Roty Volarské brigády - Trojmezenský úsek

Do Trojmezenského úseku je pojato pět rot Volarské brigády, které byly dislokovány v lokalitě Trojmezenského pralesa a zároveň při státní hranici v horách, kde se nacházelo trojmezí Československa, Spolkové republiky Německo a Rakouska. Jsou jimi roty Stoka, Třístoličník, Plešné jezero, Planina a Smrčina. Jednotky se nacházely na svazích hraničních hor (úsek Špičák-Třístoličník-Plechý-Studničná-Smrčina) v nadmořských výškách čítajících okolo 1 000 metrů. Vlivem těžko přístupného terénu a vzdálené civilizace bylo všech pět rot vystavěno na místě.
 
V lokalitě Trojmezenského úseku působily od 2. poloviny 40. let tyto pohraniční útvary:
 
a) Sbor národní bezpečnosti 9600 (dislokace k září 1948) – 2. pohraniční četa SNB Josefův Důl a 3. pohraniční četa SNB Nová Pec při 5. pohraniční rotě SNB v Horní Plané,
 
b) Pohraniční stráž Sboru národní bezpečnosti 9600 (dislokace od ledna 1949 do prosince 1950) – 3. četa Pohraniční stráže Josefův Důl, 4. četa Pohraniční stráže Nová Pec a 5. četa Pohraniční stráže Jelení vrchy, všechny útvary při 6. rotě Pohraniční stráže SNB v Horní Plané.
 
Rota Stoka
 
Svůj název útvar dostal od Schwarzenberského plavebního kanálu (stoky), který rotu ohraničoval ze západu. Jednotka se nacházela cca 400 metrů od Rosenauerova pomníku a nádržky. Od zaujetí sestavy v roce 1951 měla číslo 13 a spadala pod prapor ve Stožci. Po zrušení Volarské brigády v roce 1962 byla rota Stoka přiřazena s číslem 22 pod Sušickou brigádu a prapor Volary. Útvar byl zrušen k 20. únoru 1966.
 
Pro potřeby roty (v nadmořské výšce 925 metrů) byly vystavěny dřevěné UBA baráky, které byly později modernizovány na TUBA. Tento stavební vývoj roty je patrný z dobruškovských leteckých snímků z let 1959 a 1962. V současnosti je místo sice odlesněné, avšak zarůstá náletem. Na mýtině i v lese lze dohledat zděné základy, součástky výbavy, zákopy a další haraburdí. V místech vedení elektrifikovaného drátěného zátarasu jsem dohledal dřevěné sloupky.
 
Rota Třístoličník
 
Rota Třístoličník se nacházela 1.6 km severovýchodně od ohbí státní hranice na významném šumavském vrcholu Třístoličník. Dělo se tak v nadmořské výšce 1 060 metrů. Jednotka od zaujetí sestavy v roce 1951 měla číslo 14 a spadala pod prapor ve Stožci. Byla zrušena pod číslem 13, ke dni 10. října 1958. Zrušení roty souvisí s přestavbou elektrifikovaného drátěného zátarasu v roce 1957 a následnou změnou linie zakázaného pásma. Nový drátěný zátaras vedl částečně po nové trase – zatímco před přestavbou probíhal mezi rotou a státní hranicí podél výběžku hranice, po přestavbě byly dráty výrazně posunuty mimo výběžek.
 
Pro potřeby roty byly vystavěny baráky. Zatímco dobruškovský letecký snímek z roku 1952 zabírá dva objekty, ten z roku 1959 mapuje již zbořenou rotu Třístoličník. V současnosti je místo částečně zalesněné a lze tady dohledat zachovalé základy (mimo jiné i masivní základy zřejmě stájí). Mimo nich je zde plno haraburdí včetně ze země trčících vodovodních trubek. Od místa roty je pěkný pohled na vrchol Třístoličníku.
 
Rota Plešné jezero
 
V roce 1911 byla na hrázi Plešného jezera postavena dřevěná Lucemburská chata pro lesní personál, občerstvení a odpočinek. V turisticky významných 30. letech byla chata přestavěna respektive rozšířena. Po válce byl provoz nakrátko obnoven do osudových 50. let. Chatu zabrala Pohraniční stráž a upravila ji pro své účely. V roce 1952 vyhořela a pohraničníci bydleli ve dřevěném baráku, který tu byl na začátku 50. let vybudován. Až v roce 1956 bylo započato se stavbou nové zděné budovy, a to na místě původní Lucemburské chaty. Později u novostavby roty vyrostly další (tradiční) součásti - dva domky, kotce, ale též například střelnice (za jezerem byla dopadová plocha). Stavební vývoj útvaru na Plešném jezeře je patrný z dobruškovských leteckých snímků z let 1952 a 1959. Po pádu železné opony byly objekty Správou Národního parku Šumava zbořeny a v současnosti, u dřevěných stolů a laviček na hrázi Plešného jezera, nenajdeme nic z původní roty natož chaty.
 
