Rozbor Čerchovska a Všerubska

Do oblasti Čerchovska lze zařadit pruh pohraničního lesa, který se rozkládá od Lískové k Folmavě v prostoru nejvyšší kóty Českého lesa Čerchov (1 042 m. n. m.). Státní hranice zde probíhají ve zvlněném terénu v lese (Čerchovském hvozdě) - z obou hraničních přechodů (na Lískové a Folmavě v nadmořské výšce okolo 500 metrů) hranice stoupá až do nadmořské výšky 900 metrů. Do oblasti Všerubska pak patří hospodářské pozemky a pastviny u hranic, které se rozprostírají na obě strany od městečka Všeruby, tj. k Folmavě a Svaté Kateřině. Státní hranice zde probíhají v rovinatém až mírně zvlněném terénu při okrajích lesa a pastvin, v lese, ale z větší části okolo hospodářských pozemků. To vše v nadmořské výšce okolo 400-600 metrů. Státní hranice v prostoru Čerchovska a Všerubska mají povahu umělých-geometrických hranic (umělé hranice jsou typické pro rovinatou nebo mírně zvlněnou krajinu a byly takto vyznačeny především pro oddělení sousedních majetků respektive pozemků) a přirozených-orografických hranic (zejména vodní toky).
 
Výchozím bodem je hraniční přechod Lísková/Waldmünchen u zaniklé obce Lísková. Jeho prvotní historie se váže ke staré obchodní stezce z Prahy přes Plzeň do německého Regensburgu. Pak byl využívaný jako spojnice nedalekých sídel na obou stranách hranice - na české straně Klenčí pod Čerchovem a na bavorské straně Waldmünchen. Kolem roku 1822 byla vybudována nová silnice s celnicí, která vedla středem roztroušené vesnice Lísková, a mířila až ke hraničnímu přechodu. V době železné opony byl hraniční přechod uzavřen. Dne 26. ledna 1990 bylo přechodové místo Lísková/Waldmünchen slavnostně otevřeno - dobové fotografie deklarují, že šlo vskutku o velkou slávu. Jak by ne. Do zpustošené Lískové „vtrhli“ lidé zejména z Bavorska - kromě zvědavců mezi nimi byli původní obyvatelé a jejich potomci. Pohled na zničené místo byl pro většinu těchto lidí obrazem pohnuté historie na česko-bavorském pomezí, kde společně lidé obou národností žili před válkou bezkonfliktním životem. Během dvou let došlo k rekonstrukci silnice a výstavbě budovy celnice. Práce byly hotové v lednu 1992 a provoz přes hraniční přechod Lísková/Waldmünchen se rozběhl. Vstup České republiky do Schengenského prostoru znamenal nárůst automobilové dopravy a opuštění celnice s demontáží některých zařízení. U současného hraničního přechodu vyrostlo po roce 1989 několik komerčních objektů - tržiště, restaurace, benzínová pumpa a další budovy - prostě další z areálů u hraničních přechodů nabízející zboží a služby. Ke hraničnímu přechodu Lísková/Waldmünchen jsou osazeny hraniční mezníky VIII/1 (začátek osmého úseku česko-německé státní hranice v bavorském dílu) a 2. Dále je tady hraniční milník. Milníky obecně vyznačují vzdálenost od výchozího místa (v našem případě státní hranice) do místa spádového či významného centra. Jsou zde následující údaje: 70 km Plzeň, 160 km Praha, 70 km Amberg a 150 km Norimberk. Na bavorské straně hranice stojí taktéž bývalá celnice, je však starší než-li její český protějšek.
 
Hraniční přechod Lísková/Waldmünchen ve 2. polovině 20. století (na obr. 1 v roce 1970, na obr. 2 v roce 1990, na obr. 3-6  dne 26. ledna 1990, obrázek 1 zdroj: Jan Riederer, obrázek 2 zdroj: Martin Reisinger)
 
 
 
Hraniční přechod Lísková/Waldmünchen v současnosti
 
 
 
Od hraničního přechodu Lísková/Waldmünchen státní hranice vstupuje do členitého Čerchovského hvozdu. Patnáctikilometrový úsek Čerchovského hvozdu, který končí nad Folmavou u hraničního přechodu Ovčí vrch/Hochstrasse, dává tušit, že hranice zde vede širým lesem. Hranice v Čerchovském hvozdu byla vytvořena uměle-geometricky - důkazem toho jsou přímočaré linie s pravidelnými zlomy a absence přírodního útvaru vedení hranice (tj. horského hřebene nebo vodního toku). Hranice probíhá svahy hor, překonává říčky a pramenné potůčky s bažinami (za zmínku stojí například velký zářez s korytem Hlubokého potoka u hraničního znaku 7-0/1). Patnáctikilometrový úsek hranice je tak terénně velmi pestrý a pochůzkově náročný.  Lokalita připomíná šumavský úsek hranice Svaroh-Železnorudský průsmyk.
 
Zářez s korytem Hlubokého potoka a bažina na státní hranici v Čerchovském hvozdu
 
 
 
