Charakteristika Rychlebských hor
Rychlebské hory leží v jesenickém výběžku Olomouckého kraje při státní hranici s Polskem. V Polsku pohoří navazuje na Góry Zlote a Góry Bialskie. Celé pohoří začíná v samotném cípu výběžku u obce Bílá Voda a je protaženo ve směru od severozápadu k jihovýchodu. Na jihu, kde se nacházejí nejvyšší kóty Smrk 1 126 m. n. m. a Travná hora 1 125 m. n. m., pak pohoří pokračuje k západu až do Kladského sedla, které Rychlebské hory odděluje od Masívu Králického Sněžníku. Pohoří svůj název získalo podle polského města Zloty Stok - původně německy Reichenstein, česky Rychleby. Polské město sousedí přes státní hranici s Bílou Vodou. V minulosti byly Rychlebské hory zvány jako Javornické hory nebo Javorníky, a to podle spádového městečka Javorník, které se nachází mezi Jeseníkem a Bílou Vodou.
Rychlebské hory jsou plochou hornatinou. Pohoří je ohraničeno výraznými zlomy a v minulosti bylo ovlivněno blízkostí ledovce. Geologické složení je pestré - převládají břidlice, svory a žuly, ale také se zde vyskytují vápence a grafity. Hřebenové partie Rychlebských hor jsou zalesněným terénem se smíšenými lesy převážně smrkovými s občasným výskytem buku, jedle a jeřabiny. Mnohými jsou Rychlebské hory označovány jako zapomenuté a méně vyhledávané pohoří. Zcela po právu. Rychlebské hory patří mezi nejodlehlejší pohoří v České republice, kde nenajdeme masy turistů a přeplněná horská střediska. Není náhoda, že právě v těchto místech se během studené války, která vrcholila v roce 1989, setkávali českoslovenští a polští disidenti. Symbolem současných Rychleb je samota, ticho a nedotknutelnost pohraniční přírody.
Rychlebskými horami prochází II. a III. úsek česko-polské státní hranice. Státní hranice probíhají po hlavním hřebeni Rychlebských hor. Ten je zároveň rozvodím, i když jen v části pohoří - zatímco vody z polských svahů vždy náleží ke Kladské Nise, Odře a Baltskému moři, vody z českých svahů náleží nejprve (úsek Bílá Voda-Smrk) taktéž tam a posléze (úsek Smrk-Kladské sedlo) k Moravě, Dunaji a Černému moři - rozvodnicovým uzlem je nejvyšší kóta Rychlebských hor Smrk a odtud do vnitrozemí probíhající linie moravsko-slezské hranice. Mezi nejvýznamnější hraniční vrcholy na hlavním hřebeni patří Javorník, Borůvková hora, Koníček, Kovadlina, Smrk, Brousek, Travná hora a Polská hora. V prostoru kóty Smrk se nachází historické trojmezí Moravy, Slezska a Kladska.
Rozbor Rychlebských hor je rozdělen na dvě části:
1) PŘEDPOLÍ RYCHLEBSKÝCH HOR - Od hraničního přechodu Velké Kunětice/Slawniowice ke hraničnímu přechodu Bílá Voda/Zloty Stok.
2) RYCHLEBSKÉ HORY - Od hraničního přechodu Bílá Voda/Zloty Stok ke hraničnímu přechodu Staré Město/Nowa Morawa.
