Lehké opevnění Šumavy

Prostor Šumavy byl ve druhé polovině 30. let zahrnut do plánu výstavby linie lehkého opevnění vzoru 37. Linie měla přehradit útočné směry s důležitými komunikacemi u Klatov, Velhartic, Sušice, Kašperských Hor, Vimperka a Prachatic. Od léta 1937 se započalo s budováním objektů lehkého opevnění na Šumavě. V roce 1937 bylo vybudováno ve vymezeném prostoru od Klatov po Prachatice celkem 164 řopíků. Ve srovnání s ostatními opevňovacími prostory v československém pohraničí není uvedený počet pevnůstek nikterak velký – souvisel s koncepcí, která prosazovala přednostní opevňování severního pohraničí na úkor obrany jihu. Nešetřilo se jen na počtech objektů, ale i na jejich odolnosti. Všechny objekty byly po stavební stránce dokončeny včetně maskování a vyzbrojení – v září 1938 byly tedy objekty plně bojeschopné.

 

Pro rok 1938 bylo naplánováno pokračování výstavby. V květnu 1938 byla zadána výstavba v prostoru Lipka – Kubova Huť – Lenora – Soumarský Most – Záhvozdí, kde práce do konce září 1938 značně pokročily.  Popisovaný úsek zahrnoval i opevněné pásmo na řece Vltavě. V červenci 1938 byly zadány k výstavbě další úseky lehkého opevnění – na jihu Šumavy se jednalo o úseky, které měly přehradit volný prostor na čáře Záhvozdí – Jablonec – Chvalšiny – Přísečná. Další práce se rozběhly i na Vimpersku. Linie zde však byla vytyčena velmi náročným terénem a do Mnichovských událostí se podařilo vybudovat jen minimum objektů. Podobná situace panovala i na Sušicku a Velharticku, kde se podařilo vybudovat malou část objektů. Celkem se podařilo v roce 1938 vybudovat 215 objektů z celkového počtu 551 zadaných pevnůstek. Objekty opevnění zadávané ke stavbě v roce 1938 se po stavební stránce podařilo zcela dokončit a částečně vybavit pouze v úseku Lenora – Soumarský Most. Zbývající řopíky se po září 1938 nacházely v různém stavu rozestavěnosti.

 

V prostoru Šumavy, od levého břehu Vltavy u Českého Krumlova až po Klatovy, bylo do září 1938 vybudováno celkem 383 objektů lehkého opevnění vzoru 37 a jedna železobetonová pozorovatelna. Obraná linie na Šumavě nebyla pro nedostavěnost zadaných úseků souvislá a vykazovala značné mezery, které nebyly pokryté objekty lehkého opevnění.

 

Ačkoliv šumavské linie lehkého opevnění probíhaly poměrně členitým terénem, předpokládalo se, že obrana bude na vybraných místech zesílena výstavbou protipěchotních a protitankových překážek. Pro většinu šumavských úseků byly vypracovány návrhy, ale zadány ke stavbě byly do října 1938 pouze dva úseky v severní části Šumavy, které měly přehradit útočné směry na Klatovy a Velhartice. Do Mnichovských událostí se podařilo dokončit jen malou část ze zadaného množství překážek – v okolí Klatov byla vybudována zhruba kilometrová trasa překážek, u Velhartic pak 200 metrů protipěchotních a 63 metrů protitankových překážek. V ostatních úsecích budovali vojáci po mobilizaci podle možností improvizované překážky na dřevěných kůlech. Mezi překážky na komunikacích patřily tzv. objekty zvláštního zařízení – byly jimi příkopy, zabetonované kolejnice v betonovém práhu, ocelové závory IPPEN a další objekty.

 

 

OBRAZOVÁ GALERIE K TÉMATU: staré fotografie lehkého opevnění v prostoru Soumarský Most (1-2), současný stav (3-6, z toho č. 195/64/A-160Z 4, č. 195/65/A-180Z 5-6).

© 2016-2017 Zdeněk Šmída Vytvořeno systémem web-rychle.cz