Státní hranice probíhají po hlavním hřebeni Rychlebských hor. Hlavní hřeben je zároveň rozvodím, i když jen v části pohoří - zatímco vody z polských svahů vždy náleží ke Kladské Nise, Odře a Baltskému moři, vody z českých svahů náleží nejprve (úsek Bílá Voda-Smrk) taktéž tam a posléze (úsek Smrk-Kladské sedlo) k Moravě, Dunaji a Černému moři - rozvodnicovým uzlem je nejvyšší kóta Rychlebských hor Smrk a odtud do vnitrozemí probíhající linie moravsko-slezské hranice. Státní hranice v Rychlebských horách mají povahu přirozených-orografických hranic.
ÚSEK 1 / Z BÍLÉ VODY NA BORŮVKOVOU HORU
Rychlebské hory začínají u hraničního přechodu Bílá Voda/Zloty Stok (hraniční znaky II/202 a 202/1). Hranice odtud probíhá 1 km mírně zvlněným terénem k místu, kde stojí na české straně hranice zaniklý hostinec Gucke (hraniční znak 203/5aC). Byl postaven u staré pohraniční cesty na rakouském území na úpatí hory Hutberg (dnes Na Vyhlídce). Proslulý hostinec Gucke fungoval od 1. poloviny 19. století. Sloužil zejména vandrovníkům, hostům a zároveň obyvatelům města Reichenstein (dnes Zloty Stok) a obce Bílá Voda. Byl vybavený velkým restauračním sálem a prosklenou verandou, ze které bylo možno pozorovat okolí. Pod hostincem se nacházel vápencový lom (dnes koupaliště Bajcerówka) a vápenky, podobný lom (Kukačka) byl i na rakouském území. Hostinec fungoval až do konce 2. světové války, jeho likvidace proběhla v roce 1961. V současnosti na jeho místě lze dohledat rozvaliny a drobné artefakty. Od zaniklého hostince Gucke je krásná vyhlídka na polské město Zloty Stok - ostatně hostinec samotný byl zván též Na Vyhlídce (nebo i Na Kukačce podle nedalekého lomu).
Hraniční přechod Bílá Voda/Zloty Stok
Mapa Stabilního katastru z roku 1836 a letecká mapa z let 1953/současnost s vedením hranice u hostince Gucke
Čilý pracovní ruch (v souvislosti s těžbou a zpracováním vápence) na obou stranách hranice u hostince Gucke na starých fotografiích
Hostinec Gucke na starých fotografiích
Ruiny hostince Gucke
Státní hranice od zaniklého hostince Gucke vede 700 metrů ke hraničnímu znaku III/1, který vyznačuje začátek třetího hraničního úseku česko-polské státní hranice. Poměrně dlouhá česko-polská hranice má pouhé čtyři hraniční úseky a umístění úsekového hraničního znaku do těchto míst zřejmě nebylo v minulosti náhodné. Nedaleko odtud na kótě Javorník se nacházel poslední hraniční sloup (č. 138) osazený podle hraniční smlouvy z roku 1742 a zároveň v bělovodském hraničním výběžku začínal jeden z úseků (č. 9) nově vzniklé československo-německé hranice po roce 1918. Mezi těmito body byl vymezen pro československo-polskou hranici začátek hraničního úseku. Dalším faktorem mohla být skutečnost, že při polních pracích v 50. letech byly vytvořeny pracovní úseky, které se v podstatě kryly s hraničními úseky - při stanovení pracovních úseků hrála roli konfigurace terénu - tady u mezníku č. III/1 začíná hranice stoupat do hůře přístupných lesů Rychlebského pohoří. Od mezníku vede cesta do zaniklé osady Jedlovec, a to přes kapličku, kterou nechal postavit obyvatel Jedlovce Hauer.
