Charakteristika Chebska
Chebsko je nejzápadnějším místem České republiky při hranici s Německem. Pohraniční oblast Chebska se skládá ze dvou částí - ašského výběžku s hornatinou Smrčiny a Chebské pánve. Lokalita začíná u počátku státních hranic s Německem v bavorském dílu (pro účely rozboru česko-bavorské hranice není záměrně zmíněno Chebsko při česko-saské hranici) a je protažena ve směru od severozápadu k jihovýchodu. Na jihu, kde se nachází nejvyšší kóta Dyleň 940 m. n. m., na oblast Chebska u hraničního přechodu Broumov/Mähring navazuje Český les. Pohraniční oblast Chebska leží na území Karlovarského kraje (okres Cheb) a 700 metry na státní hranici i na území Plzeňského kraje (okres Tachov).
Pohraniční lokalita Chebska je hornatou oblastí, spadající do srážkově bohatého podnebí. Krajina se skládá především z lesů a pastvin, obdělávaných polí je tu málo. Centrem lokality je město Cheb. Z turistického hlediska nepatří pohraniční lokalita Chebska mezi časté cíle českého turisty. Mohlo by se zdát, že Chebsko je územím, které na svoje lepší šance stále čeká - krajina přitom není zlá, naopak, putování v tomto pohraničí odhalí mnohé krásy a tajuplnosti, které si jinde nezadají!
Chebskem prochází čtyři úseky (I, II, III, IV) česko-německé státní hranice v bavorském dílu. Státní hranice probíhají v lesích (místy podmáčených), při okrajích lesů a pastvin. Dále společnými cestami a vodními toky - zajímavostí je Pomezní rybník (který je hranicí rozpůlen) nebo řeka Ohře (hranice je zde vedena po českém a pak bavorském břehu). V lokalitě Chebska se nachází trojmezí České republiky se Saskem a Bavorskem (coby dvěma spolkovými zeměmi Německa) a nejzápadnější bod České republiky. Dále jsou zde roztroušena místa s částečně zaniklými nebo zcela zaniklými příhraničními sídly.
Rozbor Chebska je rozdělen na tři části:
1) AŠSKÝ VÝBĚŽEK - Od hraničního přechodu Trojmezí/Dreiländereck ke hraničnímu přechodu Libá/Liebensteiner Tor.
2) CHEBSKÉ PŘEDMĚSTÍ - Od hraničního přechodu Libá/Liebensteiner Tor ke hraničnímu přechodu Mýtina/Neualbenreuth.
3) DYLEŇSKO - Od hraničního přechodu Mýtina/Neualbenreuth ke hraničnímu přechodu Broumov/Mähring.
Historie státních hranic
Zvláštnost historie Chebska byla dána jeho strategickým postavením na pomezí dvou státních celků a zároveň jeho správním vývojem. Ve středověku bylo vytvořeno pohraniční území - tzv. Severní marka (Nordgau), a to ke stabilizaci a zabezpečení česko-německé hranice. Severní marka zahrnovala původně i Chebsko s obranným hradem a měla také za úkol střežit východní hranici vůči slovanským sousedům. Ještě koncem 10. století byl chebský region hustě zalesněn a řídce osídlen, stejně tak jako celá Severní marka. Historické Chebsko mělo největší územní rozsah na samém počátku svého vývoje - kromě jeho dnešní české části k němu náležely ještě severní oblasti pozdější bavorské Horní Falce, franské předhůří, horské partie Smrčin a nejjižnější cíp saského Vogtlandu. Oblast tak byla sevřena do přirozených hranic horskými pásmy Smrčin, Krušných hor, Slavkovského a Českého lesa. Další vývoj však z tohoto území pouze ukrajoval.
