Roty Volarské brigády - Lipenský úsek

Do Lipenského úseku jsou pojaty čtyři roty Volarské brigády, které byly dislokovány mezi státní hranicí a Lipenskou přehradou. Jsou jimi roty Zvonková, Celnice, Račín a Kyselov. Všechny čtyři roty se nacházely na šumavských pláních v příhraničních zaniklých osadách, a to v adaptovaných objektech škol a celnic těchto osad.

 

V lokalitě Lipenského úseku působily od 2. poloviny 40. let 20. století tyto pohraniční útvary:

 

a) Sbor národní bezpečnosti 9600 (dislokace je platná k září 1948) – 1. pohraniční četa SNB Kyselov a 2. pohraniční četa SNB Josefův Důl při 5. pohraniční rotě SNB v Horní Plané,

 

b) Pohraniční stráž Sboru národní bezpečnosti 9600 (dislokace od ledna 1949 do prosince 1950) – 1. četa Pohraniční stráže Kyselov, 2. četa Pohraniční stráže Pestřice a 3. četa Pohraniční stráže Josefův Důl, všechny útvary při 6. rotě Pohraniční stráže SNB v Horní Plané.

 

Rota Zvonková

 

Se Šumavou u rakouských hranic je spjata jedna z největších příhraničních obcí Zvonková. Obec se dělila na Přední Zvonkovou a Zadní Zvonkovou, která byla vysunuta ke hranicím. Zadní Zvonkovou nám připomíná zrekonstruovaný kostel sv. Jana Nepomuckého a hřbitov s původními náhrobky. Kostel sloužil během studené války jako vojenské skladiště a jeho věž byla ideální k pozorování příhraničního prostoru. Pokud pohlédneme na věžní hodiny kostela, uvidíme trvale nastavený čas 11:55. Čas poukazuje na záchranu kostela na poslední chvíli (za pět minut dvanáct) – sakrální stavba se hřbitovem byla zrekonstruována v letech 1990-1992. Opodál kostela se nachází malá muzejní expozice pojmenovaná podle Johannese Urzidila, pražského spisovatele a novináře, který napsal o okolí Zvonkové několik povídek. Muzeum vypovídá o životě v dnes již zaniklé obci.

 

Pár desítek kroků od kostela se nacházela farní budova a škola. Tyto budovy posloužily Pohraniční stráži, která zde zřídila rotu Zvonková. Rota se nacházela v nadmořské výšce 810 metrů, od roku 1951 měla číslo 18 a patřila pod prapor Horní Planá. Po zrušení Volarské brigády v roce 1962 byla již 15. rota Zvonková přiřazena pod Českobudějovickou brigádu. V roce 1964 byla rota Zvonková přiřazena pod Sušickou brigádu, pod kterou sloužila až do pádu železné opony. V 80. letech byla rota Zvonková přestěhována do nového prostorného objektu k silničce mezi Přední a Zadní Zvonkovou.

 

Po pozůstatcích původní zvonkovské roty nenajdeme nic.

 

Sluší se připomenout, že v roce 1960 podal velitel Volarské brigády mjr. Davidenko k rukám vyšších míst návrh, aby se rota Zvonková přejmenovala jako rota strážmistra Maršálka Zvonková. Mělo se tak stát na památku padlého příslušníka pohraničního útvaru SNB, který byl zabit při eskortě dvou narušitelů. Smrtelný úraz pohraničníkovi způsobili zmínění narušitelé. Roli zde sehrála nedbalost, na což upozorňuje i mjr. Davidenko – návrh byl podán i přesto, že se strážmistr Maršálek „dopustil jistých nedostatků a chyb.“

 

Rota Celnice

 

V prostoru osady Zadní Zvonková se nacházely hned dvě roty Volarské brigády. Roty ale nebyly umístěny podél hranice. Rota Celnice byla předsunuta vůči rotě Zvonková – nacházela se u silničky cca 400 metrů od státní hranice a zároveň hraničního přechodu. Rota Celnice sídlila v prvorepublikové celnici a snad možná i proto dostala takovýto název, aby byla odlišena od Zvonkové.

 

Rota se nacházela v nadmořské výšce 855 metrů. Od roku 1951 byla 19. rotou při praporu v Horní Plané. Rota Celnice byla zrušena velmi brzy, a to k 1. květnu 1953. Její úsek logicky převzala „zadní“ rota ve Zvonkové.

