Kritérium dělení vychází z určení, zda se průběh hranice opírá o určitý přírodní základ nebo zda byl vytvořen člověkem a uměle vnesen do přírody.
Přirozené (přírodní, orografické) hranice jsou vedeny po přírodním útvaru, který se svojí jednoznačností a originálností v terénu přímo sám nabízí. Hranice tak může být vedena po (nejvyšším) hřebeni hor, řekou nebo strží. Důležité je, aby konkrétní přirozenou hranici za hranici státní zúčastněné státy uznaly. Typickým příkladem přirozené hranice jsou horské hřebeny Šumavy, Krkonoš, Bílých Karpat nebo Masívu Králického Sněžníku. Dále hraniční toky řeky Moravy nebo Divoké Orlice. Hřeben hor je zpravidla i rozvodím – například česko-bavorským pohořím Šumavy prochází rozvodí mezi Černým a Severním mořem.
Umělá (geometrická) hranice je vyměřena a vytvořena člověkem v přímých liniích bez použití přírodního útvaru. Tato hranice je typická pro rovinatou nebo mírně zvlněnou krajinu. Hraniční čára umělé hranice je tvořena dlouhými přímkami, které se pravidelně lomí. Tyto hranice jsou zpravidla důsledkem mírových konferencí, kde se hraniční čára stanovovala nad mapou s tužkou a pravítkem v ruce. Typickým příkladem umělé hranice je česko-rakouské pomezí na jižní Moravě nebo česko-polská hranice v Javornickém výběžku od Bílé Vody po Mikulovice.
Zvláštním typem umělé hranice je tzv. astronomická hranice, která se kryje s rovnoběžkou nebo poledníkem. Toto rozhraničení se uplatňovalo a je i nyní použito v Americe, Africe a Austrálii. Například hranice mezi USA a Kanadou běží na 49. rovnoběžce, prakticky všechny hranice mezi státy uvnitř Australského svazu jsou astronomické. Astronomickou hranici nenajdeme v Evropě a v Asii – zde hranice podléhaly pozvolnému vývoji.
Suché a mokré hranice
Státní hranice na suchozemském povrchu je vedena suchým úsekem nebo vodní hladinou.
Suché hranice procházejí horskými hřebeny, nížinnými pláněmi, pozemními komunikacemi, společnými hraničními cestami aj.
Mokré (kapalné) hranice sledují po délce vodní tok. Hraničním vodním tokem máme na mysli řeky a potoky, v jejichž proudu vede státní hranice. Mokrá hranice je i ta, která přetíná vodní tok nebo vodní útvar mající charakter stojaté vody – jezero, nádrž, rybník. Hraničními vodními toky probíhají státní hranice buď pohyblivě nebo pevně.
Pohyblivé a pevné hranice
Kritérium členění hranic na pohyblivé a pevné se dotýká hraničních vodních toků.
Pohyblivé státní hranice sledují střednici (středovou linii) vodního toku popřípadě na splavných řekách střednici plavební dráhy. Pohyb hranic odpovídá automaticky přirozenému pozvolnému pohybu střednice vodního toku popřípadě střednice plavební dráhy. Pohyblivé hranice se tak mění společně se změnami v hraničním vodním toku. Změny hraničního vodního toku by měly být přirozené bez zásahu člověka, i když ani ten není vyloučen. A dále, ke změnám hraničního vodního toku by nemělo dojít náhle – například v důsledku povodně. Pohyblivá státní hranice nemusí vždy probíhat střednicí hraničního vodního toku – to je charakteristické pro splavné řeky na kterých se pohybují lodě. Střed plavební dráhy zde nemusí kopírovat středovou linii řeky, jelikož nejhlubší místo říčního koryta se může nacházet mimo tuto středovou linii. Smysl pohyblivosti státních hranic sleduje původní záměr smluvních stran – oboustranný rovný přístup k vodnímu zdroji.
Pevné státní hranice na hraničních vodních tocích nemění svoji polohu, a to ani v případě, kdy z různých důvodů dojde ke změně (přirozené nebo umělé) vodního toku. Pevné hranice tedy zůstávají neustále na témže místě a jsou zcela jasné. Mají však svoji nevýhodu. Vývojem hraničního vodního toku může dojít až k tomu, že postupně nebo náhle přejde na území jednoho ze smluvních států a účel, který sledovaly státy na počátku, tedy oboustranné rovné využívání, je zmařen. Má-li tohoto účelu být znovu dosaženo, je nutno vodní tok přenést zpět do původního koryta nebo smluvní cestou přenést státní hranice do nově vzniklého koryta vodního toku.
Otázky hraničních vodních toků, tj. pevnost a pohyblivost státní hranice, si zúčastněné státy upraví v mezinárodní smlouvě.
Další kritéria členění
Česká republika sousedí s jednotnými (unitárními) i složenými (federativními) státy. V případě federace platí na státních hranicích určitá specifika. Vyložil bych to na příkladu Spolkové republiky Německo. Česká republika sousedí se Svobodným státem Bavorsko a Svobodným státem Sasko. Máme s Německem uzavřenou mezinárodní smlouvu o společných státních hranicích. Avšak hraniční dokumentární dílo je rozděleno na bavorský díl a saský díl. Do dílů hraniční dokumentace se promítá rozdílná úprava některých hraničních otázek. Díla jsou si textově i graficky odlišná. Specifika federace lze pak vypozorovat i v terénu státní hranice – označení hraničních znaků iniciálami DB (bavorský díl) a DS (saský díl). Z tohoto kritéria vyplývá rozdělení hranice s jednotným státem a složeným státem.
Při pochůzce státní hranicí můžeme narazit na lokalitu, ve které je omezen nebo zakázán pohyb. Z tohoto vyplývá další členění na hranici s omezeným přístupem k ní a na hranici bez jakéhokoliv omezení přístupu. V lokalitě Mohelenských plání (Chebsko) je na státní hranici umístěn oplocený pozemek, který je majetkem bavorské strany. V areálu pozemku se nachází historický hraniční kámen. Přístup na pozemek je zakázán už z důvodu jeho oplocení. Druhým příkladem je omezení vstupu. Na území Modravských plání (Šumava) probíhá státní hranice klidovým územím do něhož je omezen vstup z důvodu ochrany přírody. O přístupu na hraniční chodník zpravidla rozhodne mezistátní dohoda mezi oběma subjekty respektive státy, v tomto případě mezi Správami Národního parku Šumava a Bavorský les.
Poslední kritérium členění státní hranice se dotýká pohraniční turistiky. A je velmi rozmanité a snad i neuzavřené: státní hranice jež probíhá zastavěnou (Český a Polský Těšín) a nezastavěnou oblastí, státní hranice při níž je vedena turistická značka anebo je bez turistického potenciálu, státní hranice schůdná a neschůdná (příkopy, bažiny, polomy) aj.
OBRAZOVÁ GALERIE K TÉMATU: přirozená hranice (1-6, z toho Královský hvozd na Šumavě 1-4, vodní tok 5-6, zdroj 1-2: internet), umělá hranice (7-12), suchá hranice (13-35, z toho hory 13-15, nížiny 16-18, příkop 19-21, u pozemní komunikace 22-24, podél břehu vodního toku 25-26, u kamenných snosů 27-29, v zamokřeném terénu 30-32, společná hraniční cesta 33-35), mokrá hranice (36-41, z toho hranice přetínající vodní tok 40, hranice přetínající stojatou vodu 41), hranice s omezeným přístupem (42-45, z toho na Mohelenských pláních 42-43, na Modravských pláních 44-45), hranice s turistickým značením (46-50).