I v Čerchovského hvozdu, podobně jako na Šumavě, je odměnou za zdolání hranice několik původní tereziánských hraničních kamenů. V první řadě se tady nachází historické trojmezí Čech, Horní Falce a Bavorska. Význam historie tohoto místa přetrval do současnosti. Tereziánské kameny na česko-bavorské hranici totiž mají na české straně vždycky bílého lva na červeném podkladě. Na druhé straně kamene jsou však odlišeny dva erby - falcký žlutý lev na černém podkladě nebo bavorská modrobílá šachovnice. Tyto dva erby na německé straně kamene se potkávají právě tady - v Českém lese v lokalitě Čerchovského hvozdu  - v důsledku toho je tak Chebsko a severní polovina Českého lesa vyznačena česko-falckými erby, zatímco Šumava a jižní polovina Českého lesa je vyznačena česko-bavorskými erby. Místo s historickým trojmezím Čech, Horní Falce a Bavorska je oficiálním turistickým hraničním přechodem s pojmenováním Tři znaky/Drei Wappen (u hraničního znaku 13). Hraniční linie tu dosahuje nadmořské výšky skoro 900 metrů (výš už je jen skála s hraničním znakem 10 u kóty Smrčí v nadmořské výšce 915 metrů). Na bavorské straně hraničního přechodu Tři znaky/Drei Wappen je skála na jejímž vrcholu spočívá kříž. Do skály byly v roce 1766 vytesány znaky tří historických zemí, jejichž hranice se zde setkávaly. Zleva doprava jsou vytesány erby Bavorského kurfiřtství, Českého království a Falckého vévodství. Nad bavorskou šachovnicí je zkratka CB (Churfürstentum Bayern - Kurfiřtství bavorské). Nad českým lvem je letopočet 1766 (vytyčení a omezníkování hranice v souvislosti s územními změnami za vlády Marie Terezie), zkratka KB (Königreich Böhmen - Království české) a N (Numerus-číslo) 19 značící pořadové číslo hraničního znaku. Nad falckým lvem je zkratka HP (Herzogium Pfalz - Vévodství falcké). Jelikož historický hraniční znak není součástí hraniční linie (a není tak oficiálním hraničním znakem zaneseným do hraničního dokumentárního díla), není v pravidelných intervalech obnovován jeho nátěr. Nicméně při mé návštěvě byly barvy patrné - lze usuzovat, že historický hraniční znak je natírán nepravidelně nad rámec povinností orgánů k tomu pověřených (za Českou republiku nátěry hraničních znaků provádí Zeměměřický úřad). Nicméně nepravidelné nátěry mohou být i dílem zájmových skupin. V prvorepublikových turistických průvodcích se objevuje přeshraniční turistická zeleně značená trasa z Čerchova a Fuchsovy Hutě (Bystřice) do Lesního Mnichova (Waldmünchen) a Brodu nad Lesy (Furth im Wald). Státní hranici turistická značka překonávala u Třech znaků. U hraničního přechodu Lísková/Waldmünchen se nachází replika historického hraničního znaku s barevným nátěrem jednotlivých erbů - je zavěšena u vchodu do Travel Free Shopu. Trojmezní historický znak je významnou hraniční i topografickou památkou, dobře ukrytou stranou civilizace v širokém pohraničním hvozdě.
 
Tři znaky s turisty na staré fotografii
 
 
 
Hraniční přechod Tři znaky/Drei Wappen
 
 
 
Skála a Tři znaky
 
 
 
Replika Tří znaků u hraničního přechodu Lísková/Waldmünchen
 
 
 
A co další hraniční značení z doby panování Marie Terezie v úseku Čerchovského hvozdu? Počítaje od Tří znaků, na hranici k Lískové se nachází 5 kusů česko-falckých hraničních kamenů s letopočtem 1765-1766, iniciálami KB a HP a původním pořadovým číslem. Jedná se o hraniční znaky: 2/3-0/1 (původně 9), 5 (původně 11), 7 (původně 13), 9 (původně 15) a 12 (původně 18). A na opačnou stranu, na hranici k Folmavě, je 1 kus česko-bavorského hraničního kamene s letopočtem 1766, iniciálami KB a CB a původním pořadovým číslem. Jedná se o hraniční znak 16 (původně 22, pod letopočtem N 22).
 
Tereziánské hraniční kameny v lokalitě Čerchovského hvozdu v době železné opony - hraniční znaky 2/3-0/1, 12 a 16 (při návštěvě jsem se u hraničního znaku 2/3-0/1 taktéž vyfotografoval)
 
 
 
Tereziánské hraniční kameny v lokalitě Čerchovského hvozdu - hraniční znaky 5, 7, 9, 12 a 16
 
 
 
Čerchov/Schwarzkopf (1 042 m. n. m.) leží 12 km jihozápadně od Domažlic a je dominantou Českého lesa. Hora je zalesněná, kruhová vrcholová plošina je odlesněná, ze západu a jihu svahy klesají k česko-bavorské hranici - hraniční linie je v nejkratším místě od vrcholu vzdálena 1.6 kilometru. Hora Čerchov je spojena se dvěma etapami vývoje česko-bavorského pohraničí - s předválečnou turistikou a železnou oponou - dvě věže na vrcholu Čerchova jsou toho důkazem - jedna vznikla pro turistické účely a ta druhá pro vojenské účely.
 
Čerchov ve 30. a 80. letech
 
 
 
