Rozbor předpolí Rychlebských hor

Státní hranice probíhají v rovinatém terénu v přímkách s pravidelnými zlomy a mají povahu umělých-geometrických hranic - byly takto vytvořeny v přímých liniích bez použití přírodního útvaru, a to především pro oddělení sousedních majetků respektive pozemků. I v současnosti zde státní hranice oddělují hospodářsky obdělávané pozemky a zastavěné území obcí, ve vybraných úsecích probíhají v bezprostřední blízkosti české silnice č. 457 a 4531. Na některých význačných místech hranice (hraniční přechody a výrazné lomy hranice) se nacházejí atypické hraniční mezníky v podobě vysokých sloupů z původní demarkace.
 
ÚSEK 1 / Z VELKÝCH KUNĚTIC K VIDNAVSKÉMU VÝBĚŽKU
 
Předpolí Rychlebských hor začíná u hraničního přechodu Velké Kunětice/Slawniowice (hraniční znaky 167/15 a II/168). Hranice zde odděluje zastavěné území obou obcí. Státní hranice odtud probíhá 4.2 km v bezprostřední blízkosti české silnice č. 457 ke hraničnímu přechodu Stará Červená Voda/Jarnoltów (hraniční znaky 171/2 a 171/3). U hraničního přechodu se nachází na české straně zaniklá osada Johanka. Státní hranice od hraničního přechodu u Staré Červené Vody probíhá 2 km nadále v bezprostřední blízkosti silnice č. 457, a to až ke hraničnímu znaku II/173, kde hraniční linie silnici opouští a stáčí se do výběžku severně od městečka Vidnava. Ve vidnavském výběžku hranice vede Přírodní památkou Vidnavské mokřiny, dále protíná řeku Vidnávku a hraniční přechod Vidnava/Kalków (hraniční znaky 177/1 a 177/2) a nakonec výběžek zakončuje u hraničního znaku č. II/179. Hraniční linie vidnavského výběžku je dlouhá 6.5 km.
 
Hraniční přechod Velké Kunětice/Slawniowice
 
 
 
Hraniční přechod Stará Červená Voda/Jarnoltów
 
 
 
Začátek a konec vidnavského výběžku s hraničními znaky II/173 a II/179
 
 
 
Přírodní památka Vidnavské mokřiny
 
 
 
Hraniční přechod Vidnava/Kalków
 
 
 
ÚSEK 2 / Z VIDNAVSKÉHO VÝBĚŽKU K BÍLÉMU POTOKU
 
Od hraničního znaku č. II/179, který ukončuje vidnavský výběžek, státní hranice opět probíhá v bezprostřední blízkosti české silnice č. 457, a to v délce 2 km až ke hraničnímu znaku č. II/181, kde se hranice od silnice odděluje a po 1 km protíná hraniční přechod Horní Heřmanice/Jasienica Górna (hraniční znak 182/2). Hranice odděluje zastavěné území obou vesniček. Státní hranice odtud probíhá 4.3 km (opět) terénem typickým pro rychlebské předpolí (tj. rovinatou přímou linií s občasnými zlomy a průseky vodních toků) až k místu, kde hranici tvoří v délce 380 metrů Vojtovický potok (hraniční znaky 185/12a až 185/17b). Po mokré hranici následuje hraniční přechod Bernartice/Dziewietlice (hraniční znak 186/1), který odděluje zastavěné území obou obcí. Následuje 7.5 km dlouhý úsek rychlebského předpolí, mimo tradičního terénu zde hranice míjí u města Javorník na české straně rybník (v prostoru hraničního znaku II/188). Další zastávkou na státní hranici je hraniční přechod Bílý Potok/Paczków (hraniční znak 192/3).
 
Hraniční přechod Horní Heřmanice/Jasienica Górna
 
 
 
Hraniční přechod Bernartice/Dziewietlice
 
 
 
Rybník u Javorníku
 
 
 
Hraniční přechod Bílý Potok/Paczków
 
 
 
ÚSEK 3 / Z BÍLÉHO POTOKA K BĚLOVODSKÉMU VÝBĚŽKU
 
Od hraničního přechodu Bílý Potok/Paczków se po 1.9 km dlouhém úseku ke státní hranici napojuje česká silnice č. 4531 (hraniční znak II/194). Hranice odtud probíhá u silnice, po 940 metrech následuje hraniční přechod Horní Hoštice/Goscice (hraniční znak 194/13), u něhož hranice odděluje zastavěné území obou vesniček. Po dalších 3.9 km státní hranice ústí do hraničního přechodu Bílá Voda/Kamienica (hraniční znaky II/199 a 199/1). U hraničního přechodu hraniční linie odděluje zastavěné území obou obcí, hranice tady silnici opouští a stáčí se do výběžku severně od obce Bílá Voda. Bělovodský výběžek je dlouhý 2.3 km a je zakončen hraničním přechodem Bílá Voda/Zloty Stok (hraniční znaky II/202 a 202/1), kde je také ukončeno tzv. předpolí Rychlebských hor. Bělovodský výběžek se „přelévá“ ve hraničním znaku II/200, který je zároveň nejsevernějším bodem Olomouckého kraje a celého Slezska (v minulosti tady stál základní mezník č. IX/1, který vyznačoval začátek devátého úseku pruského dílu československo-německé hranice). V prostoru hraničního znaku II/200 se na polské straně hranice nachází silnice č. 46 a nedaleko místa je v lesíku ukryta ruina malé vápenky, která souvisí s těžbou a zpracováním vápence ve zdejším okolí.
 
