Roty Volarské brigády - Vltavský úsek

Do Vltavského úseku je pojato pět rot Volarské brigády, které byly dislokovány kolem prameniště Teplé Vltavy. Jsou jimi roty Švele, Prameny Vltavy, Bučina, Kota a Knížecí Pláně. První dvě vyjmenované roty se nacházely v zalesněném terénu, zbylé tři roty byly umístěny v prostoru objektů osad na šumavských pláních.

 

V lokalitě Vltavského úseku působily od 2. poloviny 40. let 20. století tyto pohraniční útvary:

 

a) Sbor národní bezpečnosti 9600 (dislokace je platná k září 1948) - 1. pohraniční četa SNB Vchynice-Tetov při 2. pohraniční rotě SNB v Prášilech, 4. pohraniční četa SNB Bučina při 1. pohraniční rotě SNB v Horní Vltavici,

 

b) Pohraniční stráž Sboru národní bezpečnosti 9600 (dislokace od ledna 1949 do prosince 1950) - 1. četa Pohraniční stráže Vchynice-Tetov + družstvo Pohraniční stráže Kvilda při 2. rotě Pohraniční stráže SNB v Srní, 4. četa Pohraniční stráže Bučina + družstvo Pohraniční stráže Knížecí Pláně při 1. rotě Pohraniční stráže SNB v Horní Vltavici.

 

Rota Švele

 

Svůj název rota dostala od blízkosti dvou plavebních nádržek (švelí) na Ptačím a Černohorském potoce. Mezi těmito nádržkami se rota nacházela. Rota od zaujetí sestavy v roce 1951 byla první rotou Volarské brigády, dislokovaná pod praporem ve Kvildě. Svoje jedničkové postavení si rota ponechala až do zrušení Volarské brigády v roce 1962, poté byla pod číslem 12 přiřazena k sousední Sušické brigádě a praporu ve Kvildě. Rota Švele byla zrušena ke 20. únoru 1966.

 

Jelikož se rota nacházela v zalesněném horském polesí (v nadmořské výšce 1 150 metrů), byly pro potřeby roty vystaveny dřevěné UBA baráky, které byly později modernizovány na TUBA. Dnes na místě roty vyrůstá mladý smrkový porost, a proto zde nenajdeme žádné pozůstatky po rotě. V lese okolo mýtiny lze však dohledat všelijaké haraburdí.

 

Rota Prameny Vltavy

 

V lokalitě Pramenů Vltavy působila rota Prameny Vltavy. Nacházela v nadmořské výšce 1 165 metrů a asi 600 metrů od turistického (kruhového) pramene při cestě směrem na Kvildu. Dnes je zde zamokřená mýtinka, která zarůstá mladou smrčinou a v pozadí hustý les. Rota vznikla k roku 1951 jako 2. rota Volarské brigády, spadala pod prapor ve Kvildě. V roce 1962 Volarská brigáda zanikla a rota Prameny Vltavy s číslem 13 byla přiřazena pod Sušickou brigádu, umístění praporu se nezměnilo. Pramenská rota zanikla k 20. únoru 1966.

 

V kronice obce Kvilda jsem dohledal kresbu roty Prameny Vltavy. Kresba byla pořízena v 60. letech. V kronice roty Prameny Vltavy se píše, že v roce 1961 proběhla výstavba nové roty. Dokončena byla v říjnu téhož roku. Z archivních informací lze dovodit závěr, že v tomto roce proběhla modernizace roty systémem UBA/TUBA. V kronice roty je pak přiložena fotografie zobrazující výstavbu nového útvaru.

 

Takřka hned u roty Prameny Vltavy probíhala linie elektrifikovaného drátěného zátarasu (EZOH). Dráty železné opony u dnešní cesty z jedné strany stoupaly na Černou horu (v nadmořské výšce 1 315 metrů byla nejvýše položeným místem v československém pohraničí, kudy elektrifikovaný zátaras vedl) a z druhé strany na Poštovní horu. V kronice roty se píše, že na Černé a Poštovní hoře bylo vybudováno jeden čas předsunuté hlídkové stanoviště.

 

Na místě bývalé roty Prameny Vltavy lze dohledat nějaké pozůstatky – rozvaliny stavebního materiálu zarůstajícího do kořenů stromů, zbytky asfaltových ploch trčících z trávy a nějaké haraburdí. Za cenný pozůstatek roty lze považovat stojící řadu dřevěných kůlů s otvorem. Tento, dnes již v hustém lese za podmáčenou mýtinkou zarůstající artefakt, plnil funkci prvku cvičiště roty – jednalo se o překážkovou dráhu pro pohraničníky a jejich psy.

 

Rota Bučina

 

Počínaje rotou Bučina úsek Volarské brigády mířil do souvislého pásu šumavských osad jenž se rozkládaly na horských pláních. Rota Bučina dostala svůj název od stejnojmenné obce. Rota se nacházela na místě dnešního hotelu Alpská vyhlídka, který byl vystavěn ze základů jednoho z objektů obce Bučina, horského Pešlova hotelu. Chatu dostavěla rodina Pešlova v roce 1937. Po válce rodina chatu opět zprovoznila, ne však na dlouho. V 50. letech Pešlovu chatu zabírá Pohraniční stráž a upravuje si ji pro svoje účely. Začíná zde sídlit třetí rota Volarské brigády Bučina, dislokována k praporu ve Kvildě. Pešlova chata se vypínala ve výšce 1 155 metrů nad mořem. K chatě přiléhaly dva domky, kde taktéž byli ubytováni pohraničníci. Po zrušení Volarské brigády v roce 1962 byla rota pod č. 14 přičleněna k Sušické brigádě a praporu ve Kvildě, kde byla zrušena k 28. únoru 1964.

