Právní předpisy
Mezinárodní smlouvy
Státní hranice mají svůj základ v mezinárodněprávních dokumentech, jimiž jsou typicky dvoustranné mezinárodní smlouvy. Každý ze států má vlastní proceduru, kterou je schvaluje.
V první řadě půjde o mezinárodní smlouvy, kterými má Česká republika upraveny státní hranice se sousedními státy. Jedná se o:
a) Smlouvu mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo o společných státních hranicích z roku 1994,
b) Smlouvu mezi Československou socialistickou republikou a Rakouskou republikou o společných státních hranicích z roku 1973 ve znění novely z roku 2001 a 2011,
c) Smlouvu mezi Českou republikou a Polskou republikou o společných státních hranicích z roku 1995,
d) Smlouvu mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o společných státních hranicích z roku 1996 ve znění novely z roku 2010.
Dále půjde o mezinárodní smlouvy, kterými se mění státní hranice. Lze zmínit například Smlouvu mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo o změně průběhu společných státních hranic v prostoru dálničního mostu na hraničním přechodu Rozvadov-Waidhaus z roku 2003 nebo Smlouvu mezi Českou republikou a Rakouskou republikou o změnách průběhu společných státních hranic v hraničních úsecích X a XI z roku 2011. Každá změna státních hranic je promítnuta do přijatého ústavního zákona.
Třetím „balíkem“ mezinárodních smluv jsou ty, které upravují další hraniční otázky (režimové okruhy) mezi zúčastněnými státy anebo podrobněji provádějí již dříve uzavřené mezinárodní smlouvy. Například Dohoda mezi vládou České republiky a Rakouskou spolkovou vládou o hraničních přechodech na společných státních hranicích nebo Smlouva mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o úpravě režimu a o spolupráci na společných státních hranicích. Patří sem i zpravidla dohody jejichž součástí jsou vyhotovená hraniční dokumentární díla.
Vnitrostátní právní předpisy
Další právní úprava státních hranic směřuje do vnitrostátního práva České republiky. Státní hranice jsou upraveny ústavními zákony, zákony a podzákonnými právními předpisy.
Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve čl. 11 uvádí, že území České republiky tvoří nedílný celek, jehož státní hranice mohou být měněny jen ústavním zákonem. Jak již bylo výše řečeno, každá změna státní hranice musí být promítnuta do ústavního zákona.
Dalšími předpisy v hierarchii právního řádu jsou zákony. Patří sem zákon o státních hranicích (č. 312/2001 Sb.) upravující vybrané teoretické otázky státních hranic a správu státních hranic, a zákon o ochraně státních hranic České republiky (č. 191/2016 Sb.) upravující ochranu státních hranic České republiky proti jejich nedovolenému překračování a zajištění plnění mezinárodních závazků a dále upravující správní delikty na úseku státních hranic. Do balíku zákonů patří například i zákon o vodách nebo zákon o cestovních dokladech. V právním řádu nalezneme i další (obyčejné) zákony, které byť jen jednou větou, regulují určitou problematiku na úseku státních hranic.
I podzákonné předpisy ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy mohou upravovat hraniční problematiky. Uvedu například vyhlášku Ministerstva zemědělství č. 178/2012 Sb., kterou se stanoví seznam významných vodních toků a způsob provádění činností souvisejících se správou vodních toků. V příloze č. 1 vyhlášky jsou vymezeny úseky vodních toků tvořící státní hranici.
Závazné dokumenty a obecné zvyklosti
Závaznými dokumenty jsou ty dokumenty a předpisy, které sice nemají povahu právního předpisu jako takového, ale svou podobou a obsahem jsou plnohodnotným článkem katalogu pramenů státních hranic.
Patří sem správní akty a organizační řády orgánů správy hranic, technické směrnice a postupy, zápisy z jednání hraničních komisí a hraničních zmocněnců, podklady k vyhotovení hraničních dokumentů, dokumenty v hraničním archivu Ministerstva vnitra a další. Uvedu například Sdělení Ministerstva vnitra č. 395/2021 Sb., o vyhlášení seznamu hraničních přechodů a seznamů přeshraničních propojení.
Nutno pamatovat i na situace, které nemusí být mezi státy smluvně upraveny, ale je třeba tyto události okamžitě řešit vzhledem k nastupujícím nepříznivým následkům. Typickým příkladem může být požár, ke kterému došlo na území jednoho státu v blízkosti státních hranic. V tomto případě může sousední stát (který je o požáru dříve informován než-li stát dotčený neštěstím), aniž by byl požádán o pomoc, překročit státní hranice a zasáhnout proti požáru. Tato iniciativa je projevem nepsané úpravy mezinárodního práva veřejného a obecných hraničních zvyklostí.