Mírové smlouvy

Československo-německé hranice (Versailleská mírová smlouva)

 

Státní hranice Československa s Německem byla zanesena do Mírové smlouvy mezi mocnostmi spojenými i sdruženými a Německem, podepsané ve Versailles dne 28. června 1919. Smlouva byla publikována do našeho právního řádu pod zákonem č. 217/1921 Sb.

 

Článek 82 a článek 27 odst. 6 odkazují na základ československo-německých hranic. Podle ustanovení jsou hranice takové, jaké byly mezi Rakousko-Uherskem a Německou říší dne 3. srpna 1914, a to od styčného bodu s bývalými správními hranicemi oddělující Čechy a Horní Rakousy (trojmezí pod šumavskou horou Plechý) až k severnímu bodu výběžku bývalého rakouského Slezska ležící přibližně 8 km východně od Prudníku (Neustadt), čemuž odpovídají Slezské Pavlovice v osoblažském výběžku.

 

Hranice československo-německá však pokračovala dále na východ od osoblažského výběžku. Jde o úsek Horního Slezska, který byl předmětem sporné hranice. Versailleská smlouva úsek této hranice řeší ve čl. 83, kde je území členěno na dvě části: severovýchodní část Opavska s Hlučínskem (ratibořský úsek) a Hlubčicko (hlubčický úsek). Stanovení hornoslezské hranice bylo velmi komplikované – stanovena měla být nejen československo-německá hraniční čára, ale i bod trojmezí Československa, Německa a Polska. Hranice se stanovovala na základě lidových hlasování místního obyvatelstva. V konečném důsledku Československu připadla jen část ratibořského úseku. Hlubčický úsek připadl Německu. Trojmezní bod mezi Československem, Německem a Polskem byl určen na soutoku Odry a Olše. Na základě definitivního stanovení této části československo-německých hranic byl podepsán Závěrečný protokol o stanovení hranice mezi Československem a Německem (v Praze dne 28. března 1924).

 

Vybraná ustanovení Versailleské mírové smlouvy k československo-německým hranicím

 

 

 

Československo-rakouské hranice (Saint-Germainská mírová smlouva)

 

Státní hranice Československa a Rakouska byly zaneseny do Mírové smlouvy mezi mocnostmi spojenými i sdruženými a Rakouskem, podepsané v Saint-Germain-En-Laye dne 10. září 1919. Smlouva byla publikována do našeho právního řádu pod zákonem č. 507/1921 Sb.

 

V mírové smlouvě jsou státní hranice Československa a Rakouska definovány odkazem na staré správní hranice mezi zeměmi Předlitavska (tj. mezi Moravou a Dolními Rakousy, Čechami a Dolními Rakousy, Čechami a Horními Rakousy), vodními toky (Dunajem, Moravou a Dyjí) a v některých případech jako čára, kterou je třeba určit na místě samém (v oblasti Petržalky, na Valticku a Vitorazsku). Vlastní průběh hranice je vyložen ve čl. 27 odst. 6 – hranice je popsána od trojmezí u Petržalky (Československo, Rakousko, Maďarsko) ke trojmezí u šumavské hory Plechý (Československo, Rakousko, Německo).

 

Článek 58 odkazuje na budoucí smlouvy, které upraví veškeré otázky jenž mírovou smlouvou nejsou upraveny. Touto smlouvou se stala Úmluva mezi republikou Československou a republikou Rakouskou o vedení československo-rakouské hranice a některých souvislých otázkách (podepsaná v Praze dne 10. března 1921).

 

Vybraná ustanovení Saint-Germainské mírové smlouvy k československo-rakouským hranicím

 

 

 

Československo-polské hranice (Sévreská a Versailleská mírová smlouva, Rozhodnutí velvyslanecké konference)

 

Československo-polské hranice byly pojaty do tří dokumentů, což odráží komplikovanost jednání a neutuchající hraniční spory.

 

Část státních hranic byla určena již čl. 83 Versailleské mírové smlouvy, a to úsek tzv. hornoslezské hranice, který se dělil mezi Československo, Německo a Polsko.