 

Postupem času byl prvorepublikový celní úřad (již bývalá rota Celnice) srovnán se zemí. Plocha, kde celnice stála, je zalesněná. V terénu lze dohledat rozvaliny stavebního materiálu, zákopy a další haraburdí.

 

Rota Račín

 

Rota Račín sídlila ve stejnojmenné osadě. Pohraniční stráž si jako objekt roty upravila zdejší školu, která dodnes, byť ve zchátralém stavu, stojí. Naproti staré školy stojí zrekonstruovaný rekreační domek. Ve finském domku byli tenkrát ubytováni důstojníci s rodinami.

 

Rota se nacházela v nadmořské výšce 795 metrů. Od roku 1951 měla rota Račín číslo 20 při praporu v Horní Plané a do poloviny roku 1955 byla poslední rotou Volarské brigády. Po zrušení Volarské brigády v roce 1962 byla již 16. rota Račín přiřazena pod Českobudějovickou brigádu. Rota Račín zanikla k 28. únoru 1964, ještě před zánikem byla přiřazena pod Sušickou brigádu.

 

Rota Račín se podílela na zajišťování ochrany a ostrahy hranice v úseku Lipenské přehrady. Se samotným střežením Lipna se započalo v roce 1959 – jednalo se o pobřežní střežení v úseku rot Račín a Kyselov, hlídky na člunech byly vysílány zřídka, o hraničním pásmu informovaly bóje s připevněnými dřevěnými sloupy.

 

Rota Kyselov

 

Rota Kyselov se svou nadmořskou výškou 740 metrů byla nejníže položenou rotou v sestavě Volarské brigády. Rota sídlila v prvorepublikové celnici v lokalitě vsi Kyselov při silničce ke hraničnímu přechodu. Hraniční přechod Kyselov/Aigen je od celnice vzdálen sice 500 metrů, nicméně státní hranice se v těchto místech stáčí tak, že jižně od celnice je vzdálena pouhých 70 metrů. Celnice na Kyselově přečkala celou historii 20. století – prvorepublikovou dobu, zábor pohraničí v roce 1938, druhou světovou válku, železnou oponu a porevoluční období. Přispěla k tomu skutečnost, že pohraniční rota zde sídlila až do pádu železné opony a posléze zde byl umístěn útvar Cizinecké a pohraniční policie. Dnes je objekt opuštěný, nicméně občas je nabízen k prodeji, což značí, že je v relativně zachovalém stavu. U vchodu jsou pozůstatky objektu zvláštního zařízení (dochovaly se ochranné betonové zídky). Okolo celnice se rozprostírají garáže, kotce a další již bývalé prostory roty. V minulosti zde byly ještě dva dvoupatrové domy, ve kterých byli ubytováni funkcionáři roty a jejich rodiny.

 

Rota Kyselov byla k sestavě Volarské brigády přiřazena v roce 1955, a to od Českobudějovické brigády. Od 1. července 1955 se stala 19. rota Kyselov poslední rotou Volarské brigády při praporu v Horní Plané. Po zrušení Volarské brigády v roce 1962 byla již 17. rota Kyselov přiřazena k Českobudějovické brigádě. Později byla rota Kyselov přiřazena k Sušické brigádě – dislokace (u Sušické brigády) pod č. 15 a praporem v Lipně nad Vltavou je patrná z organizační soustavy platné k 1. listopadu 1978.

 

Rota Kyselov se podílela na zajišťování ochrany a ostrahy hranice v úseku Lipenské přehrady. Se samotným střežením Lipna se započalo v roce 1959 – jednalo se o pobřežní střežení v úseku rot Račín a Kyselov. Hlídky na člunech byly vysílány zřídka, o hraničním pásmu informovaly bóje s připevněnými dřevěnými sloupy. Používání motorových člunů se stalo fenoménem až po zrušení Volarské brigády a předání úseku Českobudějovické respektive Sušické brigádě. Poblíž dnešního přívozu se nacházelo kotviště motorových člunů a garáže pro jejich uskladnění. Jeden člun brázdil vlny nádrže, druhý člun byl připravený k rychlému zásahu na rozkaz operačního důstojníka. Čluny byly vybaveny reflektory, radary a kulomety.

 

Jak již bylo řečeno, rota Kyselov byla k Volarské brigádě přiřazena až v roce 1955. Jaká byla ale prvotní historie tohoto útvaru, jehož hlavní objekt prošel zatěžkávací zkouškou československé historie v pohraničí? Od roku 1951 byla v rámci 15. brigády Pohraniční stráže České Budějovice zřízena 1. rota Dolní Vltavice. Rota v Dolní Vltavici spadala pod 1. pohraniční prapor v Přední Výtoni. Rota však byla během krátké doby přemístěna do celnice na Kyselově.

