Roty Volarské brigády - Žlebský úsek

Do Žlebského úseku jsou pojaty čtyři roty Volarské brigády, které byly dislokovány kolem obce České Žleby. Jsou jimi roty Cazov, České Žleby, Krásná Hora a Nové Údolí. Roty se nacházely na svazích vrcholků, jejichž stěny ze západu klesají do zamokřených údolí, ve kterých probíhá státní hranice a za ní jsou i dnes viditelné bavorské domky příhraničních osad Schnellenzipf, Bischofsreut, Marchhäuser, Auersbergsreut, Theresienreut a Haidmühle. Až na výjimky je ve Žlebském úseku státní hranice vedena potoky – Mechový potok, Hraniční potok, Údolský potok, ale i kousek Studené Vltavy má tu čest rozhraničovat česko-bavorskou hranici. Všechny čtyři roty dostaly svoje názvy podle vsí, z nichž pouze České Žleby přetrvaly do současnosti.

 

V lokalitě Žlebského úseku působily od 2. poloviny 40. let 20. století tyto pohraniční útvary:

 

a) Sbor národní bezpečnosti 9600 (dislokace je platná k září 1948) – 1. pohraniční četa SNB Stožec a 2. pohraniční četa SNB České Žleby při 1. pohraniční rotě SNB v Horní Vltavici,

 

b) Pohraniční stráž Sboru národní bezpečnosti 9600 (dislokace od ledna 1949 do prosince 1950) – 1. četa Pohraniční stráže Stožec + družstvo Pohraniční stráže Nové Údolí při 1. rotě Pohraniční stráže SNB v Horní Vltavici a dále 2. četa Pohraniční stráže České Žleby při 1. rotě Pohraniční stráže SNB v Horní Vltavici.

 

U turistických směrovníků Dolní Cazov a Krásná Hora-rozcestí se nacházejí při pěšinkách ke státní hranici zbytky panelů – v době studené války zde vedly panelové cesty ke hranici pro případný postup těžké techniky v případě konfliktu mezi východem a západem. U hraničního přemostění Mechového potoka na Dolním Cazově se zase nachází masivní mostek přes Řasnici pro postup americké armády, která osvobozovala po 2. světové válce Šumavu. Podíváme-li se na současnou turistickou mapu, lze vypozorovat v popisovaném úseku několik přechodových míst. Přechodová místa musela být zabezpečena – přetrvávajícími pozůstatky jsou objekty zvláštního zařízení (železné závory s ochrannými zídkami a kolejnicemi) u turistického přechodu Mlaka/Bischofsreut nebo Spálenec/Theresienreut.

 

Rota Cazov

 

Rota Cazov se nacházela na místě dnes již bývalé osady Horní Cazov mezi kótou 908 a Žlebským vrchem. Ostatně u současného turistického směrovníku Pod Žlebským vrchem můžeme spatřit cestičku vzhůru, která nás přes palouky s kamennými snosy dovede až na místo bývalé roty. Pro cazovskou rotu byly vybrány objekty osady Horní Cazov (v nadmořské výšce 905 metrů). Tyto domky byly upraveny pro potřeby pohraničníků. U domků stály dřevěné baráky. Pozůstatky po objektech roty Cazov nenajdeme žádné, pouze náletový porost. Rota od zaujetí sestavy Volarské brigády měla č. 10 při 2. praporu Kunžvart (Strážný). Rota fungovala velmi krátce – pouhých 9 měsíců. V archivních materiálech se píše, že rota Cazov byla zrušena k 1. říjnu 1951 a místo ní byla zřízena rota České Žleby. Proč to? Těžko říci. Rozluštění jsem nedohledal ani v kronice rot Cazov a České Žleby. Avšak ze zápisů v kronice vyplývá, že pohraničníci ještě v prosinci 1950 obývali objekt po Finanční stráži v Českých Žlebech předtím, než se přestěhovali do zrekonstruovaných domků na Horním Cazově. Můžeme se například domnívat, že pro prvotní potřebu bylo nutné zabezpečit střežení klínu státní hranice (hraniční tok Řasnice a Mechového potoka) nebo objekt financů potřeboval tak rozsáhlou rekonstrukci, že pohraničníky bylo potřeba umístit jinam.

