Strážci prvorepublikových hranic

Finanční stráž
 
Po vzniku Československé republiky se zemské hranice zformovaly na státní a Finanční stráž v podstatě přebrala systém monarchie – střežila československé hranice, působila proti pašerákům, dbala na dodržování vybraných daňových předpisů a zajišťovala provoz silničních celních úřadů. Celní úřady začaly při hraničních přechodech vznikat od roku 1919.
 
V roce 1920 byla Finanční stráž zákonem č. 28/1920 Sb. z. a n. rozdělena na dvě složky – pro službu ve vnitrozemí byla ustanovena Důchodková kontrola a pro hraniční službu Finanční stráž pohraniční.
 
Organizace a služební poměr Finanční stráže byl v dalších letech různě měněn. Například vládní nařízení č. 202/1930 Sb. z. a n. upravovalo mimo jiné tyto úkoly a povinnosti Finanční stráže: střežení celní hranice, dohlížení na přechod osob a zboží přes celní hranici, zabraňování celním a jiným finančním trestným činům, vykonávání celních řízení u celních úřadů, střežení státní hranice a dozírání na pohraniční osobní styk a na oběh zboží, zabraňování přestupu hranic osobám, které se nemohou náležitě prokázat, spolupůsobení při vojenské ochraně státních hranic podle zvláštních předpisů.
 
Tradičním protiprávním činem na hranicích bylo pašeráctví. Pašovalo se všechno, co bylo na druhé straně hranice levnější - potraviny, cukr, šňupací tabák, sůl, káva, víno, mladý dobytek, ale i trhací prach do pušek. Pašeráci se ve vesnicích u hranic narodili, ve zdejších lesích vyrůstali a znali tu každý kámen a strom. Chodili v noci nebo mlze ve tmavém oděvu s černým kloboukem na hlavě a s rancem nebo nůší na zádech. Aby je nebylo možno poznat, černili si obličeje nebo se falešnými fousy maskovali k nepoznání. Povolání se obvykle dědilo z otce na syna, který byl seznámen se všemi úkryty i triky, jimiž bylo možné strážce přelstít. Činnost pašeráků považovala venkovská společnost za zcela legální činnost - pašeráci požívali mezi sousedy vážnosti. Jedenácté přikázání pašeráků znělo: „Nesmíš se nechat přistihnout.“ Když byli pašeráci přistiženi strážci hranice, většinou odhodili zboží a dali se na útěk. Tyto věci pak byly zabaveny. Trestem za pašování byly několikanásobky částek celních poplatků, v případě opakování pak trest vězení a nucené práce. Po nástupu Adolfa Hitlera v Německu k moci se objevovaly mezi pašovanými předměty stále ve větší míře zbraně a ochrana hranic nabývala politický charakter.
 
Stráž obrany státu
 
V době ohrožení Československé republiky ze strany Německa ve 30. letech, se začala formovat jednotka Stráže obrany státu jako jednotný bezpečnostní sbor. Stráž obrany státu byla zřízena v roce 1936 na základě vládního nařízení č. 270/1936 Sb. ze dne 23. října 1936 (zanikla s nástupem 2. světové války).
 
Řady Stráže obrany státu tvořili příslušníci četnictva, Finanční stráže, státní policie, ale taktéž dobrovolníci a členové různých organizací (členové Sokola, střeleckých jednot, zaměstnanci Československých státních drah aj.). Jednotka Stráže obrany státu měla za úkol ochránit státní hranice a autonomii československého státního území a dále spolupůsobit při ochraně veřejného pořádku a bezpečnosti a vykonávat některé z úkonů celní agendy. Z těchto úkolů nutno vyzdvihnout ten hlavní – okamžité zajištění základní obrany státní hranice a usnadnění nástupu armády. Po vyhlášení pohotovosti mohly jednotky Sosáků v průběhu maximálně několika hodin obsadit hranice. K obraně státu byla primárně určena československá branná moc.
 
Kritická 30. léta se završila v roce 1938. Koncem léta 1938 se situace na hranicích nadále přiostřovala. Narůstající teror ze strany německé menšiny a hromadné pašování zbraní z Německa nevěstilo nic dobrého. V září 1938 již bylo v pohraničních oblastech plno násilí a krve. V tomto období rozpoutali nacisté nejhorší teror proti neněmeckému a antifašistickému obyvatelstvu. Henleinovští fanatici byli dobře připraveni a vyzbrojeni. V Německu vznikaly jednotky Sudetoněmeckého freikorpsu, teroristické organizace, jejímž úkolem bylo podnikat akce proti pohraničním oblastem Československa. Podpisem Mnichovské dohody 30. září 1938 bylo násilí a zrada zpečetěna. Tím rovněž skončila ochrana prvorepublikových hranic. V pohraničí zůstaly rozesety pomníky odhodlání československého lidu bránit naši vlast – pozůstatky opevnění republiky.
 
 
OBRAZOVÁ GALERIE K TÉMATU: strážci prvorepublikových hranic (1-3, z toho na Knížecích Pláních na Šumavě ve 30. letech 1, na styku hranic Čech, Bavorska a Rakouska ve 30. letech 2, u hraničního přechodu Aš v roce 1938 3).
01.jpg
02.jpg
03.jpg