Německo bylo po 2. světové válce obsazeno vítěznými mocnostmi (Sovětský svaz, USA, Velká Británie a Francie) a rozděleno do čtyř okupačních zón. Mocnosti převzaly veškerou moc Německa a postupně ji předávaly nově se tvořícím německým orgánům. Vývoj pak vedl ke vzniku dvou bloků (západní a východní Evropy) a dvou německých států – Spolkové republiky Německo (tzv. západní Německo) a Německé demokratické republiky (tzv. východní Německo). I za existence těchto států s rozdílným smýšlením některé kompetence pro německé otázky vykonávaly uvedené mocnosti.
Československo mělo po válce obrovskou snahu přistoupit postupně se svými sousedy k obnově hranic, ovšem naráželo na malý zájem. Zásadně poválečnou obnovu hranic odmítalo Německo, které původní československé státní hranice neuznávalo. Překážkou k obnově byla i skutečnost, že po válce za Německo jednaly pouze velmoci. Přes tyto všechny a další problémy se hraniční otázky, i když do určité míry a s odstupem času, podařilo vyřešit.
Saský díl
V důsledku rozhodnutí velmocí na konferenci v Postupimi v létě 1945 zcela zanikl pruský díl československo-německé hranice (formálně bylo Prusko spojenci zrušeno v únoru 1947). Tím se československo-německá hranice zkrátila. Saský díl hranice nově začínal v místě soutoku Lužické Nisy a Oldřichovského potoka a končil na styku zemských hranic Saska a Bavorska.
Podnětem k redemarkaci československo-německých hranic v saském dílu bylo jejich narušení z německé strany v roce 1947, kdy zde byly prováděny měřické práce (související s pozemkovou agendou) saskými měřiči a tito přecházeli i na československé území a využívali k měření i naše geodetické body. Neinformovaná československá strana po těchto narušeních hranice požadovala provedení redemarkace. Vyhověly jí až sovětské orgány, které vykonávaly kompetence nad územím, které se v říjnu 1949 stalo Německou demokratickou republikou. K redemarkaci byla vytvořena československo-sovětská smíšená komise. Práce byly konány československými zeměměřiči a geodetickými odborníky sovětské armády. Podkladem pro redemarkaci bylo hraniční dokumentární dílo z roku 1937. Práce proběhly v roce 1948. Šlo o provizorní vyznačení. Výsledek prací byl zahrnut do Protokolu o ukončení redemarkace ze dne 18. září 1948.
Na území Německé demokratické republiky byla problematika hranic až do roku 1975 v kompetenci místních pohraničních orgánů. Údržba a závady na státní hranici se odstraňovaly postupně za spoluúčasti těchto orgánů. Klíčové práce spadají do období 1976-1979 – na základě rozhodnutí vládních delegací obou republik byl v těchto letech přezkoušen, zaměřen a vyznačen průběh státních hranic a byla vyhotovena nová hraniční dokumentace. Z hraničních prací vyplynulo několik desítek drobných změn hraniční čáry – vzniklý rozdíl byl Československu vyrovnán v blízkosti obce Kopaniny (okres Cheb). Hraniční dokumentární dílo bylo přiloženo ke Smlouvě mezi Československou socialistickou republikou a Německou demokratickou republikou o společných státních hranicích (podepsána v Praze dne 3. prosince 1980, publikována pod č. 112/1982 Sb.).
V letech 1986-1988 bylo provedeno společné přezkoušení hraničních znaků. Z toho vyplynula částečná aktualizace hraničních dokumentů.
Bavorský díl
Situace na československo-německé hranici v bavorském dílu byla složitější. Problém měl politický kontext. Spočíval ve státoprávním uspořádání západního Německa. Západní okupační zóny Německa ovládané USA, Velkou Británií a Francií, byly v květnu 1949 sloučeny a vytvořily Spolkovou republiku Německo. Zatímco Německá demokratická republika, i když měla v letech 1949-1952 status federace, byla centralistickým státem, Spolková republika Německo byla federací sestávající ze spolkových zemí. V důsledku toho mělo Bavorsko v hraničních otázkách omezenou působnost, protože ta byla rozdělena mezi stát jako celek a jednotlivé spolkové země. Bavorsko například nemohlo uzavřít hraniční mezinárodní smlouvu, jelikož toto oprávnění příslušelo německému státu. Bavorsko mělo do května 1949 omezenou subjektivitu v hraničních otázkách a ani po tomto datu nebyla situace dobrá. Dalším problémem bylo mezinárodně právní prostředí studené války, protože dotčená hranice rozdělovala západní a východní Evropu.
