Pohraniční režim
Pohraniční režim zahrnuje celou řadu mezinárodních a vnitrostátních předpisů, které upravují okruhy otázek spjatých se státním územím, které bezprostředně přiléhá ke státní hranici. V konkrétní rovině půjde o předpisy upravující ochranu hranic, překračování hranic, způsoby převozu zboží přes hranice, hospodaření na hraničních vodních tocích, užívání společných turistických cest a hraničních přechodů, předávání osob na hranicích, železniční dopravu přes hranice aj.
V minulosti byly režimové otázky státních hranic zpravidla upravovány ve hraničních smlouvách o společných hranicích mezi smluvními státy. Takovéto hraniční smlouvy zahrnovaly mimo režimových otázek i statusové otázky. Statusové otázky souvisejí s průběhem a vyznačením hranic, správou státních hranic, s úpravou hraničních komisí nebo hraničního dokumentárního díla. Hraniční smlouvy o společných hranicích přijaté v 90. letech, které má Česká republika uzavřeny se sousedními státy, upravují jen statusové otázky. Důvod je prostý. Zaměření jednotlivých režimových okruhů je natolik obsáhlé, že by bylo nepraktické je pojmout do hraničních smluv. A dále. Evropa se vyvíjí a hranice mezi státy taktéž, v důsledku čehož je třeba jednotlivé režimové okruhy pravidelně novelizovat.
Česká republika má se sousedními státy uzavřené smlouvy upravující režimové otázky. Obecně platí, co jedna režimová otázka, to samostatná smlouva. Například s Polskem má naše republika uzavřenou mimo jiné Dohodu mezi vládou České republiky a vládou Polské republiky o spolupráci na hraničních vodách v oblasti vodního hospodářství, Smlouvu mezi Českou republikou a Polskou republikou o spolupráci při pohraničním odbavování nebo Dohodu mezi vládou České republiky a vládou Polské republiky o předávání osob na společných státních hranicích. Režimové otázky, takto upravené na mezinárodní úrovni, jsou zpravidla dále rozvedeny do vnitrostátních úprav smluvních států.
Pohraniční režim a hraniční vody
Pohraniční režim je modifikován podle toho, zda státní hranice probíhají po souši nebo ve vodě – zejména pak mokrá hranice vyžaduje řešení vodohospodářských otázek. Mezi okruhy režimů spjatých s hraničními vodními toky patří potřeba plavby na splavných tocích, lov ryb, výstavba a využívání vodního díla, hydrometeorologická šetření a pozorování, budování protipovodňových staveb, zřizování převozů, odvádění odpadních vod, odstraňování nadměrného porostu z břehů aj.
Každý režimový okruh je zpravidla ošetřen mezinárodní dohodou mezi dotčenými státy. Například u otázky plavby na hraničních vodních tocích obecně platí, že v nich může plavbu uskutečňovat každá strana pouze k linii hraniční čáry nebo v určeném plavebním korytě. Pokud je povoleno oběma stranám používat celé šířky vodního toku nebo koryta, bývá pravidlem, že jsou sjednávány společné plavební předpisy. Rybolov je obecně v hraničních vodních tocích přípustný až ke státním hranicím, tedy zpravidla do středu hraničního vodního toku nebo ke státním hranicím, které jsou pevně stanoveny. Vzhledem k tomu, že lov ryb je zásadně možno povolit jen na vlastním území, platí pro něj vždy předpisy státu, na jehož území je prováděn. A takto by se dalo u režimů mokrých hranic pokračovat dále.