Hranice se Slovenskem

Generelní smlouva

 

Na podzim roku 1992 si Česká republika a Slovenská republika, ještě v rámci federativního uspořádání, upravily otázky svých státních hranic. Dotčeným opatřením se stala Smlouva mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o generelním vymezení společných státních hranic (podepsána v Praze dne 29. října 1992, publikována pod č. 229/1993 Sb.). Generelní smlouva byla v podstatě jakýmsi prozatímním hraničním statutem do doby, než-li bude přijata hraniční smlouva s plnohodnotnou úpravou statusových otázek. Generelní smlouva se týkala v zásadě jen zakotvení průběhu státní hranice a zakotvení rozhraničovací komise. Smlouva byla prozatímně prováděna od 1. ledna 1993.

 

Pilířem celé Generelní smlouvy jsou články 1 a 2. Státní hranice mezi Českou republikou a Slovenskou republikou (nově vzniklé nezávislé státy od 1. ledna 1993) se měly stát totožnými podle administrativních hranic republik (hranice mezi členskými státy federace do 31. prosince 1992). Článek 3 až 11 upravoval Společnou česko-slovenskou rozhraničovací komisi. Komise byla pověřena vytyčením, zaměřením a vyznačením státních hranic hraničními znaky. Dalšími úkoly komise bylo mimo jiné vyhotovení hraničního dokumentárního díla, vypracování návrhu nové česko-slovenské hraniční smlouvy a řešení případných nejasností o průběhu čáry státních hranic. Podle článku 13 se smluvní státy zavazují, že vytyčovací, vyměřovací a vyznačovací práce završí smlouvou o společných státních hranicích, jejíž součástí se stane hraniční dokumentární dílo.

 

Delimitace a demarkace česko-slovenských státních hranic

 

Rozhraničovací práce zahrnovaly delimitaci a demarkaci nových česko-slovenských státních hranic. Práce byly provedeny v letech 1993 až 1995. Česko-slovenské státní hranice byly rozděleny na 9 hraničních úseků. Hraniční práce v úsecích převážně suchého charakteru (č. 1 až 8) prováděla jedna smíšená měřická skupina, v úseku řeky Moravy (č. 9) práce prováděly dvě smíšené měřické skupiny.

 

Od dubna do června 1993 provedlo deset smíšených měřických skupin rekognoskaci státních hranic. Jako pracovní podklad sloužilo hraniční dokumentární dílo z let 1939 až 1944. Po odsouhlasení shodného průběhu administrativních hranic v českých a slovenských mapových podkladech, se jejich průběh porovnal s hranicemi vyznačenými v terénu a zaměřenými v letech 1939 až 1944. V případě shody se využily pro vyznačení státních hranic zachovalé a nepoškozené hraniční znaky z válečného období. V případě rozdílu mezi průběhem administrativních hranic a válečných hranic z let 1939-1944, byly pro vytyčení státních hranic rozhodující podklady z bývalého pozemkového katastru, tj. administrativní hranice. Dále se během rekognoskace zjišťovaly hraniční vodní toky a komunikace. Zaznamenávaly se úseky, ve kterých český a slovenský vedoucí smíšené měřické skupiny provedli společně návrhy na účelnou změnu státních hranic.

 

Rozhraničovací komise na přelomu června a července 1993 vyhodnotila jednotlivé zápisy o rekognoskaci a s výjimkou vybraných lokalit (Kasárne, Sidonie, Vrbovce, řeka Morava), které se měly dořešit později, v podstatě rozhodla o průběhu státních hranic.

 

Uvedené problémové lokality byly vyřešeny následovně. Lokalita Sidonie připadla české straně a lokalita Vrbovce zase slovenské straně. Samostatnou kauzou se stal hraniční spor o osadu Kasárne. Osada Kasárne se v minulosti nacházela na slovenském území. V době socialismu až do roku 1992 zde vyvíjely stavební a sportovní činnost, byť na slovenském území, spíše jen osoby z Moravy, které tak byly vesměs vlastníky zdejších nemovitostí. I přístupová cesta (pro automobily) sem vedla jen z moravské strany. Po rozpadu československé federace se oblast Kasárne (logicky) stala součástí Slovenské republiky. Součástí jednání rozhraničovací komise byla tato lokalita s tím, že by mohla být převedena za územní náhradu do České republiky. Důvody vycházely z výše uvedeného. Od počátku roku 1993 česká delegace v rozhraničovací komisi navrhovala nejen přičlenění Kasárne k České republice, ale i přeložení státní hranice na horský hřeben (hranice zde prochází úbočím javornického hřebene ve členitém terénu). Slovenská strana však návrh neakceptovala a tak sporné území bylo ponecháno Slovenské republice. K podpoře toho, aby území zůstalo součástí Slovenské republiky, postavila slovenská strana novou cestu pro automobily vedoucí po slovenském území. Moravští vlastníci nemovitostí si mohli ponechat své vlastnické právo a byl jim i umožněn přístup k jejich nemovitostem automobily po cestě z moravské strany. V roce 2001 obecní úřad Makov (pod který oblast Kasárne patří) zaregistroval pozemky moravských majitelů na katastrálním úřadě jako pozemky v majetku obce Makov. Záhy obec Makov pozemky prodala slovenským občanům. Tento postup zdejší samosprávy otevřel novou etapu, tentokráte vlastnických sporů, jelikož tehdejší slovenský premiér Dzurinda vybídl zainteresované subjekty, že v případě nespokojenosti se mohou domáhat svých práv u slovenské justice.

