Nové Údolí na Šumavě

Šumavská osada Nové Údolí byla založena v roce 1795 jako jedna z mnoha dřevařských osad v šumavském pohraničí. S přelomem 18. a 19. století je na Šumavě spjata dřevařská kolonizace. V pohraničí se budovaly dřevařské osady, ve kterých dřevorubci a jejich rodiny nacházely stálé domovy. Takovéto osady byly budovány s podporou knížete ze Schwarzenberga, kterému panství patřilo. Vypadalo to tak, že kníže přidělil bezplatně pozemek pro výstavbu domku. Své obydlí si záhy každý dřevař stavěl sám. Dřevo, kámen a další materiál obdržel od knížectví zadarmo. Ke každému stavení získal ještě kousek pozemku, který si ohraničil kamennými snosy. Byla stanovena roční daň z domku a pozemku a mimo to měli osadníci povinnost několik dní v roce roboty na panství. V Novém Údolí se vytěžené dřevo plavilo po nedalekém Schwarzenberském plavebním kanále.

 

Nové Údolí bylo osadou ležící v nadmořské výšce okolo 850 metrů na dohled hraničního hřebene Špičák-Třístoličník-Trojmezná-Plechý. Avšak osada samotná se rozkládala na pláni u hraničních toků Studené Vltavy a Údolského potoka naproti bavorské obce Haidmühle (Borský Mlýn). Nejstarší písemný doklad o obci pochází z roku 1812. V roce 1823 měla osada 22 domů, v roce 1840 pak 25 domů. V roce 1884 byla na bavorské straně hranice zřízena celnice. Klíčovým obdobím pro další rozvoj osady byl rok 1910, kdy sem pronikla z Černého Kříže železnice, čímž se zdejší oblasti dostalo přímého spojení s Bavorskem (Volary-Nové Údolí-Pasov). Zastávka v Novém Údolí byla zároveň i nákladištěm s druhou manipulační kolejí. Hranici přecházela trať mostem přes Údolský potok. V tomto místě netvoří hranici potok, ale přímá hraniční čára, která protíná trať až za mostem jenž leží na českém území. Kvůli tomu, aby most měl jediného vlastníka a správce, zde byla hranice o několik metrů posunuta. Nádraží v Haidmühle bylo přechodovou stanicí obou sousedních železničních správ. S novoúdolskou železnicí dosud poklidný lesní kout rázem ožil – vlaky vozí přes hranici cestující, turisty, obchodníky, převážejí zboží všeho druhu včetně dřeva. V roce 1920 je v Novém Údolí uváděno již 273 osob a přes 40 stavení, volně roztroušené samoty nepočítaje. Ve 30. letech 20. století byla u hranic zřízena stanice četnictva a Finanční stráže. V osadě mimo jiné existovaly dva hostince, schwarzenberský statek, obecní škola, obchod, taneční parket, obec měla železniční zastávku a nákladiště.

 

V noci z 29. na 30. září 1938 byla podepsána Mnichovská dohoda a Německo zabralo československé pohraničí. Vojáci přes hraniční mostek vpochodovali do Nového Údolí hned následující den 1. října 1938. Zabrání Sudet a válečná léta vedla paradoxně k tomu, že zdejší tratě kupodivu ožily. Trať přes Nové Údolí se stala velmi využívanou – vedle nákladních vlaků tu jezdilo denně šest párů osobních vlaků. Nové Údolí bylo osvobozeno dne 1. května 1945 jednotkami americké armády. Nové Údolí bylo jednou z posledních německých únikových tras, o čemž svědčí nález vagónu plného zlata odstaveného v sousedním Haidmühle den poté. Po poválečném odsunu německého obyvatelstva osada na nějaký čas ožila. Její konec nastal se zřízením hraničního pásma a vybudováním železné opony – železniční spojení do Bavorska bylo přerušeno, novoúdolští osadníci byli vystěhováni a celá ves byla na konci roku 1953 srovnána se zemí. V Novém Údolí do současnosti přežil pouze jediný domek.

