Charakteristika Masívu Králického Sněžníku
Masív Králického Sněžníku se rozkládá v severozápadní části Moravy a severovýchodní části Čech (na pomezí Olomouckého a Pardubického kraje) při státní hranici s Polskem. V Polsku pohoří navazuje na Masyw Snieznika. Celé pohoří začíná v Kladském sedle, které ho odděluje od Rychlebských hor, a je protaženo ve směru od severovýchodu k jihozápadu. Masív Králického Sněžníku je tvořen dvěma horskými hřebeny, které odděluje hluboké údolí horního toku řeky Moravy. Po západním hřebeni vede státní hranice. Východní hřeben je označován jako Mokrý hřbet pro četná rašeliniště, nachází se tady prvorepublikové opevnění na obranu republiky. Oba hřbety tvoří jakousi podkovu, proříznutou údolím řeky Moravy. Z obou hřebenů vystupují kóty-tisícovky - Králický Sněžník (1 424 m. n. m.) je nejvyšší horou západního-hraničního hřebene a Sušina (1 321 m. n. m.) je nejvyšší horou východního-mokrého hřebene. Pohoří Králického Sněžníku je zakončeno severně od města Králíky, na státní hranici pak hraničním přechodem Dolní Lipka/Boboszów s navazujícími Orlickými horami.
Název pohoří je odvislý od nejvyšší kóty Králický Sněžník. A název Králického Sněžníku je odvozen od nedalekého města Králíky a Sněžník proto, jelikož se na vrcholu dlouhou dobu drží sněhová pokrývka. Celý masív je členitou výraznou hornatinou a třetím nejvyšším pohořím v České republice. Hornatina leží svou větší částí v Polsku - zde se oproti dvěma českým hřbetům nacházejí tři, přičemž všech pět rozsoch vybíhá od kóty Králický Sněžník. Geologické složení je pestré - převládají ruly (tzv. sněžnické ruly - jsou šedé, zřídka červené), migmanity a svory, ale také se zde vyskytují křemence a vápence. V době ledové tady byly mrazové pustiny se sněhovými poli. Na velmi prudké svahy jsou vázány vydatné prameny - říční síť je hustá, potoky mají velký spád. Hřebenové partie pohoří Králického Sněžníku jsou zalesněné smrčinou s občasným výskytem budu, jedle a jeřabiny. Nad horní hranicí lesa (od nadmořské výšky 1 300 metrů) je alpínská vegetace.
Pohoří Králického Sněžníku je jedinečné pro svoji přírodní nedotčenost - má vzácně zachovalou přírodu, hluboké lesy, nachází se tady kamenná moře, jeskyně, vodopády a rašeliniště. Masív je pomyslnou Střechou Evropy. Důvodem je unikátní zeměpisná, přesněji řečeno hydrografická poloha pohoří, díky níž odtud voda odtéká - jak z pomyslné střechy - na severní a jižní stranu evropského světadílu, a to dokonce do tří moří. Rozvodnicovým uzlem je hraniční kóta Klepý - vody odtud odtékají do Černého, Baltského a Severního moře.
Masívem Králického Sněžníku prochází III. úsek česko-polské státní hranice. Státní hranice probíhá po hlavním-západním hřebeni pohoří. Výjimkou je však část Vlaštovčí kameny-Malý Sněžník, kde hranice je svedena pod hlavní hřeben v neprospěch České republiky. Hlavní hřeben je zároveň rozvodím - zatímco vody z polských svahů vždy náleží ke Kladské Nise, Odře a Baltskému moři, vody z českých svahů náleží z větší části nejprve (úsek Kladské sedlo-Klepý) k Moravě, Dunaji a Černému moři a posléze (úsek Klepý-Dolní Lipka) k Tiché Orlici, Labi a Severnímu moři - vodním uzlem je výše zmíněná kóta Klepý, v Polsku pojmenovaná jako Trójmorski Wierch. Mezi nejvýznamnější hraniční vrcholy na hřebeni patří Králický Sněžník, Malý Sněžník, Hleďsebe a Klepý. V prostoru kóty Králický Sněžník se nachází historické trojmezí Čech, Moravy a Kladska.
