Období okupace a války

Po podpisu Mnichovské dohody 30. září 1938 přišlo Československo o rozsáhlá pohraniční území obývané německou menšinou. Tato skutečnost se samozřejmě dotkla také železnice. Vytyčením nových hranic došlo k přerušení téměř všech hlavních drah (Praha-Česká Třebová-Brno/Olomouc, Přerov-Ostrava aj.).
 
Moravská západní dráha také vedla územím, kde se vyskytovalo německé osídlení. 1. října 1938 byla zabrána lokalita od Třebovic po Chornice. Nádraží v Moravské Třebové začalo sloužit jako kontrolní stanoviště, protože vlaky zatím stále ještě jezdily z Prostějova do Třebovic a dále do České Třebové, která se nacházela na československém území. Bez povolení nemohli českoslovenští občané přicestovat ani odcestovat. 10. října 1938 dochází ke změně a vlaky z Prostějova mohou zajíždět jen do Městečka Trnávka a Velkých Opatovic. Napětí se stupňuje, vrcholí spory o rozsahu zabraného území. Vše je rozhodnuto po jednání delimitační komise a 24. listopadu je zabráno další území s vesnicemi (a železničními zastávkami) Biskupice, Nectava a Šubířov. Z níže uvedené mapy jsou patrné výběžky záboru (linie Česká Třebová-Moravská Třebová-Konice), které zkomplikovaly provoz na Moravské západní dráze jejím rozdělením na tři části. Československé státní dráhy obsluhovaly dva navzájem izolované úseky Prostějov-Dzbel a Jevíčko-Velké Opatovice. Zbývající část, úsek Chornice-Třebovice, přešel pod Německé říšské dráhy. Nádraží ve Dzbelu se stalo československou pohraniční stanicí a zároveň konečnou stanicí na trati Prostějov-Třebovice. V důsledku těchto změn zde byla zřízena stanice Finanční stráže a v Jesenci četnická stanice. 15. března 1939 bylo Německou říší obsazeno zbývající území Československa a zřízen autonomní Protektorát Čechy a Morava. Výnos ministerstva dopravy z 28. srpna 1939 přikázal železničním zaměstnancům označit veškeré drážní budovy, nápisy, vývěsky a jízdní řády vedle českých názvů také názvy německými.  
 
Mapa z roku 1938 s rozdělenou Moravskou západní dráhou
 
 
 
Stanice Jevíčko-Jaroměřice v roce 1939, osobní soupravu vede lokomotiva řady 423.0 (zdroj: časopis Železničář ze dne 27. 9. 1989)
 
 
 
Jízdní řád 1944/1945
 
 
 
Situace na frontách a zvyšující se represe proti domácímu obyvatelstvu se zákonitě odrazily ve vztahu obyvatel k železnici, jakožto prostředku veřejně prospěšnému. Partyzány i železničáři byly páchány různé diverzní akce. Například 26. července 1944 v časných ranních hodinách mezi Konicí a Dzbelem vybuchla nálož a poškodila koleje. Téhož dne byla poškozena výbušnou minou výhybka u vlečky z Kostelce k letecké základně Stichovice (5 km dlouhá vlečka byla postavena v letech 1940-1941). Dále byly řezány brzdové hadice a telefonní sloupy, do ložisek vozů sypán písek aj. Zhoršující se poměry gradovaly ke konci války. Například 20. dubna 1945 byl u Stražiska přepaden partyzány vlak Wehrmachtu, při oboustranné přestřelce bylo zabito 50-60 německých vojáků. Ke konci dubna byla omezena osobní doprava, převládaly vojenské vlaky.
 
Varovné úřední přípisy mířené na škůdce železničního provozu (obrázek 2 zdroj: fronta.cz)
 
 
 
29. a 30. dubna 1945 byly uskutečněny první sovětské nálety na Prostějov, zaměřené na ustupující německé jednotky. Osobní doprava byla zastavena úplně. Byť se v první květnové dny letecké bombardování opakovalo, mezi 2. a 4. květnem vlaky omezeně jezdily. 3. května bylo zasaženo prostějovské místní nádraží. Od té doby projížděly po místní dráze pouze německé a maďarské transporty s vojskem a materiálem. 5. května službu v železničních stanicích převzalo německé vojsko. Naši železničáři však neupadli do pasivity a hlídali, aby zabránili případným destrukcím stanic a dráhy ze strany nepřítele. Toho dne se partyzánům povedlo vykolejit v Nectavském údolí nákladní vlak. Postupující Rudá armáda tlačila na německé vojáky ze severu a jihu. Transporty Wehrmachtu se z Olomouce přesouvaly na trať Moravské západní dráhy, která se stala brzy nepropustnou a tak byly vlaky posílány na trať Kostelec na Hané-Senice na Hané-Červenka. Na ochranu německých transportů byl na této trati nasazen pancéřový vlak, který se partyzáni pokoušeli neúspěšně přepadnout u Drahanovic. 7. května byl Prostějov opět bombardován, opět to schytalo místní nádraží. Rozhodující úder však přišel následující den. 8. května se fronta přiblížila k Prostějovu. V 15. hodin odjel na Kostelec poslední transport s vojáky. V 18. hodin opustili němečtí železničáři obě prostějovská nádraží a v 19. hodin při ústupu vyhodili do povětří železniční most přes Hloučelu. Město zažilo další nálet a ostřelování. Osudným pro prostějovské hlavní nádraží, které bylo téměř zničeno, se stal výbuch muničního vozu. 9. května 1945 byl osvobozen Prostějov i celé území Moravské západní dráhy.
 
Poškozený most přes Romži mezi Prostějovem a Kostelcem se zničenou soupravou v posledních dnech války (zdroj: kronika obce Kostelec na Hané)
 
 
 
Prostějovské hlavní nádraží v roce 1945 (zdroj: Státní okresní archiv Prostějov)