Původně byl skalnatý vrchol Čerchova zcela pustý, podhůří hory a okolní lesy byly využívány jako zdroj dřeva pro sklářské hutě a dřevařský průmysl. V roce 1864 byl na vrcholu Čerchova vyznačen trigonometrický bod prvního řádu. Vznik prvních turistických atrakcí na vrcholu bylo důsledkem založení odboru Klubu českých turistů v Domažlicích v roce 1893. O svatodušních svátcích téhož roku byl uspořádán zájezd na Chodsko s výstupem na tehdy obtížně přístupný vrchol Čerchova. Předseda Klubu českých turistů architekt Vratislav Pasovský navrhl postavit na Čerchově dřevěnou rozhlednu. Domažlická pobočka návrh schválila a v květnu roku 1894 se započalo se stavbou třípatrové 17 metrů vysoké rozhledny, která byla už 15. července při slavnosti předána veřejnosti. Stavba byla finančně dotována spořitelnou v Domažlicích a hrabaty Stadionovými. Nač rozhledna, když nebylo možné v její blízkosti posedět, občerstvit se a eventuelně i přenocovat? Projekt turistické chaty vypracoval zdarma architekt Vratislav Pasovský, po kterém byla také stavba pojmenována jako chýše Pasovského. Díky podpoře celé řady mecenášů se v roce 1895 začalo stavět a dne 13. června 1897 byla chata se 12 lůžky otevřena. Vzrůstající zájem o návštěvu Čerchova přinesl potřebu vybudovat a turisticky vyznačit přístupové cesty. K růstu návštěvnosti přispěla i železniční doprava na trati Plzeň-Domažlice-Česká Kubice-Furth im Wald. Například v roce 1898 navštívilo Čerchov přes tři tisíce turistů. Jednoduchá dřevěná rozhledna nemohla dlouho odolávat náporu turistů a nepřízni počasí v zimním období. Dosloužila během 10 let a domažličtí turisté se rozhodli vystavět věž novou, tentokráte kamennou. Základní kámen byl položen 23. května roku 1904 a už 16. července 1905 byla 24 metrů vysoká rozhledna slavnostně otevřena. Pojmenována byla po dalším zakladateli Klubu českých turistů, Vilému Kurzovi, jako Kurzova rozhledna. Byla financována ze sbírek, které byly prováděny již od roku 1902 za účelem nahrazení původní dřevěné věže novou kamennou. Prvorepubliková (zlatá) turistika byla ve znamení rozšiřování turistických chýší a útulen v prostorné chaty s odpovídajícími službami v letním i zimním období. I Pasovského chýše svou kapacitou nepostačovala a proto byla v letech 1925-1927 vybudována nová chata se 30 lůžky (slavnostně otevřena 7. srpna 1927). Později byla elektrifikována a vybavena ústředním topením. Modernizace se dotkla i Kurzova rozhledna - v roce 1936 byla přestavěna, když dřevo bylo nahrazeno železobetonem. V roce 1921 byla na Čerchově zřízena meteorologická stanice. Podzimní dny roku 1938 už byly ve zcela jiném smýšlení. Dne 25. září 1938 byla na Čerchov z nedaleké Fuchsovy Hutě (Bystřice) vyslána hlídka. Stanoviště hlídky bylo přepadeno německým oddílem Freikorps a při přestřelce padl příslušník Finanční stráže a člen Stráže obrany státu Josef Pavlišta. Pomníkem na tuto událost je deska zapuštěná do stěny Kurzovy věže. Během války byly turistické objekty na Čerchově využívány k vojenským účelům. V květnu 1945 světová válka skončila. Kurzova věž byla poškozena dělostřelbou, Pasovského chýše i turistická chata byly v dezolátním stavu. Domažličtí turisté provedli opravy (do roku 1949 investoval domažlický odbor do oprav cca půl milionu korun). Posledním počinkem bylo vybudování sjezdovky na východním svahu Čerchova a její zprovoznění v zimě 1948.
 
Jak šel čas na Čerchově v období předválečné turistiky
 
 
 
Druhým milníkem ve vývoji Čerchova byla studená válka. Ta udělala z hory rozsáhlý vojenský areál - bylo zde pozemní stanoviště rádiového a radiotechnického průzkumu, stanoviště protivzdušné obrany státu a rota Pohraniční stráže (rota se nacházela něco přes kilometr severozápadně od vrcholu). V roce 1950 bylo na Čerchově nejprve zřízeno výcvikové středisko Sboru národního bezpečnosti. V roce 1958 byl Čerchov předán do správy ministerstva obrany, záhy si vojsko objekty na Čerchově upravilo pro své potřeby. V 80. letech byl po strategické stránce dostavěn areál (včetně nové věže) coby vojenské stanoviště elektronické ostrahy státní hranice. Umožňovalo sledovat radiový provoz na území Spolkové republiky Německo. Vojáci dokázali zachytit vysílání až do vzdálenosti několik stovek kilometrů. V patrech obou věží (původní turistické a nové vojenské) byla rozmístěna jednotlivá pracoviště. Součástí zařízení byla, kromě jiného, přízemní krycí kopule. V kopuli byla umístěna technika a anténní a průzkumné systémy společně s částí pracovišť operátorů. Objekt byl obehnán linií drátů a střežen proti vniknutí signální stěnou se slaboproudým vedením. Izolace a střežení Čerchova skončilo po roce 1989. Avšak už na jaře tohoto roku byla zbourána Pasovského chýše a turistická chata, i tyto objekty vojsko během železné opony využívalo. Obnova Čerchova po turistické stránce byla v 90. letech velice složitá a vleklá. Až na konci roku 1999 byla vrácena část pozemků a Kurzova rozhledna pobočce Klubu českých turistů v Domažlicích. 16. července 2000 (v den 95. výročí) byla Kurzova věž znovuotevřena. V roce 2005 byla u ní postavena domažlickými turisty srubová chata s vnitřním i venkovním posezením. A nutno připočíst rozsáhlé opravy Kurzovy věže a dalšího ze strany domažlických, ti do konce roku 2012 investovali přes 3 miliony korun. Na vrcholu Čerchova najdeme další objekty - některé jsou zrekonstruované-udržované a některé chátrají. Situace je taková, že budovy na vrcholu byly rozděleny do vlastnictví více subjektů - a tak lze na místě poznat, který z nich se o majetek stará a který ne. Areál bývalé pohraniční roty chátrá. 
 
Vojenské stanoviště na Čerchově v 80. letech (na obr. 6 areál pohraniční roty)
 
 
 
Čerchov v současnosti
 
 
 
