Státní hranice

Současné uspořádání státních hranic České republiky vznikalo ve více než tisíciletém období. Státní hranice České republiky jsou výsledkem historického vývoje bývalých zemí Koruny české a v některých svých úsecích se řadí mezi nejstarší hranice v Evropě. Při pohledu na Českou republiku zjistíme, že mnohé hranice jsou vedeny v horách po hřebenech. Další hranice jsou vedeny v hlubokých pásech lesů. Tyto terénní prvky v krajině vystihují historický aspekt hranice – dobu, kdy přirozenou hranici tvořily horské masívy a neprostupné lesy, přes něž nebylo snadné přejít, takže tvořily přirozenou ochranu proti nepříteli. Oproti tomu naše pohraničí zná lokality, kde hranice byly vybudovány uměle na papíře v přímočarých liniích. Průběh státní hranice České republiky je velmi rozmanitý. Z historického i geografického hlediska. Státní hranice vede horami, řekami, uprostřed lesů, podmáčenými plochami, podél silnice, příkopem, podél hospodářských pozemků, ve skalách aj. Na hranici lze vypozorovat množství původních (historických) hraničních znaků.

 

Povaha čáry hranice oddělující dva státní útvary prošla vývojem – od hranice v podobě plošných útvarů a širokých pásů hor, lesů a vod ke hranici v podobě bodů a čar. I vyznačení hranice prošlo vývojem – od primitivních značek v podobě kopečků, významných stromů a záseků na nich po hraniční mezníky. Do událostí několik set let starých zasáhl kolonizační proces, krvavé války, přírodní a jiné vlivy.

 

Současné vymezení státní hranice představuje myšlenou čáru na zemi, pod i nad ní, která ohraničuje území České republiky, přičemž tato myšlená čára na zemi je zanesena již nemyšleně do příslušné hraniční dokumentace zúčastněných států. Negativní vymezení státní hranice je vyjádřeno místem, kde se střetávají dva (případně tři) odlišné specifické právní řády a kultury, které mohou být vzájemně konfliktní a odporovat si.

 

Délka státní hranice České republiky

 

Délka státní hranice České republiky je 2 326.643 km s osazením 39 303 hraničních znaků. Z toho:

 

a) hranice s Německem měří 818.8 km a je osazena 16 240 hraničními znaky,

 

b) hranice s Rakouskem měří 460.3 km a je osazena 6 766 hraničními znaky,

 

c) hranice s Polskem měří 795.78 km a je osazena 11 502 hraničními znaky,

 

d) hranice se Slovenskem měří 251.763 km a je osazena 4 795 hraničními znaky.

 

Číselné údaje jsou vypočteny z aplikace statnihranice.cz k 1. 4. 2016.

Pohraniční turistika

O pohraničí vždycky platilo a platí, že je panenskou krajinou a panenskou přírodou. Pohraničí je daleko od civilizace – lidskou čeledí nepřetvořené ku obrazu svému. V pohraničí nemá příroda slitování – panují zde tvrdé klimatické podmínky. Pohraničí bylo a je citlivou oblastí – bránilo a střežilo se proti nepříteli, v důsledku blízkosti státních hranic zde panují některé specifické podmínky.

 

Prostřednictvím pohraniční turistiky lze poznávat prostředí, krajinu, památky, ale i obyčeje a zvyky v pohraničí. V konkrétní rovině půjde o:

 

a) poznávání prostředí a krajiny, ve které je vedena státní hranice České republiky se sousedními státy – poznáváme kudy hranice vede a jak je vyznačena,

 

b) poznávání prostředí, krajiny, památek, obyčejů a zvyků v území u státních hranic (obecně několik kilometrů od státních hranic) – poznáváme člověkem málo dotčenou krajinu a dále pozůstatky a odkazy našich předků jako například zaniklé osady a prvky spjaté s ochranou a ostrahou našich hranic, v tomto směru nelze opomenout ani poznávání území na straně sousedního státu.