I přes tyto těžkosti projevily československé orgány vlastní iniciativu a alespoň zkontrolovaly na československo-německé hranici v bavorském dílu poškozené hraniční značení po válce, bez účasti Bavorska. Stalo se tak v roce 1947 a podobně jako na hranici v saském dílu, byly zničené a odstraněné hraniční znaky nahrazeny dřevěnými kůly s tabulkami, na kterých bylo vyznačeno číslo chybějícího hraničního znaku. Šlo o improvizované opatření, které sledovalo zajištění zřetelnosti hranice. Na československou iniciativu o redemarkaci hranice po mnohých urgencích zareagovalo Bavorsko coby stát federativního západního Německa později. Po dohodě mezi československým hraničním referátem a bavorskými pohraničními orgány se přistoupilo v letech 1959-1960 a 1966-1967 k nezbytné společné obnově a údržbě hraničních znaků. Východiskem pro tyto práce bylo hraniční dokumentární dílo z roku 1937. Po této redemarkaci nastala opět mnohaletá odmlka, což vedlo k novému hromadění závad zejména na hraničních vodních tocích. Vládami obou států byla vytvořena společná technická komise k řešení hraničních vodních toků a první zasedání se konalo v roce 1970. Spolupráce obou států v hraničních věcech se v tomto období uskutečňovala na pragmatickém základě s bavorskými orgány, a to výlučně na pracovní úrovni. Byl to přirozený důsledek napjatých vzájemných vztahů a neexistence diplomatického zastoupení.
K pozitivnímu vývoji došlo po uzavření Smlouvy o vzájemných vztazích mezi Československou socialistickou republikou a Spolkovou republikou Německo v roce 1973. Smlouva vytvořila politické předpoklady, aby za Bavorsko začal konečně vystupovat německý stát jako celek. Postupně se obě strany dohodly na redemarkaci státní hranice, která by zahrnovala generální kontrolu a následnou obnovu hraničních znaků. Obě strany si v roce 1981 vyměnily diplomatické nóty o jmenování hraničních zmocněnců, kteří v roce 1983 jmenovali společné orgány povolané ke správě hranic. Bylo přistoupeno k redemarkaci, podkladem pro činnost se stalo hraniční dílo z roku 1937. Práce byly zahájeny na jaře 1983 rekognoskací stávajícího vyznačení hranic. Následně, v letech 1983 až 1989, byla provedena údržba vyznačení hranic a jejich nové zaměření. Všechny použitelné hraniční znaky byly ponechány a uvedeny do původního stavu, poškozené znaky se vyměnily. Předpokládalo se, že hraniční dokumentární dílo bude vyhotoveno do roku 1991. Německá strana na společných jednáních s vyhotovením nových hraničních dokumentů souhlasila, ale uzavření hraniční smlouvy odmítala. Právní završení hraničních dokumentů omezovala na jejich vzájemnou výměnu formou diplomatických nót. Podmínky pro uzavření mezinárodní smlouvy nastaly až po politických změnách v devadesátých letech.
V řeči čísel a Trojmezí
Celková délka československo-německých hranic činila 810.28 km. Celkem bylo osazeno 15 870 hraničních znaků. Z toho:
a) saský díl hranice měl 23 hraničních úseků, délku hraniční čáry 453.9 km s 10 232 hraničními znaky (iniciály ČS a D nebo DS, po hraničních pracích v 70. letech pak DDR, bílý nátěr),
b) bavorský díl hranice měl 12 hraničních úseků, délku hraniční čáry 356.38 km s 5 638 hraničními znaky (iniciály ČS a D nebo DB, bílý nátěr).
Trojmezní body: soutok Lužické Nisy a Oldřichovského potoka (s Polskem) – šumavské trojmezí pod Plechým (s Rakouskem), zemské trojmezí se Saskem a Bavorskem v Mlýnském náhonu u osady Trojmezí.
OBRAZOVÁ GALERIE K TÉMATU: hraniční přechod Hranice/Ebmath v 80. letech (1), hraniční přechod Kraslice/Klingenthal v 80. letech (2), hraniční přechod Boží Dar/Oberwiesenthal v 70. letech (3), hraniční přechod Strážný/Philippsreut v roce 1965, 1966, 1968 a 1972 (4-7), hraniční přechod Folmava/Furth im Wald v roce 1963 a 1971 (8-9), hraniční přechod Rozvadov/Waidhaus v 50. a 80. letech (10-11, zdroj 10: Oldřich Koval), hraniční přechod Všeruby/Eschlkam v 80. letech (12-13), hraniční přechod Železná/Eslarn v 60. letech (14), hraniční přechod Svatý Kříž/Waldsassen v 80. letech (15), hraniční přechod Svatá Kateřina/Rittsteig v 80. letech (16), hraniční přechod Bučina/Finsterau v 80. letech (17), železniční hraniční přechod Česká Kubice/Furth im Wald v 80. letech (18), hranice na Třístoličníku v 80. letech (19-20), trojmezí s Rakouskem (21-23, zdroj 23: Karel Vavrz), zemské trojmezí se Saskem a Bavorskem (24).
