Hranice s Polskem

Pražská smlouva

 

Hraniční otázky česko-polských státních hranic byly zastřešeny pod Smlouvu mezi Českou republikou a Polskou republikou o společných státních hranicích (podepsána 17. ledna 1995 v Praze, publikována pod č. 181/1996 Sb.). Smlouva má 30 článků a 4 části (Průběh a vyznačení státních hranic, Správa česko-polských státních hranic, Stálá česko-polská hraniční komise, Závěrečná ustanovení).

 

Článek 1 a 2 odkazuje na mezinárodní dokumenty, které stanovují průběh státních hranic a dále na dokumenty, které tvoří hraniční dokumentaci. Jsou jimi především Smlouva o konečném vytyčení státních hranic z roku 1958 a Smlouva o prvním společném přezkoušení státních hranic na hraničních vodních tocích z roku 1986. Články 4 až 6 řeší problematiku mokrých hranic, když je stanovují jako pohyblivé.

 

Článek 7 rozděluje česko-polské státní hranice na hraniční úseky I až IV. Článek zakotvuje zřízení nového (beskydského) trojmezí, když konstatuje, že hraniční úsek I začíná na styku státních hranic smluvních stran se státními hranicemi Slovenské republiky. Dotčený bod styku hranic byl určen v Beskydech u české obce Hrčava. Trojmezní bod se nachází ve strži koryta potoka – je zde umístěn trojboký žulový jehlan na kamenném podstavci. Tento trojmezní bod, nikterak označený a nezanesený do hraničních dokumentů jako hraniční znak, je určen pouze geometricky – představuje střed kružnice opsané vrcholům rovnoramenného trojúhelníka. Tyto vrcholy tvoří tři trojboké žulové monolity  – každý z nich se nachází na území příslušného státu a je osazen státním znakem, který je přivrácen ke trojmeznímu bodu.

 

Podle článku 8 je průběh hranic vyznačen hlavními hraničními znaky (na počátku hraničních úseků a v důležitých lomových bodech), pomocnými hraničními znaky (uvnitř hraničních úseků) a deskami nebo jinými znaky na skalách a silničních tělesech. K vyznačení průběhu hranic jinými hraničními znaky může dojít po vzájemné dohodě. Po vzájemné dohodě lze rovněž pozměnit přímé vyznačení hranic v nepřímé a naopak. Ve článku 9 až 19 se státy zavazují ke společné správě státních hranic. Smluvní strany zabezpečí každých 5 let společné přezkoušení hraničních znaků a zajistí odstranění nedostatků. Zaměření hraničních vodních toků se provede při každém druhém společném přezkoušení hraničních znaků. Na suchých úsecích hranic je udržován po obou stranách hranic volný pruh o šířce 1 metr a kolem nepřímých hraničních znaků volná kruhová plocha o poloměru 1 metr – ustanovení se nevztahuje na porosty sloužící k opevnění břehů a chráněné stromy a keře. Do čáry státních hranic nesmí být umisťováno označení hranic vlastnictví.

 

Článek 20 zřizuje Stálou česko-polskou hraniční komisi. Činnost komise (upravená až po čl. 27) nevybočuje z úkolů typických pro činnosti hraničních komisí. Stálá česko-polská hraniční komise se skládá z české a polské delegace. Pro práci v komisi může předseda každé delegace přizvat experty a pomocné síly. Komise za účelem plnění svých úkolů vytvoří smíšené měřické skupiny.

 

Hraniční dokumentární dílo

 

Hraniční dokumentace byla vyhotovena v rámci Prvního společného komplexního přezkoušení česko-polských státních hranic provedeného v letech 1993 až 2004 a Prvního společného ověření stavu a rozmístění hraničních znaků na česko-polských státních hranicích provedeného v letech 2006 až 2008. Zdárné vyhotovení česko-polského hraničního dokumentárního díla v roce 2011 je promítnuto do Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o schválení nových hraničních dokumentů česko-polských státních hranic (publikováno pod č. 37/2013 Sb. m. s.). Přílohou Sdělení je hraniční dokumentární dílo a Závěrečný protokol Stálé česko-polské hraniční komise ze dne 17. března 2011.

 

Další osudy česko-polských státních hranic

 

Do současnosti přetrval problém nebo spíše kauza územního dluhu vůči Polsku, která se vleče již od 50. let minulého století. V roce 1958 byla uzavřena dohoda mezi ministry zahraničí Československa a Polska (Dohoda David-Rapacki), která obsahovala budoucí řešení československého územního zisku, který Československu vznikl na základě provedených redemarkačních prací v letech 1956-1957 a po následném uzavření Smlouvy o konečném vytyčení státních hranic v roce 1958. V Dohodě David-Rapacki bylo stanoveno, že československý územní zisk 368.54 hektarů bude Polsku nahrazen nikoliv územně, ale majetkově (Československo mělo převést do vlastnictví Polska pozemky, které sice vlastnilo, ale pozemky se nacházely na území Polska). Princip majetkového vyrovnání byl přijat v důsledku nevěrohodnosti redemarkačních prací. Polská strana začala své stanovisko k Dohodě David-Rapacki postupně měnit. V roce 1976 na jednání zmocněnců vystoupila s návrhem na vyrovnání dluhu územním způsobem. Československá strana s návrhem nesouhlasila, neboť obě strany v té době již měly dostatek existujících podkladů pro majetkové vypořádání. Na přelomu 80. a 90. let začala polská strana územní nároky oživovat. Neváhala o nárocích informovat i světové organizace. Československá strana nedokázala čelit polskému odmítání závaznosti Dohody David-Rapacki což mělo za následek její zrušení. Do budoucna se tak muselo přistoupit k územnímu vyrovnání. Od roku 2003 polská strana postupně odmítala českou stranou navržené finanční a majetkové vyrovnání. V dalších letech již započala česká strana vyhledávat vhodná území (pozemky bez infrastruktury a zdrojů pitné vody) určená k územnímu vyrovnání. Dnes je situace taková, že problém je v řešení, přičemž aby byl dořešen co nejdříve, tak nám ho Polsko občas připomene. Skloňovány jsou i názvy českých obcí, kterých se územní změna má dotknout. Na závěr bych k této kauze zmínil tvrzení Jana Zvěřiny coby vedoucího pracovníka Oddělení státních hranic Ministerstva vnitra z května 2015: „Nacházíme se v konečné fázi tohoto desetiletí dlouhého hraničního vyrovnání.“

 

V řeči čísel a Trojmezí

 

Číselné údaje jsou vypočteny z aplikace statnihranice.cz (k 1. 4. 2016). Celková délka česko-polských hranic činí 795.78 km o 4 hraničních úsecích. Celkem je osazeno 11 502 hraničních znaků (iniciály C a P, bílý nátěr s červeným svrškem).

 

Trojmezní body: beskydské trojmezí u Hrčavy (se Slovenskem) – soutok Lužické Nisy a Oldřichovského potoka (s Německem).

© 2016-2017 Zdeněk Šmída Vytvořeno systémem web-rychle.cz