 

Územně nejvýznamnější změnou byla změna na toku řeky Moravy od ústí Baťova plavebního kanálu ke trojmezí s Rakouskem na soutoku Moravy a Dyje, která souvisela s regulací dolního toku řeky. Regulace byla provedena ještě před rokem 1993. Bylo nutné vyrovnat hranice kolem řeky Moravy, které původně kopírovaly její meandrovitý tvar. Aby tak byla hranice na řece Moravě přehledná, bylo provedeno přeložení hranice z meandrů do regulovaného a napřímeného koryta.

 

V červenci roku 1993 začaly smíšené měřické skupiny pracovat na čištění hraničního pruhu a na stabilizacích hraničních znaků. Je třeba připomenout, že větší část česko-slovenské státní hranice prochází chráněnými krajinnými oblastmi horstev Beskyd, Javorníků a Bílých Karpat. O to zde byly hraniční práce složitější. Hraniční práce skončily v roce 1995 – byl sepsán pro každý úsek zvlášť Zápis o vytyčení, vyznačení v terénu a zaměření česko-slovenských státních hranic.

 

Letecká mapa z roku 1952 a 2009 s výřezem původního a současného koryta hraniční řeky Moravy

 

 

 

Židlochovická smlouva

 

Úspěšné rozhraničení česko-slovenské státní hranice a vyhotovení příslušných hraničních dokumentů bylo završeno podpisem Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o společných státních hranicích (podepsána 4. ledna 1996 v Židlochovicích, publikována pod č. 246/1997 Sb.). Smlouva má 38 článků a 5 částí (Průběh a vyznačení společných státních hranic, Správa státních hranic, Stálá česko-slovenská hraniční komise, Zvláštní a přechodná ustanovení, Závěrečná ustanovení).

 

Podle článku 2 státní hranice probíhají od styku státních hranic s Polskem (beskydské trojmezí u Hrčavy) až k bodu styku státních hranic s Rakouskem (trojmezí na soutoku Moravy a Dyje). Obě trojmezí jsou nová, tj. vzniklá v 90. letech. Články 3 a 4 jsou věnovány změnám hranic tak, jak je připravila rozhraničovací komise. Změny jsou popsány a graficky znázorněny v dokumentaci Změn průběhu česko-slovenských státních hranic, která tvoří přílohu smlouvy. Podle článku 5 a 6 jsou státní hranice rozděleny na hraniční úseky I až IX. Průběh hranic je vyznačen základními, hlavními a mezilehlými hraničními znaky a dále deskami nebo jinými znaky na skalách a silničních tělesech.

 

Část druhá smlouvy (čl. 13 až 23) upravuje problematiku správy státních hranic. Smluvní strany každých pět let přezkouší státní hranice a odstraní zjištěné nedostatky. Zaměření hraničních vodních toků se provede při každém druhém přezkoušení státních hranic. Na základě přezkušovacích prací se vyhotoví příslušné hraniční dokumenty. Na česko-slovenské hranice se vztahuje institut údržby volného pruhu a volné kruhové plochy. Údržba se nevztahuje na porosty sloužící ke zpevnění břehů, chráněné stromy, keře a rostliny. Vlastnické hranice je možné vyznačit minimálně 2 metry od hraniční čáry.

 

Třetí část smlouvy (čl. 24 až 31) zakotvuje a upravuje činnost Stálé česko-slovenské hraniční komise. Tato komise tak navazuje na činnost Společné česko-slovenské rozhraničovací komise, která byla zřízena Generelní smlouvou v roce 1992 a měla na starosti delimitaci a demarkaci hranic. Hraniční komisi tvoří česká a slovenská delegace. Delegace mohou přizvat experty a pomocné síly k plnění úkolů. Komise k plnění svých úkolů zřizuje smíšené měřické skupiny.