Rota Plešné jezero v nadmořské výšce 1 090 metrů od zaujetí sestavy v roce 1951 měla číslo 15 a spadala pod prapor ve Stožci. V rámci reorganizace brigády v polovině roku 1955 byla jednotka přečíslována (č. 14) a nově spadala pod prapor v Horní Plané. Po zrušení Volarské brigády v roce 1962 se rota Plešné jezero stala poslední jednotkou Sušické brigády s číslem 23, byla zařazena pod prapor Volary. Rota byla zrušena ke dni 1. listopadu 1978. Při útvaru na Plešném jezeře působil od listopadu 1953 piket na Jeleních vrších.
 
Do krajiny okolo Plešného jezera výrazně zasáhla konstrukce elektrifikovaného drátěného zátarasu. Tzv. starý drát strmě klesal k jezeru západní karovou stěnou. Tzv. nový drát, který byl vybudován v roce 1957, přicházel k jezeru severozápadními svahy podél dnešní turistické cesty. Drátěný zátaras od Plešného jezera pokračoval na východ Kamenným mořem – dobová fotografie nám dokládá, že zde bylo použito křížového drátěného zátarasu.
 
Rota Plešné jezero střežila úsek státní hranice se Spolkovou republikou Německo a Rakouskem. V úseku jednotky došlo k zajímavému narušení státní hranice. V květnu roku 1953 byl vyznamenán prezidentem republiky vyznamenáním „Za statečnost“ četař Alois Šedivý a desátník Josef Novák. Oba jmenovaní zadrželi v úseku roty Plešné jezero dne 7. ledna 1953 pohraničníka-zběha Aloise Jeřábka. Alois Jeřábek byl četařem z povolání a příslušníkem roty Planina. Kóta 1 053, kde došlo ke střetnutí, začala být nazývána jako kóta Šedivého. Pohraničníci zadržení vepsali do stránek kroniky roty Planina, kde vojenský zběh Jeřábek sloužil. Byl to svobodník Šedivý (za čin byl povýšen na četaře), který se rozhodl pronásledovat zběha přes státní hranici do Rakouska. Tam však nezastavuje a jde dále teď již po stopách zrádce. Dostihuje jej na dostřel asi 2 km na rakouském území. Svobodník Šedivý vyzývá, aby zastavil. Zrádce však namísto toho snímá lyže a zalehává a začíná přestřelka mezi zrádcem a našimi příslušníky. A zde se osvědčila puška jako spolehlivá zbraň. Přestřelka trvá asi jednu hodinu, zběh je dvakrát raněn do nohou. Poslední rána z pušky soudruha Šedivého do prsou sráží ho k zemi a padá na záda. Poslední vysvobození selhává. Zrádce se chce zastřelit z pistole, ale smrtící rána v důsledku selhání nevyšla. Odhazuje tudíž nepotřebnou pistoli. Svobodník Šedivý se soudruhem Novákem z Plešného přibližují se k zběhovi a zajišťují jej. To již přijíždí hlídka desátníka Plášila z naší roty. Zrádce není schopen chůze a proto jej s velkými obtížemi přetahují na naše území. Hlídka desátníka Plášila se vrací zpět pro příslušníka z Plešného a pro lyže na rakouskou stranu.  Zběh je pomalu a s častými přestávkami dopraven na Plešné, protože to bylo blíže než na naši rotu. Při přepravě je při plném vědomí a na otázky, proč překročil státní hranici s úmyslem uprchnout do zahraničí, odmítá odpovídat. K samotnému pronásledování a nakonec i přepravě dopadeného zběha, bylo třeba nadlidského úsilí příslušníků, kdy již zcela vyčerpáni ve vysokém sněhu 1 m, střídajících se téměř každých 20 m. Překonávali s tímto břemenem úsek přes 3 km k Plešnému. Svobodník Šedivý byl za projevenou statečnost, rozhodnost a houževnatost povýšen velitelem brigády na četaře, odměnou obdržel knihu a byl navržen presidentu republiky k vyznamenání řádem za statečnost. A kóta s bodem číslo jedna (kóta 1054) byla přejmenována na kótu soudruha Šedivého. K uděleným odměnám byl soudruh Šedivý poslán na 10denní dovolenou.“ Odměn se dočkali i další členové zasahující hlídky.
 
