Konec druhé světové války přinesl novou geopolitickou situaci, v níž Sovětský svaz nesmlouvavě prosazoval své mocenské zájmy. Ve vztahu k Československu šlo mimo jiné o politický tlak na územní odstoupení Podkarpatské Rusi. Podkarpatská Rus, nad kterou v předmnichovském Československu vykonávala suverénní moc Československá republika, byla postoupena Sovětskému svazu. Odstoupení bylo prezentováno jako akt poděkování Sovětskému svazu za osvobození Československa od nacistické okupace. Stalo se tak Smlouvou mezi Československou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o Zakarpatské Ukrajině ze dne 29. června 1945 (publikována pod č. 186/1946 Sb.) a Protokolem ke Smlouvě. Ve čl. 1 Smlouvy se připomíná, že Zakarpatská Ukrajina byla pojata podle Saint-Germainské smlouvy z roku 1919 jako samosprávný celek do rámce Československé republiky. Jako důvod k této tezi se uvádí, že přivtělená, naprosto nesourodá oblast neměla k nově se tvořícímu Československu žádné historické, hospodářské a politické vazby. Naopak, spojení s Ukrajinou bylo přáním místního obyvatelstva, k níž měli blíže i jazykově. V Protokolu ke Smlouvě se řešilo vytyčení státních hranic.
Novými československo-ukrajinskými (respektive československo-sovětskými) hranicemi se staly, až na drobné úpravy, správní hranice mezi Slovenskem a Podkarpatskou Rusí tak jak byly ke dni 29. září 1938. Československo-ukrajinské hranice byly v terénu vyznačeny již v letech 1945-1946. Hranice byly osázeny polygonovými dřevěnými sloupky nebo drenážními trubkami, přičemž na každé straně od tohoto hraničního znaku osazeného přímo v hraniční čáře, byly osazeny vysoké hraniční sloupy. Hraniční sloupy na československé i ukrajinské straně hranice byly natřeny v příslušných národních barvách. O určení hranic byl sepsán Protokol popisu státních hranic mezi Československou republikou a Svazem sovětských socialistických republik, stanovených v listopadu 1945 až dubnu 1946 (podepsaný 8. května 1946 v Užhorodě). Vznikem nových hranic vznikla i dvě nová trojmezí. Československo-ukrajinsko-polské trojmezí bylo určeno na severu na kótě Kremenec. Trojmezní bod byl vyznačen železobetonovým trojhranným jehlanem. Jižní trojstátní bod se nacházel v korytě hraničního vodního toku Tisa a byl vyznačen na jednotlivých státních územích třemi železobetonovými hraničními sloupy.
30. listopadu 1956 byl v Moskvě uzavřen hraniční statut v podobě Smlouvy mezi Československou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o režimu na československo-sovětských hranicích a o způsobu urovnávání pohraničních incidentů. Smlouva svěřila hraniční práce pohraničním orgánům, které mimo jiné později vyměnily dřevěné polygonové sloupky za betonové. Výrazným posunem v řešení hraničních otázek se stala až Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o režimu na československo-sovětských hranicích, spolupráci a vzájemné pomoci v hraničních otázkách (podepsána 10. února 1973 v Praze, publikována pod č. 87/1974 Sb.). Smlouva zřídila společnou československo-sovětskou hraniční komisi.
V řeči čísel a Trojmezí
Celková délka československo-ukrajinských hranic činila 97.6 km o 1 hraničním úseku. Celkem bylo osazeno 375 hraničních znaků.
Trojmezní body: řeka Tisa (s Maďarskem) – karpatská kóta Kremenec (s Polskem).
OBRAZOVÁ GALERIE K TÉMATU: rozhraničovací práce československo-ukrajinské hranice v letech 1945-1946 (1-4, zdroj: Oddělení státních hranic Ministerstva vnitra), hraniční přechod Vyšné Německé/Užhorod (5), na československo-ukrajinské hranici (6, zdroj: Čeněk M. Kadlec / Hry o hranice).