 

Hraniční dokumentární dílo

 

V roce 1996 byla podepsána nová hraniční smlouva mezi Českou republikou a Slovenskou republikou. Přílohou smlouvy bylo hraniční dokumentární dílo vypracované na základě hraničních prací z let 1993-1995. V letech 2004-2009 bylo provedeno Druhé společné přezkoušení státních hranic a odstranění zjištěných nedostatků. Součástí prací bylo i zaměření hraničních vodních toků – na základě výsledků zaměření bylo rozhodnuto o přechodu na status nepohyblivých státních hranic na hraničních vodních tocích. Tento stav je platný od roku 2010 na základě schválené změny smlouvy o státních hranicích. Její přílohou bylo nové hraniční dokumentární dílo.

 

Podle Zprávy o vyhotovení hraničního dokumentárního díla z roku 2009 je průběh státních hranic v terénu vyznačen následujícími typy hraničních znaků: základní, hlavní, mezilehlé a doplňkové hraniční znaky, atypické hraniční znaky (ve výjimečných odůvodněných případech jsou použity kamenné desky, kovové značky nebo hydranty), původní hraniční znaky (z válečného období let 1939-1944) a podzemní stabilizační značky (kamenná deska, u válečných hraničních znaků byla ponechána podzemní kamenná značka, v podmáčených územích bylo upuštěno od podzemního stabilizátoru přičemž kamenné mezníky byly obetonovány).

 

Další osudy česko-slovenských státních hranic

 

Židlochovická smlouva z roku 1992 byla v roce 2010 novelizována. Novelizace se v podstatě dotkla dvou záležitostí – byla zefektivněna správa česko-slovenských státních hranic a pohyblivé hranice na hraničních vodních tocích byly změněny na pevné (tato rozsáhlá změna statusu mokrých hranic přinesla s sebou nové hraniční dokumentární dílo, které tak nahradilo to původní z roku 1995). Novela Židlochovické smlouvy byla podepsána v Bratislavě dne 13. května 2010 jako Smlouva mezi Českou republikou a Slovenskou republikou, kterou se mění a doplňuje Smlouva mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o společných státních hranicích ze dne 4. ledna 1996 (publikována pod č. 33/2011 Sb. m. s.). Novela Židlochovické smlouvy nepřináší změny státních hranic. Novela obsahuje dva články – článek 1 mění a doplňuje jednotlivá ustanovení Židlochovické smlouvy a článek 2 obsahuje závěrečná ustanovení. Podle novelizovaného článku 2 odst. 1 jsou státní hranice nepohyblivé a probíhají od bodu styku hranic smluvních stran s Polskem až k bodu styku státních hranic s Rakouskem. Výjimkou je úsek státních hranic na soutoku Moravy a Dyje, ve kterém jsou státní hranice pohyblivé. Z uvedeného vyplývá, že mokré hranice jsou určeny jako pevné (v důsledku toho Novela ruší článek 8 a 9 Židlochovické smlouvy). Z novelizovaného ustanovení čl. 2 odst. 1 dále plyne vyznačení trojmezí na soutoku Moravy a Dyje nepřímo hraničními znaky č.  41C, 41S, 41Ö. Nově je do smlouvy vklíněno ustanovení článku 6 odst. 6 – průběh státních hranic lze dočasně vyznačit signalizačními zařízeními, jejichž tvar, rozměry, materiál a označení určuje příslušná směrnice. Pod institut hraničního znaku je ve smlouvě zahrnuto i signalizační zařízení. Jak již bylo výše uvedeno, Bratislavská Novela Židlochovické smlouvy ruší hraniční dokumentární dílo z roku 1995 a pod svou přílohu zahrnuje nové hraniční dokumentární dílo.

 

V řeči čísel a Trojmezí

 

Číselné údaje jsou vypočteny z aplikace statnihranice.cz (k 1. 4. 2016). Celková délka česko-slovenských hranic činí 251.763 km o 9 hraničních úsecích. Celkem je osazeno 4 795 hraničních znaků (iniciály C a S, bílý nátěr s červeným svrškem).

 

Trojmezní body: šumavské trojmezí pod Plechým (s Německem) – soutok Moravy a Dyje (se Slovenskem).

© 2016-2017 Zdeněk Šmída Vytvořeno systémem web-rychle.cz