Socialismus a přísné tresty
V době socialistického Československa bylo nejčastějším deliktem na úseku státních hranic opuštění republiky, a to zejména na toužený západ. Trestní zákon č. 140/1961 Sb., ve znění účinném k 1. lednu 1962, upravoval v ustanovení § 109 trestný čin opuštění republiky. Ustanovení uvádělo, že kdo bez povolení opustí území republiky, bude potrestán odnětím svobody na 6 měsíců až 5 let nebo nápravným opatřením. Totožnými tresty bude potrestán i československý občan, který bez povolení zůstane v cizině. Tvrdší tresty dopadaly na organizátory a převaděče – trestní zákoník v této věci uváděl, že kdo tento čin (opuštění republiky) zorganizuje nebo přes hranice převede skupinu osob nebo opětovně převádí osoby nemající povolení, bude potrestán odnětím svobody na 3 až 10 let. U vojáků se aplikovalo ustanovení § 283 zběhnutí do ciziny – kdo se vzdálil do ciziny s úmyslem vyhnout se vojenské službě, byl potrestán odnětím svobody na 1 až 7 let. Pokud voják tento čin spáchal za branné pohotovosti státu, mohl být potrestán odnětím svobody na 7 až 15 let nebo trestem smrti.
Cizí státní příslušníci se při vniknutí na území Československé republiky vystavovali nebezpečí trestního stíhání trestným činem vniknutí na území republiky podle § 110 trestního zákona. Tresty odnětí svobody byly stanoveny na 6 měsíců až 3 roky.
Neoprávněný přechod státních hranic se nazýval narušením. Jako narušení státních hranic byl kvalifikován podle předpisů Pohraniční stráže i přechod hranic uskutečněný v místě k tomu nevyhrazeném, i když dotčená osoba disponovala platnými doklady. Je tedy zřejmé, že přechod státní hranice byl možný jen za splnění dvou podmínek – v místech hraničních přechodů nebo na dalších zvláštních místech k tomu určených a s platnými cestovními doklady (zpravidla cestovní pas, při cestě na západ musel být opatřen výjezdní doložkou).
Osoba, která narušila státní hranice nebo se o jejich narušení pokusila, se nazývala narušitelem a podléhala trestní odpovědnosti podle ustanovení § 109 a § 110 trestního zákona. Při úkonech trestního řízení bylo však nutné přihlížet k některým aspektům respektive ke společenské nebezpečnosti spáchaného deliktu. Přísnější trest mohl hrozit za překročení hranice se západním Německem a Rakouskem (podél které se vinula železná opona) než-li za přechod hranice se socialistickými státy. Oproti tomu, například zabloudění cizince při sběru lesních plodů do československého státního území (a tudíž do hraničního pásma), nelze posuzovat jako trestný čin podle ustanovení § 110 trestního zákona. Chybí zde předpoklad úmyslného pobývání.
Demokracie a mírné tresty
Na přelomu 20. a 21. století do doby přistoupení České republiky k Evropské unii a Schengenskému prostoru v letech 2004 a 2007, již byl trestněprávní režim za překročení státních hranic daleko mírnější. Platilo obecné pravidlo, že překročit státní hranici přes hraniční přechod bylo možné jen s platným cestovním dokladem. Státní hranici bylo možné překračovat s platným dokladem i na jiných místech, pokud se na tom smluvní státy dohodly v mezinárodní smlouvě. Typickým příkladem byly instituty přechodů na turistických stezkách (turistické hraniční přechody) - hranice v těchto místech překračovali zejména turisté. Dále sem patřily tzv. malé pohraniční styky - tato místa překračovali obyvatelé pohraničních území obou států. Ještě v současnosti se můžeme na některých malých přechodech setkat s tabulkami, které upozorňují na tyto režimy - na tabulích jsou uvedeny informace o provozní době překračování hranic (uvedení datumových a časových údajů), celní pokyny a v neposlední řadě jsou zde vyjmenovány osoby oprávněné k překračování hranic.
Deliktní jednání osoby překračující hranice bylo upraveno v zákoně o přestupcích č. 200/1990 Sb. a trestním zákoně č. 140/1961 Sb. Podle ustanovení § 42b zákona o přestupcích ve znění novely č. 62/2002 Sb. bylo možné uložit pokutu do výše 5 000 Kč osobě, která se úmyslně vyhne nebo se odmítne podrobit kontrole cestovních dokladů při překračování státních hranic nebo neoprávněně překročí státní hranice bez platného cestovního dokladu nebo mimo hraniční přechod. Trestní zákon upravoval trestné činy organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice (§ 171a) a násilné překročení státní hranice (§ 171b). Trestem bylo odnětí svobody nebo peněžitý trest.
Evropská unie a Schengenský prostor a mírné tresty
V letech 2004 a 2007 se Česká republika stala členem Evropské unie respektive součástí Schengenského prostoru. Tyto události měly nepochybně výrazný vliv na pohyb osob přes státní hranice. Aplikací pravidel Schengenské smlouvy na konci roku 2007 se Česká republika stala součástí Schengenského prostoru, což mělo za následek volné překračování státních hranic kdekoliv a kdykoliv a zrušení hraničních kontrol na hraničních přechodech.