Rota Planina
 
Svůj název útvar dostal od lesní tratě Planina, která se nachází mezi hraniční kótou Studničná a Schwarzenberským plavebním kanálem. K ohbí lesní pěšiny byla rota umístěna. Útvar Planina v nadmořské výšce 980 metrů měl od roku 1951 číslo 16 a spadal pod čtvrtý prapor Horní Planá. Při rušení Volarské brigády v roce 1962 měla rota číslo 13 a pak se stala první jednotkou Českobudějovické brigády. Ne však na dlouho. Rota Planina zaniká k 31. prosinci 1963. Uvedené datum zrušení (podobně jako u ostatních útvarů) berme s rezervou - v kronice sousední roty Smrčina se píše, že „roty Smrčina a Planina nevyhovovaly svým vybavením a polohou novým požadavkům OSH. Proto bylo dne 1. května 1962 započato s výstavbou nové roty Na Klápě. Dne 1. října 1962 byla zrušena rota Smrčina a střežení úseku se provádí z roty Planina a piketem na bývalé Smrčině. Ve dnech 22. až 24. prosince 1963 se stěhuje rota Planina do nových budov Na Klápě, které nejsou ještě dokončeny. Stěhování, které skončilo v odpoledních hodinách Štědrého dne.“ 
 
Pro potřeby roty byly vystavěny baráky - dobruškovský letecký snímek z roku 1959 zabírá hned několik budov. Místo, kde stávaly baráky, připomíná prales. Lze zde dohledat zachovalé základy, vodovodní trubky, ba i kamna, zákopy a další součástky roty.
 
Rota Smrčina
 
Rota Smrčina se nacházela necelý kilometr východně od stejnojmenné hraniční hory u nynějšího turistického směrovníku Pod Smrčinou. Měla od roku 1951 číslo 17 a spadala pod čtvrtý prapor Horní Planá. Zrušena byla společně se zánikem Volarské brigády ke dni 1. října 1962, to již pod číslem 14.
 
Pro potřeby roty byly vystavěny baráky. Stavební vývoj útvaru Smrčina je patrný z dobruškovských leteckých snímků z let 1952 a 1962. Místo, kde stávaly baráky, připomíná prales. Lze zde dohledat zachovalé základy, vodovodní trubky, ba i torzo sloupu s telefonním rozvaděčem nebo záchod, zákopy a další součástky roty. Jako zajímavý se jeví nález vysoké zídky z kamení – mohla vyznačovat hranici (plot) útvaru, mohla mít význam proti zvěři a v neposlední řadě mohla sloužit jako obrana před napadením.
 
Útvar na Smrčině se svou nadmořskou výškou 1 170 metrů se stal vůbec nejvýše položenou rotou Volarské brigády. Nelehká byla výstavba. Tyto okamžiky nám přibližuje kronika roty. „Zde to bude! Tři slova jejichž smysl skrývá v sobě mnoho, tři slova, která o několik dní později znamenala tolik práce, snahy, houževnatosti i odříkání. Ano! Zde uprostřed šumavských lesů byla pronesena tato věta, aby započala novou epochu příslušníků pohraniční stráže, kteří zde společnou prací a životem ostrahou státních hranic přispějí tak k budování socialismu v naší vlasti.“ „Úkol zněl do 1. ledna postavit nový útvar PS. Toho mlhavého rána ozvaly se pod kotou 1337 údery seker a skřípání pil. Z bývalého útvaru na Klápě přišli soudruzi, aby ticho lesa naplnili svými mladými hlasy a vykáceli lesní prostor a zde na tomto místě postavili si nové kasárna. Bylo to dne 15. listopadu 1950.“
 