 

Další částí hranice byla ta v plebiscitním území Těšínska, Oravy a Spíše. Tato část hranice byla zanesena do Rozhodnutí Konference velvyslanců ze dne 28. července 1920 o Těšínsku, Oravě a Spiši. Rozhodnutí bylo do právního řádu publikováno vládní vyhláškou ze dne 18. prosince 1924 pod č. 20/1925 Sb. z. a n. Hranice všech tří území jsou určeny ve čl. 1 – jsou zmíněny konkrétní body jimiž má hranice vést, ale též tvrzením, že čáru je třeba určit na místě samém. Území Těšínska, Oravy a Spiše vyšlo jednoznačně v neprospěch Československa.

 

Ostatní části hranic byly zaneseny do Smlouvy hraniční, podepsané v Sévres dne 10. srpna 1920. Polsko smlouvu nepodepsalo, což mělo za následek její neratifikování – smlouva je vedena jako příloha k tisku Poslanecké sněmovny Národního shromáždění č. 531 (I. volební období, 2. zasedání). Právní závaznost smlouvy je však dána tím, že ji obě strany skutečně uznávaly za základ určení hranic – oficiálně to projevily dne 22. května 1924 souhlasem s pověřením delimitační komise. Článek 1 stanovuje hranice a pověřuje rozhraničovací komisi, aby určila na místě samém hraniční čáru československo-polských hranic tak, jak je určena v tomto článku. Při určení hranice Sévreská mírová smlouva odkazuje na čl. 83 Versailleské smlouvy a Rozhodnutí velvyslanecké konference z 28. července 1920. Pokud jde o hranice samotné, Sévreská smlouva odkazuje na bývalé hranice mezi Rakouskem a Německem, mezi Slezskem a Uhrami a mezi Haličí a Uhrami. Ve čl. 2 odst. 5 Sévreské smlouvy je určena hranice mezi Československem a Východní Haličí (Východní Halič později připadla Polsku).  

 

Vybraná ustanovení Rozhodnutí Konference velvyslanců k československo-polským hranicím

 

 

 

 

Vybraná ustanovení Sévreské mírové smlouvy k československo-polským hranicím

 

 

 

 

Československo-maďarské hranice (Trianonská mírová smlouva)

 

Československo-maďarské hranice byly zaneseny do Mírové smlouvy mezi mocnostmi spojenými i sdruženými a Maďarskem, Protokolu a Deklarace, podepsané v Trianonu dne 4. června 1920. Smlouva byla publikována do našeho právního řádu pod zákonem č. 102/1922 Sb.

 

Vlastní průběh československo-maďarské hranice je zakotven ve článku 27 odst. 4 – hranice jsou zde definovány vodními toky, čárou vodního předělu, čárou sledující horský hřbet a čárou, která se určí na místě samém. Stanovená hranice je v tomto článku popsána od trojmezí Československa, Maďarska a Rumunska, kterým je kóta 123 u Magosligetu, a končí na trojmezí Československa, Maďarska a Rakouska u Petržalky.

 

Vybraná ustanovení Trianonské mírové smlouvy k československo-maďarským hranicím

 

 

 

 

Československo-rumunské hranice (Sévreská mírová smlouva)

 

Československo-rumunské hranice byly zaneseny do Sévreské smlouvy hraniční, a to do článku 2 odst. 4. Hranice je zde popsána od kóty 123 okrouhle 1 200 metrů východně od Magosligetu (trojmezní bod Československa, Rumunska a Maďarska) až po kótu 1 655 Stoh (trojmezní bod Československa, Rumunska a Východního Haliče). Podle popisu hranice sleduje toky řek, vodní předěl, stanovené kóty a zčásti je specifikována umělými útvary v terénu (silnice a železnice). I zde je použito tvrzení, že místy se čára určí na místě samém.

 

Stanovené hranice byly československo-rumunskou úmluvou ze dne 4. května 1921 ještě na třech místech pozměněny.

 

Vybraná ustanovení Sévreské mírové smlouvy k československo-rumunským hranicím

 

© 2016-2017 Zdeněk Šmída Vytvořeno systémem web-rychle.cz