O pohraniční turistice

Turistika má v České republice mnoho podob. Zpravidla ji rozlišujeme podle toho, jakou formou ji činíme (pěšky nebo na kole) a co je jejím cílem (poznávání přírody a scenérií v ní, návštěvy památek a technických zajímavostí, zdolávání hor a vyhlídek z nich aj.). Naší republikou je propletena rozmanitá síť turistických stezek s pestrým výběrem turistických cílů.

 

O pohraničí vždycky platilo a platí, že je panenskou krajinou a panenskou přírodou. Pohraničí je daleko od civilizace – lidskou čeledí nepřetvořené ku obrazu svému. V pohraničí nemá příroda slitování – panují zde tvrdé klimatické podmínky. Pohraničí bylo a je citlivou oblastí – bránilo a střežilo se proti nepříteli, v důsledku blízkosti státních hranic zde panují některé specifické podmínky.

 

Nabízím vám pohraniční turistiku prostřednictvím které lze poznávat prostředí, krajinu, památky, ale i obyčeje a zvyky v pohraničí. V konkrétní rovině půjde o:

 

a) poznávání prostředí a krajiny, ve které je vedena státní hranice České republiky se sousedními státy – poznáváme kudy hranice vede a jak je vyznačena,

 

b) poznávání prostředí, krajiny, památek, obyčejů a zvyků v území u státních hranic (obecně několik kilometrů od státních hranic) – poznáváme člověkem málo dotčenou krajinu a dále pozůstatky a odkazy našich předků jako například zaniklé osady a prvky spjaté s ochranou a ostrahou našich hranic, v tomto směru nelze opomenout ani poznávání území na straně sousedního státu.

 

Výše uvedené poznávání pohraničí lze pojmout jako celek. Avšak mezi zájemci bude převažovat spíše ukrojení si některého dílu – někdo poznává zaniklé osady, další chce navštívit všechna trojmezí, jiný pátrá po historických hraničních kamenech, velká část zájemců dokumentuje prvorepublikové pevnostní opevnění nebo pohraniční roty. A dále. Pohraniční turistiku lze uchopit při celém pohraničí České republiky nebo jen v určité lokalitě (Šumava). I z tohoto lze dovodit konkrétní cíle – někdo hodlá obejít celou republiku po státní hranici, jiný touží poznat sklářské a dřevařské osady u šumavských hranic.

 

Člověk by měl při výběru cílů pohraniční turistiky zvážit svoje možnosti, především pak fyzickou zdatnost. Tak například velmi náročná je pochůzka po státní hranici vlivem nepohodlného terénu – hranice stoupá, klesá, prochází podmáčeným terénem nebo vodním tokem.   

 

Pohraniční turistika je turistikou poznávací, zážitkovou a mnohdy i vzrušující nebo chcete-li adrenalinovou.

 

Cíle pohraniční turistiky

 

1) Trojmezí – Jako trojmezí nebo též trojstátí je označováno místo styku státních, zemských nebo správních hranic tří smluvních států, zemí nebo správních území. Pohraniční turistika v první řadě nabízí čtyři takováto místa v nichž se střetávají státní hranice České republiky a dvou sousedních států. Existují však i další trojmezí na státní hranici – zde již platí, že se v nich střetávají zemské nebo správní hranice. Například trojmezí České republiky, Saska a Bavorska nebo trojmezí Čech, Moravy a Polska. Zemská či správní trojmezí mají zpravidla historické kořeny.

 

2) Nejzapadlejší body ČR – Jako nejzapadlejší body České republiky můžeme označit ty body státní hranice, které jsou nejvíce vystrčeny na sever, západ, jih a východ. Jen v jednom případě hraniční bod kopíruje hraniční znak, ostatní nejzapadlejší body se nacházejí ve hraničních vodních tocích a hraničními znaky jsou vyznačeny nepřímo.