Volný pohyb osob přes hranice a zrušení hraničních kontrol však nelze brát neomezeně! Schengenský hraniční kodex (Nařízení Evropského parlamentu a Rady Evropské unie č. 2016/399 ze dne 9. března 2016, kterým se stanoví kodex Unie o pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob) ve článku 22 uvádí, že vnitřní (schengenské) hranice lze překročit v jakémkoliv místě, aniž by se prováděla hraniční kontrola osob bez ohledu na jejich státní příslušnost. Schengenský hraniční kodex ani vnitrostátní právní úprava nestanovují povinnost mít u sebe při překračování státních hranic doklad prokazující totožnost. Přesto se ale doporučuje mít u sebe doklad (občanský průkaz nebo cestovní pas) pro případy, že bychom museli prokázat svou totožnost na oprávněnou výzvu příslušného orgánu.
Článek 25 a násl. Schengenského hraničního kodexu upravuje obecný rámec institutu dočasného znovuzavedení ochrany vnitřních hranic. Podrobnější rámec je upraven v zákoně č. 191/2016 Sb., o ochraně státních hranic České republiky. V případě dočasného zavedení ochrany vnitřních hranic vláda nebo ministerstvo vnitra opatřením stanoví časový a územní rozsah. Podle ustanovení § 11 odst. 3 respektive § 12 odst. 3 zákona č. 191/2016 Sb., vláda nebo ministerstvo vnitra může dále stanovit, že státní hranice lze překračovat pouze v místě a v době uvedené v opatření. Takovéto dočasné reaktivace ochrany hranic a hraničních kontrol připadají v úvahu, jestliže to vyžaduje zachování veřejného pořádku a bezpečnosti státu. Jako příklad lze uvést českou metylalkoholovou kauzu z roku 2012, pořádání mistrovství světa ve fotbale Německem v roce 2006 nebo opatření Polska v souvislosti se třemi významnými mezinárodními akcemi v létě roku 2016. Bezprecedentní událostí bylo uzavření hranic v Evropě včetně České republiky v roce 2020 v souvislosti s pandemií koronaviru.
Při dočasné ochraně hranic se na státní hranici provádí kontrola cestovního dokladu. Deliktní jednání v této věci je upraveno v zákoně o cestovních dokladech č. 329/1999 Sb. Podle ustanovení § 34a odst. 1 písm. c) se přestupku dopustí osoba, která při opuštění území České republiky neoprávněně překročí státní hranice bez platného cestovního dokladu. Za spáchaný přestupek lze uložit pokutu do výše 10 000 Kč.
Zákon o ochraně státních hranic č. 191/2016 Sb. dále zakotvuje oprávnění policistů za účelem dočasné ochrany hranic. V této věci je policista oprávněn na nejbližším místě od státních hranic zastavit dopravní prostředek a provést jeho prohlídku včetně prohlídky zavazadel. Může provést i prohlídku osoby, ovšem pokud je to třeba ke zjištění skutečností, které jsou důvodem pro odepření vstupu cizinci na území České republiky (podle zákona o pobytu cizinců na území České republiky). V blízkosti hranic (do vzdálenosti 10 km od hranic) má policista oprávnění vstupovat na soukromý pozemek v součinnosti s jeho vlastníkem, je-li to nutné k plnění úkolů ochrany hranic. Policie České republiky je dále při dočasné ochraně hranic oprávněna použít technický prostředek zabraňující nedovolené překračování hranic dopravními prostředky. Zařízení se umisťuje ve vzdálenosti do 50 metrů od hranice. Pokud to vyžadují přírodní, technické nebo bezpečnostní okolnosti, lze zařízení umístit až do vzdálenosti 1 kilometru od hranice.
Delikty na úseku ochrany hranic jsou obsaženy v hlavě V zákona o ochraně státních hranic. Podle ustanovení § 17 odst. 3 se přestupku dopustí fyzická osoba, která překročí státní hranice během dočasné ochrany státních hranic - a to mimo místo určené k překračování hranic, nebo na místě k tomu určeném, ale v jiné než stanovené době, anebo se úmyslně vyhne kontrole na místě určeném k překračování hranic. Za přestupek lze uložit pokutu do výše 50 000 Kč, přičemž delikt lze projednat příkazem na místě uložením pokuty do výše 5 000 Kč. Podle ustanovení § 17 odst. 1 a § 18 odst. 1 se fyzická osoba, právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba dopustí přestupku tím, že znemožní či ztíží umístění technického prostředku nebo takový prostředek zničí, poškodí, přemístí nebo odstraní. Za spáchaný přestupek hrozí pokuta do výše 20 000 Kč (u fyzické osoby 5 000 Kč při použití příkazu na místě).
