Charakteristika Masívu Králického Sněžníku

Pohoří Králického Sněžníku se rozkládá v severozápadní části Moravy a severovýchodní části Čech (na pomezí Olomouckého a Pardubického kraje) při státní hranici s Polskem. V Polsku pohoří navazuje na Masyw Snieznika. Celé pohoří začíná v Kladském sedle, které ho odděluje od Rychlebských hor, a je protaženo ve směru od severovýchodu k jihozápadu. Pohoří Králického Sněžníku je tvořeno dvěma horskými hřebeny, které odděluje hluboké údolí horního toku řeky Moravy. Po západním hřebeni vede státní hranice. Východní hřeben je označován jako Mokrý hřbet pro četná rašeliniště, nachází se zde prvorepublikové opevnění na obranu republiky. Oba hřbety tvoří jakousi podkovu, proříznutou údolím řeky Moravy. Z obou hřebenů vystupují kóty-tisícovky - Králický Sněžník (1 424 m. n. m.) je nejvyšší horou západního-hraničního hřebene a Sušina (1 321 m. n. m.) je nejvyšší horou východního-mokrého hřebene. Pohoří Králického Sněžníku je zakončeno severně od města Králíky, na státní hranici pak hraničním přechodem Dolní Lipka/Boboszów s navazujícími Orlickými horami.

 

Název pohoří je odvislý od nejvyšší kóty Králický Sněžník. A název Králického Sněžníku je odvozen od nedalekého města Králíky a Sněžník proto, jelikož se na vrcholu dlouhou dobu drží sněhová pokrývka. Pohoří Králického Sněžníku je členitou výraznou hornatinou a třetím nejvyšším pohořím v České republice. Hornatina leží svou větší částí v Polsku - zde se oproti dvěma českým hřbetům nacházejí tři, přičemž všech pět rozsoch vybíhá od kóty Králický Sněžník. Geologické složení je pestré - převládají ruly (tzv. sněžnické ruly - jsou šedé, zřídka červené), migmanity a svory, ale také se zde vyskytují křemence a vápence. V době ledové zde byly mrazové pustiny se sněhovými poli. Na velmi prudké svahy jsou vázány vydatné prameny - říční síť je hustá, potoky mají velký spád. Hřebenové partie pohoří Králického Sněžníku jsou zalesněným terénem se smrkovými lesy s občasným výskytem budu, jedle a jeřabiny. Nad horní hranicí lesa (od 1 300 m. n. m.) je alpínská vegetace.

 

Pohoří Králického Sněžníku je jedinečné pro svoji přírodní nedotčenost - má vzácně zachovalou přírodu, hluboké lesy, nachází se zde kamenná moře, jeskyně, vodopády a rašeliniště. Pohoří je pomyslnou Střechou Evropy - probíhá zde rozvodní uzel tří úmoří - vody z česko-polské hory Klepý odtékají do Černého, Baltského a Severního moře.

 

Masívem Králického Sněžníku prochází III. úsek česko-polské státní hranice. Státní hranice probíhá po západním hřebeni pohoří, který je zároveň rozvodím Dunaje (Černé moře) a Odry (Baltské moře). Mezi nejvýznamnější hraniční vrcholy na hřebeni patří Králický Sněžník, Malý Sněžník, Hleďsebe a Klepý. V prostoru kóty Králický Sněžník se nachází historické trojmezí Čech, Moravy a Kladska.