V patnáctikilometrovém úseku Čerchovského hvozdu státní hranice protíná několik udržovaných a neudržovaných lesních cest a průseků. Některé cesty mají ve starých mapách svoje jména. Byly potřeba pro lesní personál, turisty a zejména pak pro rozličnou dopravu. Po roce 1989 se z některých takovýchto cest staly malé pohraniční styky coby přechody pro pěší a lyžaře - kromě místa Tři znaky/Drei Wappen je to dále hraniční přechod Čerchov/Lehmgrubenweg (hraniční znak 6/3, turisty znám pod označením Hlinitá cesta, ve starých mapách pojmenována jako Fleischhacker Weg) a hraniční přechod Pod Třemi znaky/Brombeerriegel (hraniční znak 13/3). Některé cesty jsou u hranice upraveny a jsou zde závory - tyto překážky jsou ve většině případů pozůstatkem zabezpečení hranice v době socialismu (například závory u hraničních znaků 5/6 a 16/6 nebo cesta bez závory u hraničního znaku 16). Turistický hraniční přechod Ovčí vrch/Hochstrasse (hraniční znak 17), ukončující Čerchovský hvozd, také vznikl po roce 1989 a navázal na starou cestu mezi Folmavou a bavorským městečkem Furth im Wald. U tohoto přechodu (podobně jako na některých dalších turistických přechodech) jsou k vidění artefakty z doby, kdy se tady kontrolovaly doklady a přechod byl omezen na stanovenou dobu (od 1. dubna do 30. září denně v intervalu 6-22 hodin, od 1. října do 31. března denně v intervalu 8-18 hodin). Po přistoupení České republiky do Schengenského prostoru v roce 2007 byla omezení odstraněna - kontroly zmizely a provozní doba překračování hranic taky. Málo nápadnou, ale historicky důležitou spojnicí na česko-bavorském pomezí, je tzv. Haselbrücke (u hraničního znaku 4). V místech, kde Lískový potok přechází přes státní hranici, stával můstek zvaný Lískový most (Hasel Brücke). Než byla vybudována císařská silnice z Klenčí do Lískové, procházela přes most stará poštovní cesta (na starých mapách je pojmenovaná jako Alte Poststrasse) z Klenčí přes Černou Řeku do bavorského Arnsteinu a dále do Waldmünchenu. Energie Lískového potoka byla na českém území využita - u hranice byla v 19. století vybudována nádržka, která zadržovala vodu pro pohon nedalekého Wastlova mlýna (Wastelhauselmühle). Podobné nádržky se budovaly v širokém okolí, aby poháněly mlýny nebo sklářské stroje. Výše bylo uvedeno, že po roce 1945 docházelo k úpravám mnoha přeshraničních cest, aby nebyly používané k nedovoleným přechodům hranic. Zřejmě do tohoto období spadá poboření Lískového mostku. Dnes zde nalezneme jen zbytky mostních pilířů překlenuté dřevěnou lávkou. Místo Haselbrücke se tak řadí mezi plnohodnotné staré zemské obchodní průchody. Nelze opomenout cesty, které jdou souběžně s hranicí, i když v úseku Čerchovského hvozdu není státní hranice vedena tzv. společnou hraniční cestou. K vidění jsou úseky starých zpevněných cest, které jsou vyvýšeny nad zemní terén kamenným obložením. Zvláštní situace je u hraničních znaků 15/8. Na polním náčrtu z roku 1937 se podél hranice klikatí cesta pojmenovaná jako soukromá. Hraničními znaky 15/8C a 15/8D jsou vyznačeny okraje této cesty. Po roce 1993 byl do středové (hraniční) linie přidán doplňovací hraniční znak (tzv. běhoun) č. 15/8-1. Jen tady hranice vede společnou hraniční cestou - ojedinělé na celé věci je to, že společná hraniční cesta (v lese) je vyznačena přímo (a to ještě hraničním znakem nad zemí). Na odlesněném místě uprostřed Čerchovského hvozdu u potoka Chladná Bystřice se nachází zaniklá obec Bystřice.
 
Hraniční přechody coby malé pohraniční styky v Čerchovském hvozdu - Čerchov/Lehmgrubenweg, Pod Třemi znaky/Brombeerriegel, Ovčí vrch/Hochstrasse 
 
 
 
Lískový most u hraničního znaku 4
 
 
 
Shluk hraničních znaků 15/8 a úsek státní hranice na původní kamenné cestě
 
 
 
Od hraničního přechodu Ovčí vrch/Hochstrasse hranice klesá ke hraničnímu přechodu Folmava/Furth im Wald. V 1.7 km dlouhém úseku hranice v závěrečné fázi probíhá vodním tokem Teplé Bystřice (hraniční znaky 17/10 a 17/10C až 18C a 18D) a míjí historický hraniční kámen (hraniční znak 17/9-0/1) s letopočtem 1766, iniciálami KB a CB a původním pořadovým číslem 25. Hraniční přechod Folmava/Furth im Wald navazuje na starou silničku s mostkem spojující Folmavu a bavorské městečko Furth im Wald (Brod nad Lesy). Nejstarší zobrazení hraničního přechodu jsem dohledal na fotografiích z roku 1920 a pak ze 30. let. Na první fotografii z roku 1920 je zachycen chlapec na mostku ukazujíce na hraniční tabulku, která má symbolický význam a je pozůstatkem rakousko-bavorského vyznačení zemské hranice. K nápisům a značení na tabulce asi netřeba nic dodávat. Snad jen to, že hranice mezi Čechami a Bavorskem nebyla před rokem 1918 nazývána jako státní, nýbrž jako zemská hranice (Landes Grenze). Na fotografiích ze 30. let je zachyceno přemostění se silnicí, československý hraniční orientační sloup i bavorský sloup. Vlevo stojí Šteflův mlýn (Steffel Mühle - čp. 41), napravo folmavská usedlost čp. 57 a napravo v pozadí československý celní úřad. Do doby omezníkování nové československo-německé hranice u hraničního mostku stál tereziánský kámen č. 26 s letopočtem 1766. Po omezníkování sem byly zasazeny hraniční mezníky č. 18D a 19 (hraniční mezník č. 19 je na obrázku pod československým sloupem, ostatně stojí tu dodnes), starou tabulku na klenbě mostku nahradila zapuštěná kamenná deska. 
 
