Pevnostní opevnění Masívu Králického Sněžníku

Pevnostní opevnění u Masívu Králického Sněžníku je situováno do prostoru města Králíky a obce Dolní Morava. Samostatnou kapitolou je pevnostní opevnění na Mokrém hřebenu pohoří.

 

Pevnosti u Masívu Králického Sněžníku měly za úkol opevnit jednu z nejzranitelnějších oblastí Československa - německý (kladský) výběžek státní hranice zasahující v nejjižnějším místě hluboko do králické kotliny, která odděluje Orlické hory a Masív Králického Sněžníku. Pevnostní opevnění mělo zejména přehradit komunikace se železnicí a znemožnit vpád nepřítele do vnitrozemí ve směru na důležité dopravní uzly mimo jiné v České Třebové a Zábřehu na Moravě. Pozůstatky opevnění na Králicku (počítaje od předělu mezi Orlickými horami a Masívem Králického Sněžníku) se táhnou severním obloukem od města Králíky, a dále severovýchodním směrem až na kótu Maliník (796 m. n. m.). Na Maliníku linie pokračuje - je vedena členitým terénem na Mokrém hřebenu pohoří.

 

Těžké opevnění

 

Výstavbu objektů těžkého opevnění v popisovaném prostoru řídilo Ředitelství opevňovacích prací prostřednictvím Ženijního skupinového velitelství III se sídlem ve městě Králíky. Velitelství v Králíkách vzniklo už 26. června 1935, samotná výstavba objektů těžkého opevnění započala již v červnu téhož roku. Každý, níže zmíněný podúsek opevnění, stavěla jiná civilní stavební firma - zpravidla byla vybrána taková firma, která nabídla nejnižší cenu.

 

Výstavba těžkého opevnění se promítla do dvou stavebních podúseků (3/III Boříkovice, 1/III Červený potok), které byly dislokovány pod Ženijním skupinovým velitelstvím III v Králíkách. V podúseku 3/III mělo být postaveno (firma Ing. Jan Matoušek) celkem 7 pěchotních srubů. S výstavbou se započalo 9. června 1936 a do září 1938 bylo všech 7 objektů stavebně dokončeno - 20 Na pupku, 19 Pod lesem, 18 U kostela, 17 U továrny, 16 U trati, 15 U lípy, 14 Cihelna. V podúseku 1/III mělo být postaveno (firma Ing. Karel Skorkovský) celkem 8 pěchotních srubů. S výstavbou se započalo 9. června 1936 a do září 1938 bylo všech 8 objektů stavebně dokončeno - 9 Mezi lesíky, 8 U nádraží, 7 U vesnice, 6 U kapličky, 5 U potoka, 4 U cesty, 3 U lesa, 2 Na kótě. Do Mnichovských událostí se tedy v popisovaném úseku vybetonovalo a stavebně dokončilo ve dvou podúsecích 15 pěchotních srubů (označení K-S).

 

Z výše vyjmenovaných pěchotních srubů jsou některé z nich zrekonstruovány a proměněny v muzea - například 14 Cihelna a 5 U potoka. Pěchotní srub 14 Cihelna v roce 1938 představoval mohutný a velmi silně vyzbrojený objekt, který v systému obrany města Králíky dostal důležitou roli - měl svými zbraněmi uzavřít silnici vedoucí od státní hranice do města a palebně krýt východně situované objekty dělostřelecké tvrze Hůrka. Výzbroj tvořilo sedm těžkých a pět lehkých kulometů lafetovaných ve střílnách ve zdech objektů a v jeho dvou pancéřových zvonech, dva protitankové kanóny a pevnostní minomet. Obsluhu zbraní a zařízení srubu by v boji zajišťovalo 43 vojáků. Objekt byl postaven ve III. stupni odolnosti - strop 250 cm, čelní stěna 275 cm, ostatní zdi 100-175 cm. Na výstavbu srubu bylo spotřebováno asi 5 tisíc tun materiálu (převážně betonu a oceli). V roce 1940 byl srub poškozen rozsáhlými destrukčními zkouškami. V 50. letech jej těžce devastoval národní podnik Kovošrot, který vytrhl oba pancéřové zvony. V dalších desetiletích těžký objekt chátral. Od roku 2000 se v několika fázích začal objekt rekonstruovat a v současnosti je velmi slušně vybaven. Pěchotní srub 5 U potoka byl postaven ve II. stupni odolnosti - strop 200 cm, čelní stěna 225 cm, ostatní zdi 100 cm. Objekt byl osazený třemi pancéřovými zvony - dva krajní byly určeny pro lehký kulomet, třetí zvon uprostřed čelní stěny byl určen pro těžký kulomet. Kromě těchto zbraní zde byly další těžké a lehké kulomety a dva protitankové kanóny. Objekt obsazovalo 37 mužů. Rekonstrukční práce na těžkém objektu 5 U potoka začaly probíhat od 90. let minulého století.  