Historie státních hranic

Dnešní Masív Králického Sněžníku byl v minulosti součástí Slezska a v něm Kladského hrabství. Slezsko se po celá staletí vyvíjelo v rámci českého státu. O slovanském osídlení Slezska jsou zmínky již v 9. století. Náležitost Slezska k České koruně od 14. do 18. století nebyla jen výsledkem vojenské politiky, přispěla k tomu i lenní vazba mnohých slezských knížectví na Jana Lucemburského a Karla IV. Za zvrat lze považovat 17. století, kdy porážka českého povstání a ovládnutí Lužice Saskem, silně otřáslo stabilitou českého státu, což se ještě více prohloubilo po nástupu Marie Terezie na trůn. Vpád pruského krále Bedřicha II. do Slezska přinutil Marii Terezii k jednání o míru, který znamenal ztrátu území historicky náležejícího k České koruně. Vratislavská úmluva z 11. června 1742 a Definitivní mírová smlouva mezi Jeho veličenstvem králem pruským a Jejím veličenstvem královnou Uher a Čech z 28. července 1742 (podepsána v Berlíně) právně zpečetily zábor Slezska. V Definitivní mírové smlouvě se pamatovalo na vyznačení nových hranic. Hranice byly vyznačeny hraničními sloupy - na suchých úsecích jedním sloupem a na hraničních tocích po jednom na každém břehu. Na sloupy byla vypálena římská čísla a upevněny plechové tabulky s iniciálami označujícími sousedící království - tj. České království a Pruské království. Po hraničních pracích byl podepsán v Ratiboři dne 6. prosince 1742 Demarkační akt o podrobném určení, vytyčení a vyznačení hranic mezi Královstvím českým a pruským (tzv. Slezský hraniční reces - nejstarší demarkační akt). Nově vytvořeným hranicím se nevyhnuly spory, zejména pak mezi vlastníky přilehlých pozemků. Mírová smlouva kupodivu nepokrývala celý průběh hranic s Pruskem - existovala mezera v úseku od Bílé Vody až po kótu Králický Sněžník. Tato mezera se tak dotýká celého pohoří dnešních Rychlebských hor a části Masívu Králického Sněžníku (v úseku od Kladského sedla až na kótu Králický Sněžník). Mezeru nebylo možné vyplnit zřejmě proto, že k rozhraničení neexistovaly žádné podklady a nebylo známo, jak zde hranice vedla v minulosti. Existující mezera v určení a vyznačení hranic v terénu se odstraňovala až v roce 1814 na nižší úrovni. Zmiňuje se o tom Protokol o úpravě hranic z 28. září 1839 podepsaný v Goldsteinu, který mj. dodává, že podle zprávy olomouckého c. k. krajského úřadu z 21. července 1824, prý s hrabstvím Glatz sousedící panství Goldstein upravilo v roce 1814 společně s panstvím Seitenburg ležícím v Prusku hranice, a při této příležitosti vyznačilo také zemské hranice vymýcením lesa a osazením hraničních kamenů. Připomíná se zde dále, že hranice jde po hřebenech horstva.

 

Kladsko stihl stejný osud jako Slezsko. Kladsko bylo součástí panství Slavníkovců, k němuž náležel i kladský pomezní hrad sloužící proti polským nájezdům. Krátkodobá polská ovládnutí Kladska ukončil Břetislav II., když přiměl polského knížete Vladislava Heřmana k uzavření míru. Od této doby se také datuje trvalé připojení Kladska k Čechám. Avšak po smrti Jiřího z Poděbrad bylo Kladsko ztraceno, navráceno k Čechám bylo v roce 1569. Navždy bylo Kladsko, společně se Slezskem, odcizeno v roce 1742. S německou kolonizací v horských oblastech Kladska narůstaly hraniční spory. Kromě listin o vyřizování stížností se v archivech dochovaly i dokumenty týkající se úpravy a správy kladských hranic - například císařský reskript z roku 1702 vztahující se ke sporu mezi Českým královstvím a Kladským hrabstvím.

 