 

Kronika rot Cazov a České Žleby vystihuje to, co bylo typické pro zimní měsíce na přelomu let 1950/1951. „28. prosinec 1950 byl tradičním dnem událostí na starém pohraničním útvaru v Českých Žlebech. Bylo nám všem sice známo, že v našem úseku na Horním Cazově se buduje nový útvar, ale pravou příčinu jsme do poslední chvíle neznali. Soudruh velitel Novák nám vysvětluje celkovou politicko-mezinárodní situaci a že je třeba silnějšího zabezpečení ostrahy státních hranic, aby byl zaručen klidný chod budování socialismu v naší vlasti, což nám náš starý výkon hraniční služby nemohl zaručit. Již na sklonku téhož dne odjížděl jeden traktor za druhým směrem Horní Cazov. Byla pěkná měsíční a mrazivá noc, to nás však nemohlo odradit, abychom nemohli splnit daný úkol a ten zněl: „Do 29. prosince 1950 se musí kouřit z komínů na Horním Cazově.“ Práce byla velmi dobře organizována a třebaže stál jenom jeden barák způsobilý pro obývání, neklesali jsme na mysli a zařídili jsme vše podle rozkazů. Oběd byl sice značně opožděn, ale byl to náš první a tak jej každý snědl do posledního kousku s velkou chutí. Vodu jsme neměli, sněhu však bylo dost, takže i tato nepříjemná věc byla překonána. Když jsme všechno řádně urovnali, zaplály první ohně v kamnech a po baráku se ozývala píseň Hraničář, pak bylo slyšet jen spokojené oddychování a kroky strážného ve zmrzlém sněhu. Chýlil se již konec měsíce ledna a tím také dokončovací práce na druhém baráku. Nastalo stěhování a všem se nám značně ulehčilo, neboť jsme byli v prvním baráku namačkáni jako slanečci a když jsme ráno vstávali, klidně by mohl ten vzduch krájet. Zima se rozrůstala do značných rozměrů a každý už nevěděl, co by měl na sebe obléci, aby uchránil svoji tělesnou schránku před mrazem, který na nás tvrdošíjně doléhal. Konečně se nám podařilo sehnat motorovou pilu, kterou nám zapůjčila lesní správa a pustili jsme se horempádem do vykácení průseku pod pozorovatelnou, jelikož nám stále ten les zabraňoval dobrému přehledu našeho celého úseku.“

 

Cazovští pohraničníci v kronice mj. zmiňují, jak si postavili dva stožáry na státní vlajky nebo jak sbírali rybíz v prostoru roty, který se pak prodával dál – „za 1 kg se platilo 15 korun a kdo byl pilný, ten penězi jen oplýval.“ Rád bych při této příležitosti připomněl, že v zakázaném a hraničním pásmu, kam lidé nesměli, bylo plno bohatství v podobě hub, lesních plodů, ovoce, ale i zvěře. A tak si pohraničníci sem tam přilepšovali – brigádničili anebo pokrm byl zpracován kuchařem. 11. října 1951 navštívil jednotku dokonce velitel Pohraniční stráže. Jeho poslední slova při odchodu z útvaru zněla: „že jsme celkem dobrým útvarem až na některé maličkosti, které se budeme snažit odstranit.“

 

Byť rota Cazov podle archivních dokumentů zanikla k 1. říjnu 1951, ze zápisů v kronice vyplývá datum někdy kolem 20. října téhož roku. Pohraničníci v kronice píší, že „na Cazově se špatně nebydlelo, ale zde to bude jako v hotelu. V Českých Žlebech již útvar kdysi byl.“ Pohraničníci tak odkazují na svoje předchůdce, tj. příslušníky Finanční stráže a pohraničníky útvarů SNB.

 

Rota České Žleby

 

Pohraniční rota České Žleby začala fungovat na podzim 1951 namísto roty Cazov. Převzala tedy i číslo 10 a dislokaci pod praporem v Kunžvartě. V rámci reorganizace Volarské brigády na přelomu června a července roku 1955 dostala rota České Žleby číslo 9 a byla dislokována pod 2. praporem ve Stožci. V roce 1962, kdy Volarská brigáda zanikala, měla rota číslo 8. Záhy byla rota pod č. 19 přiřazena k Sušické brigádě (a praporu Volary), kde sloužila až do pádu železné opony. Rota České Žleby se nacházela v nadmořské výšce 950 metrů v objektu budovy po Finanční stráži. Objekt roty sloužil pohraničníkům až do přelomu 70. a 80. let, kdy byla pod budovou přes cestu vybudována nová soustava objektů žlebské roty, která plnila svoji roli až do pádu železné opony (tzv. horský hotel). Po krásné budově financů a pohraničníků nezbylo nic, jen prázdný plácek zarůstající stromy a keři.

