Roty Volarské brigády - Trojmezenský úsek

Do Trojmezenského úseku je pojato pět rot Volarské brigády, které byly dislokovány v lokalitě Trojmezenského pralesa a zároveň při státní hranici v horách, kde bylo trojmezí Československa, Spolkové republiky Německo a Rakouska. Jsou jimi roty Stoka, Třístoličník, Plešné jezero, Planina a Smrčina. Roty se nacházely na svazích hraničních hor (úsek Špičák-Třístoličník-Plechý-Studničná-Smrčina) v nadmořských výškách čítajících okolo 1 000 metrů. Vlivem těžko přístupného terénu a vzdálené civilizace bylo všech pět rot vystavěno na místě.

 

V lokalitě Trojmezenského úseku působily od 2. poloviny 40. let 20. století tyto pohraniční útvary:

 

a) Sbor národní bezpečnosti 9600 (dislokace je platná k září 1948) – 2. pohraniční četa SNB Josefův Důl a 3. pohraniční četa SNB Nová Pec při 5. pohraniční rotě SNB v Horní Plané,

 

b) Pohraniční stráž Sboru národní bezpečnosti 9600 (dislokace od ledna 1949 do prosince 1950) – 3. četa Pohraniční stráže Josefův Důl, 4. četa Pohraniční stráže Nová Pec a 5. četa Pohraniční stráže Jelení vrchy, všechny útvary při 6. rotě Pohraniční stráže SNB v Horní Plané.

 

Rota Stoka

 

Svůj název útvar dostal od Schwarzenberského plavebního kanálu (stoky), který rotu ohraničoval ze západu. Rota se nacházela cca 400 metrů od Rosenauerova pomníku a nádržky. Rota od zaujetí sestavy v roce 1951 měla číslo 13 a spadala pod prapor ve Stožci. Po zrušení Volarské brigády v roce 1962 byla rota Stoka přiřazena s číslem 22 pod Sušickou brigádu a prapor Volary. Rota byla zrušena k 20. únoru 1966.

 

Pro potřeby roty (v nadmořské výšce 925 metrů) byly vystavěny dřevěné UBA baráky, které byly později modernizovány. Dnes je místo roty sice odlesněné, avšak zarůstá náletem. Na mýtině i v lese lze dohledat zděné základy, součástky výbavy, zákopy a další haraburdí. V místech vedení linie elektrifikovaného drátěného zátarasu jsem dohledal dřevěné sloupky.

 

Rota Třístoličník

 

Rota Třístoličník se nacházela 1.6 km severovýchodně od ohbí státní hranice na významném šumavském vrcholu Třístoličník. Dělo se tak v nadmořské výšce 1 060 metrů. Rota od zaujetí sestavy v roce 1951 měla číslo 14 a spadala pod prapor ve Stožci. Rota byla zrušena, pod číslem 13, ke dni 10. říjnu 1958. Zrušení roty souvisí s přestavbou elektrifikovaného drátěného zátarasu v roce 1957 a následnou změnou linie zakázaného pásma. Nový drátěný zátaras vedl částečně po nové trase – zatímco před přestavbou EZOH probíhal mezi rotou a státní hranicí podél výběžku hranice, po přestavbě byly dráty výrazně posunuty mimo výběžek hranice.

 

Pro potřeby roty byly vystavěny baráky. Dnes je místo roty částečně zalesněné a lze zde dohledat zachovalé základy (mimo jiné i masivní základy zřejmě stájí). Mimo nich je zde plno haraburdí včetně ze země trčících vodovodních trubek. Od místa roty je pěkný pohled na vrchol Třístoličníku.

 

Rota Plešné jezero

 

V roce 1911 byla na hrázi Plešného jezera postavena dřevěná Lucemburská chata pro lesní personál, občerstvení a odpočinek. V turisticky významných 30. letech byla chata přestavěna respektive rozšířena. Po válce byl provoz chaty nakrátko obnoven do osudových 50. let. Chatu zabrala Pohraniční stráž a upravila ji pro své účely. V roce 1952 chata vyhořela a pohraničníci bydleli ve dřevěném baráku, který tu byl na začátku 50. let vybudován. Až v roce 1956 bylo započato se stavbou nové zděné pohraniční roty, a to na místě původní Lucemburské chaty. Později u novostavby roty vyrostly další (tradiční) součásti roty - dva domky, kotce, ale též například střelnice (za jezerem byla dopadová plocha střelnice). Po pádu železné opony byla pohraniční rota Správou Národního parku Šumava zbořena a dnes, u dřevěných stolů a laviček na hrázi Plešného jezera, nenajdeme nic z původní roty natož chaty.

