Generelní smlouva
Na podzim roku 1992 si Česká republika a Slovenská republika, ještě v rámci federativního uspořádání, upravily otázky svých státních hranic. Konkrétním opatřením se stala Smlouva mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o generelním vymezení společných státních hranic (podepsána v Praze dne 29. října 1992, publikována pod č. 229/1993 Sb.). Generelní smlouva byla v podstatě jakýmsi prozatímním hraničním statutem do doby, než-li bude přijata hraniční smlouva s plnohodnotnou úpravou statusových otázek. Generelní smlouva se týkala v zásadě jen zakotvení průběhu státní hranice a zakotvení rozhraničovací komise. Dohoda byla prozatímně prováděna od 1. ledna 1993.
Pilířem celé Generelní smlouvy jsou články 1 a 2. Státní hranice mezi Českou republikou a Slovenskou republikou (nově vzniklé nezávislé státy od 1. ledna 1993) se měly stát totožnými podle administrativních hranic republik (hranice mezi členskými státy federace do 31. prosince 1992). Článek 3 až 11 upravoval společnou česko-slovenskou rozhraničovací komisi. Komise byla pověřena vytyčením, zaměřením a vyznačením státních hranic hraničními znaky. Dalšími úkoly komise bylo mimo jiné vyhotovení hraničního dokumentárního díla, vypracování návrhu nové česko-slovenské hraniční smlouvy a řešení případných nejasností o průběhu čáry státních hranic. Podle článku 13 se smluvní státy zavazují, že vytyčovací, vyměřovací a vyznačovací práce završí smlouvou o společných státních hranicích, jejíž součástí se stane hraniční dokumentární dílo.
Delimitace a demarkace česko-slovenských státních hranic
Rozhraničovací práce zahrnovaly delimitaci a demarkaci nových česko-slovenských státních hranic. Práce byly provedeny v letech 1993 až 1995. Česko-slovenské státní hranice byly rozděleny na 9 hraničních úseků. Hraniční práce v úsecích převážně suchého charakteru (č. 1 až 8) prováděla jedna smíšená měřická skupina, v úseku řeky Moravy (č. 9) práce prováděly dvě smíšené měřické skupiny.
Od dubna do června 1993 provedlo deset smíšených měřických skupin rekognoskaci státních hranic. Jako pracovní podklad sloužilo hraniční dokumentární dílo z let 1939-1944. Po odsouhlasení shodného průběhu administrativních hranic v českých a slovenských mapových podkladech se jejich průběh porovnal s hranicemi vyznačenými v terénu a zaměřenými v letech 1939 až 1944. V případě shody se využily pro vyznačení zachovalé a nepoškozené hraniční znaky z válečného období. V případě rozdílu mezi průběhem administrativních hranic a válečných hranic byly pro vytyčení rozhodující podklady z bývalého pozemkového katastru, tj. administrativní hranice. Dále se během rekognoskace zjišťovaly hraniční vodní toky a komunikace. Zaznamenávaly se úseky, ve kterých český a slovenský vedoucí smíšené měřické skupiny provedli společně návrhy na účelnou změnu státních hranic.
Rozhraničovací komise na přelomu června a července 1993 vyhodnotila jednotlivé zápisy o rekognoskaci a s výjimkou vybraných lokalit (Kasárne, Sidonie, Vrbovce, řeka Morava), které se měly dořešit později, v podstatě rozhodla o průběhu státních hranic.