 

V letech 1949-1950 působilo v Novém Údolí družstvo Pohraniční stráže Sboru národní bezpečnosti. Od roku 1951 zaujala sestavu vojenská jednotka Pohraniční stráže. Ve zdejší celnici začíná působit pohraniční rota Nové Údolí, která je součástí 10. brigády Pohraniční stráže se sídlem ve Volarech. V roce 1962 byla rota přiřazena k 7. brigádě Pohraniční stráže se sídlem v Sušicích. Na přelomu 70. a 80. let se rota ruší respektive je přestěhována do nového objektu ve Stožci. Pohraničníci sloužící na rotě Nové Údolí měli kromě ochrany a ostrahy hranic specifický úkol vztahující se k železniční dopravě. Se zřízením hraničního pásma provoz vlaků ustal. V roce 1951 byly na hraničním mostě na československé straně vytrhány koleje. Ovšem pravidelná osobní doprava z Volar (respektive Černého Kříže) do Nového Údolí neustala! Až do května 1977 sem jezdily vlaky dále, ovšem s doprovodem Pohraniční stráže. Je ale třeba dodat, že tehdejší vlaková zastávka byla posunuta dále od hraničního přechodu respektive se z vlaku vystupovalo ještě před drátěným zátarasem. Na německé straně byl v roce 1976 od státní hranice vytrhán téměř dvacetikilometrový úsek železnice. Od poloviny roku 1977 to na trati Černý Kříž-Volary fungovalo tak, že osobní doprava byla ukončena ve Stožci. I tak byla na úseku této trati prováděna kontrola pohraničníky. Za Stožcem byla trať přehrazena železnými vraty (na mostě před říčkou Světlou) a zatarasena výkolejkou. Povolenku do železniční stanice v Novém Údolí dostávaly jen nákladní vlaky, které sem vozily dřevo pro německé odběratele. Nákladní vlaky byly důsledně kontrolovány pohraničníky.

 

Po listopadových událostech roku 1989 padla železná opona. Hraniční přechod (mostek) spojující Nové Údolí a Haidmühle byl slavnostně otevřen v roce 1990. I železnice se do Nového Údolí vrátila – dráhy obnovily jízdy osobních vlaků až na konečnou do Nového Údolí. První vlak sem přijel 30. června 1990. V roce 1995 byla zastávka přesunuta blíže ke hraničnímu přechodu a byl zde zbudován vyvýšený perón. V roce 1994 vznikl spolek Pošumavské jižní dráhy s jediným cílem – znovupoložit kolej přes česko-bavorskou hranici. Trvalo tři roky, než-li se podařilo spolku získat zarostlou hromadu štěrku a polorozpadlý most. Práce se hnuly a vzniklo cca 70 metrů dlouhé kolejiště na původním náspu tratě z Volar do Pasova. Nebyl to ale jediný cíl Pošumavské jižní dráhy. Spolek provozuje turistické středisko, které zahrnuje studené i teplé občerstvení, prodejnu suvenýrů a muzeum ve vagonu, které upomíná na minulý život v Novém Údolí. Na nynějších cca 70 metrech kolejí jezdí ručně tažená mašinka – vyjíždí ze stanice Pošumavské jižní dráhy v Novém Údolí a šine se přes můstek až ke hraničním mezníkům č. 9/3 a 9/4, v těchto místech protíná státní hranici a je hrdá na to, že se může chlubit označením nejkratší mezinárodní tratě. Nad hraničním přechodem byl postaven hotel Nové Údolí. Naproti hotelu je umístěn památník železné opony upomínající na studenou dobu – jedná se o repliku drátěného zátarasu a pozorovatelnu.

 

 

OBRAZOVÁ GALERIE K TÉMATU: staré fotografie (1-11, z toho hostinec 5, škola 6, schwarzenberský statek 7, stanice četnictva 8, celnice 9, vlaková zastávka 10, železniční mostek 11), zábor pohraničí v roce 1938 (12-13), železná opona (14-15), slavnostní otevření přechodu v roce 1990 (16), současný stav (17-44, z toho osada 17-29, železniční mostek 30-34, hraniční přechod 35, turistické středisko a muzeum 36, hotel 37, vlaková zastávka 38-39, státní hranice 40-43, památník železné opony 44).

© 2016-2017 Zdeněk Šmída Vytvořeno systémem web-rychle.cz