 

Pěchotní srub 14 Cihelna a jeho osudy - 1938, 1954, 80. léta, 1993, 2003, 2005, 2007, 2014

 

 

 

Pěchotní srub 5 U potoka a vybavení střílen

 

 

 

Lehké opevnění

 

Výstavbu objektů lehkého opevnění v popisovaném prostoru řídilo Zemské vojenské velitelství v Brně podle instrukcí Ředitelství opevňovacích prací. Lehké opevnění zde spadalo takticky pod působnost IV. sboru s velitelstvím v Olomouci. I zde platilo, že každý stavební úsek budovala příslušná civilní stavební firma na základě výběrového řízení. S výstavbou se započalo během roku 1938.

 

Výstavba lehkého opevnění se promítla do stavebních úseků XXXV Dolní Lipka, XXXVI Červený Potok a XV Červená Voda. Úsek XXXV Dolní Lipka byl zadán dne 4. června 1938 firmě Čeněk Ruller. Vyprojektováno a postaveno bylo celkem 22 řopíků. Úsek XXXVI Červený Potok byl zadán téhož dne firmě Ing. Antonín Bouša. Vyprojektováno a postaveno bylo celkem 22 řopíků. Lehké objekty vzoru 37 byly stavěny ve dvou sledech za linií těžkého opevnění. Většina z řopíků byla po stavební stránce plně dokončena, a to včetně záhozů a zemních úprav. Vzhledem ke členitosti terénu je poměrně časté se setkat v tomto prostoru s objekty výškově lomenými či šikmými. Objekty jsou zpravidla rozesety po pastvinách a loukách nebo jsou skryté v malých lesích.

 

Zajímavé bylo vybudování lehkých objektů v úseku XV Červená Voda. Jednalo se o uzavřenou linii lehkého opevnění, která se nacházela severně od obce Červená Voda. Svým umístěním linie plnila funkci druhého záchytného postavení - díky ní se mělo zamezit rychlému postupu nepřítele v případě proražení hlavních obranných pozic. Tento projekt byl zadán do výstavby dne 18. září 1937 firmě František Šlampa. Vyprojektováno a postaveno bylo celkem 34 řopíků.

 

Objekt lehkého opevnění XXXV/111/A-160Z

 

 

 

Dělostřelecká tvrz Hůrka

 

Tvrz Hůrka je jednou z pěti dělostřeleckých tvrzí československého opevnění, které byly do září roku 1938 po stavební stránce dokončeny. Tvrz Hůrka se rozkládá kolem kóty Výšina (666 m. n. m.). Tvrz Hůrka je komplexem pěti objektů - tvrzových srubů, které propojuje hluboko pod zemí velmi rozsáhlý systém chodeb a sálů (celková délka 1.75 km). Bojové objekty tvrze byly naprosto bezpečné proti účinkům všech tehdy známých zbraní. Byly postaveny v nejvyšším IV. stupni odolnosti. V sestavě tvrze Hůrka s označením K-S se nachází vchodový srub (12a U rybníčku), dále dva pěchotní sruby (10 U boží muky, 13 U lomu), jeden dělostřelecký srub (11 Na svahu) a objekt určený pro zabudování otočné a výsuvné dělové věže (12 Na kótě). Součástí tvrze Hůrka byla nedaleká izolovaná dělostřelecká pozorovatelna (12b Utržený).