 

Cíle pohraniční turistiky

 

1) Trojmezí – Jako trojmezí nebo též trojstátí je označováno místo styku státních, zemských nebo správních hranic tří smluvních států, zemí nebo správních území. Pohraniční turistika v první řadě nabízí čtyři takováto místa v nichž se střetávají státní hranice České republiky a dvou sousedních států.

 

2) Nejzapadlejší body ČR – Jako nejzapadlejší body České republiky můžeme označit ty body státní hranice, které jsou nejvíce vystrčeny na sever, západ, jih a východ.

 

3) Zajímavý průběh a vyznačení hranice – Na státních hranicích se vyskytují případy, kdy hranice probíhá nebo je vyznačena zajímavě, tj. atypicky. Měřítko, jakým posuzovat atypičnost je subjektivní a závisí na každém z nás – při pochůzkách státní hranicí tuto pozorujeme, vnímáme a vyhodnocujeme.

 

4) Hraniční přechody – Státní hranice překračujeme zpravidla na hraničních přechodech. Hraniční přechody mnohdy kopírují linie starých obchodních cest anebo jednoduše těch cest, které spojovaly naše příhraniční osady s osadami sousedních zemí. V pohraničí u silnic jsou rozesety strážní hrady a prvorepublikové celnice – i tyto prvky hraničních přechodů jsou odkazem našich předků. Hraniční přechody rozdělujeme na silniční přechody, železniční přechody a přechody pro pěší (tzv. malé pohraniční styky, které jsou určeny pro turistiku).

 

5) Historické hraniční znaky – Historické hraniční znaky jsou němými svědky (vyřešených) hraničních sporů a územních změn našich hranic. Historické hraniční znaky jsou pozůstatkem původního vyznačení hranic – od neopracovaných a nepravidelných balvanů s hraničním křížkem po ručně tesané a zdobené kameny. Na historických znacích u hranic jsou zpravidla viditelné vytesané nápisy a symboly, které odkazují do historie. Historické znaky buď na státní hranici plní úlohu tím, že ji plnohodnotně vyznačují – jsou natřeny, nesou příslušné iniciály států a číslo a jsou zaneseny do hraničního dokumentárního díla. Anebo jsou to ty znaky, které stojí (nebo jsou povaleny) u hraniční čáry. Tyto znaky se zpravidla neobnovují.

 

6) Hory – Pohraniční hory vládnou pohraničním oblastem od nepaměti. Jsou tichým svědectvím nesčetných zápasů mezi pašeráky, pytláky a vojáky. Do pohraničních hor můžeme zahrnout vrcholy jimiž vede státní hranice (tyto hory zpravidla vytvářejí souvislý hřeben – hranice je vedena po nejvyšším hřebeni hor, který je zároveň rozvodím) a hory, které jsou dominantou jednoho nebo druhého státu jelikož státní hranice je svedena do svahů těchto hor.

 

7) Pozůstatky pevnostního opevnění – Na mapách pohraničních oblastí často narážíme na pozoruhodné značky ve tvaru obdélníčku s nožičkami. Tyto značky se táhnou souvislými liniemi našeho pohraničí a na vybraných vnitrozemských příčkách. Jsou to pozůstatky československého pevnostního opevnění, které mělo bránit naši republiku před zlem přicházejícím z Německa. Soustava pevností, pevnůstek a dalších překážek na obranu republiky se budovala od roku 1935 až do osudového září 1938, kdy přišla zrada a potupa – československé pohraničí včetně vybudovaného opevnění bylo postoupeno Německu. Opevnění bylo budováno podle vzoru francouzské Maginotovy linie s tím, že českoslovenští konstruktéři daný vzor pouze nekopírovali, ale vylepšovali a zdokonalovali. Pevnostní opevnění bylo vybudováno na principu tzv. liniového systému – jednotlivé objekty se stavěly v souvislých liniích tak, aby se mohly vzájemně palebně podporovat a doplňovat. Nacisté po zabrání pohraničí na podzim roku 1938 prováděli na objektech opevnění destruktivní zkoušky (postřelování, odpalování náloží, bombardování) a zabrali vše co jim záhy posloužilo pro válečný průmysl (zbraně, střílny, pancéřové prvky, překážky). Po válce byla většina opevnění v žalostném stavu. Jen díky úsilí nadšenců a milovníků historie jsou dnes mnohé objekty opevnění zrekonstruovány a proměněny v muzea. Pevnostní opevnění se rozděluje na lehké objekty (řopíky vzoru 36 a 37), těžké objekty (izolované a tvrzové sruby), dělostřelecké tvrze a překážkový systém (protitankové příkopy, protipěchotní překážky, závory aj.).