Hraniční přechod Folmava/Furth im Wald a klenba mostku v roce 1920 a ve 30. letech
 
 
 
Hraniční přechod Folmava/Furth im Wald ve 30. letech
 
 
 
Další fotografie hraničního přechodu Folmava/Furth im Wald je z roku 1963 a dokumentuje na bavorské straně mostu přehrazení silnice závorou (na československé straně to nebylo jiné) a boudu s typickým zakulaceným zastřešením. Tyto grenčácké boudy používala německá pohraniční policie a byly provizoriem v poválečných letech do doby, než byly vybudovány plnohodnotné objekty. Z obrázku je částečně patrné stržení hraničního mostu, až na pás klenby, do kterého je zapuštěn hraniční znak.  Na uzavřených hraničních přechodech byly na bavorské straně hranice dále tabulky s upozorněním na zákaz vstupu na československé území. Mnohdy byly takovéto tabule doplněny o textové a obrazové informace ve smyslu toho, že československé území střeží Pohraniční stráž s právem použití zbraně. Z vyprávění o hraničním přechodu Rozvadov/Waidhaus již víme, že na přelomu 40. a 50. let se rozmýšlelo, která důležitá spojnice Československa (oblast Plzeňska) se západním Německem, bude otevřena - Folmava nebo Rozvadov. Původně to měl být od roku 1949 hraniční přechod Folmava/Furth im Wald, ale cesta tudy byla údajně horší a podstatně dražší pro nákladní dopravu, než-li na Rozvadově. K 1. dubnu 1949 byl zrušen hraniční přechod na Folmavě a otevřen ten na Rozvadově. Bylo ale otázkou času, kdy se znovuotevře i hraniční přechod Folmava vlivem nárůstu osobní a nákladní dopravy. Stalo se tak dne 18. července 1964 po předchozím navázání diplomatických styků a celkové rekonstrukci hraničního přechodu (ta si vyžádala nové přemostění, vybudování celnišť a oddělení pasových kontrol, rozšíření odbavovacích pruhů). Od roku 1964 byl hraniční přechod využíván nejprve pro nákladní, později i pro osobní dopravu. Správa na československé straně hranice se nacházela v budově prvorepublikového celního úřadu a přilehlých objektech. Celní úřad na bavorské straně byl nově postaven. Po roce 1989 byly hraniční kontroly zmírněny a nárůst přeshraniční dopravy si vyžádal další rekonstrukce (z těch významnějších lze zmínit vybudování odbavovacích areálů pro kamiony na obou stranách hranice). Po vstupu České republiky do Evropské unie a Schengenského prostoru zmizely kontroly úplně a české celniště s přilehlými objekty, jak už to bývá, se přeměnilo na velký areál a tržiště nabízející zboží a služby. A nejen to. Zejména koncentrace kasin a nočních klubů je ve Folmavě veliká - ne náhodu se jí přezdívá Las Folmas.
 
Hraniční přechod Folmava/Furth im Wald v roce 1963, 1967 a 1971 (na obr. 4 celní úřad, obrázek 4 zdroj: Jiří Maňásek)
 
 
 
Hraniční přechod Folmava/Furth im Wald v současnosti
 
 
 
Mohlo by se zdát, že státní hranice v prostoru hraničního přechodu Folmava/Furth im Wald je vedena tokem Teplé Bystřice, která mostek podtéká. Není tomu tak. Teplá Bystřice přestává tvořit hranici u severní klenby mostu a dále je vedena přímo. U severní klenby mostu jsou do komunikace u zábradlí zaneseny hraniční znaky 18C a 18D. Mezi nimi je pomocné hraniční značení  ve formě hraničního křížku a iniciál C, D. Od hraničního křížku probíhá přímá hraniční linie přes hraniční znaky 18-0/1 (malý geodetický hřeb uprostřed komunikace), 18-0/2 a 18-0/3 (hraniční znaky s křížkem a ryskami ukazující směr hraniční linie, zanesené do komunikace u zábradlí u jižní klenby mostu), až ke hraničnímu znaku 19 (standardní hraniční mezník). Odtud hranice jde přímým směrem a Teplá Bystřice zakrátko odtéká do Německa. Vedení hranice v prostoru hraničního přechodu, kdy je upuštěno od přirozené mokré linie, vychází z historie - nejedná se tedy o novodobou úpravu (jako například na dálničním mostě Rozvadov/Waidhaus). Historickým podkladem nám je polní náčrtek z roku 1937 pořízený při rozhraničování nových československo-německých hranic - i na něm hranice v prostoru mostku probíhá od hraničního znaku 18 v přímé linii a u jižní klenby se ostře stáčí ke hraničnímu znaku 19. Je možné, že umělé vedení hranice může souviset se Šteflovým mlýnem - v prostoru mostku do Teplé Bystřice totiž odtékal vodní kanál z mlýna.
 
Vedení hranice v prostoru hraničního přechodu Folmava/Furth im Wald - mapa Stabilního katastru z roku 1870, polní náčrtek z roku 1937, aplikace statnihranice.cz
 
 
 
Vedení hranice v prostoru hraničního přechodu Folmava/Furth im Wald - hraniční znaky 18C, 18D, 18-0/2, 18-0/3 a 19
 
 
 