První území odtrhl od původního Chebska markrabě Severní marky Děpold III., když daroval půdu a několik osad klášterům Reichenbach a Waldsassen. Ekonomicky zdatní cisterciáci z Waldsassenu na darovaném území začali s vlastní kolonizací. Po přechodu Chebska do majetku vládnoucího říšského rodu Štaufů v roce 1146 se okrajová území regionu dostala do rukou sousedních dynastií. Chebský region se v tomto období odtrhl od Severní marky. Již kolem poloviny 12. století tak bylo historické Chebsko téměř na všech stranách zmenšeno a vývoj směřoval k dalším územním ztrátám. Štaufští ministeriálové postupně ztráceli své monopolní postavení a v konkurenčním zápasu s městem Cheb byli nuceni zastavovat své majetky okolním mocipánům. Jednalo se o české panovníky, o purkrabí z Norimberka z rodu Hohenzollernů, o fojty z Weidy a Plavna, o lantkrabata z Leuchtenberka a z duchovních vrchností o klášter Waldsassen. I po zániku jejich vlády v roce 1266 zmenšování Chebska pokračovalo. Oblast se v této době stala předmětem sporů českých a říšských panovníků a přecházela několikrát z jedněch rukou do druhých. Pomoc českého krále Jana Lucemburského uchazeči o říšský trůn Ludvíku Bavorovi v roce 1322 změnila situaci na Chebsku. Vděčný Ludvík Bavor předal v té době toto říšské území českému králi do dlouhodobé zástavy. Připojení k Českému království se ukázalo jako výhodné pro vlastní město, které začalo mocensky ovládat celou oblast a vytlačovat z rozhodujících míst chebskou ministerialitu. Ta do té doby s podporou říšského panovníka byla největším konkurentem rodícího se městského státu v boji o vedoucí postavení na Chebsku. Tzv. chebský městský stát se začal utvářet od poloviny 14. století. V této době se z Chebska už vydělilo rozsáhlé území kláštera Waldsassen. Část ašského výběžku a území kolem Selbu ovládali fojtové z Weidy a Plavna. K významným ztrátám docházelo úsilím purkrabího z Norimberka - do roku 1415 ovládli norimberští Hohenzollernové celou západní a jihozápadní část původního historického Chebska a začlenili je do svého rozsáhlého franského teritoriálního státu. V prostoru Ašska kolem roku 1400 zdejší majetek zdědili více jak na 500 let Zedtwitzové. Ti se stali nejmocnějším rodem na česko-franském pomezí. V dalších letech se jejich majetek neustálým dělením mezi členy rodu zmenšoval. Do počátku 15. století se území chebského městského státu v podstatě zmenšilo na rozlohu dnešní české části. Mezi obdobím 1721-1872 probíhala bohemizace chebského městského státu, tedy jeho postupné přimknutí k Českému království. Jižně od Chebu leželo zvláštní území Frais(ch). Byl to neustále se měnící nepravidelný trojúhelník země nikoho a všech zároveň. Spor o hranici byl urovnán až v roce 1846. Čechám připadly vesnice Mýtina, Kozly, Oldřichov, Krásná Lípa, Nové Mohelno a Rovinka. Rakousko-bavorská komise přičlenila větší část sporného území k Bavorsku.
Pro další a klíčový vývoj hranic na Chebsku mezi Českým královstvím a Bavorským kurfiřtstvím (od roku 1806 Bavorským královstvím) byl rozhodný rok 1764. K velkým změnám zemských hranic a ztrátám českého území došlo za vlády Marie Terezie. Příčinou byly války o rakouské dědictví. Na hranici s Bavorskem se tak stalo na základě smlouvy mezi Rakouskem a Bavorskem z 3. března 1764. V následujících letech byly činěny ještě další společné pochůzky a sporné hraniční body byly zpřesňovány. Další územní okleštění Českého království za vlády Marie Terezie nastalo po uzavření míru v Těšíně dne 13. května 1779, kdy byla česká léna v Bavorsku, ve Francích a ve Falci postoupena Bavorsku. Nutno připomenout, že naproti české hranici na Chebsku se rozkládalo území Horní Falce. Bavorští kurfiřtové pocházeli ze šlechtického rodu Wittelsbachů, který vlastnil i toto sousední území. Smlouva z roku 1764 se tak vztahovala analogicky i na hornofalcký úsek hranice. Horní Falc zanikla až v roce 1806 jejím připojením k Bavorskému království.