Nashromážděné hraniční spory a nedostatky ve vymezení hranic vedly k potřebě zaměření části rakousko-pruských hranic a jejich zdokumentování do příslušných hraničních dokumentů. Dne 9. února 1869 byla ve Vídni podepsána Smlouva mezi císařem rakouským a králem pruským o stanovení hranic mezi mocnářstvím Rakousko-Uherským a královstvím Pruským podél království Českého a pruské provincie Slezské. Smlouva byla výsledkem úprav hranic s Pruskem v letech 1844-1867. Průběh hranic byl smlouvou rozdělen na 12 demarkačních úseků s 1 140 hlavními hraničními mezníky. Příslušná komise nařídila, aby se vedením hranic dosáhl co nejpřímější souvislý průběh. Tento zásah do průběhu hranic si vyžádal zaměření a vyznačení hranice mezníky. Zaměření hranice bylo pro velkou četnost sporných pozemků značně obtížné. V hraničním úseku I, který začínal na kótě Králický Sněžník (od styku hranic Českého království, Moravského markrabství a Kladského hrabství) a končil na Divoké Orlici, bylo několik sporných částí. Například v úseku (hraniční znaky 1 až 83) mezi kótou Králický Sněžník a Pflaumenpappe (dnes Sedlo Puchača) byl následující spor - rakouská strana tvrdila, že hranice prochází po horském hřbetu, zatímco pruská strana nárokovala jejich průběh v polovině svahu, spor byl řešen údajně kompromisem. Onen kompromis zapříčinil, že i v současnosti česko-polská hranice, v úseku od Vlaštovčích kamenů až na Malý Sněžník, je svedena pod hlavní hřeben. Sporná byla i další část (hraniční znaky 212 až 227) u osady Hernsdorf (dnes Heřmanice), která listinně náležela rakouským vlastníkům, přesto nebyl tento fakt pruskou stranou uznán a řešení proběhlo ve prospěch Pruska.

 

Po vzniku Československé republiky v roce 1918 začala v Pohoří Králického Sněžníku probíhat nová československo-německá státní hranice (pruský díl německé hranice). Pro rozhraničovací práce bylo třeba podkladů. Jak již víme, pro úsek od Kladského sedla po kótu Králický Sněžník, neexistoval žádný mezinárodní dokument o průběhu hranice. Jediným podkladem bylo vzájemné zachovávání hranice oběma sousedními státy - platilo zde vyznačení hranic provedené v terénu, popřípadě zjištěné u pamětníků. Pro zbývající úsek od kóty Králický Sněžník směrem na jihozápad existovala vídeňská rakousko-pruská hraniční smlouva z roku 1869 a k této smlouvě návazné hraniční dokumenty. Ve 20. letech 20. století byly v Masívu Králického Sněžníku provedeny veškeré rozhraničovací práce včetně osázení hranice hraničními znaky. Tuto skutečnost nám deklaruje Jaroslav Dostál v turistickém příspěvku o Králickém Sněžníku z roku 1927. „Hraniční kameny jsou teď právě nově zasazovány, obíleny a opatřeny monogramy D (Deutschland) a ČS. Dosud turistické značky byly umístěny na těch kamenech a jen pořídku také na stromech. Nezbloudíme však, neboť stezka po hranici je ušlapaná a kameny jsou spolehlivými ukazateli.“ Dále ve svém turistickém průvodci z roku 1931 konstatuje, že „značky byly na starých hraničnících, osázeli nové, značek málo, ale pěšinka bezpečně vede.“

 

Po první i druhé světové válce si Československo nárokovalo připojení svých historických území - část Slezska a Kladsko. Avšak marně. Po druhé světové válce zaniklo Prusko (formálně bylo zrušeno v roce 1947) a československo-německá hranice se zkrátila, a to jejím posunem mezi Německem a Polskem. V Pohoří Králického Sněžníku začala probíhat nově československo-polská státní hranice. Důkazem toho jsou původní (prvorepublikové) hraniční mezníky, kde k iniciále D byla po druhé světové válce přisekána nožička k vyznačení iniciály P. Veškeré redemarkační práce trvaly dva roky (1956-1957) - dbalo se zejména na napřímení hranic, což bylo příznačné pro jejich přehlednost a ostrahu - tímto došlo k územním změnám, které se ale Masívu Králického Sněžníku nedotkly. Redemarkační práce byly zakončeny Smlouvou mezi Československou republikou a Polskou lidovou republikou o konečném vytyčení státních hranic (podepsána 13. června 1958 ve Varšavě). Od té doby státní hranice v Masívu Králického Sněžníku nedoznala změn.

 

 

Z TERÉNU...

 

© 2016-2017 Zdeněk Šmída Vytvořeno systémem web-rychle.cz