Od hraničního přechodu Folmava/Furth im Wald je 2.5 kilometru vzdálen hraniční železniční přechod Česká Kubice/Furth im Wald. Hranice ve 2.5 km dlouhém úseku míjí dva tereziánské kameny s letopočtem 1766 - hraniční znaky 19/4-0/1 (původně 21) a 27 (původně 31). Železniční přechod je jednokolejný a neelektrifikovaný, takřka nenápadný u okraje lesa. I přesto se jedná paradoxně o jediný železniční přechod na česko-bavorské hranici, přes který jezdí dálkové vlaky. Jaká je jeho historie? Město Plzeň mělo o železnici, která by jej spojila se zbytkem Čech, zájem již od poloviny 19. století. V té době však byla prioritní jiná spojení. Přesto se Plzni dostalo podpory v podobě rakousko-bavorské státní smlouvy z let 1851 a 1856, v níž byla mimo jiné dohodnuta česko-bavorská dráha. V roce 1854 byl vydán nový koncesní zákon, kterým rakouská vláda přenechala stavbu železnic soukromým společnostem. V letech 1856 až 1859 soukromníci získali příslušné koncese ke stavbě a provozu železnice z Prahy do Plzně až na bavorskou hranici. Na jaře roku 1860 se začala stavět dráha mezi Domažlicemi a Plzní. V prosinci téhož roku byla založena společnost Česká západní dráha. Ve stavbě se pokračovalo dále. Úsek železnice Plzeň-Skvrňany až Furth im Wald (cca 71 km) byl vystavěn za 17 měsíců. Slavnostní otevření tratě proběhlo 14. října 1861, kdy vyjel z Plzně do Furth im Wald a zpátky slavnostní vlak. Následujícího dne byla na dráze zahájena pravidelná veřejná doprava. V roce 1939 projely přes železniční přechod Česká Kubice/Furth im Wald tři transporty organizované Nicholasem Wintonem, během nichž byly přepraveny do bezpečí stovky převážně židovských dětí. V roce 1949 byl přes železniční přechod veden odsun Němců z Československa. Od 50. let pohraničí zabrala Pohraniční stráž. Přes železniční přechod nejprve jezdily nákladní vlaky. Od roku 1970 se k nim přidala osobní doprava v podobě přímých rychlíků Praha-Mnichov. Vše se dělo za dozoru vojáků. V 50. a 60. letech se 2 km od železničního přechodu táhly elektrifikované drátěné zátarasy. V místě kolejiště byly dráty přerušeny kontrolním stanovištěm, u kterého se kontrolovaly nákladní vlaky. Pak se kontroly nákladních vlaků přesunuly na nádraží do České Kubice. Kontroly cestujících se prováděly rovněž na nádraží v České Kubici - rychlíky oficiálně stavěly na československém území naposledy v Domažlicích a následující stanicí již byl německý Brod nad Lesy, fakticky ale vlak stál nějakou dobu v České Kubici. Kontrola nákladního vlaku probíhala následovně (podle vzpomínek Lubomíra Šupola). Po příjezdu vlaku se do vagonu schoval figurant a asi po půl hodině začala kontrola vlaku zezadu až po první vagon. Hlídka se skládala z pracovníka celního a pasového oddělení, psovoda se psem a po každé straně vlaku byl jeden pohraničník. Psovod se psem kontroloval každý vagon. Pokud pes figuranta nenašel, musel se vyměnit a prohlídka začala od začátku. Kontrolovaly se spodní části (nápravy) a střechy vagonů a pak neporušení celních plomb na vagonech (plombované vagony se neotvíraly, jen pokud ho označil pes). Po ukončení kontroly se čekalo, až vlak odjede ze stanice a nabere takovou rychlost, aby nebylo možné na něj naskočit. Průměrně kontrola trvala něco málo přes jednu hodinu. Do současnosti železniční přechod Česká Kubice/Furth im Wald až na drobné rekonstrukce nedoznal změn. Po jednokolejné neelektrifikované trati jezdí regionální vlaky a dálkové vlaky Praha-Mnichov. K železničnímu přechodu je osazen hraniční mezník č. 21/2.
 
Hraniční železniční přechod Česká Kubice/Furth im Wald v 80. letech a kontrolní stanoviště před státní hranicí v 60. letech
 
 
 
Hraniční železniční přechod Česká Kubice/Furth im Wald v současnosti
 
 
 
Silniční a železniční přechod do Brodu nad Lesy je předělem mezi Čerchovskými hvozdy a Všerubskou vrchovinou. Hranice od železničního přechodu probíhá v délce 11 km ke hraničnímu přechodu Všeruby/Eschlkam. Zajímavý je výběžek-zub, který hranice vytváří od Folmavy na Spálenec. Hranice tady jde jihovýchodním směrem a pak se ostře stočí na sever. Podobný výběžek-zub je na Šumavě jižně za Modravou. V jedenáctikilometrovém úseku hranice míjí 4 tereziánské mezníky s letopočtem 1766 - hraniční znaky 24C a 24 (vyznačující konec společné hraniční cesty), 25 a 26. Dále jsou tu od roku 2006 dva turistické hraniční přechody Spálenec (hraniční znaky 23/5C a 23/5D) a Maxov (hraniční znak 25/11), které vzešly z lesních cest. Mokrou hranici tvoří Medvědí potok (hraniční znaky 22 a 22D až 23C a 23). K začátku i konci hraničního Medvědího potoka existují dobové fotografie. Na té první u „dvaadvacítek“ bavorský pohraničník pozoruje naše území - na dohled mu je železniční přechod a zaniklá osada Kubička, která se rozprostírá na stráni nad Medvědím potokem. Na druhé fotografii je zachycen Čertův mlýn (Teufelsmühle), snímek byl pořízen z bavorské strany hranice nedaleko „třiadvacítek“. Mlýn (postavený v letech 1708-1712, v roce 1837 přistavena pila a další hospodářské budovy, v roce 1947 zbourán) byl poháněn náhonem z Medvědího potoka (který zakrátko tvoří hranici). Dnes tady lze dohledat výrazné ruiny a kamenný podstavec křížku. Kromě osady Kubička se v popisovaném jedenáctikilometrovém úseku nacházela ještě další dvě zaniklá sídla - osada Slatiny a obec Myslív.
 
Bavorský pohraničník u začátku a Čertův mlýn u konce Medvědího potoka na státní hranici
 
 
 
Začátek Medvědího potoka na státní hranici a zaniklý Čertův mlýn u konce Medvědího potoka na státní hranici
 
 
 
Hraniční přechod Spálenec a Maxov
 
 
 
Hraniční znaky 24C a 24 vyznačující konec společné hraniční cesty
 
 
 
