměrů ovlivněných dotčenou smlouvou. Zemské hranice Českého a Bavorského království byly rozděleny na 9 hraničních sekcí. Do Českého lesa se promítly následující hraniční sekce: III. Baderbrunnen (Lázeňská studánka na severozápadních svazích Čupřiny u Mohelenských plání) - IV. Reichenbach (řeka Mže) - V. Böhmisch Reichenthal (bývalá osada Hraničky u Rozvadova) - VI. Grubbach (Šedý potok pod osadou Hraničná u Nemanic). Ve hraniční sekci III a VI byly ponechány původní hraniční kameny - což je důkazem toho, že v současnosti od řeky Mže až po Šedý potok nenalezneme původní kameny z tereziánského období. V hraničních sekcích IV a V byly nově osazeny hraniční kameny v souladu s protokolem z 2. srpna 1842. Smlouvou z roku 1862 se v podstatě česko-bavorská hranice ustálila.
Po první světové válce v roce 1918 České i Bavorské království zaniklo a v Českém lese začala probíhat nová československo-německá státní hranice v bavorském dílu. Versailleská mírová smlouva u hranic s Bavorskem odkazovala na jejich stav z roku 1914 a nepřímo tak potvrdila Smlouvu mezi Rakouskem a Bavorskem z roku 1862. V letech 1926-1929 (rekognoskace a přezkoušení hranic) a 1932-1933 (samotné práce včetně omezníkování hranice) byly v Českém lese provedeny veškeré rozhraničovací práce. Ponechány byly i kameny z původní demarkace - například ty tereziánské (úsek Broumov-Mže a Šedý potok-Svatá Kateřina). Tyto a další hraniční mezníky prošly změnou - původní nápisy K BÖHMEN (Království české) a K BAYERN (Království bavorské) zmizely a namísto nich byly vytesány iniciály obou států ČS a DB. Dalším důkazem vyznačení starých hranic jsou ostatní původní hraniční znaky - zanesené do hraniční linie s číslem anebo volně roztroušené podél hranic.
Po druhé světové válce Československo prosazovalo korektury území. V prostoru Českého lesa se tato situace měla dotknout posunutí hranice na odvrácené svahy pohoří a v důsledku toho získání menších podhorských obcí. Změny však Český les nepostihly a tak bylo přistoupeno „pouze“ k obnově hraničního značení, které bylo po válce výrazně poškozené. Až do 80. let minulého století spadá počátek barevného zvýrazňování symbolů (erbů) na původních tereziánských kamenech (český bílý lev na červeném podkladě, falcký žlutý lev na černém podkladě, bavorská modrobílá šachovnice). Tereziánské znaky nesou původní iniciály státních útvarů, a to KB (Königreich Böhmen - Království české), HP (Herzogtum Pfalz - Vévodství falcké) a CB (Churfürstentum Bayern - Kurfiřtství bavorské). Dále tereziánské znaky nesou letopočty 176x a 177x upomínající na omezníkování hranice na základě rakousko-bavorské smlouvy z roku 1764. V dalších letech se uskutečnily korekce hranice (například stabilizace úseků hornofalcké hranice v roce 1774).
Státní hranici postihla drobná změna na začátku 21. století. Dotýkala se dálničního mostu coby hraničního přechodu Rozvadov/Waidhaus. Státní hranici v prostoru mostu zde až do změny hranice tvořil Hraniční potok. Vzhledem k provedení konstrukce mostu však potok protínal most zhruba v jeho jedné třetině v neprospěch Německa (tj. nepravidelně). V letech 2003-2004 byla provedena změna státní hranice. Hraniční čára byla vyvedena z hraničního potoka a napřímena tak, aby hranice procházela mostem pravidelně a protínala jeho střed. Toto opatření bylo žádoucí pro lepší identifikaci hranice, správu mostu, ale zejména pak pro skutečnost, aby hranice protínala most v jeho polovině. Změna byla právně zajištěna v roce 2003, a to Smlouvou mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo o změně průběhu společných státních hranic v prostoru dálničního mostu na hraničním přechodu Rozvadov-Waidhaus. Od té doby státní hranice v Českém lese s Bavorskem nedoznala změn.
Z TERÉNU...
K ČESKÉMU LESU JSOU PŘIŘAZENY OBRAZOVÉ GALERIE 032-CEL AŽ 037-CEL - odkazy na obrazové galerie jsou pod vybranými zpracovanými tématy. Rozbor pohraniční lokality odpovídá stavu z let 2012-2018 s příležitostnými aktualizacemi v dalších letech.