Rakousko bylo po 2. světové válce rozděleno do čtyř okupačních zón, spravovaných obdobně jako v Německu vítěznými mocnostmi (Sovětský svaz, USA, Velká Británie a Francie). V roce 1947 se Československo obrátilo na představitele velmocí, aby prohlásili, že nemají námitek proti nabízenému bilaterálnímu jednání Československa s Rakouskem o územních otázkách. Velmoci s bilaterálním jednáním souhlasily a souhlas vyslovilo i Rakousko. Postavení Rakouska bylo zcela odlišné než Německa. Rakousko bylo považováno za oběť německé agrese. Po vysloveném souhlasu československá strana vedla s Rakouskem jednání o rektifikacích, ale bez úspěchu. Československo ale získalo na úkor Maďarska bratislavské předmostí, v důsledku čehož se posunulo společné trojmezí a zároveň se tím prodloužila československo-rakouská hranice.
V roce 1955 bylo postavení Rakouska vyřešeno Státní smlouvou o obnovení nezávislého a demokratického Rakouska (podepsána ve Vídni dne 15. května 1955). Smlouva řešila otázky mezi spojeneckými velmocemi a Rakouskem, což mělo za následek odchod okupačních jednotek a získání státní suverenity Rakouska. Jelikož smlouva potvrzovala státní hranice mezi Československem a Rakouskem podle stavu k 1. lednu 1938, stala se součástí i československého právního řádu (publikována pod č. 39/1956 Sb.).
V 50. letech byly učiněny další významné počiny na československo-rakouské hranici. Bylo obnoveno šumavské trojmezí coby styk států Československa, Rakouska a Spolkové republiky Německo – v místě styku byl v roce 1956 osazen jako podstavec hraniční mezník a na jeho vrchní část byl postaven válec z jemnozrnné žuly. Nový trojstátní bod styku hranic Československa, Rakouska a Maďarska byl vyznačen trojbokým komolým jehlanem – tento trojstátní bod vznikl posunutím hranic, na podkladě mírové smlouvy s Maďarskem z roku 1947. Do 50. let spadá i regulace československo-rakouské hranice v souvislosti s vodní elektrárnou u Lipna a její specifické vyznačení. Vyznačení bylo v zamokřeném terénu provedeno pomocí dubových sloupků zaražených do země tak, aby jejich nadzemní část převyšovala předpokládanou výšku vodní hladiny. Horní části sloupků byly opracovány do tvaru hranolu standardního hraničního mezníku.
Poválečný vývoj na československo-rakouských hranicích byl završen v 70. letech. Dne 21. prosince 1973 byla ve Vídni podepsána Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Rakouskou republikou o společných státních hranicích (publikována pod č. 95/1975 Sb.). V souladu s čl. 2 Smlouvy o společných státních hranicích, došlo při stanovení průběhu hranic k šesti změnám v blízkosti obcí Staňkov a Košťálov (okres Jindřichův Hradec), Vratěnín a Hrabětice (okres Znojmo) a Mikulov a Sedlec (okres Břeclav). Dále se změny dotýkaly vodohospodářské regulace (tzv. průpichů) hraničního toku Moravy. Smlouvou byla vytvořena Stálá československo-rakouská hraniční komise.
Ke konci 80. let byly schváleny vodohospodářské úpravy některých hraničních toků. Dále se připravovala změna hranice v souvislosti s objektem u rakouské osady Guglwald – hospodářský objekt byl postaven rakouským vlastníkem na československém území, naše strana byla k případu maximálně vstřícná a nevyužila svého práva požadovat demolici, naopak souhlasila s posunutím hranice proti rovnocenné územní náhradě. Uvedené a další změny byly smluvně zajištěny až později.
V řeči čísel a Trojmezí
Celková délka československo-rakouských hranic činila 572.8 km o 12 hraničních úsecích. Celkem bylo osazeno 6 946 hraničních znaků (iniciály ČS a Ö, bílý nátěr, hlavy a stěny 10 cm od hlav natřeny červeně).
Trojmezní body: šumavské trojmezí pod Plechým (s Německem) – trojmezí u Bratislavy a Rajky (s Maďarskem).
OBRAZOVÁ GALERIE K TÉMATU: hraniční přechod Studánky/Weigetschlag v 80. letech (1), hraniční přechod České Velenice/Gmünd v 80. letech (2), hraniční přechod Valtice/Schrattenberg v 80. letech (3-4), trojmezí s Maďarskem (5-6, zdroj: Antonín Trnavský).