 

8) Pozůstatky železné opony – Podél západní a jižní hranice s Německem a Rakouskem se táhnou přímočaré cesty a lesní průseky (tzv. signálky), kterými v 50. až 80. letech 20. století vedly drátěné zátarasy, které znemožňovaly československým občanům úprk na vytoužený západ. Kůly a ostnatý drát zde již (až na výjimky) nenajdeme, ale často při těchto cestách a průsecích míjíme objekty bývalých rot Pohraniční stráže – některé jsou smysluplně využity, mnohé ale chátrají nebo byly srovnány se zemí. Do pozůstatků po železné oponě patří i objekty polní obrany rozeseté v popisovaném úseku státních hranic – železobetonové objekty a pozorovatelny, protitankové a protipěchotní překážky.

 

9) Zaniklé osady – Naše pohraničí se vyznačovalo hustou sítí horských osad, samot a turistických chat. Tyto sídelní struktury představovaly kulturní a přírodní dědictví a dále tradice soužití přeshraničních obyvatel. Hlavní obživou obyvatel pohraničních osad bylo dřevo – budovaly se dřevařské vesničky, pily, sklárny a hamry. Zemědělství bylo zastoupeno zřídkakdy vlivem drsného horského klimatu. Domečky se budovaly ze dřeva a kamene. Lidé v těchto končinách a podmínkám dokázali živořit po celá staletí. Zlom v poklidném životě osad přišel v poválečných letech po 2. světové válce – původní (převážně němečtí) obyvatelé byli vysídleni a síť pohraniční civilizace byla srovnána se zemí v důsledku zřízení hraničních pásem a vybudování železné opony. Tam u hranic, kde byl život, dnes nalezneme zarůstající cesty jež jsou lemovány křížky, základy kamenných zdí domků, náhony mlýnů, kamenné snosy oddělující pozemky, součástky vybavení domácností, pracovní nástroje a v neposlední řadě vzkazy ve formě tabulek. Potomci nebo dokonce i původní obyvatelé na některá místa zaniklých domů umísťují tabulky. Důvod je prostý. Dávají turistům připomínat, že zde žili. 

 

10) Ostatní cíle – Ostatní cíle pohraniční turistiky, které nebyly pojaty do ucelených oblastí tvoří rozmanitý a neuzavřený okruh. Za prvé do tohoto okruhu patří významné krajinné a přírodní prvky v pohraničí – skalní útvary, mýtiny, lesy, prameny řek, studánky, přehrady, jezera, nádržky, filmová a jinak významná místa. Za druhé sem patří pietní místa, která jsou tichým odkazem historie a osudů našeho pohraničí – pietní místa v zaniklých osadách, pomníčky ochránců hranic včetně těch umučených a padlých, pietní místa u zajateckých táborů. Za třetí mezi ostatní cíle patří kamenná a venkovní muzea s tématikou historických etap a osudů našeho pohraničí.

© 2016-2017 Zdeněk Šmída Vytvořeno systémem web-rychle.cz