Uvedené problémové lokality byly vyřešeny následovně. Lokalita Sidonie připadla české straně a lokalita Vrbovce zase slovenské straně. Samostatnou kauzou se stal hraniční spor o osadu Kasárne. Osada Kasárne se v minulosti nacházela na slovenském území. V době socialismu až do roku 1992 zde vyvíjely stavební a sportovní činnost, byť na slovenském území, spíše jen osoby z Moravy, které tak byly vesměs vlastníky zdejších nemovitostí. I přístupová cesta pro automobily sem vedla jen z moravské strany. Po rozpadu československé federace se oblast Kasárne (logicky) stala součástí Slovenské republiky. Součástí jednání rozhraničovací komise byla tato lokalita s tím, že by mohla být převedena za územní náhradu do České republiky. Důvody vycházely z výše uvedeného. Od počátku roku 1993 česká delegace v rozhraničovací komisi navrhovala nejen přičlenění Kasárne k České republice, ale i přeložení státní hranice na horský hřeben (hranice zde prochází úbočím javornického hřebene ve členitém terénu). Slovenská strana však návrh neakceptovala a tak sporné území bylo ponecháno Slovenské republice. K podpoře toho, aby území zůstalo součástí Slovenské republiky, postavila slovenská strana novou cestu pro automobily vedoucí po slovenském území. Moravští vlastníci nemovitostí si mohli ponechat své vlastnické právo a byl jim i umožněn přístup k jejich nemovitostem automobily po cestě z moravské strany. V roce 2001 obecní úřad Makov (pod který oblast Kasárne patří) zaregistroval pozemky moravských majitelů na katastrálním úřadě jako pozemky v majetku obce Makov. Záhy tato obec pozemky prodala slovenským občanům. Tento postup zdejší samosprávy otevřel novou etapu, tentokráte vlastnických sporů, jelikož tehdejší slovenský premiér Dzurinda vybídl zainteresované subjekty, že v případě nespokojenosti se mohou domáhat svých práv u slovenské justice.
Územně nejvýznamnější změnou byla ta na toku řeky Moravy od ústí Baťova plavebního kanálu ke trojmezí s Rakouskem na soutoku Moravy a Dyje, která souvisela s regulací dolního toku řeky. Regulace byla provedena ještě před rokem 1993. Bylo nutné vyrovnat hranice kolem řeky Moravy, které původně kopírovaly její meandrovitý tvar. Aby tak byla hraniční linie na řece Moravě přehledná, bylo provedeno přeložení hranice z meandrů do regulovaného a napřímeného koryta.
V červenci roku 1993 začaly smíšené měřické skupiny pracovat na čištění hraničního pruhu a na stabilizacích hraničních znaků. Je třeba připomenout, že větší část česko-slovenské státní hranice prochází chráněnými krajinnými oblastmi pohoří Beskyd, Javorníků a Bílých Karpat. O to tady byly hraniční práce složitější. Pracovní činnost skončila v roce 1995 – byl sepsán pro každý úsek zvlášť Zápis o vytyčení, vyznačení v terénu a zaměření česko-slovenských státních hranic.
Letecká mapa z roku 1952 a ze současnosti s výřezem původního a současného koryta řeky Moravy
Regulace řeky Moravy u Mikulčic (zdroj: Miloš Spurný)
Původní Židlochovická smlouva a nová Pražská smlouva
Úspěšné rozhraničení česko-slovenské státní hranice a vyhotovení příslušných hraničních dokumentů bylo završeno podpisem Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o společných státních hranicích (podepsána 4. ledna 1996 v Židlochovicích, publikována pod č. 246/1997 Sb.). Židlochovická smlouva byla skoro po třiceti letech nahrazena novým hraničním statutem, a to Smlouvou mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o státních hranicích (podepsána 9. listopadu 2023 v Praze, publikována pod č. 246/2024 Sb.). Smlouva má 22 článků a 4 části (Průběh a vyznačení státních hranic, Správa státních hranic, Stálá česko-slovenská hraniční komise, Závěrečná ustanovení).
Podle článku 2 jsou státní hranice nepohyblivé a probíhají přímo od styku státních hranic s Polskem (beskydské trojmezí u Hrčavy) až k bodu styku státních hranic s Rakouskem (trojmezí na soutoku Moravy a Dyje). Obě trojmezí jsou nová, tj. vzniklá v 90. letech. Podle článků 4 a 5 jsou hranice rozděleny na hraniční úseky I až IX a v terénu vyznačeny hraničními znaky.
Část druhá smlouvy (čl. 6 až 13) upravuje problematiku správy státních hranic. Každý stát má určeny hraniční úseky, ve kterých zabezpečí zřetelnost hranice, její vyznačení a geodetické zaměření včetně obnovy hraničních znaků a aktualizace hraničního dokumentárního díla. Česká republika tyto činnosti zabezpečuje ve hraničních úsecích II, IV, VI, VIII a IX (pravý břeh řeky Moravy), Slovenská republika pak ve hraničních úsecích I, III, V, VII a IX (levý břeh řeky Moravy). Společná činnost obou států je zaměřena na přezkoušení státní hranice a odstranění zjištěných nedostatků každých sedm let. Vyžaduje-li to zřetelnost průběhu hranic, provedou se potřebná opatření i mimo stanovený časový interval. Na česko-slovenské hranice se vztahuje institut údržby volného pruhu území a volné kruhové plochy. Údržba se nevztahuje na porosty sloužící ke zpevnění břehů, chráněné stromy, keře a rostliny. Vlastnické hranice je možné vyznačit minimálně 1 metr od hraniční čáry.