Je to už hodně dávno, co Všerubským průsmykem procházela obchodní stezka z Čech do bavorského Regensburgu. Na jejím místě byla v letech 1811-1815 vystavěna kdyňsko-bavorská silnice a vzniklo tak přechodové místo Všeruby/Eschlkam. Stával zde (a stojí dodnes) tereziánský hraniční mezník s letopočtem 1766 a číslem 45. Ve starých dokumentech (například v polních náčrtcích pořízených při rozhraničení československo-německé hranice po roce 1918) jsou silnice vedoucí od spádového příhraničního sídla ke státní hranici pojmenovány jako celní. Tyto silnice byly už od nepaměti součástí celních obvodů a tyto celní obvody byly kontrolovány celními stanicemi s oprávněním výběru cla. Jedna taková celní stanice se nacházela ve Všerubech a ze Všerub vedla tzv. celní silnice až ke hraničnímu přechodu. Bavorská celnice stála přímo u hraničního přechodu (objekt zde stojí dodnes). Po roce 1918 byly ke hraničnímu přechodu osazeny mezníky č. IX/1 a 2. Z polního náčrtku z roku 1937 je patrné, že tereziánský mezník (stojící na louce) nebyl oficiálním hraničním znakem s číslem, ale pouhým měřickým bodem hraniční linie. Další existenci hraničního přechodu Všeruby/Eschlkam dokumentují dobové fotografie z 2. poloviny 20. století. Na té první ze 60. let je zobrazena linie elektrifikovaného drátěného zátarasu se zoraným kontrolním pásem (300 metrů od státní hranice), na kterou navazuje linie protitankových jehlanů pro zabránění průjezdu vozidel. Na fotografiích z 80. let jsou v místech hraničního přechodu dvě závory (před tou československou jsou oceloví ježci pro zabránění průjezdu vozidel a před tou bavorskou udržovaná silnice s budovou celnice). Mezi závorami je státní hranice s hraničními mezníky. Poslední dobové fotografie z roku 1990 dokumentují jednání o znovuotevření přechodu. K tomu po úpravě místa skutečně došlo - hraniční přechod Všeruby/Eschlkam byl otevřen dne 1. července 1990. Společné celniště se nacházelo na české straně hranice. Dnes už se hraniční kontroly neprovádějí a tak obě celní budovy (starou bavorskou i novodobou českou) mají v rukou soukromníci.
 
Hraniční přechod Všeruby/Eschlkam ve 30. letech, 60. letech, 80. letech a v roce 1990
 
 
 
Jednání o znovuotevření hraničního přechodu Všeruby/Eschlkam v roce 1990 
 
 
 
Hraniční přechod Všeruby/Eschlkam v současnosti
 
 
 
Na hraničním přechodu Všeruby/Eschlkam se do roku 2014 nacházely tři hraniční znaky - u silnice hraniční mezníky IX/1 (začátek devátého úseku česko-německé státní hranice v bavorském dílu) a 2, na louce u přechodu tereziánský hraniční mezník 28/9-0/1 (nemá vytesané původní prvorepublikové iniciály ČS/D a číslo, oficiálním hraničním znakem s číslem se stal až v rámci hraničních prací v 80. letech minulého století). Pak byl odstraněn základní hraniční mezník IX/1 (jelikož stál na chodníku) a jeho číslo převzal tereziánský hraniční mezník na louce. Od roku 2015 tu tak stojí dva hraniční znaky (IX/1 a 2). Hraniční mezník IX/1 je jediným tereziánským hraničním znakem, který vyznačuje začátek nějakého úseku na česko-německé státní hranici v bavorském dílu. Ještě nutno doplnit, že pokud by hranici mezi hraničními znaky 28/9-0/1 a 2 netvořila přímka, odstranění mezníku uprostřed nich by nebylo možné.
 
Tereziánský hraniční mezník u hraničního přechodu Všeruby/Eschlkam coby hraniční znak 28/9-0/1 a IX/1 (na obr. 3 v pozadí původní hraniční znak IX/1)
 
 
 
Poslední úsek na státní hranici v lokalitě Českého lesa měří 12.5 km - hranice míjí celkem 6 barevných tereziánských mezníků s letopočtem 1766 (hraniční znaky 3, 3C, 6, 7, 9 a bez letopočtu 10) a je zakončena hraničním přechodem Svatá Kateřina/Rittsteig, kde na Český les navazuje Šumava. Z hraničních vodních toků je zastoupena Kouba (hraniční znaky 3 a 3C až 4C a 4D), Černý potok (hraniční znaky 4/2C a 4/2D až 4/5C a 4/5D) a Flekovský potok (hraniční znaky 12/11C a 12/11D až 12/12C a 12/12). Zajímavý je potok Kouba (Chamb), který na hranici připomíná spíše velkou bahnitou strouhu vinoucí a meandrující kolem bažinatého pásu vegetace. Jméno potoka je keltského původu ze slova Kambos (křivý, vinoucí se, klikatící se). Na české straně hranice, u tabule upozorňující na státní hranice, si lze prohlédnout s trochou nadsázky tzv. zemi/věc nikoho. Je to široký bažinatý pás a někde uprostřed se klikatí hraniční Kouba. Tento předěl není hospodářsky k užitku a nikdo do něj nevstupuje. Začátek hraniční Kouby je vyznačen dvěma tereziánskými mezníky č. 3 a 3C, dostat se k nim není vůbec jednoduché - kromě překonání mokřadu a sešlapání vzrostlé vegetace jsem musel překonat i bahnitou Koubu, ostatně i vzhled mezníků je poplatný jejich umístění. Konec hraniční Kouby je vyznačen standardními mezníky. Avšak i zde stál tereziánský kámen (č. 4D), a to na okraji mokřadu. V srpnu 2017 jsem ho nalezl zničený, byl neúmyslně poškozen při obhospodařování bavorského zemědělského pozemku. U Kouby se na české straně hranice rozprostírá zaniklá osada Švarcava a zaniklá obec Sruby
 
Bažinatý pás Kouby na státní hranici
 
 
 
Hraniční znaky 3 a 3C (poškozené vlivem okolní vegetace) - začátek Kouby na státní hranici
 
 
 
Hraniční znak 4D v srpnu 2017 (zničený) - konec Kouby na státní hranici
 
 
 
Obhospodařování bavorského zemědělského pozemku a hraniční znak 4D v květnu 2017 (poškozený patrně od sekací lišty zemědělského stroje) - konec Kouby na státní hranici (zdroj: Jaroslav Domin)
 
 
 