Kaplička u státní hranice nedaleko osady Jedlovec na staré fotografii
Od úsekového hraničního znaku III/1 státní hranice (konečně) začíná stoupat na hřebenovou linii. Hranice probíhá necelé 4 kilometry přes kóty Paseka (541 m. n. m., hraniční znak 2/5) a Špice (666 m. n. m., hraniční znak III/4) k Javorníku. Hranice v tomto úseku míjí skalku, do které je umístěn hraniční znak č. 3/10. Hraniční kóta Javorník se nachází v nadmořské výšce 765 metrů u hraničního znaku III/7, kde se ostře lámou hranice, a odděluje vrcholové plošiny českého Javorníku (768 m. n. m.) a polského Velkého Javorníku (Jawornik Wielki, 872 m. n. m). Na polském Velkém Javorníku stojí od roku 2009 malá dřevěná rozhledna. Nedaleko mezníku č. III/7 stojí na polském území starý hraniční mezník z původní rakousko-pruské demarkace, který má vytesáno pořadové číslo 1123 - je němým svědkem územních změn z 50. let minulého století, když se v něm ostře lámaly hranice oproti současnému stavu. A za další. V těchto místech byl dle Slezského hraničního recesu z roku 1742 osazen poslední hraniční sloup č. CXXXVIII. Blízký mezník č. 6/21 je nejzápadnějším bodem Slezska.
Špice
Mapa z roku 1881 s očíslováním hraničních znaků u ohbí hranice na kótě Javorník a u osady Růženec
Hraniční kóta Javorník se starým a současným hraničním mezníkem
Hranice od Javorníku klesá v délce 1 km ke hraničnímu přechodu Růženec/Orlowiec (hraniční znaky 7/19 a III/8). Na česko-polské hranici se obvykle setkáváme s původními prvorepublikovými hraničními znaky, nicméně hraniční mezník III/8 s vytesaným pořadovým číslem 1101 pochází ještě z rakousko-pruské demarkace. V prvorepublikové době, kdy tudy vedla československo-německá hranice, byl současný hraniční mezník III/8 označen číslem 14. Hraniční přechod zván též jako Růženecké sedlo (mezi Javorníkem a Borůvkovou horou) se nachází v nadmořské výšce 600 metrů. Je to už hodně dávno, kdy zde mohutný ledovec zanechal bludné balvany a písčité kamové terasy. Cesta přes sedlo byla využívána jako menší kupecká stezka spojující Slezsko a kladskou kotlinu. V 18. století byla navíc hojně k užitku kladským poutníkům putujícím do Bílé Vody, která byla významným poutním a kulturním místem. U hraničního přechodu Růženec/Orlowiec se na české straně hranice nachází zaniklá osada Růženec.
Hraniční přechod Růženec/Orlowiec (za hraničním znakem nalevo jsou ruiny růženecké kapličky)
Od hraničního přechodu Růženec/Orlowiec státní hranice stoupá necelé 3 kilometry přes kótu Kraví hora (806 m. n. m., hraniční znak III/9) až na Borůvkovou horu v nadmořské výšce 899 metrů (hraniční znaky 9/18 a III/10). Borůvková hora/Borówkowa Góra (původně Heidelkoppe) je mohutný a plochý hraniční vrchol sestávající z ruly. Je pokryt smrkovým lesem s příměsí buku, jedle a modřínu. Název hory je odvozen od všudypřítomných borůvek - ostatně borůvky nás provázejí celým hraničním hřebenem Rychlebských hor - proč se vlastně pohoří nejmenuje Borůvkové hory? V minulosti to byla významná křižovatka turistických cest a vrchol vybízející k dalekým vyhlídkám. Nejinak tomu je i dnes. Historie vrcholu se začala psát v roce 1870, když se ze dřeva postavila správou lázní Landeck (dnes Ladek-Zdrój) nevelká lázeňská rozhledna. Stavba postavená na pruském území však brzy zchátrala. V roce 1889 místní sekce Kladského turistického spolku na jejím místě postavila novou vyhlídkovou věž o výšce 21 metrů. Pruskou turistickou organizaci podpořila obec Landeck bezplatným poskytnutím stavebního dřeva a Moravskoslezský turistický spolek finanční podporou. Po 11 letech provozu však došlo k vážnému úrazu dvou turistek z Javorníku, když se pod nimi 16. srpna 1900 prolomily schody. Při obhlídce rozhledny se pak zjistilo, že většina dřeva je ztrouchnivělá. Bylo rozhodnuto o jejím stržení. Než k tomu došlo, zchátralá stavba se dne 11. září 1900 sama zřítila pod náporem větru. Několik let pak trvaly dohady o tom, zda má novou rozhlednu na vrcholu Borůvkové hory postavit moravskoslezská nebo opět kladská turistická organizace. Jelikož však v té době byl Moravskoslezský turistický spolek silně zadlužený stavbou rozhledny na Pradědu, ujala se projektu opět turistická sekce v Landecku. Dřevo jí znovu poskytla obec a finanční prostředky získala od dárců včetně javornické sekce Moravskoslezského turistického spolku. Již třetí rozhledna byla postavena jako dřevěná trojpodlažní stavba ve výšce 21 metrů s prostornou vyhlídkovou terasou na úrovni 15 metrů, slavnostně se otevřela 30. srpna 1908. Vedle ní se na rakouském území v roce 1911 vybudovala bouda k odpočinku a občerstvení. Po 14 letech provozu se v roce 1922 rozhledna zřítila. Po vzniku Československa započal obšírný projekt zeměměřického zajištění významných kót na hranicích i ve vnitrozemí. Na vrcholcích hor se stavěly dřevěné triangulační věže, které posloužily zároveň i jako jednoduché rozhledny. Ochozy věží byly dostupné po pevných žebřících a umožňovaly kruhový výhled do okolí. Předválečná fotografie deklaruje umístění takovéto věže i na Borůvkové hoře.