 

3) Zajímavý průběh a vyznačení hranice – Na státních hranicích se vyskytují případy, kdy hranice probíhá nebo je vyznačena zajímavě, tj. atypicky. Měřítko, jakým posuzovat atypičnost je subjektivní a závisí na každém z nás – při pochůzkách státní hranicí tuto pozorujeme, vnímáme a vyhodnocujeme. Příkladem je hraniční nádraží v Železné Rudě a zátopová oblast Lipenské přehrady.

 

4) Hraniční přechody – Státní hranice překračujeme zpravidla na hraničních přechodech. Hraniční přechody mnohdy kopírují linie starých obchodních cest anebo jednoduše těch cest, které spojovaly naše příhraniční osady s osadami sousedních zemí. V pohraničí u silnic jsou rozesety strážní hrady a prvorepublikové celnice – i tyto prvky hraničních přechodů jsou odkazem našich předků. Hraniční přechody rozdělujeme na silniční přechody, železniční přechody a přechody pro pěší (tzv. malé pohraniční styky, které jsou určeny pro turistiku). V prezentaci jsou ke každému z přechodů uvedeny dva příklady: silniční – Strážný/Philippsreut, Rozvadov/Waidhaus, železniční – Česká Kubice/Furth im Wald, Břeclav/Hohenau a turistický – Mlaka/Bischofsreut, Černý kout/Ladek Zdrój.

 

5) Historické hraniční znaky – Historické hraniční znaky jsou němými svědky (vyřešených) hraničních sporů a územních změn našich hranic. Historické hraniční znaky jsou pozůstatkem původního vyznačení hranic – od neopracovaných a nepravidelných balvanů s hraničním křížkem po ručně tesané a zdobené kameny. Na historických znacích u hranic jsou zpravidla viditelné vytesané nápisy a symboly, které odkazují do historie. Historické znaky buď na státní hranici plní úlohu tím, že ji plnohodnotně vyznačují – jsou natřeny, nesou příslušné iniciály států a číslo a jsou zaneseny do hraničního dokumentárního díla. Anebo jsou to ty znaky, které stojí (nebo jsou povaleny) u hraniční čáry. Tyto znaky se zpravidla neobnovují.

 

6) Hory – Pohraniční hory vládnou pohraničním oblastem od nepaměti. Jsou tichým svědectvím nesčetných zápasů mezi pašeráky, pytláky a vojáky. Do pohraničních hor můžeme zahrnout vrcholy jimiž vede státní hranice (tyto hory zpravidla vytvářejí souvislý hřeben – hranice je vedena po nejvyšším hřebeni hor, který je zároveň rozvodím) a hory, které jsou dominantou jednoho nebo druhého státu jelikož státní hranice je svedena do svahů těchto hor. V prezentaci jsou zmíněny tyto pohraniční hory: česko-bavorský Třístoličník, česko-polský Klepý, český Poledník a bavorský Luzný.

 

7) Pozůstatky pevnostního opevnění – Na mapách pohraničních oblastí často narážíme na pozoruhodné značky ve tvaru obdélníčku s nožičkami. Tyto značky se táhnou souvislými liniemi našeho pohraničí a na vybraných vnitrozemských příčkách. Jsou to pozůstatky československého pevnostního opevnění, které mělo bránit naši republiku před zlem přicházejícím z Německa. Soustava pevností, pevnůstek a dalších překážek na obranu republiky se budovala od roku 1935 až do osudového září 1938, kdy přišla zrada a potupa – československé pohraničí včetně vybudovaného opevnění bylo postoupeno Německu. Opevnění bylo budováno podle vzoru francouzské Maginotovy linie s tím, že českoslovenští konstruktéři daný vzor pouze nekopírovali, ale vylepšovali a zdokonalovali. Pevnostní opevnění bylo vybudováno na principu tzv. liniového systému – jednotlivé objekty se stavěly v souvislých liniích tak, aby se mohly vzájemně palebně podporovat a doplňovat. Nacisté po zabrání pohraničí na podzim roku 1938 prováděli na objektech opevnění destruktivní zkoušky (postřelování, odpalování náloží, bombardování) a zabrali vše co jim záhy posloužilo pro válečný průmysl (zbraně, střílny, pancéřové prvky, překážky). Po válce byla většina opevnění v žalostném stavu. Jen díky úsilí nadšenců a milovníků historie jsou dnes mnohé objekty opevnění zrekonstruovány a proměněny v muzea. Pevnostní opevnění se rozděluje na lehké objekty (řopíky vzoru 36 a 37), těžké objekty (izolované a tvrzové sruby), dělostřelecké tvrze a překážkový systém (protitankové příkopy, protipěchotní překážky, závory aj.). V prezentaci jsou zmíněny tyto soustavy opevnění: lehké opevnění Šumavy a Králického Sněžníku, těžké opevnění Staroměstska a jižní Moravy, dělostřelecká tvrz Bouda a Adam.

