Zánik Československa

Nově vzniklé Československo v roce 1918 bylo unitárním státem založeným na ideji jednotného československého národa. Od roku 1969 vznikl československý federální stát o dvou členských republikách – Česká socialistická republika a Slovenská socialistická republika. V nepluralitním československém režimu před rokem 1989 se plnohodnotné federální uspořádání nemohlo realizovat. Po roce 1989 v souvislosti s velkými demokratickými změnami se tak konečně mohlo stát. Vývoj v letech 1989-1992 však směřoval ke stále většímu uvolňování federálních struktur. Představitelé moci se po volbách v červnu 1992 dohodli na ukončení existence československé federace do konce téhož roku.

 

Česká republika a Slovenská republika neměly ve federaci mezinárodněprávní subjektivitu. Aby mohly obě republiky svoje vztahy (realizované po zániku federace) mezinárodně smluvně upravovat již za trvání federace, byla jim na podzim roku 1992 novelou ústavního zákona o československé federaci, dána pro tyto smluvní vztahy mezinárodněprávní subjektivita. Touto cestou také obě republiky již na podzim roku 1992 upravily mimo jiné své státní hranice – tj. hranice mezi později vzniklými nezávislými státy. Byly upraveny tak, že se nově vzniklé státní hranice měly krýt s federativními hranicemi.

 

Právně byl zánik České a Slovenské Federativní Republiky učiněn cestou federálního ústavního zákonodárství. 13. listopadu 1992 byl přijat ústavní zákon Federálního shromáždění č. 541/1992 Sb., o dělení majetku České a Slovenské Federativní Republiky mezi Českou republiku a Slovenskou republiku a jeho přechodu na Českou republiku a Slovenskou republiku. Na to navázal ústavní zákon Federálního shromáždění ze dne 25. listopadu 1992 č. 542/1992 Sb., o zániku České a Slovenské Federativní Republiky. Dotčený ústavní zákon stanovil ve čl. 1, že uplynutím dne 31. prosince 1992 zaniká Česká a Slovenská Federativní Republika. Nástupnickými státy jsou Česká republika a Slovenská republika.

 

Na výše zmíněný vývoj musela zareagovat i Česká národní rada jako zákonodárný orgán České republiky. Musela se postarat o kontinuitu moci na svém území a převedení československého právního řádu do právního řádu České republiky. Stalo se tak především ústavním zákonem České národní rady ze dne 15. prosince 1992 č. 4/1993 Sb., o opatřeních souvisejících se zánikem České a Slovenské Federativní Republiky. Ústavní zákon se týká, vedle převedení právního řádu federace do právního řádu České republiky (čl. 1 a 2) a převzetí působnosti federálních orgánů orgány České republiky (čl. 3), i převzetí mezinárodněprávních závazků federace (s výjimkou smluv lokalizovaných jen na území Slovenské republiky).

 

Dnem 1. ledna 1993 Česká republika i Slovenská republika nabyly nezávislosti. Obě republiky měly již mezi sebou, jak je výše uvedeno, upraveny i své státní hranice. Od roku 1993 pak postupně obě republiky uzavřely se svými sousedními státy mezinárodní smlouvy o státních hranicích. Nastala rovněž fáze nových zaměřování státních hranic a tvorba nových hraničních dokumentárních děl.

© 2016-2017 Zdeněk Šmída Vytvořeno systémem web-rychle.cz