Delikty na státní hranici

Socialismus a přísné tresty

 

V době socialistického Československa bylo nejčastějším deliktem na úseku státních hranic opuštění republiky, a to zejména na toužený západ. Trestní zákon č. 140/1961 Sb., ve znění účinném k 1. lednu 1962, upravoval v ustanovení § 109 trestný čin opuštění republiky. Ustanovení uvádělo, že kdo bez povolení opustí území republiky, bude potrestán odnětím svobody na 6 měsíců až 5 let nebo nápravným opatřením. Totožnými tresty bude potrestán i československý občan, který bez povolení zůstane v cizině. Tvrdší tresty dopadaly na organizátory a převaděče – trestní zákoník v této věci uváděl, že kdo tento čin (opuštění republiky) zorganizuje nebo přes hranice převede skupinu osob nebo opětovně převádí osoby nemající povolení, bude potrestán odnětím svobody na 3 až 10 let. U vojáků se aplikovalo ustanovení § 283 zběhnutí do ciziny – kdo se vzdálil do ciziny s úmyslem vyhnout se vojenské službě, byl potrestán odnětím svobody na 1 až 7 let. Pokud voják tento čin spáchal za branné pohotovosti státu, mohl být potrestán odnětím svobody na 7 až 15 let nebo trestem smrti.

 

Cizí státní příslušníci se při vniknutí na území Československé republiky vystavovali nebezpečí trestního stíhání trestným činem vniknutí na území republiky podle § 110 trestního zákona. Tresty odnětí svobody byly stanoveny na 6 měsíců až 3 roky.

 

Neoprávněný přechod státních hranic se nazýval narušením. Jako narušení státních hranic byl kvalifikován podle předpisů Pohraniční stráže i přechod hranic uskutečněný v místě k tomu nevyhrazeném, i když dotčená osoba disponovala platnými doklady. Je tedy zřejmé, že přechod státní hranice byl možný jen za splnění dvou podmínek – v místech hraničních přechodů nebo na dalších zvláštních místech k tomu určených a s platnými cestovními doklady (zpravidla cestovní pas, při cestě na západ musel být cestovní pas opatřen výjezdní doložkou).

 

Osoba, která narušila státní hranice nebo se o jejich narušení pokusila, se nazývala narušitelem a podléhala trestní odpovědnosti podle ustanovení § 109 a § 110 trestního zákona. Při úkonech trestního řízení bylo však nutné přihlížet k některým aspektům respektive ke společenské nebezpečnosti spáchaného deliktu. Přísnější trest mohl hrozit za překročení hranice se západním Německem a Rakouskem (podél které se vinula železná opona) než-li za přechod hranice se socialistickými státy. Oproti tomu, například zabloudění cizince při sběru lesních plodů do československého státního území (a tudíž do hraničního pásma) nelze posuzovat jako trestný čin podle ustanovení § 110 trestního zákona. Chybí zde předpoklad úmyslného pobývání.

 

Demokracie a mírné tresty

 

Na přelomu 20. a 21. století do doby přistoupení České republiky k Evropské unii a Schengenskému prostoru v letech 2004 a 2007, již byl trestněprávní režim za překročení státních hranic daleko mírnější. Platilo obecné pravidlo, že překročit státní hranici přes hraniční přechod bylo možné jen s platným cestovním dokladem. Státní hranici bylo možné překračovat s platným dokladem i na jiných místech, pokud se na tom smluvní státy dohodly v mezinárodní smlouvě. Typickým příkladem byly instituty tzv. malých pohraničních styků – hranice v těchto přechodových místech překračovali zejména turisté (turistické hraniční přechody) a obyvatelé pohraničních území obou států. Ještě dnes se můžeme na některých přechodech malých pohraničních styků setkat s tabulkami, které upozorňují na tento režim.

 

Deliktní jednání osoby překračující hranice bylo upraveno v zákoně o přestupcích č. 200/1990 Sb. a trestním zákoně č. 140/1961 Sb. Podle ustanovení § 42b zákona o přestupcích ve znění novely č. 62/2002 Sb. bylo možné uložit pokutu do výše 5 000 Kč osobě, která se úmyslně vyhne nebo se odmítne podrobit kontrole cestovních dokladů při překračování státních hranic nebo neoprávněně překročí státní hranice bez platného cestovního dokladu nebo mimo hraniční přechod. Trestní zákon upravoval trestné činy organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice (§ 171a) a násilné překročení státní hranice (§ 171b). Trestem bylo odnětí svobody nebo peněžitý trest.

 

Evropská unie a Schengenský prostor a mírné tresty

 

V letech 2004 a 2007 se Česká republika stala členem Evropské unie respektive součástí Schengenského prostoru. Tyto události měly nepochybně výrazný vliv na pohyb osob přes státní hranice. Aplikací pravidel Schengenské smlouvy na konci roku 2007 se Česká republika stala součástí Schengenského prostoru což mělo za následek volné překračování státních hranic kdekoliv a kdykoliv a zrušení hraničních kontrol na hraničních přechodech.