 

8) Pozůstatky železné opony – Podél západní a jižní hranice s Německem a Rakouskem se táhnou přímočaré cesty a lesní průseky (tzv. signálky), kterými v 50. až 80. letech 20. století vedly drátěné zátarasy, které znemožňovaly československým občanům úprk na vytoužený západ. Kůly a ostnatý drát zde již (až na výjimky) nenajdeme, ale často při těchto cestách a průsecích míjíme objekty bývalých rot Pohraniční stráže – některé jsou smysluplně využity, mnohé ale chátrají nebo byly srovnány se zemí. Do pozůstatků po železné oponě patří i objekty polní obrany rozeseté v popisovaném úseku státních hranic – železobetonové objekty a pozorovatelny, protitankové a protipěchotní překážky.

 

9) Zaniklé osady – Naše pohraničí se vyznačovalo hustou sítí horských osad, samot a turistických chat. Tyto sídelní struktury představovaly kulturní a přírodní dědictví a dále tradice soužití přeshraničních obyvatel. Hlavní obživou obyvatel pohraničních osad bylo dřevo – budovaly se dřevařské vesničky, pily, sklárny a hamry. Zemědělství bylo zastoupeno zřídkakdy vlivem drsného horského klimatu. Domečky se budovaly ze dřeva a kamene. Lidé v těchto končinách a podmínkám dokázali živořit po celá staletí. Zlom v poklidném životě osad přišel v poválečných letech po 2. světové válce – původní (převážně němečtí) obyvatelé byli vysídleni a síť pohraniční civilizace byla srovnána se zemí v důsledku zřízení hraničních pásem a vybudování železné opony. Tam u hranic, kde byl život, dnes nalezneme zarůstající cesty jež jsou lemovány křížky, základy kamenných zdí domků, náhony mlýnů, kamenné snosy oddělující pozemky, součástky vybavení domácností, pracovní nástroje a v neposlední řadě vzkazy ve formě tabulek. Potomci nebo dokonce i původní obyvatelé na některá místa zaniklých domů umísťují tabulky. Důvod je prostý. Dávají turistům připomínat, že zde žili. V prezentaci jsou zmíněny osady Nové Údolí (Šumava) a Hraničky (Rychlebské hory) a dále dvě turistické chaty u hranic – Juránkova chata na Svarohu a Roklanská chata v Podroklaní.

 

10) Ostatní cíle – Ostatní cíle pohraniční turistiky, které nebyly pojaty do ucelených oblastí tvoří rozmanitý a neuzavřený okruh. Za prvé do tohoto okruhu patří významné krajinné a přírodní prvky v pohraničí – skalní útvary, mýtiny, lesy, prameny řek, studánky, přehrady, jezera, nádržky, filmová a jinak významná místa. Za druhé sem patří pietní místa, která jsou tichým odkazem historie a osudů našeho pohraničí – pietní místa v zaniklých osadách, pomníčky ochránců hranic včetně těch umučených a padlých, pietní místa u zajateckých táborů. Za třetí mezi ostatní cíle patří kamenná a venkovní muzea s tématikou historických etap a osudů našeho pohraničí.

© 2016-2017 Zdeněk Šmída Vytvořeno systémem web-rychle.cz