Poledník

Poledník (Polední hora) je česká hora na Šumavě u státních hranic s Bavorskem. Vrcholová plošina Poledníku, v nadmořské výšce 1 315 metrů, je od hranic vzdálena něco málo přes 1 kilometr.

 

Z geografického hlediska je Polední hora nepravidelným vrcholem a zároveň součástí mohutného Jezerního hřbetu se zbytky zarovnaného povrchu. Na svazích se nacházejí skalní výchozy, sutě a mrazové sruby. Východní svahy jsou prudké – přemodelované činností ledovce na kar s Prášilským jezerem. Vrcholová plošina s vyhlídkovou věží je odlesněná. Na vrcholové skalce se nachází dřevěný kříž a geodetický bod s letopočtem 1949.

 

Polední hora má pestrou historii a současné turistické využití. Svoje jméno hora dostala patrně od dřevorubců, kteří tvrdili, že jakmile slunce vystoupí nad temeno této hory, je poledne a tedy čas k obědu. Vrchol Polední hory byl původně zalesněn, snad i proto nevybízel k vyhlídkám. I přesto se na turistickém směrovníku píše, že ve 20. letech 20. století stávala na vrcholové skalce dřevěná rozhledna.

 

Zásadní zlom přišel se studenou válkou. Ta udělala z Polední hory strategické vojenské zařízení elektronické ostrahy státní hranice. Hora měla výhodnou polohu a nadmořskou výšku. Z Poledníku se tak záhy stalo zařízení tzv. elektronické války. Zařízení bylo po strategické stránce dostavěno v září roku 1968 a umožňovalo sledovat rádiový provoz na území Spolkové republiky Německo. Vojenská posádka na vrcholu se věnovala odposlechu rádiových provozů na jižním a jihozápadním směru. Vojáci dokázali zachytit vysílání až do vzdálenosti několik stovek kilometrů. V praxi tak měla socialistická vojska Varšavské smlouvy přehled o komunikaci vojsk Severoatlantické aliance. Signálové příjmové podmínky na vrcholu Poledníku byly vynikající. Objekt byl stavěn a vybaven na tu dobu novými technologiemi. Vytápěl se naftou, jako náhradní zdroj energie sloužily agregáty. Objekt byl obehnán dvojitou linií drátů a střežen proti vniknutí signální stěnou se slaboproudým vedením. Zařízení na Poledníku (s krycím názvem TOPAS) bylo přísně tajné a silně střežené. Utajení šlo až tak daleko, že na většině map nebyl Poledník zakreslen a cesty k němu chyběly nebo byly záměrně zkreslovány. Poledník měl nedalekou leteckou ochranu prostřednictvím letky vrtulníků. Letka měla základnu na nedalekém Zhůří. K zařízení na vrcholu Poledníku dále náležela průzkumná rota a vidová hláska protivzdušné obrany státu.

 

Izolace a střežení Poledníku skončilo po roce 1989. Objekt armáda opustila se snahou o prodej. Mezitím však stavba chátrala vlivem nevlídného počasí, ale zejména zásahem člověka, který si chtěl prohlédnout dříve tajnou základnu. Spousta zařízení byla rozkradena a zničena. V roce 1997 objekt Poledníku odkoupila Správa Národního parku Šumava a provedla rozsáhlou rekonstrukci. Okolní pomocné stavby byly demolovány a samotná věž upravena tak, aby mohla být využívána veřejností. V laminátových stavbách utvářející typický vzhled Poledníku, kde byla dříve umístěna technika pro odposlechy a radary, byla vyřezána okna a na vrchol věže byl pomocí vrtulníku umístěn nový ochoz. Slavnostní otevření proběhlo 18. července 1998. Výška věže je 37 metrů a na vrchol vede 227 schodů. V budově věže se nachází Informační centrum Národního parku Šumava, koutek s občerstvením, expozice o historii Poledníku a expozice rostlinná a živočišná.

 

 

OBRAZOVÁ GALERIE K TÉMATU: železná opona (1-4), vnitřní prostory v letech 1989-1990 (5-6, zdroj Antonín Pacholík), demolice v roce 1997 (7-8), současný stav (9-14, z toho expozice 12-14).

© 2016-2017 Zdeněk Šmída Vytvořeno systémem web-rychle.cz