 

Volný pohyb osob přes hranice a zrušení hraničních kontrol však nelze brát neomezeně! Ustanovení § 3 odst. 1 zákona o ochraně státních hranic č. 216/2002 Sb. stanovuje, že hranice lze překračovat za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem nebo mezinárodní smlouvou. Podle odst. 2 platí, že každá osoba překračující hranice je povinna se na výzvu policie podrobit kontrole, pokud tak stanoví zvláštní právní předpis nebo mezinárodní smlouva. Odst. 3 vyjmenovává způsoby nedovoleného překročení hranic – překročení hranic mimo hraniční přechod, překročení hranic na hraničním přechodu v jinou než stanovenou provozní dobu nebo v rozporu s účelem hraničního přechodu, úmyslné vyhnutí se kontrole na hraničním přechodu. I zde platí, že instituty nedovoleného překročení hranic jsou upraveny zvláštním právním předpisem nebo mezinárodní smlouvou. Je třeba poznamenat, že mnohá, v ustanovení § 3 zákona o ochraně státních hranic uvedená nedovolená jednání, jsou modifikována mezinárodními smlouvami, které zmírňují nebo úplně odstraňují tato deliktní jednání. Takovými smlouvami jsou jednak dvoustranné mezinárodní smlouvy upravující režimové otázky, ale v první řadě je jím soubor pravidel, která jsou dána Schengenskou smlouvou. Mezinárodní smlouva má tak přednost (vyšší sílu) před zákonem. Opět odkazuji na staré tabulky u turistických hraničních přechodů, které obsahují informace o provozní době překračování hranic (uvedení datumových a časových údajů), celní pokyny a v neposlední řadě vyjmenovávají osoby oprávněné k překračování hranic. Zejména tedy tabulkou stanovená provozní doba překračování hranic by dnes odporovala mezinárodněprávní úpravě. Na druhou stranu je třeba podotknout, že i když mezinárodní smlouvy mají přednost před vnitrostátní právní úpravou, dávají smluvním stranám právo vyhradit si dočasné obnovení například hraničních kontrol nebo překračování hranic jen v místech k tomu určených. Takovéto dočasné reaktivace připadají v úvahu, jestliže to vyžaduje zachování veřejného pořádku a bezpečnosti státu. Jako příklad lze uvést českou metylalkoholovou kauzu z roku 2012, pořádání mistrovství světa v fotbale Německem v roce 2006 nebo uprchlickou krizi.

 

Zákon o ochraně státních hranic dále zakotvuje oprávnění policistů při zajišťování ochrany hranic a povinnosti osob v souvislosti s ochranou hranic. V této věci je policista oprávněn na hraničním přechodu provést prohlídku osoby, zavazadel a dopravního prostředku. V blízkosti hranic (do vzdálenosti 5 km od hranic) má policista mimo jiné tytéž oprávnění, avšak musí mít důvodné podezření, že osoba spáchala nebo páchá deliktní jednání, které je dále rozvedeno.

 

Delikty na úseku ochrany hranic jsou obsaženy v ustanovení § 11 zákona o ochraně státních hranic. Prakticky se jedná o jeden delikt – dopustí se ho právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba, jestliže znemožní umístění bezpečnostního prostředku (který zabraňuje nedovolenému překračování hranic dopravními prostředky) nebo takový prostředek zničí, poškodí, přemístí nebo odstraní. Za delikt lze uložit pokutu do výše 20 000 Kč.

 

I když tedy platí volný pohyb osob přes hranice, je nezbytné, aby osoba při překročení (vnitřní-schengenské) hranice byla schopna kdykoliv prokázat svoji totožnost platným cestovním dokladem – občanským průkazem nebo cestovním pasem. Deliktní jednání v této věci je upraveno v zákoně o cestovních dokladech č. 329/1999 Sb. Podle § 34 odst. 1 písm. c) a d) se přestupku dopustí osoba, která se úmyslně vyhne nebo se odmítne podrobit kontrole cestovních dokladů při překračování státních hranic na hraničním přechodu nebo při opuštění území České republiky neoprávněně překročí státní hranice bez platného cestovního dokladu. Za spáchaný přestupek lze uložit pokutu do výše 10 000 Kč.

 

Další deliktní jednání je zakotveno v zákoně o přestupcích č. 200/1990 Sb. Z ustanovení § 44a zákona o přestupcích zmiňuji jen ta jednání, která nebyla modifikována mezinárodněprávní úpravou. Podle odst. 1 se přestupku dopustí fyzická osoba, která úmyslně znemožní umístění bezpečnostního prostředku (zabraňujícího nedovolenému překračování hranic dopravními prostředky) nebo úmyslně takový prostředek zničí, poškodí, neoprávněně přemístí nebo odstraní. Za přestupek lze uložit pokutu do výše 10 000 Kč. Podle odst. 2 písm. b) se přestupku dopustí občan České republiky, který se při vstupu na území České republiky úmyslně vyhne kontrole na hraničním přechodu. Za přestupek lze uložit pokutu do výše 5 000 Kč.