 

Tvrzové sruby posloužily za 2. světové války jako terče zkušební (dělo)střelby. Velmi dobře zachovalý je však rozsáhlý podzemní komplex, který obsahuje prostory pro zajištění dlouhodobého boje osádky tvrze. Lze spatřit prostorné sály pro filtrovnu vzduchu, pevnostní elektrárnu, skladiště munice, válečná kasárna s kuchyní a ošetřovnou, pevnostní úzkorozchodnou dráhu a mnohé další. Podzemní prostory měly poskytnout bezpečné zázemí osádce čítající přes 400 mužů.

 

Výstavba tvrze Hůrka byla zahájena 5. srpna 1936 a stavba byla dokončena za neuvěřitelných 24 měsíců. Výstavbu provedla firma Ing. Karel Skorkovský. Do září 1938 se ji podařilo stavebně prakticky dokončit. V poválečných letech armáda tvrz částečně opravila. V roce 1958 bylo rozhodnuto o využití podzemních prostor tvrze ke skladování munice. Tento účel tvrz plnila mnoho desetiletí. V roce 2008 armáda Hůrku opustila. Od této doby se rozběhly rekonstrukce a instalace různých expozic.

 

Dělostřelecká tvrz Hůrka a podzemní systém chodeb

 

 

 

K jednotlivým objektům dělostřelecké tvrze Hůrka:

 

1) Vchodový srub 12a U rybníčku - Objekt je vybudován na odvrácené straně kopce Výšina poblíž okraje města Králíky tak, aby jej nebylo ze strany nepřítele možno pozorovat a ohrozit přímou palbou. To bylo žádoucí pro zajištění klidného a plynulého zásobování tvrze, neboť vchod sloužil nejen jako hlavní vstup pro osádku, ale tudy se do tvrze dopravovalo obrovské množství materiálu včetně munice. V objektu je umístěn vjezd pro nákladní auta a menší vstup pro pěší. Oba vstupy uzavírají troje vrata. Za vraty se nacházelo překladiště, kde se materiál z nákladních vozidel překládal na vozíky úzkorozchodné dráhy a ta jej rozvážela po celém podzemí. Dále vchodový objekt obsahuje dvě střelecké místnosti, filtrovnu vzduchu, tři skladiště střeliva, jednu ubikaci, dvě místnosti pro radiostanici, stanoviště velitele objektu, sociální zařízení, sklad proviantu a nářadí a vstupy do obou pancéřových zvonů. Z překladiště materiálu se do podzemí tvrze sestupuje svážnou chodbou s 38 schody. Ve schodech jsou vybrání pro koleje a tažná lana. Objekt byl vybetonován od 11. do 18. května 1938. Výzbroj vchodového srubu byla tvořena protitankovým kanónem spřaženým s těžkým kulometem, čtyřmi lehkými kulomety, byly zde rovněž dva pěchotní zvony. Osádka vchodového srubu čítala 23 mužů.

 

2) Pěchotní srub 10 U boží muky - Jedná se o dvoustranný dvoukřídlý srub se dvěma pancéřovými zvony a otočnou kulometnou věží. Objekt se skládal ze střeleckých místností, pancéřových bojových stanovišť, skladů munice, skladu proviantu, stanoviště velitele objektu, místnosti telefonisty, ubikací mužstva a poddůstojníků, filtrovny vzduchu a sociálního zařízení, v levém ochranném příkopu je umístěn nouzový východ. Srub na podzemní chodby tvrze napojuje schodištní a výtahová šachta hluboká přes 30 metrů. Objekt byl vybetonován od 1. do 12. června 1937. Výzbroj byla tvořena dvěma protitankovými kanóny spřaženými s těžkým kulometem, dále dvěma dvojčaty těžkých kulometů a čtyřmi lehkými kulomety. Osádka čítala 37 mužů.