Třetí část smlouvy (čl. 14 až 18) zakotvuje a upravuje činnost stálé česko-slovenské hraniční komise. Tato komise navazuje na činnost společné česko-slovenské rozhraničovací komise, která byla zřízena Generelní smlouvou v roce 1992 a měla na starost delimitaci a demarkaci hranic. Hraniční komisi tvoří česká a slovenská delegace. Delegace mohou přizvat experty a pomocné síly k plnění úkolů. Komise k plnění svých úkolů zřizuje smíšené technické a expertní skupiny.
Hlavním důvodem přijetí nové hraniční smlouvy v roce 2023 bylo zjednodušení schvalovacího procesu a aktualizace hraničního dokumentárního díla. V minulosti bylo možné hraniční dílo aktualizovat jen mezinárodní smlouvou a pak muselo být její neoddělitelnou součástí. Pražským statutem z roku 2023 bylo hraniční dokumentární dílo vyňato z mezinárodní smlouvy a podle čl. 15 odst. 1 a čl. 16. písm. j) svěřeno do přímé působnosti hraniční komise, která stanovuje jeho obsah, vede ho a průběžně aktualizuje. Vynětím hraničního dokumentárního díla ze smlouvy se aktualizační proces urychlil. V příloze Pražského statutu je jen stručný grafický přehled v podobě seznamu souřadnic hraničních bodů a několika přehledných map.
Podpis Židlochovické smlouvy (zdroj: Pavel Mikeš / Vývoj státních hranic Československé republiky a České republiky)
Hraniční dokumentární dílo
V roce 1996 byla podepsána nová hraniční smlouva mezi Českou republikou a Slovenskou republikou. Přílohou Židlochovické smlouvy je hraniční dokumentární dílo vypracované na základě hraničních prací z let 1993-1995. Doložka o tom je obsažena ve Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 316/1999 Sb. Hraniční dokumentární dílo je průběžně aktualizováno. V letech 2004-2009 bylo provedeno Druhé společné přezkoušení státních hranic a odstranění zjištěných nedostatků. Součástí prací bylo i zaměření hraničních vodních toků – na základě výsledků zaměření bylo rozhodnuto o přechodu na status nepohyblivých státních hranic na hraničních vodních tocích (výjimkou byl úsek na soutoku Moravy a Dyje).
Podle Zprávy o vyhotovení hraničního dokumentárního díla z roku 2009 je průběh státních hranic v terénu vyznačen následujícími typy hraničních znaků: základní, hlavní, mezilehlé a doplňkové, atypické hraniční znaky (v odůvodněných případech jsou použity kamenné desky, kovové značky nebo hydranty), původní hraniční znaky (z válečného období let 1939-1944) a podzemní stabilizační značky (kamenná deska, u válečných hraničních znaků byla ponechána podzemní kamenná značka, v podmáčených územích bylo upuštěno od podzemního stabilizátoru přičemž kamenné mezníky byly obetonovány).
Další vývoj česko-slovenských státních hranic
Dne 29. září 2015 byla ve Vídni podepsána Smlouva mezi Českou republikou, Rakouskou republikou a Slovenskou republikou o trojstátním hraničním bodu Dyje-Morava (publikována pod č. 46/2017 Sb. m. s.). Třístranná dohoda zrušila výjimku pohyblivosti státních hranic na soutoku Moravy a Dyje - trojstátní bod je zde nyní určen jako pevný a „leží v korytě řeky Moravy v prostoru zaústění řeky Dyje do řeky Moravy.“
V řeči čísel a Trojmezí
Číselné údaje jsou vypočteny z aplikace statnihranice.cz (k 1. 2. 2025). Celková délka česko-slovenských hranic činí 251.762 km o 9 hraničních úsecích. Celkem je osazeno 4 150 hraničních znaků (iniciály C a S, bílý nátěr, hlavy a stěny u hlav natřeny červeně).
Trojmezní body: beskydské trojmezí u Hrčavy (s Polskem) – soutok Moravy a Dyje (s Rakouskem).