 

Závažnější skutkové podstaty v otázkách překračování státních hranic jsou obsaženy v trestním zákoníku č. 40/2009 Sb. Podle ustanovení § 339 o násilném překročení státní hranice platí, že kdo překročí státní hranici za použití násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí, bude potrestán odnětím svobody na 1 až 5 let. Na základě přitěžujících okolností (způsobení škody, těžké újmy na zdraví, zorganizování činu aj.) jsou stanoveny vyšší tresty odnětí svobody od 3 do 15 let a propadnutí majetku. Ustanovení § 340 se dotýká organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice. Trestem je odnětí svobody až na 2 roky nebo zákaz činnosti. Opět jsou zde taxativně uvedeny přitěžující okolnosti (spáchání činu za úplatu nebo opakovaně, způsobení smrti aj.), za které následují tvrdší tresty odnětí svobody od 6 měsíců do 12 let, dále pak peněžitý trest nebo propadnutí majetku.

 

Delikty na úseku správy státních hranic

 

Nelze opomenout deliktní jednání na úseku správy státních hranic nebo chcete-li v otázkách hraničního značení státních hranic. Takovéto deliktní jednání fyzických osob je zakotveno v zákoně o přestupcích. Podle ustanovení § 44 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích se přestupku dopustí ten, kdo zničí, poškodí, neoprávněně přemístí nebo odstraní hraniční znak nebo zařízení upozorňující na průběh státních hranic. Dále se podle odst. 1 písm. b) přestupku dopustí osoba, která neoprávněně zasáhne do hraničního pruhu, volné kruhové plochy, břehů nebo koryta hraničního vodního toku nebo do hraniční cesty, pokud se tím zhorší zřetelnost průběhu státních hranic nebo se tím změní jejich poloha. Přestupek podle odst. 3 písm. c) se dotýká jednání fyzické osoby, kterým neumožní nebo jinak ztíží oprávněné osobě vstup a výkon prací při správě státních hranic. Za přestupek podle odst. 1 písm. a) a b) lze uložit pokutu do výše 15 000 Kč a za přestupek podle odst. 3 písm. c) pokutu do výše 5 000 Kč.

 

Takřka totožná deliktní jednání jsou upravena i v ustanovení § 18 zákona o státních hranicích č. 312/2001 Sb., avšak s tím rozdílem, že se dotýkají právnických osob a podnikajících fyzických osob. Deliktní jednání spočívají ve zničení, poškození, neoprávněném přemístění nebo odstranění hraničního znaku nebo zařízení upozorňující na průběh státních hranic, v neoprávněném zásahu do hraničního pruhu, břehů nebo koryta hraničního vodního toku nebo do hraniční cesty, pokud se tím zhorší zřetelnost průběhu státních hranic nebo se tím změní jejich poloha a konečně v neumožnění či ztížení vstupu oprávněné osoby a výkonu prací při správě státních hranic. Za protiprávní jednání lze uložit pokutu do výše 500 000 Kč, a to i opakovaně.

 

Pozastavme se nad problematikou poškození nebo odstranění hraničního znaku fyzickou osobou. U skutkové podstaty, uvedené pod § 44 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích, je nutné brát zřetel na výši škody, společenskou nebezpečnost spáchaného deliktu a na další okolnosti související se spáchaným deliktem. Pokud jsou tato kritéria rozhodná pro spáchání nikoliv přestupku, ale trestného činu, pak je třeba aplikovat na deliktní jednání ustanovení trestního zákoníku č. 40/2009 Sb. Názorným příkladem může být poškození nebo odstranění historického hraničního mezníku. Pokud byl takovýto mezník poškozen, je třeba aplikovat ustanovení § 228 trestního zákoníku o poškození cizí věci. Pro trest by byla rozhodující výše škody. Při škodě nejméně 5 000 Kč je stanoven trest odnětí svobody až na 1 rok, zákaz činnosti nebo propadnutí věci. Při škodě nejméně 500 000 Kč je stanoven trest odnětí svobody na 6 měsíců až 3 roky. U odstranění historického hraničního znaku lze předpokládat jeho faktické odcizení. Pak se jedná o trestný čin krádeže podle ustanovení § 205 trestního zákoníku. Opět rozhodujícím kritériem je zejména výše škody. Dejme tomu, že historický hraniční mezník by byl podle znaleckého posudku vyčíslen na částku 250 000 Kč. Pak by bylo možné uložit trest odnětí svobody na 1 až 5 let nebo peněžitý trest.

 

Pokus o odcizení historického hraničního mezníku na trojmezí hranic České republiky, Bavorska a Saska v roce 2009 (zdroj: Josef Levý)

 

 

 

Neoprávněné odstranění hraničního mezníku při budování povalového chodníku na Šumavě v roce 2016

 

 

 

Poškození historického hraničního mezníku při obhospodařování zemědělského pozemku v Českém lese v roce 2017

 

© 2016-2017 Zdeněk Šmída Vytvořeno systémem web-rychle.cz