Železná opona
Železná opona v lokalitě Českého lesa se dotkla střežení státních hranic se Spolkovou republikou Německo. Koncepce ochrany a ostrahy státních hranic byla odlišná v 50. a 60. letech (první linie) a v 70. a 80. letech (druhá linie). Důkazem toho je zejména dislokace pohraničních útvarů, která je rozepsána níže. Zatímco k roku 1951 (zaujetí sestavy Pohraniční stráže) oblast Českého lesa střežilo 37 pohraničních rot, které byly dislokovány ke třem pohraničním brigádám (12. brigáda Planá, 9. brigáda Poběžovice a 7. brigáda Sušice), v roce 1984 to byla vesměs polovina tohoto počtu - celkem 20 pohraničních rot při dvou pohraničních brigádách (5. brigáda Cheb a 9. brigáda Domažlice).
Pro první linii Pohraniční stráže v oblasti Českého lesa se budovaly roty v blízkosti státních hranic, a to na odlesněných a odvodněných mýtinách uprostřed lesů. Domovem pohraničníků zde byly jednoduché dřevěné UBA baráky, které se v 60. letech začaly modernizovat na zděné TUBA objekty. V místech zaniklých osad se baráky zpravidla budovaly taky, ale navíc se tady adaptovaly prostorné objekty - školy, fary, hostince, věže kostelů sloužily jako pozorovatelny. Některé roty sídlily v bývalých celnicích a objektech financů. Pro druhou linii Pohraniční stráže v Českém lese se budovaly nové areály (tzv. horské hotely) v blízkosti nebo přímo v pohraničních obcích.
V 50. a 60. letech železnou oponu představovalo elektrické zařízení k ochraně hranic (EZOH) - jeho hlavním prvkem byla stěna drátěného zátarasu, která byla zesílena několika vodiči s vysokým napětím 2000-6000 voltů. Zařízení EZOH vedlo nepříznivým terénem v blízkosti státních hranic - příroda okolo hranic v Českém lese si rozhodně nevybírala - dráty překonávaly husté lesy a podmáčené planiny. Elektrický proud ve drátěném zátarasu byl vypojen ke konci roku 1965. Drátěný zátaras, již bez proudu, ještě nějaký čas sloužil jako překážka pro narušitele. Koncem 60. let byl vybudován nový drátěný zátaras, tzv. signální stěna U-60. Ta byla posunuta již více do vnitrozemí. V 70. a 80. letech se signální stěna modernizovala verzemi U-70 a U-80. Signální stěny v prostoru Českého lesa vesměs kopírovaly linie dnešních zpevněných (a mnohdy zároveň i turistických) cest a lesních průseků, které se přímočaře táhnou okolo hranic.
Rota Svatá Kateřina a signální stěna v lokalitě Spálence v 80. letech
Roty v současnosti - Vašíček, Hraničky
Linie po signálních stěnách a pozorovatelna
Součástí obrany československých západních hranic byly objekty polní obrany státních hranic (které byly zahrnuty do tzv. utajené obrany železné opony). Typickým příkladem objektů polní obrany se staly železobetonové palebné kulometné objekty, objekty určené k úkrytu a pozorovatelny. Železobetonové objekty byly zabudovány do rozvalin domů zaniklých příhraničních osad, jiné se nacházely na horizontech, svazích a dalších místech, která zaručovala pozorování nepřítele a případnou obranu. Dalšími příklady objektů polní obrany jsou protitankové překážky (příkopy, rozsocháče a ježci z oceli a železobetonu), protipěchotní překážky (překážkové kolíky, ostnaté dráty) a závory.
Palebný kulometný objekt na Flecích
Promítneme-li úsek Českého lesa do pole (od silnice Broumov-hraniční přechod k silnici Nýrsko-hraniční přechod na Svaté Kateřině), vypadala dislokace ve členění brigáda-prapor-rota k rokům 1951 a 1984 následovně.