Historie státních hranic
Nynější Rychlebské hory byly v minulosti součástí Slezska a přes hranici sousedily s Kladskem a na jihu s Moravou coby zeměmi Koruny české. Slezsko a Kladsko se po celá staletí vyvíjelo v rámci českého státu. O slovanském osídlení Slezska jsou zmínky již v 9. století. Náležitost Slezska k České koruně nebyla jen výsledkem vojenské politiky, přispěla k tomu i lenní vazba mnohých slezských knížectví na české krále. Krátkodobá polská ovládnutí Kladska ukončil Břetislav II., když přiměl polského knížete Vladislava Heřmana k uzavření míru v roce 1093. Od této doby se také datuje trvalé připojení Kladska k Čechám. Za zvrat lze považovat 17. století, kdy porážka českého povstání a ovládnutí Lužice Saskem, silně otřáslo stabilitou českého státu, což se ještě více prohloubilo po nástupu Marie Terezie na trůn. V Kladsku přibývaly hraniční spory vlivem nárůstu německé kolonizace v horských oblastech. Mnohem schopnějším se na druhé straně hranice ukázal pruský král Fridrich II. Veliký, který se stal jedním z největších vojevůdců 18. století. Za své vlády pozvedl Prusko na úroveň velmoci a rozšířil území svého rodu, zejména na úkor našeho Rakouska. Klíčové boje mezi pruskou a rakouskou armádou o rozdělení Slezska proběhly v letech 1740-1742. Pruské vítězství a nucené jednání Marie Terezie o míru znamenaly ztrátu území historicky náležejícího k České koruně. Dne 11. června 1742 byla ve Vratislavi dohodnuta předběžná mírová smlouva a dne 28. července 1742 byla v Berlíně mezi Rakouskem a Pruskem podepsána definitivní mírová smlouva známá jako Berlínský mír. Berlínským mírem ztrácela Marie Terezie ve prospěch Pruska Kladsko a rozhodující většinu Slezska. V dalších letech svitla ještě naděje získat zabraná území zpět, avšak Těšínský mír podepsaný 13. května 1779 přinesl Habsburkům pouze malou část bavorského území výměnou za česká léna v Bavorsku a Horní Falci. Syn Marie Terezie Josef II. byl se situací smířený a začal podnikat inspekční cesty do pohraničních oblastí, které byly rozděleny mezi rakouské a pruské Slezsko. Posledního srpnového dne roku 1779 budoucí císař navštívil i Bílou Vodu. Při pohledu na pruské roviny měl údajně pronést větu: „Zahrádku mi vzali a plot nechali.“ 6. prosince 1742 byl v Ratiboři podepsán Slezský hraniční reces mezi Jeho veličenstvem králem pruským a Jejím veličenstvem královnou Uher a Čech, který stanovil popis nově rozdělené hranice mezi Slezskem a Pruskem, a to od nejvýchodnějšího místa Koruny české (u soutoku řek Visla a Bělá) až k Bílé Vodě. Podpisu hraniční smlouvy předcházely demarkační práce v terénu. Nová hranice byla vyznačena hraničními sloupy - na suchých úsecích jedním sloupem a na hraničních tocích po jednom na každém břehu. Na sloupy se vypálila římská čísla a upevnily plechové tabulky se zkratkami sousedících zemí. Celkem bylo osazeno 138 hraničních sloupů s čísly I až CXXXVIII (osazen na kótě Javorník nad Bílou Vodou). Výše uvedené právní dokumenty z roku 1742 nepokrývaly celý průběh hranic s Pruskem - existovala mezera od Bílé Vody až po Kladské sedlo (pak mezera pokračuje v pohoří Králického Sněžníku od Kladského sedla až na kótu Králický Sněžník). Mezeru nebylo možné zřejmě vyplnit proto, že k rozhraničení neexistovaly žádné podklady a nebylo známo, jak zde hranice vedla v minulosti. Existující mezera v určení a vyznačení hranice se odstraňovala později.
Nahromaděné nedostatky ve vymezení hranice a nástup přesnějších zeměměřických metod zapříčinily, že v 19. století, podobně jako na dalších úsecích hranice rakousko-uherského mocnářství, se přistoupilo k novému zaměření hranice a jejímu soupisu do hraniční dokumentace. V Rychlebských horách se nejprve napravovala hranice mezi Moravou a Pruskem (úsek Smrk-Kladské sedlo). Došlo k tomu v 1. polovině 19. století na nižší úrovni. Obě zainteresované strany tady nezastupovali panovníci zemí, ale hraniční záležitosti si vyřešila sousedící panství. O demarkaci hranic v moravsko-pruském pomezí se zmiňuje Protokol o úpravě hranic, který byl podepsán 28. září 1839 v Goldensteinu (Branná). „Podle zprávy z krajského úřadu z 23. srpna 1839 prokázala zavedená šetření, že o zemské hranici mezi markrabstvím moravským a královským pruským hrabstvím Glatz neexistuje žádný autentický popis, ale že podle zprávy olomouckého c. k. krajského úřadu z 21. července 1824 prý s hrabstvím Glatz, sousedící panství Goldenstein upravilo v roce 1814, společně s panstvím Seitenberg (Stronie Slaskie) ležícím v Prusku hranice a při této příležitosti vyznačilo také zemské hranice vymýcením a osazením hraničních kamenů. Od toho času nevznikla ani jedna stížnost kvůli zemským nebo územním hranicím.“ Připomíná se zde, že hranice je vedena po hřebenech horstva. Celkem bylo osazeno přes 630 hraničních kamenů. Regulace hranice mezi rakouským Slezskem a Pruskem (úsek Bílá Voda-Smrk) byla realizována v 2. polovině 19. století. Podobně jako na moravsko-pruském úseku, i tady si agendu vyřešila sousedící panství - hranice se uznala a pak omezníkovala. Celkem bylo osazeno 1260 hraničních kamenů. Do tohoto období spadá i osazení novodobého hraničního sloupu na Smrku.