 

Co přetrvalo z roty Bučina do dnešní doby? Pešlův hotel zde sice nenajdeme, nicméně jeden z přilehlých domků je takřka v původním stavu. Je třeba připomenout, že zrušené roty v 60. letech se místy využívaly jako odloučená stanoviště nových rot. Tuto funkci plnila i Bučina. Byla zde dokonce umístěna i odposlouchávací zařízení proti nepříteli ze západní strany hranice. Dráty EZOH protínaly cestu vedoucí ke státní hranici zhruba v místech, kde dnes probíhá replika drátěného zátarasu. Kromě repliky drátů se zde lze setkat s dalšími prvky ostrahy a ochrany hranic – protitankové jehlany, pozorovatelna, ale i tabulky upozorňující na zákaz vstupu do zakázaného a hraničního pásma. Celý tento systém je, dle mého názoru, vkusným památníkem železné opony upomínající na studenou dobu.

 

Rota Kota

 

V 50. letech minulého století byly některé roty při západní hranici pojmenovávány jako Koty nebo Bezejmenné. Rota Kota se při Volarské brigádě nacházela v prostoru bývalé osady Chaloupky ve výběžku státní hranice. Rota byla umístěna na odlesněných lukách (ve výšce 1 025 metrů nad mořem), které z jihozápadní strany klesaly ke státní hranici. Rota měla č. 4 a byla dislokována k praporu Kvilda. Rota Kota byla zrušena v rámci reorganizace Volarské brigády k 1. červenci 1955.

 

Pro potřeby roty Kota byly vybudovány dřevěné baráky a některé z domků osady Chaloupky byly upraveny pro potřeby ustájení koní. Když jsem se vypravil na místo, dohledal jsem rozvaliny kamení po domech osady a některé součástky zemědělských nástrojů. Jsou to tak poslední pozůstatky z doby, kdy zde byl život.

 

Rota Knížecí Pláně

 

Rota dostala svůj název od stejnojmenné obce. Rota Knížecí Pláně byla adaptována z několika domů ve východní části obce. Objekty roty se nacházely v nadmořské výšce 1 005 metrů, asi 250 metrů od dodnes stojící hájenky. Rota od zaujetí sestavy brigády v roce 1951 měla č. 5, od července 1955 pak č. 4. Byla dislokována k prvnímu praporu ve Kvildě. Po zániku Volarské brigády v roce 1962 byly Knížecí Pláně pod č. 15 přiřazeny k Sušické brigádě a praporu ve Kvildě. V 80. letech byla rota přestěhována do nového objektu u Borových Lad.

 

Na základě mých nálezů pozůstatků po starých rotách si dovolím konstatovat, že čím později byla rota zbořena, tím byla tato demolice „kvalitnější“ a po objektech rot toho mnohdy moc nezbylo. Naopak, demolice rot prováděné v 60. letech (zejména pak v horském terénu), nebyly příliš řádně provedeny, v důsledku čehož nacházíme právě na lokalitách těchto rot nejvíce pozůstatků. Objekty roty Knížecí Pláně byly zbourány až na počátku 90. let a v terénu takřka nic nezůstalo. Něco přece. Pozůstatky rotního cvičiště.

 

 

OBRAZOVÁ GALERIE K TÉMATU: ROTA ŠVELE / letecká mapa z roku 1962 (1), topografická mapa z roku 1952 a 1967 (2), rota v letech 1962-1964 (3-6, zdroj: Ilona Brožová), EZOH v roce 1968 (7-8), současný stav (9-24, z toho průseky a pozůstatky po EZOH 18-24). ROTA PRAMENY VLTAVY / letecká mapa z roku 1949 (25), topografická mapa z roku 1952 a 1967 (26), kresba roty v kronice obce Kvilda (27), výstavba nové roty v roce 1961 (28, zdroj: kronika roty Prameny Vltavy), momentky v prostoru roty z 50. a 60. let (29-30), současný stav (31-46, z toho průsek po EZOH na Černé hoře 43, průseky a pozůstatky po EZOH 44-46). ROTA BUČINA / letecká mapa z roku 1949 (47), topografická mapa z roku 1952 a 1967 (48), rota v 50. letech (49), rota v 60. letech (50-51, zdroj: Anton Masarovič), současný stav (52-63, z toho průseky po EZOH 61-63), památník železné opony (64-69). ROTA KOTA / letecká mapa z roku 1949 (70), topografická mapa z roku 1952 a 1967 (71), současný stav (72-75). ROTA KNÍŽECÍ PLÁNĚ / letecká mapa z roku 1949 (76), topografická mapa z roku 1952 a 1966 (77), rota v roce 1966 (78), EZOH v 60. letech (79), současný stav (80-86).

© 2016-2017 Zdeněk Šmída Vytvořeno systémem web-rychle.cz