Rozhledny na Borůvkové hoře (druhá rozhledna, třetí rozhledna, triangulační věž) na starých fotografiích
Po letech váhání a sbírání finančních prostředků se události hnuly až v roce 1927. Když Kladský turistický spolek v tomto roce rozhodl o výstavbě nové rozhledny, prosadily tři sekce Moravskoslezského turistického spolku (Javorník, Vidnava a Žulová) výstavbu své chaty na československém území. V roce 1929 javornická sekce oznámila zahájení stavby celodřevěné chaty s kamennou podezdívkou. Práce se ujal javornický stavitel Herbert Utner. Aby bylo dosaženo úspěchu, mnoho osobností a obchodníků sáhlo hluboko do kapsy. Obce a města věnovala stavební dřevo. Horská chata byla otevřena 25. května 1930 za veliké slávy. Brzy patřila mezi nejoblíbenější návštěvní místa v oblasti, když mohla naráz poskytnout občerstvení pro 70 návštěvníků. K dispozici zde bylo 5 pokojů s 12 lůžky (nocleh stál 1.50 Kč respektive 1.25 Kč pro členy spolku) a dále 12 matrací (50 respektive 40 haléřů). Chatu bylo třeba pravidelně udržovat - například v roce 1936 se objekt natřel a opravila se okna. Chata byla v provozu i ve válečných letech, po roce 1948 se však uzavřela. Příčinou poválečného úpadku turistiky byly dalekosáhlé změny vlastnických vztahů, odsun Němců, dosídlování pohraničí, navíc zcela vyloučeni byli turisté z Polska. Provoz chat na odlehlých místech se ukázal jako nerentabilní a tak se tyto objekty ponechaly svému osudu - to byla následně příležitost pro zlatokopy, kteří takováto místa zcela vyrabovali. Chata na Borůvkové hoře měla tentýž osud. Její konec pak dokonal (úmyslný) požár v polovině 50. let, což bylo ostatně typické pro takovéto opuštěné objekty. Vraťme se ještě k fotografii hory s triangulační věží a boudou z roku 1911. Fotografie byla pořízena ve 2. polovině 20. let a prakticky ze stejného místa byla pořízena níže prezentovaná fotografie ve 30. letech, kde na československém území (vlevo od mezníku se sedícím chlapcem) stojí horská chata s boudou a na německém území je pěšina a triangulační věž. Můj závěr je takový, že dřevěná věž stojící původně na našem území byla z důvodu výstavby horské chaty přesunuta na německou stranu a částečně opravena. Ale nebyl to jediný důvod přemístění věže - v roce 1929 po oznámení projektu výstavby horské chaty totiž sousední kladský spolek upustil od plánu na stavbu další rozhledny a naopak finančně podpořil výstavbu československé chaty. Lze se domnívat, že československá strana za tuto velkorysost poskytla kladskému spolku dřevěnou konstrukci věže, která musela být stejně vlivem času a drsného klimatu zrestaurována. Projekt přemístění a rekonstrukce věže musel být uskutečněn na začátku 30. let, protože noviny Letem světem dne 6. září 1932 píší o vrcholu Heidelkoppe, kde „jeho témě je vykáceno a z dřevěné rozhledny otevře se široširý rozhled. Po vrcholu běží hranice, na kladské straně stojí rozhledna, na naší je pěkná dřevěná chata.“