Hraniční přechod Horní Hoštice/Goscice
 
 
 
Hraniční přechod Bílá Voda/Kamienica
 
 
 
Bělovodský výběžek s hraničním znakem II/200 a ruina vápenky
 
 
 
Hraniční přechod Bílá Voda/Zloty Stok
 
 
 
VEDENÍ STÁTNÍ HRANICE
 
Hranice vedená v bezprostřední blízkosti pozemní komunikace
 
 
 
Hranice vedená mezi hospodářsky obdělávanými a neobdělávanými pozemky
 
 
 
Hranice vedená zastavěným územím u Velkých Kunětic a Horních Heřmanic
 
 
 
Hranice vedená společnou hraniční cestou a Vojtovickým potokem
 
 
 
Hranice a její lomení
 
 
 
ZAJÍMAVOSTI ZE STÁTNÍ HRANICE
 
Hraniční přechody Bílá Voda/Kamienica a Bílá Voda/Zloty Stok v roce 2003
 
 
 
Hraniční znaky VIII/8 u Bílého Potoka a IX/1 v bělovodském výběžku ve 20. letech 20. století (zdroj: Jaroslav Sovinský / Státní hranice Československa a České republiky)
 
 
 
Atypický hraniční znak II/186 u Bernartic s původními iniciálami ČS a D
 
 
 
Atypický hraniční znak II/194 u Bílého Potoka s původním číslem VIII/9  
 
 
 
VYBRANÉ ÚZEMNÍ ZMĚNY STÁTNÍCH HRANIC
 
Vidnavský výběžek
 
Změny ve východní části vidnavského výběžku se dotkly polské osady Krasów, která původně náležela Polsku. Původně státní hranice probíhala v bezprostřední blízkosti československé obce Vidnava a osada Krasów byla jakýmsi pokračováním Vidnavy, byť od ní byla oddělena státní hranicí. A za další - na pozemcích osady Krasów se nacházel vodojem s čerpací stanicí zásobující Vidnavu vodou. Nové vedení hranice zahrnulo osadu Krasów do československého území. Polské obyvatelstvo osady bylo odsunuto do polského vnitrozemí až na několik rodin, které chtěly zůstat ve svých domovech a bydlet v Československu. Z územní změny vyplynul pro Československo území zisk 80.6 hektarů.
 
Změny v západní části vidnavského výběžku se dotkly polské obce Zwanowice a dvou menších výběžků. Původně státní hranice probíhala v bezprostřední blízkosti domů obce Zwanowice a dva menší výběžky byly nevýhodné pro obhospodařování pohraničních pozemků. Nová hraniční čára je oddálena od obytných domů polské obce a dále nové vedení hranice odstranilo oba výběžky. Z územních změn vyplynul pro Československo územní zisk 5.4 hektarů a pro Polsko 12.5 hektarů.
 
Františkovské mapování z let 1836-1852 a současná letecká mapa
 
 
 
Rybník u Javorníku
 
Původní hranice zde vytvářela dva výběžky - východní československý klín zabíhal do polské obce Dziewietlice a západní polský klín zabíhal do Javorníku. Vedení státní hranice tady ztěžovalo obhospodařování pohraničních pozemků. Nová hraniční linie odstranila (zarovnala) oba výběžky, přičemž obě odříznuté plochy byly přibližně vzájemně kompenzovány (československý zisk 23.2 hektarů, polský zisk 19.9 hektarů). Hranice se zkrátila o 2 kilometry.
 
Františkovské mapování z let 1836-1852 a současná letecká mapa
 
 
 
Kamenička
 
Původní hranice zde vytvářela ostrý výběžek - československý klín zabíhal do polské obce Kamienica. Vedení státní hranice v tomto úseku ztěžovalo obhospodařování pohraničních pozemků. Nové vedení hranice odstranilo výběžek. Hospodářské stavení, náležející do české osady Kamenička, připadlo do polského území. Z územní změny vyplynul pro Polsko územní zisk 6.8 hektarů. Hranice se zkrátila o 1.5 kilometru.
 
Františkovské mapování z let 1836-1852 a současná letecká mapa
 
 
 
Bělovodský výběžek
 
Z uvedených mapových podkladů jsou patrné postupné změny hranic - postupné zarovnávání bělovodského výběžku. Dlouhý ocásek zobrazený na Františkovském mapování z let 1836-1852 byl odstraněn při regulaci slezsko-pruské hranice ve 2. polovině 19. století. Hranice byla upravena do podoby, kterou vidíme na leteckém snímku z roku 1953 - je to ten bílý kontrolní pás (je polským výtvorem pro lepší ostrahu hranice), který se táhne podél hraniční linie. Při demarkačních pracích v 50. letech byla hranice napřímena do současné podoby. Z územních změn vyplynul pro Československo územní zisk 0.4 hektarů a pro Polsko 2.6 hektarů.
 
Františkovské mapování z let 1836-1852, současná turistická mapa a letecká mapa z roku 1953