Hranice od Všerub ke Svaté Kateřině míjí jeden turistický hraniční přechod, a to Fleky/Hofberg (hraniční znak 9). Malý pohraniční styk byl otevřen 1. března 1996 a navázal na starou cestu spojující vsi Fleky a Hofberg. Částečně zaniklá osada Fleky (Flecken) se nachází něco přes kilometr od státní hranice, u silnice vedoucí z Chudenína. Fleky byly rozhozeny do tří míst, a tak se dodnes rozlišují Přední Fleky, Prostřední Fleky a Zadní Fleky. Toto odlišení, zvolené podle vzdálenosti od sídla vrchnosti v Koutě na Šumavě, je už zaznamenáno v roce 1697. Fleky byly pojmenovány podle toho, že chalupy v nich byly zbudovány na kouscích - flecích pozemku nebo lesa. Fleky byly založeny městem Domažlice ve 2. polovině 16. století. Podle berní ruly žilo na Flekách v polovině 17. století 8 sedláků, 5 chalupníků a 1 zahradník. V roce 1860 je zde uváděno 420 obyvatel ve 45 domech, v roce 1930 měly Fleky 413 obyvatel (z nichž 24 bylo Čechů) ve 66 domech. Po odsunu německých obyvatel a zřízení hraničního pásma Fleky nezmizely úplně z povrchu zemského, byť většina původní zástavby byla zbourána. V osadách, které spádově patřily k Chudenínu, se během socialismu zprvu utvořila pastvinářská družstva. To se dotklo i Fleků. V 60. letech byl v Předních Flecích postaven zemědělský areál a v 70. letech zde vznikly dvě bytovky. Hned za těmito objekty, směrem ke státní hranici, byly drátěné zátarasy. V Předních Flecích přetrval do současnosti na bývalé návsi zrekonstruovaný pomník obětem 1. světové války a několik starších domů (včetně bytovek a zemědělského areálu), přibylo pár novostaveb. Ze Středních Fleků zůstal stát polorozpadlý hospodářský dvůr a ze Zadních Fleků zrekonstruovaný dům. V osadě Fleky, která patří v současnosti k obci Chudenín, žilo v roce 1997 76 obyvatel. V roce 2011 jich bylo 29. 700 metrů severně od Předních Fleků, které de facto představují hlavní zástavbu roztroušených Fleků, se nachází zaniklá osada Červené Dřevo. Ta už takové štěstí jako Fleky neměla.
 
Osada Fleky na starých fotografiích a v 70. letech (na obr. 4 hraniční přechod Fleky/Hofberg v době železné opony)
 
 
 
Hraniční přechod Fleky/Hofberg a náves na Předních Flecích
 
 
 
Hraniční přechod Svatá Kateřina/Rittsteig je předělem mezi Českým lesem a Šumavou. Ke hraničnímu přechodu jsou osazeny dva tereziánské mezníky (hraniční znaky 13 a 14), z nichž jeden nese letopočet 1771 upomínající na územní změny česko-bavorské zemské hranice za vlády Marie Terezie. U přechodového místa se rozprostírá částečně zaniklá osada Svatá Kateřina (Sankt Katharina), která je dnes součástí obce Chudenín a rozkládá se u silnice vedoucí ke státní hranici a opačným směrem do Nýrska. První zmínky o místě jsou z roku 1420, kdy zde stála kaple sv. Kateřiny (odtud místo získalo pojmenování). Svatá Kateřina nicméně vznikla jako jedna z osmi svobodných rychet Královského hvozdu, a to na zemské obchodní stezce spojující Čechy s Bavorskem při údolí Chodské Úhlavy. Kromě tohoto relativně výhodného místa zde byly pro rozvoj osídlení dány  i příznivé přírodní podmínky, jelikož se zde nacházela ložiska vápence. Lokalita byla osídlena ve 2. polovině 16. století - nejstarší zmínka o osídlení se váže k roku 1565 a souvisí s provozem vápenky. Kolem vápenky vznikly další usedlosti, hospoda, mlýn a sklárna. V roce 1604 byl postaven kostel sv. Kateřiny, v roce 1740 byla k jeho lodi přistavěna věž. K roku 1617 je na rychtě zaznamenáno už 17 usedlostí. Na počátku 17. století měla rychta Svatá Kateřina na území Královského hvozdu nejvýznamnější postavení. Zdejší usedlíci byli nejzámožnější a také platili vrchnosti nejvyšší úrok z celého Královského hvozdu. Následky třicetileté války (v letech 1618-1648) byly pro tuto oblast velmi těžké. Až na přelomu 17. a 18. století dochází k novému rozvoji lokality, byla postavena škola, fara a celnice. Žilo zde necelých 700 obyvatel. V obci byly dvě pily, mlýny, dílna na výrobu šindelů, dva obchody, čtyři hostince, z řemeslníků bychom zde nalezli kováře, koláře, ševce a krejčí. Před 2. světovou válkou bylo ve vsi 98 domů s 583 obyvateli německé národnosti. Po roce 1945 bylo německé obyvatelstvo vysídleno. Na začátku 50. let byl uzavřen hraniční přechod a ves se ocitla na okraji hraničního pásma. V místě staré svatokateřinské celnice byl vybudován objekt coby rota Pohraniční stráže. Devadesát procent zástavby v období socialismu zaniklo s postupným úbytkem obyvatelstva. Kostel byl odstřelen v 60. letech. Dnes je v osadě Svatá Kateřina při silnici roztroušeno několik domků. Na místě kostela a pietně upraveného hřbitova je březový hájek. Na začátku 90. let byl upraven hraniční přechod - z obyčejné pěšinky byla vybudována silnice a z bývalé pohraniční roty se stala celnice. Hraniční přechod byl slavnostně otevřen dne 1. listopadu 1993. Po přistoupení České republiky ke Schengenskému prostoru byly v roce 2008 odstraněny některé celní objekty, avšak zrekonstruovaný objekt bývalé pohraniční roty a celnice stojí dodnes. Na bavorské straně hranice je také objekt bývalé celnice.
 
Hraniční přechod Svatá Kateřina/Rittsteig v době železné opony a osada Svatá Kateřina s detailem celnice, školy a kostela na starých fotografiích
 
 
 
Hraniční přechod Svatá Kateřina/Rittsteig v současnosti
 
 
 
Vedení hranice v Čerchovském hvozdu od Lískové po Ovčí vrch
 
 
 
Vedení hranice v úseku Ovčí vrch-Svatá Kateřina