Chata na Borůvkové hoře v proměnách času na starých fotografiích
V 90. letech po otevření hranic začaly ožívat úvahy na opětovné vybudování rozhledny. Projekt rozhledny postavené na základech bývalé horské chaty byl nakonec zrealizován městem Javorník, a to v roce 2006 od dubna do září. Původně projektanti navrhovali pro rozhlednu půdorys ve tvaru borůvkového listu natočeného tak, aby stavba odolávala silnému větru. Takováto konstrukce se ukázala být příliš složitou a tak získala rozhledna půdorys válcovitý. Konstrukce je ocelová a opláštěná dřevem. Rozhledna se turistům otevřela 7. října 2006. Vyhlídka je ve výšce 24 metrů, nejvyšší místo rozhledny je 26 metrů. Součástí stavby, taktéž vystavěné na základech chaty, je zděný přístřešek pro turisty. Na českém území se dále nachází kiosek s občerstvením. Polskou stranu hory zdobí dřevěný kříž, památník pouta mezi českým a polským národem a od roku 2011 památník upomínající na setkávání disidentů ve 2. polovině 80. let.
Současná rozhledna na Borůvkové hoře
Vedení státní hranice v popisovaném úseku (Bílá Voda - Borůvková hora)
ÚSEK 2 / Z BORŮVKOVÉ HORY NA SEDLO PEKLO
Z Borůvkové hory hranice klesá v délce 3 kilometry přes kótu Ostrý vrch (795 m. n. m., hraniční znak III/13) do sedla ke hraničnímu přechodu Travná/Lutynia (hraniční znaky III/14 a III/15). Těsně před hraničním přechodem u hraničního znaku 13/26 stojí na polské straně hranice neudržovaná boží muka. Silnice na pomezí vesnic Travná a Lutynia v nadmořské výšce 670 metrů navazuje na jednoduchou komunikaci, která před válkou spojovala slezský Javorník a kladský Landeck. Nedaleko byla postavena celnice, která je v současnosti přeměněna na výletní restauraci. Po 2. světové válce se přechodové místo uzavřelo. Až 20. února 1996 tady byl povolen malý pohraniční styk pro česko-polské obyvatelé žijící v pohraničí. Téhož roku od 22. prosince začal být přechod užíván turisty. K otevření místa pro veškerou dopravu a odstranění překážek bránících volnému průjezdu došlo až po přijetí schengenských pravidel dne 21. prosince 2007. Program k otevření přechodu vyvrcholil na místě o půlnoci z 20. na 21. prosince slavnostním ohňostrojem. Původní cesta z Javorníku přes Travnou do Landecku vyústila na hranici jižněji od současného přechodového místa - u hraničních znaků 16/4 a 16/5 je k vidění těleso úvozové cesty s dalším torzem kamenných božích muk. Město Javorník, podobně jako obec Bílá Voda, má ve svém katastru dva hraniční přechody. Od západního místa nad osadou Travná je to po silnici k severovýchodnímu přechodu u osady Bílý Potok 14 kilometrů. Osady Travná a Bílý Potok patří k Javorníku.