Kronika je v popisu výstavby útvaru velmi podrobná, proto celou věc shrnu do krátké pasáže. Doprava materiálu, výstavba roty, k tomu ještě střežení hranice a zadržování narušitelů, od října 1950 až do května 1951 ležel pod Smrčinou sníh, po tání sněhu zde bylo bláto. A to byl jen začátek dalších překážek, které se musely den co den překonávat. V květnu 1951 byly již dvě budovy roty schopné používání, nicméně na budovatele útvaru čekala ještě spousta práce na konečné úpravě budov a okolí. Na konci srpna 1951 bylo rozhodnuto o přestavbě spodní budovy – „na jaře, když povolily mrazy, ukázalo se totiž, že podezdívka stavěná v zimě nevydrží váhu budovy. Její střed se začal povážlivě vysouvat a jen silné kmeny, jimiž jsme ji podepřeli, zabránily tomu, aby se zřítila. Bylo třeba celou podezdívku zbořit a postavit novou, aniž by přitom spadla budova.“ O rok později, v říjnu a listopadu 1952, se baráky UBA přestavovaly znovu. Citace z kroniky bych uzavřel asi tímto: „Roty Smrčina a Planina nevyhovovaly svým vybavením a polohou novým požadavkům OSH. Proto bylo dne 1. května 1962 započato s výstavbou nové roty Na Klápě a nového elektrifikovaného drátěného zátarasu.“
 
 
OBRAZOVÁ GALERIE K TÉMATU: ROTA STOKA / letecká mapa z roku 1959 (1) a 1962 (2-3), topografická mapa z roku 1952 a 1966 (4), rota v letech 1967-1969 (5, zdroj: Jaroslav Pacholík), současný stav (6-16, z toho pozůstatky po EZOH 16). ROTA TŘÍSTOLIČNÍK / letecká mapa z roku 1952 (17) a 1959 (18) a 1962 (19), topografická mapa z roku 1952 a 1966 (20), současný stav (21-38). ROTA PLEŠNÉ JEZERO / letecká mapa z roku 1952 (39) a 1959 (40) a 1962 (41), topografická mapa z roku 1952 a 1966 (42), rota v 50. letech (43-44), rotní těžká technika v 60. letech (45-47, zdroj: Richard Svoboda), momentky v prostoru roty 50. a 60. let (48-49, zdroj 49: Václav Kubina), EZOH v letech 1962-1964 (50-51, zdroj: Lukáš Málek), současný stav (52-57, z toho průseky po EZOH 55-57). ROTA PLANINA / letecká mapa z roku 1959 (58) a 1962 (59), topografická mapa z roku 1952 a 1966 (60), rota v roce 1958 (61, zdroj: Dokument Pohraniční stráž / listy z kronik), rota v letech 1960-1961 (62-63, zdroj: Josef Musil), EZOH v letech 1960-1961 (64-65, zdroj: Josef Musil), současný stav (66-85, z toho průseky po EZOH 84-85). ROTA SMRČINA / letecká mapa z roku 1952 (86) a 1962 (87-88), topografická mapa z roku 1952 a 1966 (89), kresba výstavby útvaru v kronice roty Smrčina (90), současný stav (91-112, z toho průseky po EZOH 111-112).
001.jpg
002.jpg
003.jpg
004.jpg
005.jpg
006.jpg
007.jpg
008.jpg
009.jpg
010.jpg
011.jpg
012.jpg
013.jpg
014.jpg
015.jpg
016.jpg
017.jpg
018.jpg
019.jpg
020.jpg
021.jpg
022.jpg
023.jpg
024.jpg
025.jpg
026.jpg
027.jpg
028.jpg
029.jpg
030.jpg
031.jpg
032.jpg
033.jpg
034.jpg
035.jpg
036.jpg
037.jpg
038.jpg
039.jpg
040.jpg
041.jpg
042.jpg
043.jpg
044.jpg
045.jpg
046.jpg
047.jpg
048.jpg
049.jpg
050.jpg
051.jpg
052.jpg
053.jpg
054.jpg
055.jpg
056.jpg
057.jpg
058.jpg
059.jpg
060.jpg
061.jpg
062.jpg
063.jpg
064.jpg
065.jpg
066.jpg
067.jpg
068.jpg
069.jpg
070.jpg
071.jpg
072.jpg
073.jpg
074.jpg
075.jpg
076.jpg
077.jpg
078.jpg
079.jpg
080.jpg
081.jpg
082.jpg
083.jpg
084.jpg
085.jpg
086.jpg
087.jpg
088.jpg
089.jpg
090.jpg
091.jpg
092.jpg
093.jpg
094.jpg
095.jpg
096.jpg
097.jpg
098.jpg
099.jpg
100.jpg
101.jpg
102.jpg
103.jpg
104.jpg
105.jpg
106.jpg
107.jpg
108.jpg
109.jpg
110.jpg
111.jpg
112.jpg