Spory o zemské hranice probíhaly dále. Ale nebyl to jediný důvod k novému omezníkování hraniční linie. Chyběla podrobná hraniční dokumentace a zeměměřické metody postoupily o velký krok dopředu. Nashromážděné hraniční spory a nedostatky ve vymezení česko-bavorských hranic tak vedly k potřebě jejich zaměření, omezníkování a zdokumentování do příslušných hraničních dokumentů. Dne 24. června 1862 byla ve Vídni podepsána Státní smlouva mezi Rakouskem a Bavorskem o úpravě hraniční čáry a jiných teritoriálních poměrech mezi Zemí českou a Bavorskem. Neoddělitelnými přílohami smlouvy byly komisionální protokoly ze čtyřicátých let sledovaného století o zjištění soukromoprávních poměrů ovlivněných dotčenou smlouvou. Zemské hranice Českého a Bavorského království byly rozděleny na 9 hraničních sekcí. Do Chebska se promítly následující hraniční sekce: I. Trojmezí hranic Království českého, bavorského a saského u osady Kaiserhammer - II. Buchbrunnen (Buková studánka u trojmezí hranic Čech, Horních Frank a Horní Falce) - III. Baderbrunnen (Lázeňská studánka na severozápadních svazích Čupřiny u Mohelenských plání). Ve hraniční sekci III byly ponechány původní hraniční kameny - což je důkazem toho, že v současnosti od Trojmezí se Saskem až po lokalitu Baderbrunnen nenalezneme původní kameny z tereziánského období - ty začínají právě na původní sekci III. V hraničních sekcích I a II byly nově osazeny hraniční kameny v souladu s protokolem z 2. srpna 1842. Kromě dalších jsou jimi na několika místech mezníky s letopočtem 1844. Smlouvou z roku 1862 se v podstatě česko-bavorská hranice ustálila.
Po první světové válce v roce 1918 české i bavorské království zaniklo a na Chebsku začala probíhat nová československo-německá státní hranice v bavorském dílu. Versailleská mírová smlouva u hranic s Bavorskem odkazovala na jejich stav z roku 1914 a nepřímo tak potvrdila Smlouvu mezi Rakouskem a Bavorskem z roku 1862. V letech 1926-1929 (rekognoskace a přezkoušení hranic) a 1932-1933 (samotné práce včetně omezníkování hranice) byly na Chebsku provedeny veškeré rozhraničovací práce. Ponechány byly i kameny z původní demarkace - například ty tereziánské (úsek Mohelenské pláně-Broumov). Změnou prošly mezníky s letopočtem 1844 (úsek Trojmezí se Saskem-hora Dyleň) - původní nápisy K BÖHMEN (Království české) a K BAYERN (Království bavorské) zmizely a namísto nich (tak jako na ostatním hraničním značení včetně toho tereziánského s letopočtem 1774) byly vytesány iniciály obou států (ČS a DB). Dalším důkazem vyznačení starých hranic jsou ostatní původní hraniční znaky - zanesené do hraniční linie s číslem anebo volně roztroušené podél hranic. Nutno doplnit, že česko-bavorská hranice na Chebsku je na historické hraniční znaky velmi bohatá - a to co do jejich počtu i rozmanitosti - ostatně na konkrétní nálezy je v rozboru lokality pamatováno.
Po druhé světové válce Československo prosazovalo korektury území. Na Chebsku se tato situace měla dotknout zabezpečení Chebské pánve a odstranění ašského výběžku. Ašský výběžek byl nabízen Německu náhradou za Kladsko. Město Cheb prosazovalo vodohospodářský význam územních změn - sběrače pitné vody pro veřejný vodovod města o rozloze asi 500 hektarů byly na území Bavorska, přitom celá vodosběrná zařízení byla majetkem města Chebu. Město tak požadovalo, aby prameny byly na československém území. Změny však Chebsko nepostihly a tak bylo přistoupeno „pouze“ k obnově hraničního značení, které bylo po válce výrazně poškozené. Od té doby státní hranice na Chebsku s Bavorskem nedoznala změn. Až do 80. let minulého století spadá počátek barevného zvýrazňování symbolů (erbů) na původních tereziánských kamenech (český bílý lev na červeném podkladě a falcký žlutý lev na černém podkladě). Dále tereziánské znaky nesou letopočet 1774 (upomínající na omezníkování hranice na základě rakousko-bavorské smlouvy z roku 1764, v dalších letech se uskutečnila dodatečná jednání za účelem stabilizace úseků hornofalcké hranice) a před letopočtem latinskou zkratku A. (Anno - Roku).
Z TERÉNU...
K CHEBSKU JSOU PŘIŘAZENY OBRAZOVÉ GALERIE 027-CHE AŽ 031-CHE - odkazy na obrazové galerie jsou pod vybranými zpracovanými tématy. Rozbor pohraniční lokality odpovídá stavu z let 2012-2017 s příležitostnými aktualizacemi v dalších letech.