Hraniční přechod Travná/Lutynia v roce 1996 a 2007
Prvorepubliková celnice u hraničního přechodu Travná/Lutynia v roce 1960
Hraniční přechod Travná/Lutynia
Od hraničního přechodu Travná/Lutynia hranice probíhá zvlněným terénem s klesáním a stoupáním na kóty Travná (712 m. n. m., hraniční znak III/17) a Čedičový vrch (746 m. n. m., hraniční znak 18/3) a po 2.5 kilometrech přichází k místu u hraničního znaku III/19, kde hraniční předěl spojuje českou osadu Zálesí s polskou pěšinou, která klesá k městu Ladek-Zdrój. Odtud státní hranice v délce 1.7 km stoupá na horu Koníček/Kobyla Kopa (850 m. n. m., hraniční znaky III/21 a III/22). Dva hlavní hraniční znaky, mezi které je vloženo několik pomocných, dávají tušit, že vrcholová partie Koníčku je dlouhá - ve skutečnosti měří 500 metrů. Československo a Polsko byly komunistické země spadající do sféry vlivu Sovětského svazu. Odpůrci komunistického režimu a sovětské doktríny byli perzekuováni. Na počátku 80. let 20. století vznikla mezinárodní opoziční skupina Polsko-československá solidarita, která sdružovala oponenty komunistického systému. Tzv. disidenti dokázali najít společná témata a navázat osobní kontakty. Vedle konspirativních aktivit se členové soustředili na pořádání veřejných nátlakových akcí na podporu čs. i polské opozice a zveřejňování článků v nezávislém tisku. Polští aktivisté pomáhali svým čs. kolegům s tiskem samizdatů a dodáváním techniky od exilových skupin. Společné fotografie známých disidentů z větších setkání pomohly získat publicitu zejména v západním prostředí. Aktivity disidentů měly velký ohlas a významně ovlivnily politickou situaci v obou zemích na konci 80. let. Vzájemná spolupráce vyvrcholila v listopadu 1989. V Rychlebských horách je několik míst, kde se českoslovenští a polští disidenti setkávali. Například na Borůvkové hoře proběhlo velké setkání dne 15. srpna 1987. Byli tady přítomni například Václav Havel, Jiří Dienstbier, Anna Šabatová a polský předák opozice Adam Michnik. Poslední větší schůzka se však uskutečnila na Koníčku dne 25. června 1989. Na informační tabuli zde umístěné je fotografie Václava Havla u hraničního mezníku (patrně č. 21/7). Vody v podobě potůčků stékajících z hraničního hřebenu mají nedaleko státních hranic svoje prameniště. Některé prameny jsou upraveny do podoby studánek. Jedna taková studánka (Stříbrný pramen) se nachází na českém území pod Koníčkem - od mezníku č. 20/14 k ní vede turistická značka.
Setkání disidentů na Koníčku dne 25. června 1989 a Václav Havel u hraničního mezníku 21/7 (při návštěvě jsem se zde taktéž vyfotografoval)
Koníček
Z Koníčku hranice klesá v délce jednoho kilometru ke hraničnímu přechodu Černý kout/Ladek-Zdrój (hraniční znaky 23/6 a 23/7). Je to už dávno, co tudy procházela jedna z větví kupeckých stezek ze Slezska do Kladska. Stezka procházela masívy pohraničních hvozdů a proto musela být prosekána. Mimo to hraniční přechod spojoval a i nyní spojuje turistická místa měst Javorník a Ladek-Zdrój. Na české straně hranice se nacházely domky pojmenované jako Švarcberské domky (Schwarzberghäuser) s restaurací a celnicí. Horské sedlo Przelecz Karpowska v nadmořské výšce 755 metrů na pomezí česko-polské hranice je zapsáno v paměti lidí z doby socialismu jako epicentrum pašování nelegálních dokumentů ke konci 80. let. Kromě přeprav politického materiálu se tudy pašovala i rozmnožovací technika a radiostanice. Dne 18. listopadu 1989 (tj. na druhý den sametové revoluce) se na Černém koutě konalo poslední pašování samizdatů. Předávky fyzických věcí probíhaly výhradně u hraničních mezníků, a to přibližně jednou za měsíc (kromě zimy). Na akce se obvykle chodilo v sobotu v pravé poledne, kdy byla hranice nejméně střežena. Z polské strany vyrazil kurýr a z naší strany taky. Oba měli na zádech naprosto stejné batohy. Potkali se u smluveného hraničního kamene, vyměnili si batohy a zase zmizeli. Každý na svou stranu. Českoslovenští a polští disidenti se ve svých vyprávěních shodují na tom, že batohy směřující na čs. území byly mnohonásobně těžší a nabitější než ty československé. Dokládalo to bohatší produkci polské strany a také svobodnější poměry, za kterých se v Polsku samizdaty tiskly. Na Černém koutě a sousedním přechodu Hraničky jsou k vidění terénní úpravy (valy) na polském území coby opevnění hranice z doby socialismu. Obecně platí, že pokud se překážka nachází na naší straně hranice, je spjata s předmnichovským Československem. Většina z nich je však na polském území a jsou poválečnou záležitostí, kdy naše vztahy s Polskem (které tady po válce „převzalo“ hranici od Německa) byly velmi napjaté a horliví polští pohraničníci prováděli kontrolu zelené hranice. V podstatě celá hradba Rychlebských hor byla opevněna valy a příkopy, kterými byly přerušeny nejen lesní a polní cesty, ale i k nim přiléhající otevřený terén u hraniční čáry. Na českém území při turistické značce stojí lovecká chata, která je bývalou celnicí stezky mezi městečky Javorník a Landeck. Po válce chata sloužila k rekreaci socialistické mládeže z Javorníku. Ostatní domky samoty Schwarzberghäuser byly zbourány. Dnes je chata v soukromém vlastnictví. O kus dál, u turistického směrovníku Buk, ční v lese ruiny zajateckého tábora z období druhé světové války. U Černého koutu se tísnilo 120 osob. Pracovali zde nejprve nuceně nasazení polští dělníci a od roku 1943 angličtí zajatci. Stavby tábora byly celodřevěné na kamenných základech s velice jednoduchým vybavením.