 

I na tomto místě bych ocitoval několik úryvků ze společné kroniky rot Cazov a České Žleby. Tak třeba několik vět od nově nastoupivších nováčků (bažantů) na útvar: „Skutečně je tento den nezapomenutelný pro nás nováčky, kdy se stará máza loučila s útvarem a my nováčci přišli zastupovat odešlé příslušníky. První naše služba byla plná záhad a nemilého překvapení. Obzvlášť první dny a noci, to jsme měli oči na vypadnutí z důlků, kde se šustlo hned to s námi cuklo a již jsme byli na zemi připravení ke střílení. Po večerech bylo na světnicích mnoho vyprávění, jak ten nebo onen nováček zalehl před obyčejným kamenem anebo stromkem, v domnění, že je tam narušitel.“ Jaro roku 1955 je zlomovým okamžikem pro České Žleby. V kronice se píše, že „dne 1. března 1955 jsme byli všichni překvapeni, kdy ve Žlebech zastavila 805 a z ní vyskočilo sedm chlapíků, kteří sebou přivezli nářadí. Bylo nám divné co budou asi v opuštěné vesnici dělat. Když byli zkontrolováni pořádkovou hlídkou, dozvěděli jsme se od nich, že přijeli opravovat budovy pro nové osídlence Českých Žlebů, kterých má k nám přijít 150. Ze začátku se nám zdálo být nemožné, že vystěhovaná obec opět oživne. Dnes vidíme, že je to pravda. První pracovníci již dělají pořádek v opravovaných budovách. Za nimi přijeli elektrikáři a zedníci. Nebude dlouho trvat a noví osídlenci, na které se těší všichni příslušníci útvaru, oživí České Žleby.“ Snad ojedinělý se jeví zápas pohraničníka se srncem: „Bylo to dne 28. dubna 1962 v prostoru Kapličky, kdy pokojný srnec chodící kolem drátěného zátarasu si rozdal zápas se svobodníkem v záloze Boudou. Tento souboj skončil vítězně pro srnce s tím, že parožím zranil zmíněného záložáka a musel být odvezen na ošetřovnu.“

 

V roce 1960 podal velitel Volarské brigády mjr. Davidenko k rukám vyšších míst návrh, aby se rota České Žleby přejmenovala jako rota mladšího strážmistra Rudolfa Kočího České Žleby. Mělo se tak stát na památku padlého příslušníka pohraničního útvaru SNB, který byl zastřelen při stíhání skupiny osob, které hodlaly nelegálně překročit státní hranici. Návrhu nebylo vyhověno.

 

Rota Krásná Hora

 

Pokud jdeme turistickou cestou s (pohraničním) červeným značením, nemůžeme v prostoru zaniklé osady Krásná Hora minout dva chátrající objekty. První z nich, větší a zachovalejší, stojí přímo u cesty naproti pomníku četnického strážmistra Jindřicha Vrabce, který na tomto místě byl při službě zabit bleskem. Tento objekt v osadě Krásná Hora sloužil jako obchod (dodnes se dochovala stahovací roleta) a byl hlavním objektem pohraniční roty Krásná Hora (ve výšce 910 metrů nad mořem). Porovnáme-li starý snímek obchodu a dnešní torzo stavby, dospějeme k názoru, že Pohraniční stráž stavbu rapidně rozšířila. Dnešní stav budovy je takový, že objekt kupodivu stojí, byť má částečně zborcenou střechu a místy propadlé stropy. Druhý objekt se nachází 170 metrů jižně od hlavního objektu roty, na malém pahorku. Zde byl v dobách osídlení krásnohorské osady hostinec. V podstatě i zde torzo (křídla budovy) stojí, i když je v horším stavu než-li budova hlavní. Mimo tyto dva objekty zde byl ještě jeden UBA barák.

 

Rota Krásná Hora od roku 1951 dostala č. 11 a zaujala sestavu pod 3. praporem ve Stožci. Od července 1955 má č. 10 pod 2. praporem ve Stožci. V roce 1962 byla rota pod č. 20 přiřazena k Sušické brigádě a praporu Volary. Podle archivních dokumentů rota Krásná Hora zaniká k 28. únoru 1964.

 

U roty Krásná Hora byl v roce 1960 učiněn návrh (záhy neúspěšný) velitelem Volarské brigády mjr. Davidenkem, aby se rota přejmenovala jako rota praporčíka Mutínského a strážmistra Pekaře Krásná Hora. Mělo se tak stát na památku padlých příslušníků pohraničního útvaru SNB v Českých Žlebech, kteří položili svůj život při pronásledování skupiny narušitelů. Zatímco Mutínský byl zavražděn na místě, Pekař se dokázal v bolestech doplazit až na útvar a podat hlášení, avšak po několika dnech i on umírá.