Závažnější skutkové podstaty v otázkách překračování státních hranic jsou obsaženy v trestním zákoníku č. 40/2009 Sb. Podle ustanovení § 339 o násilném překročení státní hranice platí, že kdo překročí státní hranici za použití násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí, bude potrestán odnětím svobody na 1 až 5 let. Na základě přitěžujících okolností (způsobení škody, těžké újmy na zdraví, zorganizování činu aj.) jsou stanoveny vyšší tresty odnětí svobody od 3 do 15 let a propadnutí majetku. Ustanovení § 340 se dotýká organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice. Trestem je odnětí svobody až na 2 roky nebo zákaz činnosti. Opět jsou zde taxativně uvedeny přitěžující okolnosti (spáchání činu za úplatu nebo opakovaně, způsobení smrti aj.), za které následují tvrdší tresty odnětí svobody od 6 měsíců do 12 let, dále pak peněžitý trest nebo propadnutí majetku.
Specificky je upraven přechod státních hranic ve chráněných územích, mezi které patří zejména národní parky a národní přírodní rezervace. Tady je překračování hranic omezeno v režimu předpisů na úseku ochrany přírody a krajiny. Pohyb přes přechodová místa je regulován mezistátní dohodou mezi oběma subjekty respektive státy (například v prostoru Šumavy mezi Správami Národního parku Šumava a Bavorský les).
Uzavřený hraniční přechod Lísková/Waldmünchen v souvislosti s pandemií koronaviru v roce 2020 (zdroj: Vlasta Vavřínová)
Delikty na úseku správy státních hranic
Nelze opomenout deliktní jednání na úseku správy státních hranic nebo chcete-li v otázkách hraničního značení státních hranic. Takovéto deliktní jednání fyzických osob, právnických osob nebo podnikajících fyzických osob, je zakotveno v zákoně č. 312/2001 Sb., o státních hranicích. Podle ustanovení § 18 odst. 1 písm. a) se přestupku dopustí ten, kdo zničí, poškodí, neoprávněně přemístí nebo odstraní hraniční znak nebo zařízení upozorňující na průběh státních hranic. Dále se podle odst. 1 písm. b) přestupku dopustí osoba, která neoprávněně zasáhne do hraničního pruhu, břehů nebo koryta hraničního vodního toku nebo do hraniční cesty, pokud se tím zhorší zřetelnost průběhu státních hranic nebo se tím změní jejich poloha. Přestupek podle odst. 1 písm. c) se dotýká jednání osoby, která neumožní nebo jinak ztíží oprávněné osobě vstup a výkon prací při správě státních hranic. Za přestupek lze uložit pokutu do výše 500 000 Kč.
Novela zákona o státních hranicích č. 183/2017 Sb. sjednotila výši trestu za spáchaný přestupek, která je tak společná pro všechny tři osoby. Před novelou se pokuta do výše 500 000 Kč dotýkala právnických osob a podnikajících fyzických osob. Fyzická osoba byla postižitelná pokutou do výše 15 000 Kč (a, b) nebo do výše 5 000 Kč (c).
Pozastavme se nad problematikou poškození nebo odstranění hraničního znaku fyzickou osobou. U skutkové podstaty, uvedené pod § 18 odst. 1 písm. a) zákona o státních hranicích, je nutné brát zřetel na výši škody, společenskou nebezpečnost spáchaného deliktu a na další okolnosti související se spáchaným deliktem. Pokud jsou tato kritéria rozhodná pro spáchání nikoliv přestupku, ale trestného činu, pak je třeba aplikovat na deliktní jednání ustanovení trestního zákoníku č. 40/2009 Sb. Názorným příkladem může být poškození nebo odstranění historického hraničního mezníku. Pokud byl takovýto mezník poškozen, je třeba aplikovat ustanovení § 228 trestního zákoníku o poškození cizí věci. Pro trest by byla rozhodující výše škody. Při škodě nejméně 5 000 Kč je stanoven trest odnětí svobody až na 1 rok. Při škodě nejméně 500 000 Kč je stanoven trest odnětí svobody na 6 měsíců až 3 roky. U odstranění historického hraničního znaku lze předpokládat jeho faktické odcizení. Pak se jedná o trestný čin krádeže podle ustanovení § 205 trestního zákoníku. Opět rozhodujícím kritériem je zejména výše škody. Dejme tomu, že historický hraniční mezník by byl podle znaleckého posudku vyčíslen na částku 800 000 Kč. Pak by bylo možné uložit trest odnětí svobody na 1 až 5 let. K trestům odnětí svobody lze uložit i peněžitý trest.
Pokus o odcizení historického hraničního mezníku na trojmezí hranic České republiky, Bavorska a Saska v roce 2009 (zdroj: Josef Levý)
Neoprávněné odstranění hraničního mezníku při budování povalového chodníku na Šumavě v roce 2016
Poškození historického hraničního mezníku při obhospodařování zemědělského pozemku v Českém lese v roce 2017, a pak jeho původní podoba v letech 2003 a 2010