Historie státních hranic
Nynější Masív Králického Sněžníku se v minulosti rozkládal na pomezí zemí Koruny české. Mezi tyto země patřilo České království, Moravské markrabství a Kladské hrabství. V těchto dobách měla zemská hranice spíše symbolický význam, protože hraniční předěl mezi zeměmi byl tvořen širokým a neprostupným pásem hor a lesů. Kladsko společně se Slezskem (které pokrývalo sousední Rychlebské hory) se po celá staletí vyvíjelo v rámci českého státu. První písemné zmínky o Kladsku jsou z 2. poloviny 10. století, kdy byla země součástí panství Slavníkovců. Po vyvraždění rodu bylo Kladsko připojeno k panství Přemyslovců. V 11. století bylo Kladsko často svědkem polsko-českých bojů. Krátkodobá polská ovládnutí Kladska ukončil Břetislav II., když přiměl polského knížete Vladislava Heřmana k uzavření míru v roce 1093. Od této doby se také datuje trvalé připojení Kladska k Čechám. Za zvrat lze považovat 17. století, kdy porážka českého povstání a kladský nárůst německé kolonizace v horských oblastech, silně otřáslo stabilitou českého státu, což se ještě více prohloubilo po nástupu Marie Terezie na trůn. Mnohem schopnějším se na druhé straně hranice ukázal pruský král Fridrich II. Veliký, který se stal jedním z největších vojevůdců 18. století. Za své vlády pozvedl Prusko na úroveň velmoci a rozšířil území svého rodu, zejména na úkor našeho Rakouska. Klíčové boje mezi pruskou a rakouskou armádou proběhly v letech 1740-1742. Pruské vítězství a nucené jednání Marie Terezie o míru znamenaly ztrátu kladského území historicky náležejícího k České koruně. Dne 11. června 1742 byla ve Vratislavi dohodnuta předběžná mírová smlouva a dne 28. července 1742 byla v Berlíně mezi Rakouskem a Pruskem podepsána definitivní mírová smlouva známá jako Berlínský mír. Berlínským mírem ztrácela Marie Terezie ve prospěch Pruska Kladsko a rozhodující většinu Slezska. V dalších letech svitla ještě naděje získat zabraná území zpět, avšak Těšínský mír podepsaný 13. května 1779 přinesl Habsburkům pouze malou část bavorského území výměnou za česká léna v Bavorsku a Horní Falci. Výše uvedené smlouvy včetně Slezského hraničního recesu podepsaného 6. prosince 1742 však neřešily rakousko-pruskou hranici v pohoří Králického Sněžníku.
Nahromaděné nedostatky ve vymezení hranice a nástup přesnějších zeměměřických metod zapříčinily, že v 19. století, podobně jako na dalších úsecích hranice rakousko-uherského mocnářství, se přistoupilo k novému zaměření hranice a jejímu soupisu do hraniční dokumentace. V Masívu Králického Sněžníku se nejprve napravovala hranice mezi Moravou a Pruskem (úsek Kladské sedlo-Králický Sněžník). Došlo k tomu v 1. polovině 19. století na nižší úrovni. Obě zainteresované strany tady nezastupovali panovníci zemí, ale hraniční záležitosti si vyřešila sousedící panství. O demarkaci hranic v moravsko-pruském pomezí se zmiňuje Protokol o úpravě hranic, který byl podepsán 28. září 1839 v Goldensteinu (Branná). „Podle zprávy z krajského úřadu z 23. srpna 1839 prokázala zavedená šetření, že o zemské hranici mezi markrabstvím moravským a královským pruským hrabstvím Glatz neexistuje žádný autentický popis, ale že podle zprávy olomouckého c. k. krajského úřadu z 21. července 1824 prý s hrabstvím Glatz, sousedící panství Goldenstein upravilo v roce 1814, společně s panstvím Seitenberg (Stronie Slaskie) ležícím v Prusku hranice a při této příležitosti vyznačilo také zemské hranice vymýcením a osazením hraničních kamenů. Od toho času nevznikla ani jedna stížnost kvůli zemským nebo územním hranicím.“ Připomíná se zde, že hranice je vedena po hřebenech horstva. Celkem bylo osazeno přes 630 hraničních kamenů, a to od Králického Sněžníku až k rychlebskému Smrku, kde na Moravu navazovalo rakouské Slezsko. Hranice Čech a Pruska se napravovala komplexně a na nejvyšší (mezinárodní) úrovni. Dne 9. února 1869 byla ve Vídni podepsána Smlouva mezi císařem rakouským a králem pruským o stanovení hranic mezi mocnářstvím Rakousko-Uherským a královstvím Pruským podél království Českého a pruské provincie Slezské. Smlouva byla výsledkem úprav česko-pruských hranic v letech 1844-1867. Průběh hranic byl smlouvou rozdělen na 12 demarkačních sekcí s 1140 hlavními hraničními mezníky. Dbalo se na to, aby se vedením hranice dosáhl co nejpřímější souvislý průběh. První sekce začínala na Králickém Sněžníku od styku hranic Čech, Moravy a Pruska (respektive Kladska, které se v roce 1818 stalo součástí Pruska). Hraniční sloup zde se nacházející tak pochází z tohoto období. V králickém pohoří byly ve smlouvě řešeny dvě sporné oblasti. V úseku Králický Sněžník-Pflaumenpappe (nyní Sedlo Puchača) rakouská strana tvrdila, že hranice prochází po horském hřbetu, zatímco pruská strana nárokovala jejich průběh v polovině svahu. Spor byl vyřešen v podstatě kompromisem - zatímco hranice v úseku Králický Sněžník-Malý Sněžník zůstala beze změny, hraniční linie v úseku Malý Sněžník-Pflaumenpappe, vedoucí do té doby ve svahu, byla posunuta na hlavní hřeben. Druhá sporná oblast se dotýkala kóty Výčnělek, která se vypíná nad Heřmanicemi. Šlo o to, že pozemky listinně náležely rakouskému vlastníkovi, přesto nebyla tato skutečnost pruskou stranou uznána a řešení proběhlo ve prospěch Pruska.