 

Rota Nové Údolí

 

Lokalita dnes již bývalé osady Nové Údolí je turisticky hojně vyhledávaná. V dobách osídlení zde stály domky, železniční zastávka, hostince, ale také celnice, ve které od 50. let sídlila pohraniční rota Nové Údolí. Celnice se nacházela (ve výšce 825 metrů nad mořem) takřka naproti nouzovému nocovišti Nové Údolí přes cestu. Dnešní místo bývalé novoúdolské celnice je porostlé stromky a náletovými křovisky. I tak ale můžeme dohledat hmatatelné stopy po umístění stavby. Rota od roku 1951 dostala č. 12 a zaujala sestavu pod  praporem ve Stožci. Od července 1955 má č. 11 pod stejným praporem. V roce 1962 je rota Nové Údolí pod č. 21 přiřazena k Sušické brigádě a praporu Volary. Na přelomu 70. a 80. let se rota ruší a buduje se „nový horský hotel“ ve Stožci, který slouží svému účelu až do pádu železné opony.

 

Pohraničníci sloužící na rotě Nové Údolí měli kromě ochrany a ostrahy hranic specifický úkol vztahující se k železniční dopravě. V době první republiky zde jezdily vlaky z Volar až do bavorského Haidmühle. Se zřízením zakázaného pásma provoz vlaků ustal. V roce 1951 byly na hraničním mostě na československé straně vytrhány koleje. Ovšem pravidelná osobní doprava z Volar (respektive Černého Kříže) do Nového Údolí neustala! Až do května 1977 sem jezdily vlaky dále, ovšem s doprovodem Pohraniční stráže. Je ale třeba dodat, že tehdejší vlaková zastávka byla posunuta dále od hraničního přechodu respektive se z vlaku vystupovalo ještě před drátěným zátarasem. Na německé straně byl v roce 1976 od státní hranice vytrhán téměř dvacetikilometrový úsek železnice. Od poloviny roku 1977 to na trati Černý Kříž-Volary fungovalo tak, že osobní doprava byla ukončena ve Stožci. I tak byla na úseku této trati prováděna kontrola pohraničníky. Za Stožcem byla trať přehrazena železnými vraty (na mostě před říčkou Světlou) a zatarasena výkolejkou. Povolenku do železniční stanice v Novém Údolí dostávaly jen nákladní vlaky, které sem vozily dřevo pro německé odběratele. Nákladní vlaky byly důsledně kontrolovány pohraničníky.

 

Naproti hotelu v Novém Údolí je umístěn památník železné opony upomínající na studenou dobu. Jedná se o repliku drátěného zátarasu a pozorovatelnu. Je to tedy druhý památník železné opony v úseku Volarské brigády, hned po Bučině. I zde replika drátů kopíruje průsek po elektrifikovaném drátěném zátarasu.

 

 

OBRAZOVÁ GALERIE K TÉMATU: pozůstatky panelové cesty (1-3, z toho Dolní Cazov 1, Krásná Hora 2-3), americký mostek u Dolního Cazova (4), závora u turistického přechodu Mlaka (5-6), závora u turistického přechodu Spálenec (7-8), ROTA CAZOV / letecká mapa z roku 1949 (9), topografická mapa z roku 1952 a 1966 (10), současný stav (11-14). ROTA ČESKÉ ŽLEBY / letecká mapa z roku 1949 (15), topografická mapa z roku 1952 a 1966 (16), kasárna financů v období první republiky (17), současný stav (18-22). ROTA KRÁSNÁ HORA / letecká mapa z roku 1949 (23), topografická mapa z roku 1952 a 1966 (24), dolní objekt coby obchod v období první republiky (25, zdroj: Luděk Němec / Krásná Hora), horní objekt coby hostinec v období první republiky (26), současný stav (27-44). ROTA NOVÉ ÚDOLÍ / letecká mapa z roku 1952 (45), topografická mapa z roku 1952 a 1966 (46), rota v 50. letech (47), rota v 60. letech (48-51, zdroj 48-49: Ivan Šafr, zdroj 50: Karel Vavrz, zdroj 51: Jaroslav Pacholík), EZOH v letech 1968-1970 (52, zdroj: Ivan Šafr), současný stav (53-58), památník železné opony (59-60).

© 2016-2017 Zdeněk Šmída Vytvořeno systémem web-rychle.cz