Setkání disidentů na Černém koutě dne 18. listopadu 1989
Mapa z 20. let 20. století a letecká mapa z let 1953/současnost se Švarcberskými domky na Černém koutě
Švarcberské domky na Černém koutě na starých fotografiích
Lovecká chata coby bývalá celnice na Černém koutě
Od hraničního přechodu Černý kout/Ladek-Zdrój státní hranice probíhá zvlněným terénem s klesáním a stoupáním na kóty Černý vrch (826 m. n. m., hraniční znak 24/27) a Hraničný vrch (752 m. n. m., hraniční znak III/28) a po necelých 5 kilometrech přichází ke hraničnímu přechodu Hraničky/Nowy Gieraltów (hraniční znak III/29) v nadmořské výšce 685 metrů. I tudy vedla stezka pro drobné obchodníky, výletníky a místní obyvatelstvo. Spojovala javornický výběžek s německou vesnicí Neu Gersdorf (dnes Nowy Gieraltów) a městečkem Seitenberg (dnes Stronie Slaskie). Polskou stranu turistického přechodu Hraničky zdobí kamenná deska upomínající na setkávání disidentů. Na českém území se na pláních rozprostírá zaniklá osada Hraničky.
Hraničný vrch
Hraniční přechod Hraničky/Nowy Gieraltów
Od hraničního přechodu Hraničky/Nowy Gieraltów státní hranice v délce 3.5 km stoupá na kótu Czartowiec (944 m. n. m., hraniční znak III/32) a na jihozápadní svahy české kóty Špičák (915 m. n. m. u hraničního znaku 32/5, vrcholová plošina ve výšce 957 m. n. m. se nachází na českém území). Mezi obě kóty je vklíněno sedýlko s prameništěm Studeného potoka na české straně hranice - k Prameni pod Stráží, nad kterým je postavena lovecká chata, vede od hraničního znaku 32/2 turistická značka. Od jihozápadních svahů Špičáku státní hranice probíhá zvlněným terénem s klesáním a stoupáním na kóty Pomezný (921 m. n. m., hraniční znak III/33) a Břidličný (945 m. n. m., hraniční znak III/34) a po 3 kilometrech přichází ke hraničnímu přechodu Nýznerov/Bielice (hraniční znak III/35). Od přechodového místa turisticky zvaného jako Sedlo Peklo v nadmořské výšce 848 metrů vede turistická značka k dalšímu českému prameni v blízkosti státních hranic - je jím Pramen Peklo. Za zmínku stojí menší skaliska mezi kótami Pomezný a Břidličný, kterými prochází státní hranice mezi hraničními znaky 33/9 a 33/12. Tady je do kamene vyznačen hraniční znak č. 33/11A - jedná se o jediný doplňovací hraniční znak a jeden ze dvou hraničních znaků vyznačeného do přírodního útvaru v hlavním hřebeni Rychlebských hor.
Hraniční přechod Nýznerov/Bielice
Vedení státní hranice v popisovaném úseku (Borůvková hora - Sedlo Peklo)
