Po 2. světové válce se Evropa rozdělila na východ a západ a část československé státní hranice se stala neprostupnou. Podél západních a jižních československých hranic byla později vztyčena železná opona. Specifická byla situace v poválečných letech, kdy pohraničí bylo plné ozbrojených agentů, zločinců a jiných škůdců. Úřady se také musely vypořádat s rizikem plynoucím z obrovské koncentrace obyvatelstva německé národnosti, uprchlíků všeho druhu, (polo)vojenských ozbrojených formací ukrytých v pohraničních lesích, a se značným množstvím munice a vojenského materiálu, který se nacházel doslova všude. Naše hranice se následkem velkého množství ilegálních přechodů stala jednou velkou tranzitní zónou a nebyl problém přes ní přepravit cokoliv - materiální hodnoty, osoby nebo zbraně. Rizika plynoucí z tohoto neutěšeného stavu byla natolik vážná, že se zabezpečení ostrahy státní hranice stalo jednou z hlavních priorit poválečných let. Útoky na příslušníky bezpečnostních složek byly časté a neodehrávaly se jen v pohraničních lesích. Významným přečinem obyvatel německé národnosti byly sabotážní činy. Zpravidla se jednalo o zakládané požáry zemědělských usedlostí či útoky proti českým osídlencům.
Ve druhé polovině 40. let střežily naše hranice útvary prozatímního charakteru. Nejprve to byly dobrovolníci soustředění v revolučních gardách, četnictvo, Finanční stráž a posilové formace československé armády. Následně došlo k vytvoření Pohotovostního pluku Národní bezpečnosti. Ten působil na hranicích od května 1945 do června 1946. Po tomto datu střežily hranici pohraniční útvary Sboru národní bezpečnosti, což právně zpečetil v roce 1948 přijatý zákon č. 275/1948 Sb., kterým se přenesla působnost Finanční stráže v pohraničních oblastech na pohraniční útvary Sboru národní bezpečnosti. Pohraniční stanice však disponovaly nízkými početními stavy a špatným materiálním a technickým vybavením. Ochrana hranic spočívala ve službě dvoučlenných nebo vícečlenných pohyblivých hlídek, které se podle situace, zejména v noci, stávaly skrytými hlídkami. Výzbroj hlídek sestávala zpočátku z trofejního materiálu, později byly německé pušky nahrazeny sovětskými a československými samopaly. Pokud byl na jednotce psovod se psem, byl využit zejména v nočních hlídkách. Jezdecké hlídky měly tehdy ještě šavle. Motorových vozidel bylo málo, náhradních dílů nedostatek. Největší potíže spočívaly ve značném přetěžování příslušníků službou, což bylo způsobeno nízkými početními stavy. Ubytování bylo rozdílné. Jednotky byly umístěny v soukromých, státních a konfiskovaných budovách.
Reorganizační změny tak nepřinesly očekávaný efekt, proto bylo na přelomu 40. a 50. let rozhodnuto o přechodu na vojskový způsob ochrany státních hranic podle sovětského vzoru - na hranicích měla začít působit Pohraniční stráž.
OBRAZOVÁ GALERIE K TÉMATU: strážci poválečných hranic u hranic s Bavorskem (1-2), příslušníci pohraničního útvaru SNB Srní (3-4).