Po vzniku Československé republiky v roce 1918 začala v Masívu Králického Sněžníku probíhat nová československo-německá státní hranice v pruském dílu. Pro rozhraničovací práce bylo třeba podkladů. Versailleská mírová smlouva u hranic s Německem odkazovala na jejich stav z roku 1914 s možností obnovit již existující hraniční smlouvy. V této věci bylo možné použít pro určení hranic rakousko-pruskou státní smlouvu z roku 1869, která pokrývala úsek od Králického Sněžníku přes Dolní Lipku až ke hranicím se Saskem. Pro úsek pohoří od Kladského sedla po Králický Sněžník však neexistoval mezinárodní dokument o průběhu hranice. Bylo zde provedeno vyznačení hranice na nižší úrovni mezi sousedícími panstvími. Právní literatura z roku 1929 k tomu uvádí, že „jde tu tedy o hranici, jejímž mezinárodním podkladem bylo jedině vzájemné její zachovávání oběma sousedními státy, poněvadž pak pro tuto část hranice není ani map hraničních, jest pro stanovení skutečného průběhu hraniční čáry v tomto úseku rozhodným toliko skutečné vyznačení hranice v terénu nebo svědectví pamětníků.“ I přes absenci mezinárodní smlouvy byla tato část oboustranně zachována, čemuž napomohla i skutečnost, že hranice tady probíhá prakticky stále po horském hřebeni. V letech 1926-1927 (rekognoskace a přezkoušení hranic) a 1927-1928 (samotné práce včetně omezníkování hranice) byly v Masívu Králického Sněžníku provedeny veškeré rozhraničovací práce. Tuto skutečnost nám deklaruje Jaroslav Dostál v turistickém příspěvku o Králickém Sněžníku z roku 1927. „Hraniční kameny jsou teď právě nově zasazovány, obíleny a opatřeny monogramy D (Deutschland) a ČS. Dosud turistické značky byly umístěny na těch kamenech a jen pořídku také na stromech. Nezbloudíme však, neboť stezka po hranici je ušlapaná a kameny jsou spolehlivými ukazateli.“ Dále ve svém turistickém průvodci z roku 1931 konstatuje, že „turistické značky byly na starých hraničnících, osázeli nové, značek málo, ale pěšinka bezpečně vede.“
Po první i druhé světové válce si Československo nárokovalo připojení svých historických území včetně Kladska a části Slezska. Avšak marně. Po druhé světové válce zaniklo Prusko a československo-německá hranice se zkrátila jejím posunem mezi Německem a Polskem. V králickém pohoří začala probíhat nově československo-polská státní hranice. Důkazem toho jsou původní hraniční mezníky, kde k iniciále D byla po druhé světové válce přisekána nožička k vyznačení iniciály P. Veškeré redemarkační práce trvaly pouhé dva roky (1956-1957). Původní hranice byla na některých místech napřímena - ani ne tak kvůli hospodářským důvodům se zájmy obyvatelstva jako spíše pro jejich efektivnější ostrahu ze strany polské Pohraniční stráže. Napřímením hranic, což bylo nakonec příhodné pro jejich přehlednost a ostrahu, vyplynulo celkem 85 změn státní hranice. Jedna z nich se dotkla Masívu Králického Sněžníku - posunula se hranice v sedle pod kótou Stříbrnická, aby cesta (dnes turisticky červeně vyznačená) připadla Československu. Hraniční práce byly zakončeny Smlouvou mezi Československou republikou a Polskou lidovou republikou o konečném vytyčení státních hranic (podepsána 13. června 1958 ve Varšavě). Od té doby státní hranice v Masívu Králického Sněžníku nedoznala změn.
Z TERÉNU...
K MASÍVU KRÁLICKÉHO SNĚŽNÍKU JSOU PŘIŘAZENY OBRAZOVÉ GALERIE 009-MKS AŽ 016-MKS - odkazy na obrazové galerie jsou pod vybranými zpracovanými tématy. Rozbor pohraniční lokality odpovídá stavu z let 2012-2017 s příležitostnými aktualizacemi v dalších letech.