Po vzniku Československé republiky v roce 1918 začala v Rychlebských horách probíhat nová československo-německá státní hranice v pruském dílu. Pro rozhraničovací práce bylo třeba podkladů. Versailleská mírová smlouva u hranic s Německem odkazovala na jejich stav z roku 1914 s možností obnovit již existující hraniční smlouvy. Pro úsek Rychlebských hor od Bílé Vody po Kladské sedlo však neexistoval mezinárodní dokument o průběhu hranice. Bylo zde provedeno vyznačení hranice na nižší úrovni mezi sousedícími panstvími. Právní literatura z roku 1929 k tomu uvádí, že „jde tu tedy o hranici, jejímž mezinárodním podkladem bylo jedině vzájemné její zachovávání oběma sousedními státy, poněvadž pak pro tuto část hranice není ani map hraničních, jest pro stanovení skutečného průběhu hraniční čáry v tomto úseku rozhodným toliko skutečné vyznačení hranice v terénu nebo svědectví pamětníků.“ I přes absenci mezinárodní smlouvy byla tato část oboustranně zachována, čemuž napomohla i skutečnost, že hranice tady probíhá prakticky stále po horském hřebeni Rychlebských hor. V letech 1926-1927 (rekognoskace a přezkoušení hranic) a 1927-1928 (samotné práce včetně omezníkování hranice) byly v Rychlebských horách provedeny veškeré rozhraničovací práce. Tuto skutečnost nám deklaruje Jaroslav Dostál v turistickém příspěvku o Rychlebských horách z roku 1927. „Hraniční kameny jsou teď právě nově zasazovány, obíleny a opatřeny monogramy D (Deutschland) a ČS. Dosud turistické značky byly umístěny na těch kamenech a jen pořídku také na stromech. Nezbloudíme však, neboť stezka po hranici je ušlapaná a kameny jsou spolehlivými ukazateli.“ Dále ve svém turistickém průvodci z roku 1931 konstatuje, že „turistické značky byly na starých hraničnících, osázeli nové, značek málo, ale pěšinka bezpečně vede.“
Po první i druhé světové válce si Československo nárokovalo připojení svých historických území včetně části Slezska a Kladsko. Avšak marně. Po druhé světové válce zaniklo Prusko a československo-německá hranice se zkrátila jejím posunem mezi Německem a Polskem. V Rychlebských horách začala probíhat nově československo-polská státní hranice. Důkazem toho jsou původní hraniční mezníky, kde k iniciále D byla po druhé světové válce přisekána nožička k vyznačení iniciály P. Veškeré redemarkační práce trvaly pouhé dva roky (1956-1957). Původní hranice byla na některých místech napřímena - ani ne tak kvůli hospodářským důvodům se zájmy obyvatelstva jako spíše pro jejich efektivnější ostrahu ze strany polské Pohraniční stráže. Napřímením hranic, což bylo nakonec příhodné pro jejich přehlednost a ostrahu, vyplynulo celkem 85 změn státní hranice. Devět z nich se dotklo předpolí Rychlebských hor. Hranice se napřímila u Velkých Kunětic, mezi Vidnavou a Zwanowicemi, u jezírek nedaleko Javorníku, u Kameničky a u Paseckého potoka nedaleko Bílé Vody. Ve druhém případě se hranice posunula, protože přiléhala k československému zastavěnému území. Hranice byla takto posunuta u Vidnavy (československý zisk přes 80 hektarů a získání polské osady Krasów), pak od budov v Horních Heřmanicích a Bernarticích. V Bílé Vodě byla hranice posunuta od kostela, kláštera a dalších budov. Tři změny byly provedeny v Rychlebských horách - posunula se hranice výše na svah nedaleko kamenolomu Kukačka, pak u kóty Javorník, aby cesta připadla Polsku a naposledy u kóty Čedičový vrch nedaleko Zálesí, aby kamenolom zůstal v Československu. Hraniční práce byly zakončeny Smlouvou mezi Československou republikou a Polskou lidovou republikou o konečném vytyčení státních hranic (podepsána 13. června 1958 ve Varšavě). Od té doby státní hranice v Rychlebských horách nedoznala změn.
Z TERÉNU...
K RYCHLEBSKÝM HORÁM JSOU PŘIŘAZENY OBRAZOVÉ GALERIE 001-RYH AŽ 008-RYH - odkazy na obrazové galerie jsou pod vybranými zpracovanými tématy. Rozbor pohraniční lokality odpovídá stavu z let 2012-2017 s příležitostnými aktualizacemi v dalších letech.