 

Rota Plešné jezero v nadmořské výšce 1 090 metrů od zaujetí sestavy v roce 1951 měla číslo 15 a spadala pod prapor ve Stožci. V rámci reorganizace brigády v polovině roku 1955 byla rota přečíslována (č. 14) a nově spadala pod prapor v Horní Plané. Po zrušení Volarské brigády v roce 1962 se rota Plešné jezero stala poslední rotou Sušické brigády s číslem 23, byla zařazena pod prapor Volary. Rota byla zrušena ke dni 1. listopadu 1978. Při rotě Plešné jezero působil od listopadu 1953 piket na Jeleních vrších.

 

Do krajiny okolo Plešného jezera výrazně zasáhla konstrukce elektrifikovaného drátěného zátarasu. Tzv. starý drát strmě klesal k jezeru západní karovou stěnou. Tzv. nový drát, který byl vybudován v roce 1957, přicházel k jezeru severozápadními svahy podél dnešní turistické cesty. Drátěný zátaras od Plešného jezera pokračoval na východ Kamenným mořem – dobová fotografie nám dokládá, že zde bylo použito tzv. křížového drátěného zátarasu.

 

Rota Plešné jezero střežila úsek státní hranice se Spolkovou republikou Německo a Rakouskem. V úseku roty dne 7. ledna 1953 došlo k zajímavému narušení státní hranice. „Na kótě 1 052 zabránila hlídka svobodníka Šedivého a vojína Nováka nebezpečnému narušiteli – ozbrojenému zběhovi v překonání státní hranice. Při přestřelce byl zběh zraněn do nohy. Svobodník Šedivý byl za projevené hrdinství povýšen do hodnosti četaře a prezident republiky jim oběma udělil medaili Za statečnost. Kótu 1 052, dosud bezejmennou, začali pohraničníci sami nazývat „kóta Šedivého.“

 

Rota Planina

 

Svůj název útvar dostal od lesní tratě Planina, která se nachází mezi hraniční kótou Studničná a Schwarzenberským plavebním kanálem. K ohbí lesní pěšiny byla rota umístěna. Rota Planina v nadmořské výšce 980 metrů měla od roku 1951 číslo 16 a spadala pod čtvrtý prapor Horní Planá. Při rušení Volarské brigády v roce 1962 měla rota číslo 13 a pak se stala první rotou Českobudějovické brigády. Ne však na dlouho. Rota Planina zaniká k 31. prosinci 1963. Uvedené datum zrušení roty (podobně jako u ostatních útvarů) berme s rezervou - v kronice sousední roty Smrčina se píše, že „roty Smrčina a Planina nevyhovovaly svým vybavením a polohou novým požadavkům OSH. Proto bylo dne 1. května 1962 započato s výstavbou nové roty Na Klápě. Dne 1. října 1962 byla zrušena rota Smrčina a střežení úseku se provádí z roty Planina a piketem na bývalé Smrčině. Ve dnech 22. až 24. prosince 1963 se stěhuje rota Planina do nových budov Na Klápě, které nejsou ještě dokončeny. Stěhování, které skončilo v odpoledních hodinách Štědrého dne.“ 

 

Pro potřeby roty byly vystavěny baráky. Místo, kde stávaly baráky, připomíná prales. Lze zde dohledat zachovalé základy, vodovodní trubky, ba i kamna, zákopy a další součástky roty.

 

Rota Smrčina

 

Rota Smrčina se nacházela necelý kilometr východně od stejnojmenné hraniční hory u dnešního turistického směrovníku Pod Smrčinou. Rota měla od roku 1951 číslo 17 a spadala pod čtvrtý prapor Horní Planá. Zrušena byla společně se zánikem Volarské brigády ke dni 1. říjnu 1962, to již pod číslem 14.

 

Pro potřeby roty byly vystavěny baráky. Místo, kde stávaly baráky, připomíná prales. Lze zde dohledat zachovalé základy, vodovodní trubky, ba i torzo sloupu s telefonním rozvaděčem nebo záchod, zákopy a další součástky roty. Jako zajímavý se jeví nález vysoké zídky z kamení – mohla vyznačovat hranici (plot) útvaru, mohla mít význam proti zvěři a v neposlední řadě mohla sloužit jako obrana před napadením.