Dislokace pohraničních útvarů v prostoru Českého lesa k roku 1951
2. prapor Halže / Planá č. 12
6. rota Broumov
7. rota Tišina
8. rota Branka
9. rota Hraničná
10. rota Pavlův Studenec
3. prapor Lesná / Planá č. 12
11. rota Pavlova Huť
12. rota Vašíček
13. rota Skláře
14. rota Bezejmenná
14. rota Bezejmenná
15. rota Starý Pochr
4. prapor Rozvadov / Planá č. 12
16. rota Jedlina
17. rota Hraničky
17. rota Hraničky
18. rota Rozvadov
19. rota Nový Dvůr
19. rota Nový Dvůr
20. rota Kóta 512
1. prapor Bělá nad Radbuzou / Poběžovice č. 9
1. rota Diana
2. rota Eisendorf
3. rota Eisendorfská Huť
4. rota Pleš
5. rota Václav
1. rota Diana
2. rota Eisendorf
3. rota Eisendorfská Huť
4. rota Pleš
5. rota Václav
2. prapor Pivoň / Poběžovice č. 9
6. rota Rybník
7. rota Dianin Dvůr
8. rota Paadorf
9. rota Grafenried
10. rota Nemanice
3. prapor Trhanov / Poběžovice č. 9
11. rota Černá Řeka
12. rota Čerchov
13. rota Zámeček
14. rota Bystřice
15. rota Folmava
4. prapor Kout na Šumavě / Poběžovice č. 9
16. rota Lesní Louka
17. rota Spálenec
18. rota Maxov
19. rota Všeruby
20. rota Sruby
1. prapor Nýrsko / Sušice č. 7
1. rota Červené Dřevo
2. rota Svatá Kateřina
Dislokace pohraničních útvarů v prostoru Českého lesa k roku 1984
3. prapor Halže / Cheb č. 5
15. rota Broumov
16. rota Branka
17. rota Pavlův Studenec
1. prapor Rozvadov / Domažlice č. 9
1. rota Vašíček
2. rota Stoupa
3. rota Hraničky
4. rota Nový Dvůr
5. rota Diana
6. rota Železná
2. prapor Poběžovice / Domažlice č. 9
7. rota Pleš
8. rota Rybník
9. rota Hraničná
10. rota Nemanice
11. rota Čerchov
12. rota Bystřice
3. prapor Nýrsko / Domažlice č. 9
13. rota Folmava
14. rota Maxov
15. rota Všeruby
16. rota Sruby
17. rota Svatá Kateřina
Muzeum Pohraniční stráže Kóta u Rozvadova
Necelý kilometr severozápadně od centra Rozvadova se nachází Muzeum Pohraniční stráže Kóta. Po příchodu na místo uvidíme osamocený areál, který sloužil vojákům Pohraniční stráže k výcviku. V současnosti se tady v jednom z objektů a na přilehlém pozemku nachází Muzeum Pohraniční stráže. Prezentaci muzeum realizuje prostřednictvím tzv. živé historie. Systém a pojetí expozice muzea se odráží od dobrovolné práce bývalých příslušníků Pohraniční stráže, kteří tak činí na základě osobních znalostí a zkušeností. Muzeum budují společně s dalšími dobrovolníky a nadšenci jedné z etap historie našeho pohraničí. Exponáty jsou originální, výjimku tvoří některé artefakty, které se zhotovují podle původní dokumentace (například rekonstrukce signální stěny). Kromě prohlídky vnitřního objektu roty a přilehlé venkovní expozice si návštěvník může vyzkoušet na vlastní kůži v uniformě a se zbraní v ruce výkon služby nebo výcvik. Buď v areálu muzea nebo v terénu. Muzeum Pohraniční stráže může uspokojit i větší skupinu návštěvníků, kteří hodlají na místě strávit více dní - k dispozici jsou ubikace na rotě, kuchyně, kulturní místnost s projekční technikou, venkovní ohniště a hřiště. Kromě návštěvníků nacházejí v areálu muzea dočasný azyl i sami tvůrci společného projektu. Konají se zde pravidelná setkání, pietní akce, další fáze rekonstrukce a dovybavení, výcvikové dny a sem tam je taky potřeba udělat rajóny. Dne 13. července 2014 jsem se zúčastnil slavnostního otevření muzea.
OBRAZOVÁ GALERIE K TÉMATU: budova roty (1-5), chodba (6-11), kancelář velitele roty (12-15), kancelář velitelů čet (16-19), kancelář dozorčího důstojníka roty (20-25), místnost dozorčího roty (26-31), místnost poplachové hlídky (32-33), politickovýchovná světnice (34-38), spojařská dílna (39-43), sklad zbraní (44-48), ošetřovna (49-50), ubikace (51-54), kotce (55-57), signální stěna a vrata (58-59), slavnostní otevření (60-66), venkovní expozice (67-72), vnitřní expozice (73-84).
