Fáze stanovení státních hranic

Stanovení státních hranic představuje velice komplikovaný a ryze odborný souhrn činností. Činnosti se rozdělují na jednotlivé etapy, které na sebe navazují:

 

1) Alokace

2) Delimitace

3) Demarkace a redemarkace

4) Přijetí mezinárodní smlouvy o státních hranicích

5) Administrace

 

Alokace

 

Cílem alokačního (atribučního) procesu je přijmout rozhodnutí o rozdělení (přidělení) určitého území. Děje se tak při vzniku nového státu nebo když se prudce změní územní a politická situace jeho samého a jeho sousedů. Zúčastněné státy si mezi sebou vyjasní územní vztahy. V případě sporu o hranice se mohou oba státy obrátit na rozhodčí nebo mezinárodní soud, aby spor rozsoudil. V případě válečného konfliktu je tradicí, že o územních vztazích rozhodují vítězné státy.

 

Alokace hranic má zpravidla podobu (mírové) smlouvy. Ve smlouvě se stručně popíše průběh nové hranice na základě významných přirozených nebo umělých bodů. Průběh nové hranice může být zanesen i do rozhodnutí mezinárodního či rozhodčího soudu. Průběh nové hranice by se měl opírat o historické útvary a útvary, které byly státům společné (tj. historické hranice, společné horské hřebeny, společné vody aj.).

 

Delimitace

 

Delimitací rozumíme obecné vytyčení státních hranic. Selsky řečeno, okolíkování hraniční čáry. Určení se provádí v terénu a základním podkladem pro delimitační práce je výsledek alokačního procesu, tj. základního popisu průběhu hranic. Dále se delimitační práce provádí a řídí na základě historických, vlastnických a etnografických údajů o hraniční oblasti – jinými slovy, provádí se terénní šetření, ověřují se majetkové poměry, národnostní skladba obyvatel apod. Hraniční čára se přitom zakresluje na mapě velkého měřítka, a to jen přibližně. Cílem procesu delimitace je všeobecné, nepodrobné určení hranic. Delimitační práce provádí delimitační komise.

 

Demarkace a redemarkace

 

Demarkací státních hranic rozumíme vytyčení státních hranic v terénu. Demarkační komise určuje průběh hranice v terénu do všech detailů. Členy komisí jsou odborníci z oblasti zeměměřičství, geodézie a práva. Komise si za účelem hraničních prací přibírá pomocný (technický) personál – pro dopravu, zaměřování a usazování hraničních znaků, pro odstraňování vegetace apod. Součástí demarkačních prací je i pořizování příslušné dokumentace. Demarkační proces je završen zpravidla vypracováním hraničního dokumentárního díla. Hraniční dokumentární dílo je podrobnou hraniční dokumentací státních hranic.

 

S demarkací státních hranic je spjata tzv. redemarkace. Redemarkace je obvykle spojena s umístěním nových hraničních znaků popřípadě jejich změnami. Redemarkace tedy představuje novou demarkaci, která vede k novému vyznačení (části) hranice a pořízení nového či aktualizaci stávajícího hraničního dokumentárního díla. Typickým příkladem redemarkace jsou situace, kdy byly odstraněny v určitém úseku hranice hraniční znaky nebo hraniční dokumentární dílo bylo označeno za nevěrohodné.

 

Přijetí mezinárodní smlouvy o státních hranicích

 

Je otázkou, v jaké fázi stanovování státní hranice má být mezinárodní smlouva přijata. Vzhledem k náležitostem jež obsahuje, by její přijetí mělo následovat po ukončení fáze demarkace včetně vyhotovení hraničního dokumentárního díla.

 

Mezinárodní smlouva o státních hranicích zúčastněných států obvykle obsahuje vymezení, průběh a rozdělení státních hranic na úseky, řešení otázek hraničních vodních toků, otázky spjaté s údržbou hranic, úkoly hraniční komise a další otázky. Některé upravené záležitosti ve smlouvě mají významný dopad na právní poměry fyzických a právnických osob daných států. Smlouva má tedy nejen význam mezinárodní, ale i vnitrostátní. Smlouva o státních hranicích obsahuje i ustanovení o trojmezních bodech – jsou to místa, kde hranice se smluvním státem začínají a končí.

 

Každý ze států má vlastní speciální proceduru, kterou schvaluje mezinárodní smlouvy. Mezinárodní smlouva nabývá platnosti po výměně ratifikačních listin.

 

Administrace

 

Administračním procesem je „sledována a ošetřována“ státní hranice, která je již řádně vyznačena v terénu a zanesena do hraničního dokumentárního díla. Oním „sledováním a ošetřováním“ mám na mysli například kontrolu hraničních znaků a hlášení závad (poškození nebo zcizení hraničního znaku),  údržbu a obnovu hraničních znaků, sledování přirozených změn hranice v důsledku pozměněných koryt vodních toků aj.

© 2016-2017 Zdeněk Šmída Vytvořeno systémem web-rychle.cz