 

Rota Smrčina se svou nadmořskou výškou 1 170 metrů se stala vůbec nejvýše položenou rotou Volarské brigády. Nelehká byla její výstavba. Tyto okamžiky nám přibližuje kronika roty. „Zde to bude! Tři slova jejichž smysl skrývá v sobě mnoho, tři slova, která o několik dní později znamenala tolik práce, snahy, houževnatosti i odříkání. Ano! Zde uprostřed šumavských lesů byla pronesena tato věta, aby započala novou epochu příslušníků pohraniční stráže, kteří zde společnou prací a životem ostrahou státních hranic přispějí tak k budování socialismu v naší vlasti.“ „Úkol zněl do 1. ledna postavit nový útvar PS. Toho mlhavého rána ozvaly se pod kotou 1337 údery seker a skřípání pil. Z bývalého útvaru na Klápě přišli soudruzi, aby ticho lesa naplnili svými mladými hlasy a vykáceli lesní prostor a zde na tomto místě postavili si nové kasárna. Bylo to dne 15. listopadu 1950.“

 

Kronika je v popisu výstavby útvaru velmi podrobná, proto celou věc shrnu do krátké pasáže. Doprava materiálu, výstavba roty, k tomu ještě střežení hranice a zadržování narušitelů, od října 1950 až do května 1951 ležel pod Smrčinou sníh, po tání sněhu zde bylo bláto. A to byl jen začátek dalších překážek, které se musely den co den překonávat. V květnu 1951 byly již dvě budovy roty schopné používání, nicméně na budovatele útvaru čekala ještě spousta práce na konečné úpravě budov a okolí. Na konci srpna 1951 bylo rozhodnuto o přestavbě spodní budovy – „na jaře, když povolily mrazy, ukázalo se totiž, že podezdívka stavěná v zimě nevydrží váhu budovy. Její střed se začal povážlivě vysouvat a jen silné kmeny, jimiž jsme ji podepřeli, zabránily tomu, aby se zřítila. Bylo třeba celou podezdívku zbořit a postavit novou, aniž by přitom spadla budova.“ O rok později, v říjnu a listopadu 1952, se baráky UBA přestavovaly znovu. Citace z kroniky bych uzavřel asi tímto: „Roty Smrčina a Planina nevyhovovaly svým vybavením a polohou novým požadavkům OSH. Proto bylo dne 1. května 1962 započato s výstavbou nové roty Na Klápě a nového elektrifikovaného drátěného zátarasu.“

 

 

OBRAZOVÁ GALERIE K TÉMATU: ROTA STOKA / letecká mapa z roku 1952 (1), topografická mapa z roku 1952 a 1966 (2), rota v letech 1967-1969 (3, zdroj: Jaroslav Pacholík), současný stav (4-14, z toho pozůstatky po EZOH 14). ROTA TŘÍSTOLIČNÍK / letecká mapa z roku 1952 (15), topografická mapa z roku 1952 a 1966 (16), současný stav (17-34). ROTA PLEŠNÉ JEZERO / letecká mapa z roku 1952 (35), topografická mapa z roku 1952 a 1966 (36), rota v 50. letech (37-38), rotní těžká technika v 60. letech (39-41, zdroj: Richard Svoboda), momentky v prostoru roty 50. a 60. let (42-43, zdroj 43: Václav Kubina), EZOH v letech 1962-1964 (44-45, zdroj: Lukáš Málek), současný stav (46-51, z toho průseky po EZOH 49-51). ROTA PLANINA / letecká mapa z roku 1947 (52), topografická mapa z roku 1952 a 1966 (53), rota v roce 1958 (54, zdroj: Dokument Pohraniční stráž / listy z kronik), rota v letech 1960-1961 (55-56, zdroj: Josef Musil), EZOH v letech 1960-1961 (57-58, zdroj: Josef Musil), současný stav (59-78, z toho průseky po EZOH 77-78). ROTA SMRČINA / letecká mapa z roku 1952 (79), topografická mapa z roku 1952 a 1966 (80), kresba výstavby roty v kronice roty Smrčina (81), současný stav (82-103, z toho průseky po EZOH 102-103).

© 2016-2017 Zdeněk Šmída Vytvořeno systémem web-rychle.cz