 

3) Pěchotní srub 13 U lomu - Jedná se o dvoustranný dvoukřídlý srub se čtyřmi pancéřovými zvony. Počtem zvonů objekt plnil roli pozorovacího stanoviště pro pevnostní dělostřelectvo v prostoru Králicka. I tento objekt je spojen s podzemím schodištní a výtahovou šachtou hlubokou přes 40 metrů. V pravém ochranném příkopu se nachází nouzový východ. Objekt byl vybetonován od 8. do 17. července 1937. Výzbroj a osádka koresponduje s předchozím srubem 10 U boží muky.

 

4) Dělostřelecký srub 11 Na Svahu - Dělostřelecké sruby patřily k nejmohutnějším objektům budovaných v rámci dělostřeleckých tvrzí. Na délku měřily téměř 50 metrů a na šířku zhruba 16 metrů. Hlavním bojovým úkolem objektu zde na Hůrce bylo vedení nepřímých bočních a dalekých paleb na pevnostní linii, do předpolí a nástupových prostorů nepřítele. Vzhledem ke své velikosti se srub betonoval ze dvou částí. Dělostřelecká část disponovala střeleckou místností pro tři děla, sklady munice a šachtami pro schodiště a výtahy. Pěchotní část byla tvořena ochranným křídlem s kasematou pro lehký kulomet k obraně hlavních střílen. Kromě postavení zbraní obsahovalo horní patro objektu především vstupy do pancéřových zvonů a horní stanici dvou nákladních výtahů. Dolní patro z velké části zabírají tři vzduchotěsné kobky situované pod stanovišti děl, do kterých měly odpadávat vystřílené nábojnice. Dále se zde nachází filtrovna, stanoviště velitele, ubikace hotovostní obsluhy a sociální zařízení. Srub měl vlastní východ. Na podzemní prostory tvrze je srub napojen výtahovou a schodišťovou šachtou. V hloubce 50 metrů pod povrchem terénu se nachází muniční sklad tvořený třemi sály a dalšími prostory. Dva největší sály by ukrývaly část dotace střeliva pro objekt, třetí sál by sloužil jako velitelství srubu. Objekt byl vybetonován od 6. do 10. září a od 4. do 13. října 1937. Hlavní výzbroj objektu tvořily tři houfnice vz. 38 a ráže 10 cm, zasazené v ocelolitinových střílnách týlové strany srubu. Vzhledem ke zpoždění ve vývoji se do srubů však houfnice nedostaly. Provizorní výzbroj Hůrky proto obstarávaly v roce 1938 alespoň tři horské kanóny vz. 15, umístěné ve dřevěném přístřešku před srubem. Osádka čítala 87 mužů.

 