 

Nyní bych nechal vyprávět paní Eriku Zemanovou, která v Dolní Vltavici žila v letech 1951-1957 a našla si zde i budoucího manžela – vojáka pohraniční roty Kyselov. Paní Zemanová sepsala v roce 2014 knihu o vzpomínkách na život v Dolní Vltavici. Mimo jiné zde popisuje každodenní život pohraničníků, kteří střežili prostor Dolní Vltavice a Kyselova. „Místní pohraničníci měli svou základnu na Kyselově v budově bývalé celnice. Objektem PS bylo také místo na mostě, které bylo střeženo nepřetržitě (pozn.: most přes Vltavu spojoval osady Dolní Vltavice a Kyselov). Od roku 1951 používali za mostem ke své službě domek. Když se začaly postupně bourat domy, které nebyly osídlené, tak i tento přišel na řadu a PS byla bez přístřešku. Ke spojení mezi rotou a mostem používali polní telefon. Rotu navštěvovali i důstojníci z velitelství a dělali velké kontroly. Vadila jim tmavá dlažba, kterou museli kuchaři drhnout do běla. Vojáci si své volno krátili tím, že někdo maloval obrázky, k tomu použil hedvábnou látku, která pocházela z padáčku od světlic. Malovalo se do hodinek pod sklíčko. Motivem byla jejich příroda, hraniční kámen, pes a také se tam vešla jejich budova. Některý voják uměl i vyšívat. Vyšíval obrázky kamarádům na památku, další byl šikovný a uměl vyřezávat sošky ze dřeva. Vzdušný prostor střežila PS hlídka na rozhlednách pomocí radiolokátoru. Jedna taková hláska byla na konci osady. Pohraničníci měli svůj svátek 11. července. Na rotu k oslavě jejich svátku byli každým rokem pozváni předseda obce i lidé ze státního statku a hlavně mládež z obce. Roku 1955 jsem byla pozvaná i já. Na rotu za most do zakázaného pásma jel traktor ze statku. Traktor musel projet zakázaným pásmem, za elektrický drátěný plot, do míst ke hraniční čáře. Přivítali nás vojáci se svým velitelem. Venku, na louce za budovou, byly postavené stoly a na nich vázičky s květy. Z kuchyně přinesli vojáci dorty a na každý stůl donesli i pití. V roce 1955 létaly nad našim územím balony s obsahem letáků, které byly vypuštěny z Rakouska. Běda tomu, kdo si tento leták ponechal a byl prozrazen, ten byl postihován jako nepřítel této společnosti. V roce 1956 probíhaly po celé Šumavě velké vojenské manévry. Nad našim územím proletělo letadlo, do obce přijely tanky, nákladní vojenská auta s vojskem a všichni si hráli na válku. Obsadili most, ten byl jako podminován. Postavili vedle nový most, a to pontonový. Místní lidé nevěděli co se děje, byli ze všeho vyděšeni.“ V roce 1957 se musela rodina paní Zemanové z Dolní Vltavice vystěhovat – o rok později začala demolice a zátopa obce. Vybudování Lipenské přehrady už nestálo nic v cestě.

 

 

OBRAZOVÁ GALERIE K TÉMATU: ROTA ZVONKOVÁ / letecká mapa z roku 1952 (1), topografická mapa z roku 1952 a 1966 (2), rota v letech 1965 (3), současný stav (4-6). ROTA CELNICE / letecká mapa z roku 1952 (7), topografická mapa z roku 1952 a 1966 (8), rota v roce 1946 (9), současný stav (10-15). ROTA RAČÍN / letecká mapa z roku 1952 (16), topografická mapa z roku 1953 a 1961 (17), račínská škola v období první republiky (18), současný stav (19-33). ROTA KYSELOV / letecká mapa z roku 1952 (34), topografická mapa z roku 1953 a 1960 (35), rota v 50. a 60. letech (36-38, zdroj 36: Ladislav Novák, zdroj 37: Vladimír Ivan, zdroj 38: František Polčík), EZOH v letech 1961-1963 (39-41, zdroj: Ladislav Novák), střežení Lipna v letech 1961-1963 (42, zdroj: Ladislav Novák), bóje na Lipně (43), současný stav (44-59, z toho průseky a pozůstatky po EZOH 56-59).

© 2016-2017 Zdeněk Šmída Vytvořeno systémem web-rychle.cz