Silniční přechod Strážný/Philippsreut

Je to už hodně dávno, co zemskou hranici v místech dnešního hraničního přechodu Strážný/Philippsreut protínala Zlatá stezka vedoucí z Vimperka do bavorského Pasova. Na ochranu vimperské větve stezky byly zřízeny tři strážní hrady – Vimperk, Kunžvart u Strážného a Wolfstein u bavorského města Freyung. Již od 13. století sídlil na hradě Wolfsteinu biskupský správce Pasovského biskupství, který od 14. století dohlížel na provoz na vimperské větvi Zlaté stezky a měl povinnost udržovat stezku v průchodném stavu. Jeho lidé pravidelně kontrolovali všechny úseky, spravovali poškozená místa, budovali přechody přes bažinaté úseky a odstraňovali následky polomů, větrných smrští a jiných pohrom. O totéž se na české straně vimperské větve starala vrchnost Vimperského panství. Po vimperské větvi stezky táhla v dobách válečných často vojska – spory probíhaly mezi Vimperskými a Pasovskými. U dnešního hraničního přechodu stezka pokračovala na protějším svahu dále na jih. Soumaři od zemské hranice museli překonat ještě 10 kilometrů prázdného pohraničního hvozdu, než dorazili do první obydlené osady Hinterschmiding, kde na ně čekali pasovští úředníci a požadovali zaplacení celních poplatků. Zároveň si zde však mohli soumaři odpočinout, občerstvit se, přenocovat a dát překovat své koně. Až v roce 1692 na místě starého napajedla pro soumarské koně byla založena pohraniční osada Philippsreut. Kvůli konkurenci bavorské a rakouské soli Zlatá stezka na počátku 18. století zanikla. Namísto ní byla již bývalá stezka vylepšena a vznikla císařská silnice, která propojila střední Čechy s Bavorskem. Nejinak tomu není dnes.   

 

Ve 2. polovině 18. století byla v prostoru hraničního přechodu založena osada Silnice (dělila se na Horní a Dolní). Rozhodnutí o osídlení území na české straně hranice bylo vydáno 8. listopadu 1752 patnácti rodinám z krumlovského a vimperského panství. Osídlování většinou probíhalo tak, že panství nechalo vyhlásit v kostele úmysl založit osadu. Z přihlášených pak vrchnost vybrala vhodné mladé rodiny, dala jim půdu, dřevo k vytěžení a použití. Domky si stavěli osadníci sami svépomocí. Do roku 1760 se osada nazývala Marchhäuser, Markhäuser (hraniční domky) – toto pojmenování zůstalo dodnes domkům na protilehlém svahu v Německu. K velké výstavbě domů došlo prvními dětmi osídlenců po roce 1820. V roce 1875 byla na Silnici zřízena škola, v roce 1907 byla postavena nová. V roce 1854 byl do osady přestěhován celní úřad z Kunžvartu. Celní úřad se nacházel ve velké budově celnice a hostince Reif u hranice. V období let 1929/1930 v osadě žilo ve 42 domech 281 obyvatel (z toho 268 Němců). Několik dní po podpisu Mnichovské dohody v roce 1938 vpochodovali přes hraniční přechod Silnice/Philippsreut do Čech německé oddíly a obsadili Sudety. Na konci 2. světové války se stala obec Silnice velkým překladištěm zboží a postupně došlo k vystěhování původních německých obyvatel.  

 

Na přelomu 40. a 50. let 20. století přišla studená válka a pohraničí se stalo neprostupnou oblastí. Osada Silnice byla v 50. letech srovnána se zemí. V místě již bývalé osady Silnice začaly střežit hranici dvě roty Pohraniční stráže – Horní Silnice (zanikla v 60. letech) a Dolní Silnice. První osadou u hranice se stala obec Kunžvart, která byla v 50. letech přejmenována na Strážný. V roce 1968 došlo k dočasnému uvolnění komunistického režimu a lidé z obou stran hranice se mohli setkat. Ne však na dlouho. Po událostech Pražského jara se hraniční přechody opět uzavřely. Jelikož byl ale přechod ve Strážném důležitou spojnicí zejména pro nákladní dopravu, byl po navázání diplomatických styků mezi Československem a Spolkovou republikou Německo znovuotevřen. Stalo se tak v roce 1971 po položení nové silnice vedoucí ke hranici a dostavbě nové celnice a oddělení pasové kontroly. Od celnice vedla silnice ke státní hranici (původní) ostrou levotočivou zatáčkou. Za hraničním mostkem byla německá celnice a pasové oddělení. Po listopadových událostech v roce 1989 byla silnice napřímena, vybudován nový hraniční most, přestavěna celnice a již svobodný hraniční přechod Strážný/Philippsreut byl dne 16. října 1990 slavnostně uveden do provozu. Do současnosti prostor celnice prošel několika rekonstrukcemi – zejména v důsledku zrušení hraničních kontrol po vstupu ČR do Evropské unie a Schengenského prostoru. Poslední rekonstrukce odstranila střešní konstrukci a přinesla do objektů obchod a služby.

 

Státní hranice v prostoru hraničního přechodu Strážný/Philippsreut byla a je vedena Hraničním potokem. Na mostní konstrukci jsou osazeny hraniční mezníky vyznačující hranici nepřímo – na české straně mostu č. 2C a na bavorské straně mostu č. XII/1D. Český mezník nese letopočet 1991 upomínající na jeho osazení.

 

 

OBRAZOVÁ GALERIE K TÉMATU: staré fotografie (1-6, z toho prvorepublikové období 1-2, autobus na trase Vimperk-Kunžvart-Pasov 3, celnice a hostinec Reif 4, osada Silnice u hranice 5, zábor pohraničí v roce 1938 6), železná opona (7-13, z toho otevření přechodu v roce 1971 11, celnice 13), 90. léta (14-17, z toho rekonstrukce silnice 14, slavnostní otevření 15), současný stav (18-31, z toho český mezník 21-22, bavorský mezník 23-24, umístění celnice a hostince Reif 27, původní silnice-zatáčka vedoucí k přechodu 28-29, celnice 30, bavorská celnice 31).

© 2016-2017 Zdeněk Šmída Vytvořeno systémem web-rychle.cz