5) Dělostřelecká věž 12 Na kótě - Dělostřelecká otočná a výsuvná věž byla považována za hlavní a nejdůležitější složku každé tvrze. Při jejím konstrukčním řešení se vycházelo ze vzorů budovaných na Maginotově linii. Úkolem věže bylo vést přehradné palby a prostřelovat nástupní prostory nepřítele v okruhu asi 12 km. V případě potřeby mohla svými zbraněmi rovněž podporovat linii izolovaných pěchotních srubů a likvidovat útoky nepřítele v blízkém okolí přímou palbou. Věž měla být instalována v železobetonové části třípatrového srubu, který byl téměř celý zapuštěn v rovině okolního terénu, takže na povrch vystupovala pouze stropnice a pancéřový vrchlík věže. Samotný otočný mechanismus byl zasazen v tzv. předpancíři, což byl ocelolitinový prstenec pokrývající stěny šachty, ve kterých se věž nacházela. Do této šachty byla umístěna pohyblivá střelecká místnost, výtahy na munici a protizávaží. Instalační provedení celého komplexu bylo velmi náročné, neboť konstrukce věže vážila přibližně 420 tun. Z toho asi 180 tun připadalo na předpancíř a vlastní věž a protizávaží měla po 120 tunách. Věž se mohla otáčet a vysouvat buď pomocí elektromotorů nebo nouzovým ručním pohonem. Objekt měl být vyzbrojen  zdvojenými houfnicemi vz. 38 ráže 2 x 10 cm. Odvod vystřelených nábojnic byl řešen šroubovitou trubicí do plynotěsné komory v týlovém patře objektu. Byla to hlavní a nejúčinnější zbraň tvrze - palbou mohla krýt celé králické údolí a posilovat palby okolních tvrzí Bouda a Adam - dostřel houfnic byl 11 950 metrů.  Objekt neměl samostatný východ na povrch a výměnu vzduchu zajišťovala dvojice ventilačních zvonů ve střeše. V podzemních patrech se nacházely kromě ovládání a pohonu věže také filtrovna, stanoviště velitele, ubikace pro posádku, sklad střeliva a proviantu. Výroba a vývoj otočné věže byla zadána plzeňské Škodovce a s jejím zabudováním do objektu se počítalo až v roce 1939. Vedení německé armády během okupace nechalo dokončit dva nejvíce rozpracované kusy, z nichž jeden byl odvezen na zkoušky do Německa a druhý byl uložen v ženijním skladu v Pardubicích a v roce 1963 byl nenávratně sešrotován. Objekt 12 Na kótě byl vybetonován od 23. do 30. března 1938. Osádka čítala 56 mužů.

 

6) Dělostřelecká pozorovatelna 12b Utržený - Tento objekt je izolovanou součástí dělostřelecké tvrze Hůrka. Nachází se na kótě Veselka (718 m. n. m.). Objekt měl sloužit jako důležitá pozorovací základna - prostřednictvím pozorovacího zvonu měla osádka objektu sledovat pohyb nepřítele v otevřeném prostoru a řídit palbu i obranný boj na linii těžkého a lehkého opevnění. Dělostřelecká pozorovatelna je postavena ve III. stupni odolnosti, protože se nachází za linií opevnění a objekt celý je zapuštěn pod úroveň terénu. Dělostřelecká pozorovatelna 12b Utržený je svým způsobem unikátní v tom, že se jedná o jediný třípatrový těžký objekt v rámci celého československého opevnění. V horním patře se nacházel šestistřílnový zvon pro lehký kulomet, dále zde byl sklad proviantu, munice, nádrže na vodu a průlez do středního patra. Ve středním patře objektu se nachází vchod se silnostěnnými dveřmi - do tohoto patra se vystupuje přes diamantový příkop (betonová jáma, která měla ztížit nepříteli přístup ke vchodu), do příkopu ústí granátový skluz, kterým bylo možno v případě potřeby vypustit granát (granátovými skluzy byly vybaveny v podstatě všechny objekty). Dále se ve středním patře nacházelo stanoviště velitele, telefonní ústředna, ubikace pro mužstvo, sociální zařízení a zejména pak tříprůzorový zvon, který se dochoval do současnosti - v jeho vrchlíku měl být instalován binokulární periskopický dalekohled. Do spodního patra se sestupuje po schodišti. Tam se nachází vrtaná studna, na ni bylo instalováno čerpadlo. Dále zde byla strojovna a filtrovna, ubikace pro mužstva, sklady, vstupy kabelů od telefonu a zemní telegrafie jež měla zaručovat spolehlivé spojení při výpadku telefonu. Objekt byl vybetonován od 16. do 21. srpna 1937.

 

 

Dělostřelecký srub 11 Na Svahu a jeho osudy - 1938, 40. léta, 2005, 2014.

 

 

 

Dělostřelecká pozorovatelna 12b Utržený

 

 

 

OBRAZOVÁ GALERIE K TÉMATU (016-MKS)

© 2016-2017 Zdeněk Šmída Vytvořeno systémem web-rychle.cz